Den třetí: Tisíc kilometrů odhodlání

Ranní klid a zlaté lístky

Ráno je tiché a přívětivé. Měkké listopadové slunce se opírá do oken. Na silnici poskakují zlaté penízky březových lístků, jako by chtěly doprovodit výpravu na další kus cesty. Díkybohu za krásné počasí, které trvá a zlehčuje únavu dlouhých dní. Výjezd v osm hodin z Hradce Králové. V autě klid, krátké ranní pozdravy, zvuk zapínaných pásů a navigace, která oznamuje první cíl – Jičín, hrob štábního praporčíka in memoriam Ivo Klusáka.

Foto: Ivo Klusák zemřel vlivem sebevražedného atentátníka u základny Bagram | Petr Něnička 

Osudný Foxtrot 

Hrob v Jičíně působí prostě, klidně. U náhrobku drobný detail – nášivka s nápisem „Foxtrot“, jméno čety, ve které Ivo Klusák sloužil. Symbol, který pro zasvěcené znamená víc než jen těch sedm písmen. Svíčka, krátká modlitba a ticho, které se mezi poutníky šíří přirozeně. Každý z nich si nese vlastní myšlenku, vlastní vzpomínku.
Z Jičína vede cesta přes idylický les, který by se klidně mohl jmenovat Řáholec, do kterého zatím slunce padá v dlouhých pruzích světla.

Tisící kilometr pod Bezdězem

Pod majestátním hradem Bezdězem tachometr ukazuje 1000 kilometrů letošní cesty. Nikdo to neplánoval přesně, ale okamžik je symbolický.Tisíc kilometrů, které spojují lidi, co se rozhodli nezapomenout.

Úštěk – pohraniční ticho a dávná ozvěna

Další zastávkou je Úštěk – městečko s nezaměnitelným pohraničním rázem. Chmelnice, pastviny, roubenky a starobylé domy. V jednom z nich se kdysi natáčel film Kolja, scéna s nalezenou cetkou v okapu domu na Mírovém náměstí. 
Na místním hřbitově uctívají poutníci památku podporučíka Ivana Zapadla.

Foto: Ivan Zapadlo tragicky zahynul při explozi likvidované výbušniny | Petr Něnička 

Kolem jsou staré náhrobky s nápisy „Ruhestätte“, připomínka času, kdy se tu mísily osudy národů. Hřbitov působí klidně, téměř zapomenutě.

Ztracené setkání v Chomutově

Cesta dál po severní hranici republiky přináší nástrahy: objížďky, kolony, čekání. Výprava nabírá tři čtvrtě hodiny zpoždění, ale nakonec doráží do Chomutova, kde leží štábní praporčíci Martin Marcin a David Beneš.

Foto: David Beneš zemřel vlivem sebevražedného atentátníka u základny Bagram | Petr Něnička 

Oba zahynuli při službě, oba zůstávají v paměti spolubojovníků i přátel. Až později se poutníci dozvídají, že u hrobu čekala paní Marcinová. S paní Marcinovou se znají a vždy se rádi vidí. Tichá lítost, že se minuli – i to patří k cestě.

Foto: Martin Marcin zahynul při útoku sebevražedného atentátníka poblíž základny Bagram | Petr Něnička 

Jihovýchodní návrat – Rakovník, Mokrouše, Štěnovice

Další kilometry patří Rakovníku, hrobu podporučíka Petra Šimonky, a pak Mokrouším, kde má hrob štábní praporčík Patrik Štěpánek – přímo vedle svého rodného domu.

Foto: Petr Šimonka tragicky zahynul v polním táboře Hafar el Batin v Perském zálivu | Petr Něnička 

Foto: Patrik Štěpánek zahynul při útoku sebevražedného atentátníka poblíž základny Bagram | Petr Něnička 

Místo, kde se příběh odvahy vrací domů. Den se chýlí ke konci ve Štěnovicích, u hrobu podpraporčíka in memoriam Nikolaje Martinova. Slunce se ztrácí za obzor, poslední paprsky se opírají o pomník a na chvíli rozsvěcují jeho jméno v zlatém světle.

Foto: Nikolaj Martynov zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy v Afghánistánu | Petr Něnička 

Reflexe dne

Dnešní den byl dnem světla a trpělivosti.
Zlaté lístky na silnici, tisíc kilometrů na tachometru a nekonečné množství myšlenek, které se mezi zastávkami přelévaly v tichu aut. Každý hrob byl jako uzel v mapě, která spojuje minulost se současností, jména s tvářemi, paměť s přítomností.

