Pokud se zajímáte o polovojenské jednotky, jméno Dmitrij Valerijevič Utkin vám jistě není neznámé, jedná se totiž o spoluzakladatele nechvalně proslulé Wagnerovy žoldnéřské skupiny. Pojďme se podrobněji podívat na Utkinův život, na jeho mládí a cestu přes speciální síly a Wagnerovce až k jeho smrti. 

Dmitrij Utkin se narodil 11. června 1970 v obci Asbest ve Sverdlovské oblasti v Rusku. Jeho otec byl geologem a matka stavební inženýrka.  Nedlouho po Utkinově narození se ale rodiče rozvedli a matka se i s malým Dmitrijem přestěhovala do vesnice Smoline v Kirovohradské oblasti. Ve škole byl velmi pilným žákem, ovšem spolužáci ho hodnotili i jako velice arogantního a povýšeneckého. Po dokončení školy se přestěhoval do Leningradu, dnešního Petrohradu, kde nastoupil na důstojnickou školu S.M. Kirova. Po dokončení školy nastoupil svou službu u jednotek GRU, sovětské rozvědky.  Nejspíše zde, se začal objevovat jeho zájem o nacismus a Hitlerovské Německo, protože jak je všeobecně známo, v ruských vysokých kruzích je nacismus všeobecně oblíbený.

Foto: Dmitrij Utkin | Wikimedia Commons / Public domain

U jednotek GRU převzal velení 700. samostatného speciálního oddělení, 2. samostatné speciální brigády dislokované v Pečorech v Rostovské oblasti, se kterým prošel oběma válkami v Čečensku.  V armádě se vypracoval na podplukovníka a z armády odešel v roce 2013, ve stejném roce nastupuje k bezpečnostní agentuře Moran Security Group, kterou založili ruští vojenští veteráni za účelem soukromého výcviku vládních i nevládních složek po celém světě v boji proti námořním pirátům. Ve stejném roce v agentuře vzniká i Slovanský prapor, jehož cílem byla podpora ruských zájmů během Syrské občanské války. Členem praporu se stává i Utkin a spolu s 267 kontraktory odjíždí do Sýrie bránit syrská ropná pole v Dejr ez-Zor. Brzy byly cíle praporu změněny a byl vydán rozkaz posílit jednotky Syrské armády ve městě Al-Suchna. Během bojů s Islámským státem se ale prapor ukázal jako ne příliš bojeschopný a neustále se ze svých pozic stahoval. Pro nesplnění zadaných cílů byl prapor stažen zpět do Ruska a na letišti Vnukovo byli žoldáci zadrženi ruskou FSB.

Foto: Znak Wagnerovců | Wikimedia Commons / Public domain

Utkin se zatčení vyhnul a ještě v roce 2013 přemýšlí nad svou vlastní žoldnéřskou jednotkou. Tu se mu podaří založit po setkání s Jevgenijem Prigožinem v roce 20145. Tehdy jednotka ještě neměla oficiální jméno, ale v dokumentech je označována jako RTG – rotní taktická skupina. V roce 2014 dochází také k přejmenování na Wagner Group. Wagner totiž byl Utkinův volací znak ve Slovanském praporu a vybral si ho podle německého skladatele Richarda Wagnera, Hitlerova oblíbeného skladatele. Skupina se začíná rozrůstat i o členy bývalého Slovanského praporu  a velitelem se stává sám Utkin. Vzniká výcvikový tábor na vojenské základně Molkino, kde sídlí i ruští Specnaz. Utkin je známý tím, že po základně chodí v polní čepici Wehrmachtu a od svých podřízených požaduje při setkání nacistický pozdrav „Heil!“. Proslul také svým podpisem, který doplňoval o nacistickou runu SS. 

V roce 2014 ruské tajné služby organizují na východní Ukrajině proruské povstání, převážně v Donbaské a Luhanské oblasti. Jelikož chce Rusko aby to vypadalo jako spontánní lidové povstání, oficiálně se ho neúčastní ruští vojáci, ve skutečnosti je ale většina povstalců ruskými vojáky bez označení. Mezi nimi se nachází i Utkin a jeho Wagnerovci. Ten se nejdřív jako jeden ze „zelených mužíčků“ (ruští vojáci bez označení) účastní okupace Krymu a poté i bojů o Donbas. Wagnerovci bojují většinou po boku povstalců z tzv. Luhanské separatistické republiky. Wagnerovci s Utkinem se účastní i známe bitvy o Debalceve, kde Wagnerovci nechvalně získají popularitu, když zastřelí několik luhanských povstaleckých velitelů, kteří odmítli útočit na nejsilněji bráněné ukrajinské pozice a snažili se tak zabránit vysokým ztrátám. Po bitvě byli Wagnerovci převeleni do týlu, kde jejich úkolem byla eliminace luhanských a doněckých separatistů, kteří chtěli své republiky opravdu nezávislé a ne jen jako další ruské oblasti. 

