To, že svět potřebuje hrozbu jaderné války, aby si udržel zdání míru, je rozporuplná skutečnost, kterou většina lidí přijala jako fakt. Když Amerika na konci druhé světové války svrhla atomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki, krátce se zdálo, že svět pochopil, že tyto zbraně vedou pouze k nevýslovné zkáze, ze které se lidstvo možná nikdy nevzpamatuje. Krátce poté se však do jaderných závodů spěšně zapojily další národy a začaly vyvíjet vlastní bomby s cílem sestrojit bomby ještě silnější, než byly ty svržené na Japonsko. Jednou ze zemí, která je a po celá desetiletí byla horlivým soupeřem Spojených států v mnoha ohledech, zejména však v oblasti vojenských technologií, je Rusko, resp. Sovětský svaz.

Foto: Za to, že se političtí a vojenští vůdci na celém světě rozhodli netestovat další bombu nebo ještě větší bombu, můžeme být dodnes vděční. (ilustrační foto) | Pixabay / Public domain

Politická legenda praví, že Nikita Chruščov v roce 1960 použil výraz "Kuzmova matka", když hovořil na Valném shromáždění Organizace spojených národů o jaderných zbraních. Jedná se o slangový výraz, který zhruba znamená "my vám ukážeme". Sověti měli skutečně jasný cíl, který mířil konkrétně na Spojené státy. V roce 1961 tento slib splnili.

SSSR otestoval svou nejsilnější jadernou bombu, známou pod různými názvy jako "Car-bomba", "Velký Ivan", "Kuzmova matka" nebo "Joe III" (podle CIA) 31. října 1961 na mysu Severního ostrova. Její síla byla přibližně 1500krát větší než síla obou bomb svržených na Japonsko. "Car-bomba" je jedinou bombou své velikosti a síly (50 megatun TNT), která kdy byla odpálena. Měla mohutný "hřibovitý mrak", který byl podle některých očitých svědků viditelný na vzdálenost přes 60 km. Exploze údajně rozbila skleněná okna ve Finsku, více než 800 km od místa detonace. Výbuch v podstatě zničil vše v okruhu 50 kilometrů.

Foto: Maketa "Car-bomby" v sarovském muzeu jaderných zbraní | Hex / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0

Jedním z problémů, s nimiž se Sověti potýkali - kromě možnosti vzniku obrovských škod - bylo, jak tak obrovskou bombu dopravit a odpálit. Bomba vážila asi 27 000 kilogramů, byla téměř osm metrů dlouhá a v jednom bodě asi dva metry široká. Otázkou bylo, jak by ji mohlo "standardní" letadlo dopravit na místo a následně se dostat z jejího dosahu? A co je důležitější, jak by se piloti, kteří s tímto letadlem letěli, dostali po své misi živí zpět na základnu?

Odpověď zněla, že by se zřejmě nedostali. Použité letadlo muselo mít jedinečnou konstrukci, aby si s "Car-bombou" poradilo. Sověti tedy upravili svůj  strategický turbovrtulový bombardér Tupolev Tu-95 tak, že jej výrazně odlehčili a zbavili všeho, co bylo zbytné. Piloti a posádka pak měli šanci 50/50, že testovací misi přežijí.

Inženýři také k samotné bombě připevnili jakýsi padák, aby zpomalil rychlost pádu, což by poskytlo letadlu více času, aby uniklo nejhorším účinkům výbuchu. Přesto se letadlo po výbuchu bomby propadlo asi o 3 000 stop (přes 914 metrů), a to se pilot s posádkou dostali do vzdálenosti přibližně 42 km, než bomba vybuchla. Bomba pak byla odpálena ve vzduchu, nikoli až při dopadu na zem. Přestože byla dopadová oblast pustá, exploze "Car-bomby" měla dramatické důsledky.

Foto: Zachycený moment shozu "Car-bomby" | Ministerstvo obrany SSSR / CC BY-NC-ND

Ohnivá koule vytvořená bezprostředně po výbuchu měla průměr zhruba 8 kilometrů, světelný efekt výbuchu byl viditelný do vzdálenosti 1000 kilometrů. Atomový hřib dosáhl výšky 64 kilometrů a šířky 95, resp. 40 kilometrů v oblasti klobouku a nohy. Vesnice Severnyj, vzdálená 55 kilometrů od místa exploze, byla zcela zničena. V oblasti vzdálené několik stovek kilometrů od exploze došlo k poškození kamenných domů či úplnému zničení budov vyrobených ze dřeva. Kvůli obrovskému množství uvolněné energie byla v důsledku interferencí na hodinu přerušena radiokomunikace v oblasti. Uvolněné teplo mohlo způsobovat popáleniny 3. stupně až do vzdálenosti 100 kilometrů od epicentra výbuchu. Tlaková vlna byla pozorovatelná i v 700 kilometrů vzdáleném přístavu Dikson, poškozeni okenních tabulí pozorovali i v oblastech vzdálených více než 900 kilometrů od exploze. 

Na níže uvedeném videu zveřejněném Rosatomem si můžete prohlédnout nikdy dříve nezveřejněné záběry z testu. Jsou zde zachycené obrázky z kabiny letounu, který pumu shodil, spousta záznamů z více či méně vzdálených míst od epicentra exploze, stejně jako obrázky zachycující zkázu, kterou za sebou tento experiment zanechal. Video je v ruském jazyce, obsahuje však možnost zapnutí automatizovaných titulků. Jen samotný obrazový matriál však stojí za zhlédnutí, pokud se o tuto problematiku zajímáte.

Video: Takzvaná „Car-bomba“ byla odpálena 30. října 1961 nad územím souostroví Nová Země, které spadá pod Rusko, dříve Sovětský Svaz. / YouTube

Západní média sice nezaznamenala žádné oficiální zprávy o zraněných či mrtvých, avšak jaká byla skutečnost, se dnes již nedozvíme. Bomba byla schopna explodovat o síle 100 megatun, ale projektanti věděli, že by důsledky takovéto exploze byly nepředvídatelné a piloti by jistě nepřežili, proto se nakonec rozhodli pro "menší" verzi. 

SSSR každopádně získal tehdy přesně to, čím se Chruščov v roce 1960 před OSN chlubil. Za fakt, že se političtí a vojenští vůdci na celém světě rozhodli netestovat další bombu nebo ještě větší bombu, můžeme být dodnes vděční.

Zdroj: warhistoryonline