EXCALIBUR
CZUB
CZUB

BVP MLI-84 – výsledek rumunské tvořivosti

 18. 10. 2021      kategorie: Vojenská technika      11 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Přijetí bojového vozidla pěchoty typu BMP-1 do výzbroje sovětských vojsk v šedesátých letech minulého století znamenalo významnou změnu způsobu bojového nasazení motorizovaných pěších jednotek. Této změně se museli co nejrychleji přizpůsobit i všichni spojenci v rámci tehdejšího uskupení Varšavské smlouvy. Bylo proto potřebné, aby i jejich armády tato vozidla přijala.

Kromě přímých dodávek vozidel ze Sovětského svazu bylo provedeno i několik pokusů o zavedení licenční výroby v zahraničí. První pokus byl proveden v Polsku. Již v roce 1966 byla uzavřena dohoda o licenční výrobě a Polákům byl podle sovětských pramenů předán téměř kompletní soubor technické dokumentace. Byla zahájena výstavba výrobní linky, ale v roce 1969 vláda Polské lidové republiky projekt licenční výroby BMP-1 odmítla kvůli vysokým nákladům. Druhý pokus o celkové zrychlení produkce BMP-1 a zavedení licenční výroby v zahraničí proběhl v Československu. Ten byl velmi úspěšný. V Československu se vozidla BMP-1 (pod označením BVP-1) vyráběla od roku 1970 až do roku 1989 a zamířila do řady armád.

MLI-84.MO.R.encyclopediaFoto: Jeden z prvních MLI-84 | Ministerstvo obrany Rumunska

Další zemí, kde mělo dojít k licenční výrobě BMP-1 se stalo Rumunsko. V této zemi však mezi zámyslem a realizací uběhlo mnoho času. Licence na výrobu BMP-1 byla do Rumunska předána až v roce 1982. V té době již nebylo toto bojové vozidlo nijak nové, takže sovětská strana Rumunům dosti uvolnila ruce ve věci provádění změn v designu. Rumuni se nejprve rozhodli změnit pohon. Sovětský vznětový šestiválec UTD -20 s výkonem cca 300 koní uvolnil místo vznětovému osmiválci 8V-1240-DT-S o výkonu 360 koní. Tento motor byl vyvinut rumunským Národním institutem tepelných motorů v Brašově společně s rakouskými specialisty, a v rumunském Brašově byl také vyráběn. Těžko říct, jestli se Rumunům vývoj vlastního motoru vyplatil, každopádně těch 60 koní navíc mohli získat jednodušší a levnější cestou, a to úpravou původní jednotky. 

Nový rumunský osmiválcový motor byl větší než původní sovětská jednotka, a tak bylo nutné korbu BMP-1 předělat, prodloužit ji z 6,74 m na 7,32 m, a také zvětšit její šířku z 2,94 m na 3,15 m. Úpravou rozměrů korby se mohla také zvětšit kapacita vnitřních palivových nádrží z 462 litrů  na 600 litrů. Díky tomu mohl být zachován dojezd vozidla na úrovni 600 km i při větší spotřebě paliva nového motoru. Rumunská verze BMP-1 úpravami pochopitelně nabrala i na hmotnosti. Hmotnost se vyšplhala na 16,6 t. Odpružení vozidla muselo být přepracováno, čímž se zvětšila světlá výška z 370 mm na 400 mm. 

Hlavní výzbroj rumunského vozidla, které dostalo označení MLI-84 (Masina de Lupta Infanteriei -84), neprošla ve srovnání s původním BMP-1 výraznějšími změnami. I přes různé úvahy a poohlížení se po jiné zbrani ve Francii byl ve věži ponechán 73mm sovětský kanón 2A28 a spřažený 7,62mm tankový kulomet PKT. Nad hlavní kanónu zůstalo i odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely, ale místo původní sovětské „Maljutky“ použili Rumuni její modernizovanou jugoslávskou verzi („Maljutka -2T“ - 2M14-2T) s tandemovou bojovou hlavicí a průbojností homogenního ocelového pancíře až 1000 mm za reaktivní ochranou. Zajímavým doplňkem se stala instalace 12,7mm kulometu DŠK nad levou částí prostoru výsadku. V 80. letech tento kulomet již nemohl být považován za účinnou protiletadlová zbraň. Jeho instalace byla pravděpodobně vyvolána touhou alespoň částečně kompenzovat nedostatky hlavní výzbroje BMP-1. Kulomet DŠK mohl být užitečný při boji v horách nebo v městském prostředí. Instalace kulometu přinesla určité změny v prostoru výsadku. Na jeho střeše již nebyly čtyři obdélníkové příklopy, ale pouze tři. Místo levého zadního příklopu byla nainstalována kruhová kulometná věžička. Střílna pro střelbu z kulometu, umístěná u BMP-1 v levých dveřích, byla na MLI-84 přesunuta do pravých. Výroba MLI-84 probíhala v letech 1985 až 1991 a dala 178 strojů.