Utkin se s Wagnerovci většinově vrátil do Ruska v roce 2015, kdy se chystala ruská intervence v Sýrii. Zde Wagnerovci hrají velkou roli a na svět vystoupí i jejich válečné zločiny, kdy Wagnerovci v Sýrii mučí zajatce, kastrují je, či je popravují pomocí bouracího kladiva.  Utkinse poprvé oficiálně objeví v Kremlu při oslavě Dne hrdinů vlasti dne 9. prosince 2016, kdy je mu udělen čtvrtý Říd Odvahy. Společné foto s Putinem v Rusku zvedne vlnu nevole, oficiálně totiž Kreml nemá s Wagnerovci nic společného, jelikož jsou polovojenské organizace v Rusku oficiálně zakázány.

Wagnerovci zahráli také stěžejní roli během probíhající ruské invaze na Ukrajinu, kde sehráli důležitou roli v bojích o Bachmut. Utkin se samotných bojů již neúčastnil, ale řídil je zpovzdálí. V roce 2023 se vyhrotily vztahy mezi ruským ministerstvem obrany a Wagnerovci. Na rozdíl od regulérní ruské armády, se Wagnerovcům jako jediným dařilo v boji postupovat a ruská veřejnost si toho samozřejmě všímala. Wagnerovci si získali velkou popularitu mezi ruským obyvatelstvem, zatímco obliba ruské armády klesala. Sergej Šojgu, ruský ministr obrany na to rozkázal zastavit dodávky munice Wagnerovcům, aby zastavil jejich postup. Spory vyhrotily až ve vzpouru, která zažehla 23. června 2023. Během jediného dne se Wagnerovcům podařilo obsadit Rostov na Donu. V Rostovu na Donu se Wagnerovcům podařilo zajmout generálplukovníka Junuse-Beka Jevkurova, náměstka ministra obrany a generálporučíka Vladimira Aleksejeva zástupce náčelníka ruské vojenské rozvědky. Během dvou dnů se Wagnerovcům podařilo vojensky kontrolovat oblast větší, než Rusové stačili obsadit do té doby na Ukrajině. Tváří vzpoury se stal Prigožin, majitel Wagnerovců a Utkinova role ve vzpouře zatím není známa, ovšem uvádí se, že jel v prvním tanku během útoku na Moskvu. Vzpoura měla ovšem jepičí život a dva dny na to bylo po všem, kdy bylo dosaženo dohody, že Wagnerovci budou převeleni do Běloruska.

Foto: Prominentní nacista Utkin na společné fotografii s ruským prezidentem Putinem | TASS 

Zde Prigožin zveřejnil video Utkina promlouvajícího ke svým vojákům, což je doposud jediné známé vyobrazení Utkina na kameře, většinou se totiž snažil zůstat v pozadí a neupozorňovat na sebe. 

Dmitrij Uktin umírá spolu s Jevgenijem Prigožinem 23. srpna 2023 při pádu Prigožinova letadla v Tverské oblasti. Záhadná smrt dvou velice významných Rusů má kolem sebe spoustu otazníků, jako nepravděpodobnější se ovšem jeví scénář, kdy bylo letadlo záměrně sestřeleno ruskou protivzdušnou obranou, případně byla použita ukrytá výbušnina v letadle. 

Utkin byl pohřben 31. srpna na federálním vojenském hřbitově v Moskevské oblasti. V dubnu 2024 byl před kaplí ve městě Gorjačij Ključ postaven Wagnerovcům pomník, na kterém je sousoší Prigožina a Utkina.

Utkin zůstává dodnes záhadnou postavou soudobých ruských dějin. Je také ukázkovým příkladem ruského nacistického oxymóronu, kdy se třeba ruský prezident Putin označuje za bojovníka proti nacismu, ale na druhé straně udělí Utkinovi, velkému sympatizantovi nacistického režimu, který si dokonce nechal na tělo vytetovat nacistickou orlici a znaky SS, nejvyšší ruské vyznamenání, Hrdina Ruské Federace. Utkin se nestyděl dávat svůj obdiv nacismu veřejně, v několika málo rozhovorech, které poskytl, často polemizoval o árijském lidu. Utkinovy sympatie k nacismu ovšem nejsou v Rusku nic výjimečného, Rusko je totiž zemí, kde je podpora nacismu je nejvyšší na světě.

Zdroj: Special Ops Magazine, Dialog, Lenta.ru