Bojová vozidla pěchoty sovětského původu patří k nejrozšířenější obrněné technice současného světa. Česká MEXCA ukazuje, že jejich modernizace nemusí být nouzovým kompromisem, ale racionální a sebevědomou odpovědí na realitu dnešního bojiště, s důrazem na ochranu osádky, ergonomii a modulární výzbroj.

Foto: Obrněné pásové bojové vozidlo pěchoty MEXCA | Excalibur Army

Válka na Ukrajině vrátila do centra pozornosti techniku, která ještě donedávna patřila spíše do kategorie „dědictví studené války“. Bojová vozidla pěchoty sovětského původu, zejména BVP-1 a BVP-2, se znovu ukázala jako klíčový prvek mechanizovaných jednotek. Nikoli proto, že by odpovídala nejnovějším trendům, ale proto, že jich existují tisíce, a mnoho armád si nemůže dovolit je jednoduše nahradit zcela novými platformami. 

Psali jsme:Kolmo do nebes - zásadní revoluce v konstrukci vojenských letounů po 2. světové válce

Právě mezi operační realitou a rozpočtovými možnostmi vzniká prostor pro projekty, jakým je české bojové vozidlo pěchoty MEXCA. Nejde o revoluci ani o pokus konkurovat nejmodernějším západním IFV, ale o promyšlený a sebevědomý upgrade osvědčené sovětské klasiky pro podmínky 21. století.

Platformy BVP-1 a BVP-2 byly navrženy v době, kdy se kladl důraz na rychlý manévr, nízkou siluetu a schopnost masového nasazení v konvenčním konfliktu velkého rozsahu. Vozidla byla lehká, relativně rychlá a jednoduchá na údržbu, což vysvětluje jejich rozšíření napříč Evropou, Asií i Afrikou. 

Slabinou této koncepce však byla ochrana osádky a mechanizovaného družstva, která odpovídala spíše představám šedesátých a sedmdesátých let, než realitě moderního bojiště. Minimální balistická ochrana, prakticky nulová protiminová odolnost, omezený vnitřní prostor a komplikovaný výsadek dvoukřídlými dveřmi se v současných konfliktech ukazují jako zásadní problém. Modernizace tak není otázkou komfortu, ale přežití.

Právě zde vstupuje na scénu MEXCA, pásové bojové vozidlo pěchoty, vyvinuté společností Excalibur Army jako modernější, silnější a bezpečnější alternativa, která si přitom zachovává kompatibilitu s platformami BVP-1 a BVP-2. Základní filozofie projektu je zřejmá: využít to, co je na původní konstrukci funkční, a systematicky odstranit její největší slabiny. MEXCA není prezentována jako zcela nová generace bojového vozidla, ale jako evoluční krok, který reflektuje změnu charakteru boje, důraz na ochranu osádky a potřebu modulárního řešení.

Psali jsme:Putinův majstrštyk: švédský a finský přínos pro NATO

Psali jsme:Projekt FCAS: Test důvěryhodnosti, který Evropa nezvládla

Psali jsme:České zbraně na Ukrajině: posílení mezinárodního postavení Česka a neocenitelné zkušenosti

Jedním z nejvýraznějších vylepšení je oblast ochrany. MEXCA nabízí zvýšenou balistickou ochranu, odpovídající standardu STANAG 4569 úrovně 3, s možností dalšího navýšení podle požadavků zákazníka. To představuje zásadní rozdíl oproti původním sovětským BVP, jejichž pancéřování chránilo především proti střepinám a lehkým zbraním. 

Neméně důležitá je protiminová ochrana na úrovni 2a/1 STANAG 4569, která reflektuje zkušenosti z asymetrických konfliktů, kde miny a improvizovaná výbušná zařízení patří mezi nejčastější hrozby. Zvýšení ochrany se pochopitelně promítá do hmotnosti vozidla, která činí přibližně 18,8 tuny, avšak jde o vědomý a přijatelný kompromis, ve prospěch přežití osádky a výsadku.