MLI-84M.1.nicubunu.CC BY-SAFoto: MLI-84M / nicubunu / CC BY-SA

Zastarávání MLI-84 bylo zřejmé již v okamžiku zahájení výroby. V první polovině 90. let byla v Rumunsku diskutována otázka pořízení modernějších bojových vozidel pěchoty, ale kvůli nedostatku financí k realizaci záměrů nedošlo. Jako finančně dostupné řešení se ukázala modernizace MLI-84. Odpovídající rozhodnutí bylo přijato v roce 1995. 

Program modernizace rumunských BVP koordinovala Agentura pro vojenské vybavení a technologie a účastníky byly firmy Mizil, Romarm, Pro Optics a Artego. Ty přivedly také zahraniční partnery - izraelskou společnost Rafael, německé firmy Diehl a Rheinmetall, americké firmy Caterpillar a General Dynamics a australskou firmu Harris.

Hlavními cíli modernizace bylo zvýšit palebnou sílu, mobilitu a schopnost přežití vozidla na bojišti. Klíčovým problémem byla výměna hlavní výzbroje. Zpočátku se plánovalo vybavit modernizované bojové vozidlo pěchoty MLI-84M nějakou dvoumístnou bojovou věží s automatickým 30mm kanónem po vzoru BMP-2, ale později se rozhodlo ve prospěch jednomístné izraelské věže Rafael OWS-25R. Licenční výroba věží byla zavedena u společností Romarm.

Věž OWS-25R je vybavena 25mm rychlopalným kanónem Oerlikon KVA-V07AA s účinným dostřelem 2500 m. Palebný průměr je tvořen 650 náboji - z toho 200 nábojů je připraveno k použití (60 protipancéřových a 140 tříštivotrhavých). S kanónem je spřažen kulomet PKT ráže 7,62 mm s 2000 ks nábojů. Na věži je také odpalovací zařízení protitankových řízených střel. Původně mělo jít o francouzské střely Milan-2T, ale nakonec padla volba na izraelské Spike-LR s maximálním dosahem 4000 m.

Rozsah náměrových úhlů hlavní výzbroje je od -11 do +60 stupňů, což je dostačující pro střelbu na nízko letící vzdušné cíle nebo na horní patra budov. Stabilizátor zbraní umožňuje mířenou střelbu za pohybu do rychlostí 30 km/h. Střelec má k dispozici denní zaměřovač se zvětšením 1x a 8x a pasivní infračervený zaměřovač se zvětšením 7,5x. Původně měla být použita termokamera, ale pravděpodobně z cenových důvodů byl tento záměr opuštěn. Střelec má také laserový dálkoměr s horním limitem měření 5 km. Pro sledování terénu má čtyři hranolové periskopy PFI-240. MLI-84M nemá plnohodnotný systém řízení palby s balistickým počítačem.

MLI-84M.2.Dolores.CC BY-SAFoto: MLI-84M s blokem PTŘS Spike-LR / Dolores / CC BY-SA

Velitel vozidla má vlastní pozorovací zařízení a dva pomocné hranolové periskopy. Řidič používá tři hranolové periskopy PFI-160, přičemž prostřední může být pro jízdu v noci nahrazen pasivním infrapřístrojem ACN1P. BVP MKI-84M jsou vybavena rumunským výstražným systémem ozáření laserem SALIR-M, který spolupracuje s šesti vrhači dýmových granátů. 