Fakta dne

• Trasa dne: Hradec Králové – Jičín – Úštěk – Chomutov – Rakovník – Mokrouše – Štěnovice
• Počet navštívených hrobů: 7
• Ujeto: 404 km
• Čas na cestě: 7 hodin a 46 minut
• Významný okamžik: 1000. kilometr letošní pouti pod hradem Bezdězem
• Citace dne: „Tisíc kilometrů ticha, které mluví víc než slova.“

Den čtvrtý: Pod šumavským nebem

Ráno mezi šedí a nadějí

Čtvrtý den pouti začíná brzy. Auto se tiše rozjíždí od Plzně, silnice je ještě ospalá a světla reflektorů kreslí tenké linie po mokrém asfaltu. Počasí se zkazilo – šedé nebe, chlad, ticho, které visí ve vzduchu. Zatím neprší, ale od Strakonic se krajina ztrácí v mlze a zůstává věrným společníkem až k jihu. I tak má ten den své kouzlo. Mlha tlumí zvuky, zpomaluje svět, dává prostor přemýšlení. Výprava míří daleko, až na jih, do Prachatic, kde odpočívá štábní praporčík in memoriam Tomáš Procházka.

Tomáš – psovod s dobrým srdcem

V Prachaticích čekají rodiče a bratr Tomáše Procházky. Setkání je milé, dojemné, plné obyčejných vzpomínek, které říkají o člověku víc než služební hodnosti. „Pamatuju se, jak k nám jednou přišel známý, že má moc štěňat,“ vzpomíná tatínek. „A Tomáš, jak to slyšel, všechny porozdával mezi známé. Žádné nenechal, všechny zachránil.“

Foto: Tomáš Procházka zahynul na následky zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd | Petr Něnička 

Tomáš byl psovod – muž, který rozuměl zvířatům i lidem. Jeho povaha se zrcadlí ve všem, co po něm zůstalo.
Poutníci kladou na jeho hrob poutní věneček a svíčku s vlaječkou, a do rukou maminky vkládají požehnaného andílka.
Zatímco se mlha pomalu zvedá nad Prachaticemi, Procházkovi nabízejí teplé domácí koláče – jednoduché, lidské gesto, které v sychravém počasí zahřeje.

Hluboká nad Vltavou – ticho s osobní stopou

Druhá zastávka dne vede do Hluboké nad Vltavou, kde odpočívá štábní praporčík Kamil Beneš. Na jeho hrobě je patrná osobní blízkost lidí, kteří ho milovali – kamínky, drobné dárky, malá plastová figurka vojáka. Každý předmět má svůj tichý význam, svůj příběh. Hrob působí důvěrně a lidsky. Poutníci kladou svíčku s vlaječkou, věneček, pomodlí se a chvíli mlčí. Mlha se mezi stromy rozestupuje a na okamžik se objeví paprsek světla.

Foto: Kamil Beneš zahynul při útoku sebevražedného atentátníka poblíž základny Bagram | Petr Něnička 

Repeťáci v modrých baretech

Další cesta vede přes kopce do Rožmitálu na Šumavě, k hrobu podporučíka i.m. Petra Valeše. Místo posledního odpočinku, které dnes ožívá přítomností přátel – dorazila sem parta mužů, kteří kdysi sloužili na pozorovacím stanovišti Tango-23 „Repetitor“. Říkají si Repeťáci. Chlapi se světlemodrými barety a plackami na hrudi. Přinášejí své vzpomínky, srdečné pozdravy, pevná stisknutí rukou.

Foto: Petr Valeš zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu v misi UNCRO | Petr Něnička 

Mluví o službě a o době, kdy stáli bok po boku. Všechno, co se těžko popisuje. „Na podzim se nás tu ještě nikdy tolik nesešlo“, konstatuje „Čelda“ a rozhlíží se po bezmála třicetičlenné skupině. Na chvíli tu panuje zvláštní rovnováha – mezi vojenskou disciplínou a lidskou vřelostí, mezi minulostí a přítomností.

Večerní chvíle v Krumlově

Závěr dne patří Českému Krumlovu. Poutníci přijali pozvání na Ples válečných veteránů, který se koná v nádherných prostorách zámecké jízdárny. Jízdárna zámku je slavnostně vyzdobená, hraje hudba, přátelé a podporovatelé zdraví poutníky.

Foto: Hosté Plesu pro válečné veterány před zámeckou jízdárnou v Českém Krumlově | Petr Něnička 

Je to setkání s těmi, kteří rozumí smyslu této cesty. Po dnech cestování je to jiný svět – svět světel, smíchu a přátelských setkání. Poutníci zůstávají jen chvíli, na začátku plesu. Ráno musí znovu vstávat a vyrazit dál. Ale i krátká účast má smysl – ukazuje, že Cesta poděkování, úcty a pokory není jen o hrobech, ale i o propagaci veteránské myšlenky.

Během cesty výprava rozdává vlčí máky, symbol veteránů, a do zapečetěné kasičky sbírá dobrovolné příspěvky do Vojenského fondu solidarity. Už jich připnuli desítky – na kabáty, bundy, šaty, uniformy. Každý vlčí mák je malým vyjádřením úcty.

Reflexe dne

Dnešek byl klidný a v mnohém jiný. Místo slunečního světla mlhu a chlad, ale i teplo v lidských setkáních.
Vzpomínky rodičů, dárky na hrobě, přítomnost Repeťáků, přátelská atmosféra večerního plesu – všechny tyto okamžiky spojuje jedno: úcta.

Všechny tyto okamžiky připomínají, že Cesta není jen fyzická trasa, ale především připomínka lidskosti a sounáležitosti.
A že někdy nejvíc hřeje ne slunce, ale prosté lidské gesto – domácí koláč, podaná ruka, nebo úsměv v dešti.