Navzdory nárůstu hmotnosti si MEXCA zachovává solidní mobilitu. Pohon zajišťuje vznětový motor Caterpillar C9.3 o výkonu 300 kW, spojený s automatickou převodovkou, která snižuje pracovní zátěž řidiče a zlepšuje ovladatelnost vozidla v náročných podmínkách. Maximální rychlost na silnici dosahuje 65 kilometrů za hodinu, v terénu pak přibližně 45 kilometrů za hodinu. 

Dojezd činí kolem 400 kilometrů, což odpovídá potřebám mechanizovaných jednotek při běžných operacích. Vozidlo je schopno překonávat stoupání o sklonu až 35 stupňů, boční náklon 30 stupňů, svislé překážky vysoké 0,7 metru a příkopy o šířce 2,5 metru. Schopnost brodění do hloubky 1,3 metru bez přípravy potvrzuje, že MEXCA zůstává plnohodnotným pásovým vozidlem, schopným operovat v různorodém terénu.

Zásadní proměnou prošel také vnitřní prostor a ergonomie. Oproti původnímu BVP nabízí MEXCA zvětšený a lépe uspořádaný interiér, který umožňuje přepravu šestičlenného výsadku v moderní výstroji, a zároveň zvyšuje komfort i bezpečnost tříčlenné osádky. Instalace balistických sedadel, moderních ovládacích prvků a nových kontrolních systémů pro řidiče, velitele a střelce, posouvá vozidlo blíže současným standardům. 

Klíčovým prvkem je zadní sklopná rampa, která odstraňuje jednu z největších slabin původní sovětské konstrukce, a umožňuje rychlejší a bezpečnější opuštění vozidla pod palbou. Z hlediska taktiky mechanizované pěchoty jde o změnu s přímým dopadem na přežití jednotky v bojové situaci.

MEXCA je navržena jako otevřená platforma s důrazem na modularitu. Vozidlo může být osazeno různými typy bezosádkových i osádkových věží, včetně věže TURRA 30, izraelské Samson Mk II nebo dálkově ovládané věže DVK 30. Standardní výzbroj tvoří stabilizovaný 30mm automatický kanón, například 2A42 nebo CZ-30, doplněný koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm.

Otevřená architektura umožňuje integraci moderních komunikačních, senzorových a velitelsko-řídicích systémů, stejně jako dodatečné instalace zbraňových nebo ochranných prvků, podle potřeb konkrétního uživatele. MEXCA tak není jedním pevně daným produktem, ale spíše flexibilním řešením, které lze přizpůsobit různým operačním scénářům.

Důležitým aspektem je také platformová kontinuita. Sdílení logistických prvků, servisních postupů a části náhradních dílů s původními BVP-1 a BVP-2, snižuje provozní náklady a usnadňuje zavedení vozidla do výzbroje. Právě tato vlastnost činí MEXCU atraktivní zejména pro armády, které disponují většími zásobami sovětské techniky, ale zároveň čelí rostoucím bezpečnostním hrozbám a tlaku na modernizaci.

Z pohledu českého obranného průmyslu představuje MEXCA typický příklad pragmatického přístupu. Namísto snahy konkurovat nejdražším západním bojovým vozidlům nabízí Excalibur Army řešení, které vychází z reálných potřeb trhu a operačních zkušeností posledních let. Modernizace zde není vnímána jako nouzový kompromis, ale jako racionální odpověď na fakt, že ne každá armáda potřebuje – nebo si může dovolit – zcela novou platformu.

MEXCA tak ukazuje, že i „sovětská klasika“ může mít v moderním bojišti své místo, pokud je správně uchopena a adaptována. Nejde o nostalgii ani o snahu prodlužovat životnost techniky za každou cenu. Jde o sebevědomý upgrade, který respektuje limity původní konstrukce, ale zároveň z ní dokáže vytěžit maximum. V tomto smyslu není MEXCA symbolem kompromisu, nýbrž důkazem, že modernizace může být projevem technické i průmyslové racionality.