V průběhu modernizace byl rumunský motor nahrazen americkým vznětovým šestiválcem Caterpillar C9 o výkonu 400 koní. Přineslo to sebou potřebu přepracovat chladicí systém. Převodovka je mechanická s pěti rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Hlavními změnami v podvozku byla nová hnací kola a pásy odolnější proti opotřebení. Vozidlo MLI-84M obdrželo také nový protipožární systém francouzské firmy Safran, radiostanice Harris, interkom od společnosti General Dynamics a vylepšený systém ochrany před zbraněmi hromadného ničení. Mobilita MLI-84M na souši zůstala na úrovni MLI-84, ale existují rozdíly v obojživelných vlastnostech. Těžší MLI-84M již podle většiny zdrojů nemá schopnost plavby a dokáže se pouze brodit do hloubky 1,2 m. Na jeho přídi se však stále nachází vlnolam.

Stejně jako řada jiných BVP se i vozidla MLI-84 stala základem pro různé „speciály“. V 80. letech minulého století bylo na prodlouženém podvozku MLI-84 vytvořeno např. 122 mm samohybné dělo OAPR-89 a také stíhač tanků TAA s kanónem ráže 100 mm, ten se však nedostal do sériové výroby.

Několik „speciálů“ je založeno i na vylepšeném MLI-84M. Obrněné vyprošťovací vozidlo TEHEVAC je vybaveno hydraulickým jeřábem o nosnosti 2,2 t, navijákem, dieselovým generátorem, svařovací jednotkou, hydraulickým zvedákem a sadou nástrojů. Další dvě speciální vozidla se vyznačují přepracovanou korbou s výrazně větší výškou. Prvním je praporní velitelské stanoviště PMB, druhým sanitní vozidlo MEDEVAC. Projekt samohybného 120mm minometu se systémem Card izraelské společnosti Soltam zůstal nerealizovaný.

Vozidla MLI-84M vstoupila do služby v roce 2003. Zpočátku se předpokládalo, že v rámci programu v hodnotě 300 milionů dolarů budou všechna vozidla MLI-84 uvedena do nového standardu, ale brzy se počet omezil na 130. Nakonec bylo zmodernizováno 101 vozidel. V tomto počtu jsou zahrnuty i speciální varianty. BVP MLI-84M nyní slouží u dvou praporů 282. mechanizované brigády rumunské armády. 

Zdroj: tanknutdave.com, rumaniamilitary.ro

CENOVÉ BOMBY (388)

Komentáře

Tomáš

25. 10. 2021

V. Flek. Rumunska armáda je nenáročná a bojeschopna, to je hodnocení expertů. V porovnání s naší dovedou unést porážku a dovedou změnit nepřítele. Trianon je platn y sto, kde je PR je ukrajinská. Naše armáda když bojuje na vítězné straně je výtečná, to ostatní je kastrace jak označují experti Mnichov, nejen to.To se nedá nahradit nějakými expedicemi, to jsou jen manévry.

Vaclav Flek

23. 10. 2021

pro Arthur : Mam vyhrady k vasemu prispevku: " Len pripomeniem bod 3. tajného protokolu k nacisticko-sovietkej zmluve (paktu) o neútočení z 23.8.1939 (Za vládu Nemeckej ríše: v. Ribbentrop / Za vládu ZSSR: V. Molotov) cit.
"3. Čo sa týka juhovýchodnej Európy, na ruskej strane je zdôraznený záujem o Besarábiu. Na nemeckej strane je vyhlásený úplný nezáujem v súvislosti s touto oblasťou"

Zkusim se vyjadrit co nejstrucneji, presto zacnu pouzitou terminologii : Ta smlouva nebyla "nacisticko-sovetska", ale smlouvou mezi Nemeckou risi a Sovetskym svazem. Stejne tak se v clanku III. smluvy nepise o zajmech "ruske strany", ale "sovetske strany". Jsou to zdanlive malickosti, ale ukazuji, ze pokud dokumenty spatne citujete, je otazkou, zda je spravne interpretujete.

