Ačkoliv bylo do října 1938 vybudováno téměř 10 000 objektů lehkého opevnění, do dnešní doby se jich dochovala v různém stavu zachovalosti přibližně pouze polovina. Na rozdíl od těžkého opevnění, jehož celková fyzická likvidace je bez vynaložení neúměrného úsilí a prostředků prakticky nemožná, podařilo se v průběhu doby okupujícím armádám okolních států zničit celé linie lehkého opevnění. Avšak ani těžké objekty československého opevnění se nevyhnuly ničivé devastaci. 

Foto: Německou armádou vytrhané pancéřové zvony z jednoho z mnoha objektů československého opevnění | Wikimedia Commons / Public domain

První pokusy o ničení souvisely především se zkouškami odolnosti, které prováděli Němci již od října 1938 pro otestování zbraní a vyvinutí útočných metod proti opevnění. Podobně k této záležitosti přistoupili o něco později i Poláci a Maďaři.

Psali jsme:Krvavé vítězství Luftwaffe: Jak bitva o Krétu ukončila éru německých výsadkářů

Foto: Pěchotní srub K-S 17 - Pravá strana srubu s vytrženými střílnami hlavních zbraní a zásahy protibetonových granátů | Martin Ráboň

Vznik Protektorátu Čechy a Morava a na jeho území přítomnost více než 2000 objektů lehkého opevnění (LO) jako symbolu předmnichovské republiky pak byly příčinou Němci nařízené systematické likvidace prováděné od léta 1939 až do roku 1944. Pevnůstky byly odstřelovány trhavinami a narušené bloky zdiva byly posléze roztloukány za účelem vytěžení železných částí, které potřebovala německá válečná mašinérie. Později byly ničeny i některé pevnůstky či celé linie stojící i na území Sudet. Pevnostní sruby pak byly na některých úsecích (např. na Králicku) cílem pro testy prototypů vysoce účinných podkaliberních protibetonových střel Röchling – jedné z vyvíjených, v bojích 2. světové války však nepoužitých, německých tajných zbraní.

Foto: Pěchotní srub K-S 17 - místa kam dopadly speciální protibetonové střely Röchling |  Martin Ráboň

V důsledku trhacích prací a postřelování tak došlo k značnému poškození mnoha pevnostních srubů a malých "bunkrů" tzv. řopíků (název podle Ředitelství opevňovacích prací).

Psali jsme:Obranný průmysl se stal žádaným zaměstnavatelem

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Vedle rozsáhlých zkoušek dělostřeleckým postřelováním prošla řada objektů opevnění na Králicku také různými zkouškami ženijních náloží. Nejpůsobivější pozůstatek takové zkoušky čeká u 11. tabule NS-BH. Je jím převrácený prvosledový lehký objekt vz. 37 typ A-180 v zesíleném provedení (č. 64 stavebního úseku A-Mladkov, název Schwarzovo). Pod jeho základy němečtí ženisté umístili výbušnou směs, která objekt explozí převrátila.

Foto: Pohled na levou stranu a střechu řopíku č. 64 alias legendárního "Převráceného řopíku", který můžete na stezce vidět | Martin Ráboň

Foto: Pohled na pravou stranu objektu č. 64 - legendárního "Převráceného řopíku" | Martin Ráboň

Podobně zlikvidovali Maďaři celé opevnění u VII. a VI. sboru, dohromady čítající dvě tisícovky objektů. Desítky řopíků byly zničeny v roce 1945 Rudou armádou, která z nich musela vytlačovat jednotky německé armády. Těžké boje o bývalé československé opevnění se odehrávaly na Opavsku a dokonce i na Slovensku. Ničení opevnění pokračovalo i v poválečných letech (např. nešetrné vytrhávání pancéřových zvonů z těžkých objektů apod.) a pokračuje i v současné době, přičemž velké množství pevnůstek padlo za oběť uhelným velkolomům, kamenolomům, erozivní činnosti vodních toků, rozšiřování sídel a průmyslu, stavbám infrastruktury, vodních děl a podobně.

Zdroj: Králická pevnostní oblast, druhasvetova.com