Málem utonul na Titanicu, bojoval v první světové válce a u Dunkirku zachraňoval vojákům životy. Řeč je o Charlesi Herbertovi Lightollerovi DSC & Bar, RD, RNR.

Charles se narodil 30. března 1874 v Chorley v Lancashire do rodiny bavlníků, která se řemeslu věnovala již od 18. století. Jeho matka Sarah umírá krátce po porodu a když mu je 10, opouští ho i jeho otec, který emigruje na Nový Zéland.

Když Charlesovi bylo 13 let, nechtěl skončit v továrně jako jeho vrstevníci a tak se přihlásil na námořnický kurz a čtyřletou učňovskou plavku si odbyl na bárce Primrose Hill, se kterou poté vyplul na širé moře. Během své druhé plavby byla však loď v bouři poškozena a musela nouzově zakotvit v Rio de Janeiru, kde právě probíhala epidemie neštovic. Další bouře, 13. listopadu 1889 v Indickém oceánu, způsobila, že loď narazila na neobydlený ostrov o rozloze čtyř a půl čtverečních kilometrů, nyní nazývaný Île Saint-Paul, odkud je zachránili australští námořníci. Námořní neštěstí ho doprovázela i nadále. Když dorazil do Kalkaty v Indii, kde měl složit zkoušky na druhého důstojníka, vzplála v přístavu transoceánská nákladní plachetnice třídy windjammer Knight of St Michael, která byla plná uhlí. Charles neváhal a okamžitě se pustil do hašení. Když byl oheň uhašen, byl pro svou odvahu okamžitě a bez zkoušek povýšen na druhého důstojníka.

Psali jsme:Absurdní americká pravidla boje ve Vietnamu se stala vážným důvodem frustrace amerických vojáků

Foto: Charles Herbert Lightoller (vpravo) s třetím důstojníkem RMS Titanic Herbertem Pitmanem | Wikimedia Commons

V roce 1895 bylo Charlesovi 21 let a stal se již ošlehaným námořním veteránem. V té době málem zemřel na malárii. V roce 1898 ho zlákala zlatá horečka a Chalres se vydal coby zlatokop do Yukonu za vidinou bohatství během zlaté horečky na Klondiku. Když se mu nepodařilo zbohatnout, stal se alespoň kovbojem v kanadské Albertě. Ani to mu však dlouho nevydrželo a jelikož byl bez peněz, přežíval jako Hobo (tulák, dělník putující krajem za námezní prací, o třídu níž jsou ještě trampové). Aby si vydělal na cestu domů, pracoval jako krotitel divokého skotu. V roce 1899 Charles dorazil zpět domů zcela bez peněz.

V roce 1900 se stává třetím důstojníkem ve společnosti White Star Line a plaví se na lodi SS Medic. V roce 1903 je přesunut na SS Suevic, kde potkal svou budoucí ženu, Australanku Sylvii Hawley Wilsonovou, se kterou měl 2 syny. Na lodi SS Majestic se setkal s kapitánem Edwardem J. Smithem, který si ho bere jako druhého důstojníka na loď RMS Titanic.

Na Titanicu nahrazuje druhého důstojníka Davida Blaira, který rozhořčením zapomene odevzdat klíče od přihrádky s dalekohledem. Charles kapitánu Smithovi slibuje, že si klíče od dalekohledu opatří hned jak dorazí do New Yorku. Právě chybějící dalekohled ve vraním hnízdě následně zapříčiní osudovou katastrofu.

Psali jsme:Světla nad bunkry: Připomínka našeho největšího vojenského vystoupení v dějinách naší vlasti

Foto: Charles Herbert Lightoller přežil na palubě Collapsible B, záchranného člunu lodě RMS Titanic | Wikimedia Commons

V době srážky Titanicu s ledovcem zrovna ulehal do postele, když ucítil náraz. Jen v pyžamu vyběhl na palubu, kde se vše jevilo v pořádku a tak se vrátil zpět do kajuty. Během následného potápění lodi Charles organizoval plnění záchranných člunů podle Smithova příkazu "Ženy a děti první." Sám Lightoller byl smeten během potopení lodi do studené vody a vírem z potápějící se lodi byl ,,nasán" zpět k lodi, kde byl tlakem doslova přišpendlený k roštu, odkud ho vysvobodil až výbuch jednoho z kotlů, kdy ho jeho rázová vlna osvobodila. Na hladině pak následně organizoval přeživší pasažéry a na záchrannou loď RMS Carpathia byl vytažen jako poslední.

Foto: Charles Herbert Lightoller | Wikimedia Commons

Až do první světové války zůstal u White Star Line, než byl v roce 1914 přesunut jako poručík na ozbrojený eskort RMS Oceanic. V roce 1915 přebírá velení nad torpédovou lodí HMTB 117, kde získává Distinguished Service Order (DSO) za poškození Zeppelinu L31 v noční bitvě. Za tento akt byl Charles povýšen na kapitána a byl mu svěřen vlastní torpédoborec třídy C, HMS Falcon.

HMS Falcon byk však 1. dubna 1918 potopen po srážce v mlze s traulerem John Fitzgerald. Charles poté přebírá velení nad torpédoborcem třídy River, HMS Garry. S HMS Garry potápí německou ponorku UB-110 pod vedením Kapitänleutnanta Wernera Fürbringera. Když se pak němečtí ponorkáři dostanou na hladinu, rozkáže Charles svým mužům do nich střílet z kulometů a revolverů. Později Fübringer vypověděl, že jeden člen posádky byl dokonce zabit velkým kusem uhlí do hlavy, který hodili britští námořníci. Britští námořníci palbu zastavili až tehdy, když se na obzoru objevila britská eskortní loď. Charlesovi námořníci rázem otočili a spustili do vody záchranné čluny. Charles však nebyl za své jednání nijak prošetřován a místo toho ke svému DSO získává stuhu.

Foto: Loď Sundowner, se kterou se Charles Herbert Lightoller úřastnil operace Dynamo, tedy evakuaci spojeneckých vojsk z Dunkirku | Wikimedia Commons

Po 1. světové válce Charles ještě chvíli zůstává u White Star Line, ovšem kvůli faktu, že již nemůže nikam kariérně postupovat, odchází do důchodu a pracuje jako hostinský a později jako kuřecí farmář.

V roce 1929 si Lightoller zakoupil motorovou jachtu Sundowner, se kterou během 2. světové války v roce 1940 vyrazil do Dukerku na pomoc uvězněným britským vojákům. Na lodi pro 21 pasažérů nakonec přepravil 127 vojáků. Charlesův syn Hebert byl v roce 1939 jako stíhač u RAF sestřelen při náletu na Wilhelmshaven. Jeho druhý syn, Trevor, sloužil jako podporučík v 3. divizi generála Montgomeryho a nezávisle na svém otci byl z Dunkerku evakuován 48 hodin před tím, než do Dunkerku připlul jeho otec s lodí Sundowner na pomoc.

Charlesův příběh byl inspirací pro postavu pana Dawsona v Nolanově dramatu Dunkirk z roku 2017, kde si Charlese zahrál oskarový Mark Rylance. Po válce Charles řídil malou loděnici v Twickenhamu a zemřel 8. prosince 1952 ve věku 78 let na infarkt.