Fakta dne

•  Trasa dne: Plzeň – Prachatice – Hluboká nad Vltavou – Rožmitál na Šumavě – Český Krumlov
• Počet navštívených hrobů: 3
• Ujeto: 248 km
• Čas na cestě: 4 hodiny 26 minut
• Setkání s rodiči a bratrem Tomáše Procházky
• Zastavení u osobního hrobu Kamila Beneše
• Účast „Repeťáků“ u hrobu Petra Valeše
• Ples válečných veteránů v Českém Krumlově
• Symbol dne: Vlčí mák – květ úcty, který spojuje lidi na cestě i mimo ni

Den pátý: Stopy lásky

Ráno s vůní sekané a deště

Je neděle. Hustý déšť bubnuje do plechové střechy a skel auta, když se poutníci probouzejí v domáckém přístřeší jednoho z válečných veteránů. Jejich hostitel – člověk s velkým srdcem a nezaměnitelným smyslem pro humor – připravil pro výpravu gurmánskou hostinu: domácí lunchmeat, sekanou a další dobroty. „Na cestě potřebujete sílu,“ usmívá se Karel, nabírá další porce a dohlíží nad důsledným odběrem stravy všech členů výpravy.
Díky této pohostinnosti začíná den v teple, v pocitu sounáležitosti – přesně v duchu celé Cesty.
Z Českého Krumlova vyráží auto na severovýchod, do kraje kopců a lesů, do Choustníku. Venku je mokro a nevlídno, ale déšť brzy slábne a mění se v jemné mrholení.

Choustník – místo krásných slov

Na hřbitově v Choustníku odpočívá major Ing. Rostislav Samec. Kraj je nasycený vlhkostí, listí tmavne v trávě, vzduch je chladný. Na jeho náhrobku poutníci čtou slova, která v deštivém dni zní ještě hlouběji: „Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.“ Nad těmito slovy se rozhostí ticho. A možná právě v něm je celá podstata této cesty. Poutníci přikládají vlaječku, svíčku a poutní věneček.

Foto: Rostislav Samec tragicky zahynul při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině | Petr Něnička 

Tajemný Rudolec a Dačice v mlze

Na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny se krajina mění. Silnice se klikatí mezi lesy, přibývá kopečků a mlha znovu přikrývá horizont. Na hřbitově v Českém Rudolci leží major in memoriam Bohumil Vávrů. Místo působí tajemně – hřbitov na kopci, obklopený stromy, s pocitem osamění, které je však spíš pokojem než smutkem.

Foto: Bohumil Vávrů tragicky zahynul při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině | Petr Něnička 

O několik kilometrů dál, v Dačicích, čeká další zastavení – u hrobu podporučík in memoriam Václava Martínka. Zatažené nebe a vlhké kamenné náhrobky podtrhují vážnost okamžiku. Cesta není jen o kilometrech, ale o přítomnosti – být tady, zastavit se, vzpomenout, dívat se do tváře časům, které už se nevrátí.

Foto: Václav Martínek tragicky zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina | Petr Něnička 

Na Vysočině – hrob četaře Petra Hose

Poslední zastavení dne je ve Stonařově, na Vysočině, u hrobu Petrа Hose. Počasí zůstává nevlídné, ale v tomto prostém prostředí má všechno jakousi vnitřní rovnováhu. Poutníci pokládají věneček, svíčku ve tvaru vlčího máku s malou vlaječkou, mlčky se zastaví a v tichu vyslovují vlastní modlitbu. Nad Vysočinou už se šeří, kapky z větví padají na kapotu poutního auta a v nich se odrazy svíček mísí s prvním světlem reflektorů.

Foto: Petr Hos přišel při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku | Petr Něnička 

Večerní klid a přátelství

Po náročném dni se výprava vrací zpět na jih Čech, k ubytování u dalšího z kamarádů válečných veteránů.
Dům je plný vřelosti, na stole voní káva a štrůdl a panuje tichá radost, že i v této zemi existují místa a lidé, kteří rozumí, proč tato cesta vznikla.

Reflexe dne

Po slunečných dnech přišlo zataženo – a s ním vnitřní klid. Déšť omyje památky, mlha ztiší krajinu, a slova z hrobu majora Samce zůstávají v myslích: „Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky.“
Dnešní cesta byla právě o těchto stopách – v krajích, v paměti i v srdcích lidí, kteří nezapomínají.

Fakta dne

• Den: pátý, neděle
• Trasa: Český Krumlov – Choustník – Český Rudolec – Dačice – Stonařov – Tábor
• Počet navštívených hrobů: 4
• Ujeto: 282 km
• Čas v autě: 5 h 10 min
• Počasí: déšť, mlha, zataženo
• Setkání s hostitelem veteránem a jeho pohostinnost
• Citát na hrobě majora Rostislava Samce
• Tajemná atmosféra Rudolce a mlžná Vysočina
• Večerní ubytování u přítele veterána
• Symbol dne: Kapka deště – očista země i vzpomínek