Ja se nechci poustet do diskuse o jejich interpretaci, jenom se zeptam, zda jste si vsiml zcela odlisne dikce v clanku II. a clanku III. tajneho dodatku ke smlouve ? Zatimco clanek II. jednoznacne specifikuje oblasti zajmu, ve kterych si oba diktatorske rezimy delily vychodni Evropu, clanek III. je mnohem vagnejsi. Byl tam bezesporu vsunut na prani sovetske strany, a Hitler s nim musel souhlasit, nebot tu smlouvu v dane chvili moc potreboval. K nicemu to ovsem Treti risi nezavazovalo, Hitler pouze verbalne deklaroval nemecky nezajem o tuto oblast, coz nebyla zcela pravda. Rumunska naftova pole u Ploesti predstavovala pro Nemecko vitalni zajem, a priblizeni sovetskeho vlivu k tomuto prostoru vnimal jako jeho ohrozeni. Rozehral vsak partii politickeho pokeru s vice kartami, a ted musel volit priority pro danou chvili. V srpnu 1939 to bylo uzavreni paktu o neutoceni se Sovetskym svazem, i s jeho cynickou tajnou prilohou.

Vaclav Flek

23. 10. 2021

pro Tomáš : Nesouhlasim s vasim hodnocenim rumunske armady v I. a II. svetove valce. Pisete : "Rumunská armáda je ... hodnocena jako nenáročná a bojeschopna.Toto hodnocení bylo potvrzeno, jak ve velké válce, tak i v II světové válce. ..". Nenarocna mozna byla, bojeschopna urcite ne. Za Velke valky zustala hluboko za ocekavanim, napr. pevnost Tutrakan na pravem brehu Dunaje, ktera se mela se svymi 34 000 muzi stat "druhYm Verdunem", padla po pouhych trech dnech i s celou posadkou. Rumunsko vyhlasilo valku centralnim mocnostem v srpnu 1916 (v pro ne tezke dobe vrcholicich boju u Verdunu, na Somme a Brusilovovy ofenzivy na vychodni fronte), nicmene jiz v prosinci vyklidilo Bukurest a pozdeji podepsalo primeri. V te kriticke analyze by slo jit do hloubky, ja to ale vzhledem k prostoru neudelam, ani nebudu hodnotit vykon rumunske armady za II. svetove valky, ktery rovnez nebyl nijak ohromujici, ale je celkem znamy. Jak jsem vyjadril v uvodu, vase hodnoceni rumunske armady v obou svetovych valkach nemohu prijmout.

Přidat komentář

Petr Hertel

21. 10. 2021

Míra

No tak, že by SSSR v tom roce 1940 Rumunsku Besarábii ukradl...???
Nejpřesnější by bylo říct, že si prostě reanektoval to, co poprvé carské Rusko anektovalo už v tom roce 1812 (kdy mu Turci postoupili část toho vazalského Moldavského knížectví, jehož postavení v rámci Osmanské říše bylo mimochodem snad přece jen trochu autonomnější než pozice prostého pašalíku)...
Jinak, ti Moldavané jsou etnicky/jazykově vlastně Rumuni (příp. skoro Rumuni) a stačí připomenout, že když se v roce 1991 rozpadl SSSR, tak se vážně hovořilo o znovusjednocení té Moldovy s Rumunskem... Nedošlo k tomu, možná tu hrály roli i ekonomické problémy jak Moldovy, tak Rumunska, a jistě i ta situace v Podněstří, s obyvatelstvem ruského (příp. ukrajinského) původu, která tehdy přece kulminovala do otevřeného ozbrojeného konfliktu.

Ale tak zase s tou nenávistí... Víme, jak to v dějinách různě chodilo (příp. dodnes chodí), aniž by se samozřejmě zdaleka muselo jednat jen o Rusko nebo SSSR...:smiley: Pokoušet se hledat nějakou objektivní spravedlnost, to může být velmi těžké, jestli vůbec možné...

Míra

21. 10. 2021

Samozřejmě Besarábie byla "rozpuštěna" do sousedících států. Podstata je ale ta, že tady někteří šíří lži, že SSSR ukradl Besarábii Rumunsku.
Už neví jaké lži by si proti SSSR a Rusku vymysleli, aby proti němu vyvolávali nenávist.

