Conquistadory si většinou představujeme jako násilnické drsňáky, kteří se vydali za dobrodružstvím Nového světa v honbě za pohádkovým bohatstvím. Patrně nás tak překvapí, že mezi nimi byla i nejedna žena. Jednou z nejslavnějších conquistadorek byla nepochybně María de Estrada, která se aktivně účastnila expedice Hernána Cortése při dobývání Mexika v letech 1519–1524.

Foto: María de Estrada: Žena, která bojovala po boku Cortése při dobývání Mexika | Wikimedia Commons / Public domain

María de Estrada se narodila ve španělské Seville roku 1475 nebo 1486. Její otec pocházel ze severního Španělska. Její bratr Francisco de Estrada doprovázel Kryštofa Kolumba při jeho výpravě do Ameriky jako lodní sluha. Když roku 1509 přesídlil do Nového světa natrvalo, María pravděpodobně cestovala s ním. Podle jedné teorie se zúčastnila rané expedice do Dariénského zálivu před rokem 1510, a to se svým bratrem či manželem. Expedice selhala ve snaze založit v oblasti trvalé osídlení, a tak se vydala zpět do Santo Dominga. Cestou však loď ztroskotala u pobřeží Kuby.

Psali jsme:Temná minulost, která nesmí být zapomenuta! - Krutosti a zabíjení v německých koncentračních táborech

Zpočátku domorodci se ztroskotanými Španěly udržovali dobré vztahy, dokonce jim pomáhali cestovat podél pobřeží. Později však byli Španělé zrazeni a zmasakrováni. Hrstka přeživších Evropanů byla poté zajata jedním z místních náčelníků a mezi nimi měla být právě i María de Estrada. Tato skupina měla několik let setrvávat na Kubě mezi domorodci a asimilovat se do jejich kultury. Zachráněni byli až poté, co na ostrov roku 1513 připluli další španělští dobyvatelé. Brzy nato se María provdala za jednoho z nich, Pedra Sáncheze Farfána.

V roce 1519 se její manžel připojil k expedici Hernána Cortése a účastnil se počáteční fáze dobývání Aztécké říše. Není však jasné, zda jej tehdy doprovázela i jeho žena. Některé moderní zdroje naznačují, že María de Estrada dorazila na pevninu teprve v dubnu 1520 s konkurenční expedicí Pánfila de Narváeze, v níž byl i její bratr Francisco a která později, na konci května 1520, rozšířila Cortésovy síly. Jisté ale je, že v červnu téhož roku dorazila do Tenochtitlánu. Podle Bernala Díaze del Castilla byla tehdy jedinou Španělkou ve městě.

Během Cortésovy nepřítomnosti ale došlo ke krvavým nepokojům, které vyústily v plnohodnotnou domorodou vzpouru známou jako „La Noche Triste“. Po týdnu pouličních bojů byla španělská armáda nucena probojovat se z města. Utrpěla těžké ztráty a přišla o většinu zavazadel i dělostřelectva. María de Estrada tehdy měla bojovat jako „rodelero“, tedy s mečem a štítem, a ukázala se jako „stejně dobrý bojovník jako kterýkoli muž“. Později se prý podílela na rozhodném útoku kavalerie v bitvě u Otumby.

Historikové Fray Juan de Torquemada a Francisco Cervantes de Salazar dodávají, že se účastnila obléhání Tenochtitlánu spolu s dalšími ženami, které působily jako vojačky a ošetřovatelky, například Isabel Rodríguez, Beatriz de Palacios a Beatriz Bermúdez de Velasco. Po dobytí Tenochtitlánu María s manželem zůstali v Mexiku. Podle kronikářů se účastnili založení města Puebla de Zaragoza. Dominikánský historik Diego Durán tvrdí, že se María účastnila také bojů proti domorodým obyvatelům z Tetely a Hueyapanu, z nichž Španělé vyšli vítězně.

Psali jsme:Vidět a nebýt viděn: Jak jsou české technologie průkopníkem moderních konfliktů

Psali jsme:Vývoj akcií CSG a jeho význam pro český obranný průmysl

Psali jsme:Tváře brannosti: Konference VHÚ Praha otevřela debatu o bezpečnosti jako společné odpovědnosti

Za své hrdinství a vítězství byli María s manželem obdarováni rozsáhlou encomiendou zahrnující Hueyapan, Nepupualco a Tetelu. Její role při conquistě tudíž musela být velmi důležitá, jelikož darovaná encomienda byla rozlehlá a bohatá, dokonce větší než encomiendy mnoha ostatních dobyvatelů. Hernán Cortés navíc Pedra Sáncheze Farfána jmenoval kapitánem Texcoca, aby mohl bránit tento významný region.

Když María v roce 1530 ovdověla, převzala přímou kontrolu nad panstvím a jako encomendera Tetely podala španělskému králi petici, v níž žádala o lehčí zdanění svých pozemků. Nakonec se znovu provdala za Alonsa Martína, civilního osadníka, zeměměřiče a jednoho ze zakladatelů Puebla de Zaragoza ve středním Mexiku.

Od tohoto okamžiku je o jejím životě známo velice málo. Neznáme jistě ani datum její smrti. Víme pouze to, že zemřela v Pueble během epidemie cholery ve 40. letech 16. století. Neměla vlastní potomky, ale vychovávala děti svého manžela. Její život se stal inspirací pro historické romány a eseje, které vyzdvihují její roli jako „nejlepší vojačky“ Hernána Cortése.

Zdroj: Kabinet Kuriozit