Ukrajinský obranný průmysl za poslední roky vyrostl v prostředí, které nemá ve světě obdoby. Firmy vyvíjejí drony, senzory, systémy elektronického boje i protidronová řešení přímo pod tlakem války. Jejich technologie se testují na frontě, často v extrémních podmínkách a s okamžitou zpětnou vazbou od vojáků. Právě proto o ně roste zájem v zahraničí.

Foto: Ukrajinský operátor dronů | Telegram

Jenže cesta na mezinárodní trhy je pro ukrajinské výrobce stále složitá. Ne kvůli nedostatku poptávky, ale kvůli exportním omezením, licencím a nejasným pravidlům, která firmám komplikují expanzi.

Letos se to ukázalo i na veletrhu AUSA ve Washingtonu, kde měla Ukrajina historicky největší zastoupení. V samostatném ukrajinském obranném pavilonu se představilo 14 firem. Šlo zároveň o první návrat země na tuto akci od roku 2017, tedy ještě z doby před ruskou plnohodnotnou invazí.

Symbolicky to byl silný moment. Prakticky ale ukázal i hlavní problém: ukrajinské firmy už mají co nabídnout, jenže často nevědí, jak to legálně a efektivně dostat za hranice.

Reformy přišly, ale nestačí

Ukrajina od roku 2022 výrazně omezila vývoz vojenského materiálu. Logika byla jasná: vše, co může pomoci na bojišti, má nejdřív sloužit ukrajinské armádě. V dubnu ale prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil změnu režimu. Domácí výrobci měli dostat možnost prodávat část produkce do partnerských zemí, pokud tím neohrozí dodávky pro vlastní ozbrojené síly.

Princip zněl jednoduše: ukrajinská armáda má přednost a vyvážet se může jen to, co firmy vyrobí nad rámec státních objednávek.

Jenže podle samotných výrobců se z politického slibu zatím nestala jednoduchá praxe. Zástupci firem popisují výrazný rozdíl mezi formálním nastavením pravidel a tím, jak celý systém funguje ve skutečnosti. Exportní licence jsou podle nich stále úzkým hrdlem, které může zdržet nebo úplně zastavit obchodní jednání.

Pro firmy je to zásadní problém. Zahraniční zákazníci chtějí rychlost, jasné podmínky a předvídatelnost. Pokud výrobce neví, zda exportní povolení dostane, těžko může stavět dlouhodobé obchodní vztahy.

Drony, senzory a elektronický boj: produkty, o které je zájem

Ukrajinské firmy přitom nepřicházejí na zahraniční trhy s prototypy bez ověření. Mnoho jejich systémů vzniklo přímo z válečné potřeby.

Meta Bureau například uvádí, že její drony využívá více než 30 ukrajinských brigád. Oko Camera vyrábí termální a infračervené kamery pro drony i bezosádková pozemní vozidla používaná na frontě. Phantom Defense se zaměřuje mimo jiné na protidronové a elektronické bojové systémy.

To jsou oblasti, které dnes řeší téměř všechny moderní armády. Válka na Ukrajině změnila představu o tom, jak rychle se mohou levné bezpilotní prostředky stát strategickým faktorem. Zároveň ukázala, že obrana proti dronům, rušení, detekce a schopnost rychlé inovace nejsou doplňky, ale základní součást přežití na bojišti.

Ukrajinci mají v tomto směru jednu mimořádnou výhodu: jejich technologie nevznikají v laboratorním vakuu. Vznikají v boji.

Dvojí použití jako snazší cesta

Ne všechny firmy však narážejí na stejnou míru omezení. Výrobci, jejichž produkty spadají do kategorie dvojího použití, mají často jednodušší cestu.

To je případ společnosti Oko Camera. Její šéf a spoluzakladatel Denys Nikolayenko upozorňuje, že díky registraci a klasifikaci jako firma s produkty dvojího užití může exportovat evropským i mimoevropským zákazníkům snáze než čistě obranné firmy.

Pro klasické zbrojní výrobce je situace složitější. Nemohou se jednoduše přejmenovat na dual-use společnost a obejít omezení. Musí hledat jiné cesty: přes zahraniční partnerství, lokalizaci výroby, společné projekty nebo zapojení do programů spojeneckých armád.

Firmy hledají kreativní obchvaty

Ukrajinští výrobci proto zkoušejí několik modelů.

Jednou možností jsou mezinárodní partnerství se zahraničními firmami. Ukrajinské společnosti uzavírají memoranda o spolupráci, společném vývoji nebo výrobě. Jenže tady se ukazuje další problém: podpis dohody ještě neznamená reálný obchod.

Podle zástupce Phantom Defense existuje v ukrajinském obranném průmyslu více než 180 mezinárodních partnerství, ale více než 20 procent z nich zůstává pouze ve fázi memoranda o porozumění. Jinými slovy: na papíře spolupráce existuje, v praxi se zatím neposunula k výrobě, dodávkám nebo tržbám.

Další cestou je lokalizace výroby. Zahraniční vláda nebo průmyslový partner může financovat spolupráci s ukrajinským výrobcem a část produkce přesunout mimo Ukrajinu. Pro ukrajinské firmy to může znamenat přístup k zákazníkům, kapitálu i méně komplikovanému exportnímu režimu.