Petr Hertel

21. 10. 2021

Míra

Z toho plyne, že právem...???:smiley:
Tak to zbývající Moldavské knížectví, i když tehdy samozřejmě vazal Osmanské říše, se o pár desítek let později (do roku 1861) stalo, právě spolu s tím Valašskem, základem jednotného rumunského státu - a tu Besarábii, tu Rumuni v roce 1918 anektovali vlastně i v situaci tehdejšího faktického (byť nakonec jen zdánlivého) rozpadu ruského impéria.
Možná by bylo dobré vysvětlit, že ta JEN ZDÁNLIVOST "tehdejšího faktického rozpadu ruského impéria" byla dána nakonec do značné míry úspěšným postupem bolševiků.
Jinak, ta Besarábie je od rozpadu SSSR v roce 1991 jádrem samostatné Moldovy (předtím Moldavské SSR v rámci Sovětského svazu), čili nepatří k Rusku - i když je asi taky mj. známo, jaký problém už těch cca 30 let tam je s tou separatistickou tzv. Podněsterskou republikou...

Míra

21. 10. 2021

Bukurešťská smlouva (1812)

Smlouva z Bukurešti podepsaná 18. května 1812 mezi Ruskou a Osmanskou říší byla mírová dohoda, která ukončovala rusko-tureckou válku, jež začala v roce 1806.
Smlouva umožňovala Rusku zabrat Besarábii (území mezi dnešním Moldavskem a Ukrajinou), naopak Rusové museli navrátit Turkům Valašsko (na území dnešního Rumunska) a zbytek Moldavska. Moldavské knížectví, dosavadní vazal Osmanské říše, tak bylo rozděleno takřka přesně napůl.
*************

Tolik fakta. Z toho plyne, že Besarábie právem patřila a patří Rusku.

Arthur

20. 10. 2021

Míra: Len pripomeniem bod 3. tajného protokolu k nacisticko-sovietkej zmluve (paktu) o neútočení z 23.8.1939 (Za vládu Nemeckej ríše: v. Ribbentrop / Za vládu ZSSR: V. Molotov) cit.
"3. Čo sa týka juhovýchodnej Európy, na ruskej strane je zdôraznený záujem o Besarábiu. Na nemeckej strane je vyhlásený úplný nezáujem v súvislosti s touto oblasťou"

24.6.1940 Stalin ultimatívne požiadal Rumunsko o odovzdanie Besarábie a Severnej Bukoviny, následne boli tieto regióny obsadené vojskami Červenej armády.

Operácia Barbarossa (napadnutie Sovietov Nemcami) sa začala 22.6.1941 tj. cca rok potom ako sa jeden z Ďiablových spojencov zmocnil Rumunskej Besarábie a Severnej Bukoviny.

Toľko fakty.

Míra

20. 10. 2021

Nácek karel3 se nezapře. Dodnes nevydýchal, že jim Sověti nakopali prdel!
Rumunsko - nacistický kolaborant - může být rádo, že vůbec existuje, stejně jako ostatní evropští kolaboranti.
A podle wikipedie patřila Besarábie od 27. března 1918 až do roku 1940 Rumunsku.
Tak co tady meleš, že Sověti něco ukradli??

Tomáš

19. 10. 2021

Harom Karoly, naše moderní vojenské dějiny od vzniku ČSR jsou složité a nejednoznacne. VHU pracuje a pleduje k nějakému uspesnemu trendu, národ tomu nevěří a opravnene. V porovnání s rumunskou armádou je zde rozdil jak+tak i - znaménka. Jen nás průmysl se dá přirovnat dějinemu vývoji rumunské armády a jeho hodnocení se všemi úspěchy a prohra mi v celé šíři XX století.Trend bojovat na vítězné straně, nelze zrealizovat u státu velikosti ČSR. Proto jsou ztráty území a rozpad státu, který se zopakoval dvakrát. Budoucnost je nejistá, jak říkají latinici, střední Evropa zůstává a odehrávají se zde skryté mocenské střety ne prvotřídní velikosti, ale odehrávají se s vlivem na naší armádu.

Tomáš

18. 10. 2021

Rumunská armáda je ve všech publikacích hodnocena jako nenáročná a bojeschopna.Toto hodnocení bylo potvrzeno, jak ve velké válce, tak i v II světové válce. O bojovém nasazeni rumunské armády rozhodovali francousti generálové za vv v druhé světové válce marsalove Wehrmachtu, ale i sovětští marsalove. Hodnocení vyšších důstojníků již není tak příznivé.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací