Když se letadla poprvé stala zbraní na bojišti, armády rychle pochopily, že k efektivní podpoře ze vzduchu jsou nezbytní specialisté na zemi. Tak vznikli "Forward Air Controllers" a později "Joint Terminal Attack Controllers" (JTACs) americké armády – oční a hlas spojující pozemní jednotky s piloty. Ale co když se bojiště přesune do vesmíru? S hrozbou vesmírných zbraní, které se z science fiction mění v realitu, se ozývají hlasy volající po nové generaci koordinátorů: Kosmických JTAC, neboli SJTAC.

Foto: JTAC se účastní cvičení v Camp Shelby, Mississippi | Sgt. Alexis Washburn-Jasinski / U.S. Army

Psali jsme:Američané zahájí sériovou výrobu lehkých pásových obrněnců M10 Booker již letos

Dva odborníci, plukovník ve výslužbě americké armády Kevin Stringer a norský armádní důstojník Marius Kristiansen, tvrdí, že potřeba SJTACů je naléhavá. Jejich argument je prostý: pokud potřebujeme JTACy k navádění leteckých úderů, pak logicky potřebujeme i specialisty pro koordinaci úderů z vesmíru.

Očima vesmírného JTACa: Od jaderných elektráren po "Rods from God"

Představte si SJTACe, který je přímo součástí taktických jednotek speciálních operací (SOF) na zemi. Jeho úkolem by bylo propojit tyto jednotky s vesmírnými prostředky pro cílení na nepřátelské vojenské základny, kritickou infrastrukturu, a dokonce i tak komplexní cíle, jako jsou ruské plovoucí jaderné elektrárny. Stringer a Kristiansen ve své eseji pro Irregular Warfare Initiative popisují vizi, kde SJTACové "umožní posouzení zranitelností, zajistí přesnost při jakémkoli potenciálním útoku, stejně jako budou monitorovat aktivity cíle, sledovat pohyby a poskytovat situační povědomí v reálném čase pro preemptivní údery nebo budoucí sabotážní mise."

Jejich role by se neomezovala jen na stávající technologie. S rozvojem vesmírných schopností "od science fiction k realitě" by SJTAC mohl ovládat budoucí vesmírné zbraně, od laserů, přes zbraně elektromagnetického pulzu (EMP), až po v současnosti teoretický koncept kinetického bombardování "Rods from God" (Pruty od Boha). Stejně jako JTACové zabraňují zasažení vlastních sil při leteckých úderech, SJTACové by plnili stejnou roli pro údery z vesmíru, zajišťující preciznost a minimalizaci vedlejších škod.

Proč ne jen trénovat stávající JTAC?

Otázka redundance a efektivity přirozeně vyvstává. Nebylo by jednodušší nabídnout stávajícím JTACům dodatečný výcvik v oblasti vesmírných schopností? Nebo svěřit tuto roli kontrolorům leteckého boje? Stringer a Kristiansen s tímto názorem nesouhlasí. Poukazují na to, že vesmír je definován jako samostatná válečná doména a s vytvořením amerických Vesmírných sil (U.S. Space Force) jako samostatné složky armády, je logické, že funkce SJTACů by měla pevně spadat do jejich sféry odpovědnosti. To by také zabránilo neefektivitě, kdy by si každá složka SOF (Armáda, Námořnictvo, Letectvo, Mariňáci) vyvíjela vlastní SJTAC schopnosti.

Psali jsme:Tři roky solidarity s Ukrajinou: Co po sobě zanechává odcházející česká vláda

Psali jsme:Vojenská policie: Od ochrany armády k podpoře vojsk v boji i v kyberprostoru

Psali jsme:Skupina CSG kupuje výrobce pohonných jednotek pro UAS

Klíč k mezinárodní interoperabilitě a budoucnosti SOF

Význam SJTACů přesahuje hranice USA. Mohli by být klíčoví pro koordinaci amerických vesmírných schopností s NATO a dalšími spojenci. Vzhledem k tomu, že ne všechny země NATO disponují vesmírnými prostředky a předpokladem je, že formace SOF NATO budou operovat kombinovaně, stává se vesmírný JTAC "kritickým článkem pro spojeneckou interoperabilitu."

Pokud chce komunita speciálních operací hrát roli v budoucích vesmírných schopnostech, musí mít své vlastní specialisty na vesmír, tvrdí Stringer. "Bez této funkce nebudou SOF schopny získat přístup k vyvíjejícím se vesmírným schopnostem, ani se nebudou podílet na jejich vývoji a experimentování."

V éře, kdy hranice války mizí a bojové zóny se rozšiřují do kosmu, se zdá, že myšlenka Kosmického JTACe není jen spekulací, ale naléhavou nutností. Zda se tato vize stane realitou a jak rychle, ukáže jen čas. Jedno je však jisté: tichá revoluce v koordinaci úderů už začala.

Zdroj: defensenews.com