Významnou roli hraje také takzvaný dánský model. Ten spočívá v tom, že zahraniční vlády financují výrobu ukrajinských obranných systémů. Ty pak mohou sloužit Ukrajině i partnerské zemi, která nákup platí. Podle firem jde o jednu z praktičtějších cest, jak dostat ukrajinskou techniku do rukou spojenců a zároveň neposlabit obranu Ukrajiny.

Pentagon jako možná brána na světový trh

Pro některé firmy může být průlomem také zapojení do amerických obranných iniciativ. Meta Bureau například sleduje program amerického ministerstva obrany Drone Dominance, který se zaměřuje na malé drony a rozšiřování amerických schopností v této oblasti.

Pokud by se ukrajinský systém dostal do výběru Pentagonu, mohlo by to pro firmu znamenat nejen prestiž, ale i praktický kanál pro expanzi. Ukrajina má silný zájem prohlubovat obranné vazby se Spojenými státy, a proto by systémy vybrané americkou stranou mohly mít větší šanci překonat exportní bariéry.

Zároveň by to vyslalo signál dalším spojencům: ukrajinské technologie nejsou jen nouzovým válečným řešením, ale relevantní součástí moderní obrany.

Problém není poptávka. Problém je škálování

Za celým tématem je hlubší otázka: jak proměnit válečnou inovaci v dlouhodobě udržitelný průmysl.

Ukrajinské firmy často dokázaly vyvíjet rychleji než tradiční zbrojní giganti. Umí reagovat na změny na bojišti v řádu týdnů, někdy dnů. Jenže průmyslový růst potřebuje víc než dobrý produkt. Potřebuje kapitál, výrobní kapacity, stabilní objednávky a přístup na trhy.

Pokud stát neodebere celou produkci a export zůstane nejasný, část firem nemůže vyrábět naplno. Některé podle vyjádření z odvětví dokonce snižují objemy výroby, protože domácí státní kontrakty nepokrývají jejich kapacitu.

To je paradox válečné ekonomiky: země má firmy, které umí vyrábět žádané obranné technologie, ale pravidla jim nedovolují plně využít poptávku spojenců.

Nová pravidla stále nechávají mnoho otazníků

Ukrajinská vláda se snaží systém postupně upravit. V červenci kabinet přijal rezoluci č. 875, která se týká mezinárodního transferu vojenského zboží a zboží dvojího použití po dobu stanného práva. Pravidla zahrnují také formát označovaný jako Drone Deal, tedy dlouhodobé partnerství Ukrajiny se spojenci v oblasti společné výroby nebo dodávek bezpilotních systémů.

Podle právní analýzy ukrajinské kanceláře Impact Law ale tato rezoluce neruší obecné exportní kontrolní postupy. Firmy stále potřebují licenci od Státní služby pro exportní kontrolu. Výrobce musí podat žádost a podpůrné dokumenty, přičemž posouzení má trvat maximálně 30 kalendářních dnů.

Na papíře to může znít zvládnutelně. V praxi ale firmy upozorňují, že celý proces je stále nový, ne vždy předvídatelný a pro mnoho hráčů obtížně čitelný.

Ukrajina stojí před strategickým rozhodnutím

Ukrajinský stát musí řešit citlivou rovnováhu. Na jedné straně nesmí dopustit, aby vývoz oslabil vlastní armádu. Na druhé straně ale příliš přísná nebo neprůhledná pravidla mohou poškodit průmysl, který je pro obranu země klíčový.

Export přitom není jen obchodní ambice. Je to způsob, jak získat peníze na další vývoj, rozšířit výrobu, posílit vztahy se spojenci a ukotvit Ukrajinu jako důležitého hráče v evropské i transatlantické bezpečnosti.

Pokud budou ukrajinské firmy odkázané pouze na domácí zakázky, jejich růst bude omezený. Pokud ale získají kontrolovaný, transparentní a rychlý exportní režim, mohou se stát jedním z nejdynamičtějších obranných sektorů v Evropě.

Závěr: Ukrajinská výhoda nesmí zůstat uvězněná doma

Ukrajinské obranné firmy dnes nabízejí něco, co se nedá snadno koupit ani napodobit: zkušenost z reálné války proti technologicky vyspělému protivníkovi. Jejich drony, senzory a systémy elektronického boje vznikají v prostředí, kde nefunkční řešení rychle mizí a přežívají jen ta použitelná.

To je obrovská konkurenční výhoda.

Jenže aby se z ní stal dlouhodobý průmyslový úspěch, nestačí inovovat. Ukrajina potřebuje exportní systém, který ochrání potřeby fronty, ale zároveň umožní firmám růst, vydělávat a spolupracovat se spojenci.

Dnes tak ukrajinské zbrojovky nebojují jen o zákazníky. Bojují i s časem, regulací a nejistotou. A pokud se jim podaří tyto bariéry prolomit, může se z ukrajinského obranného průmyslu stát jeden z nejdůležitějších pilířů bezpečnosti Evropy.

Zdroj: Defence Blog