F-105 jako řešeto. Úkol zněl jasně – zničit postavení severovietnamské PVO za každou cenu
V roce 1967 zaútočili Američané na průmyslový objekt v Severním Vietnamu. Během útoku bylo jedno z amerických letadel těžce poškozené intenzivní protiletadlovou palbou ze země, a také palbou nepřátelských letadel. Místo aby se však pilot vrátil zpět na základnu, pokračoval v útoku. Přitom se mu podařilo zničit dvě nepřátelská raketová stanoviště, za což následně obdržel Medaili cti (Medal of Honor) - nejvyšší americké vojenské ocenění za statečnost.
K výše uvedenému incidentu došlo během války ve Vietnamu. Protože Američané nedokázali zabránit Severnímu Vietnamu v podpoře komunistických povstaleckých hnutí v Jižním Vietnamu, rozhodl se prezident Lyndon Johnson hrát tvrdou hru a 2. března 1965 zahájil operaci Rolling Thunder. Jeho cílem bylo vybombardovat Severní Vietnam „zpět do doby kamenné“, aniž by na Sever musel vyslat pozemní vojska. Cílem operace bylo zajistit, aby nebylo co posílat do Jižního Vietnamu. Nutno podotknout, že od dob náletů na Německo a Japonsko během druhé světové války se USA nezapojily do tak intenzivního a trvalého masového ničení.
Foto: Letoun F-105D nad Vietnamem, 1969-1970 | U.S. Air Force (photo 080110-F-0602B-003)
Město Thai Nguyen a jeho okolí bylo dlouhou dobu producentem čaje, avšak v roce 1917 bylo hlavním centrem povstání proti francouzské okupaci. V roce 1956 se pak daná oblast stala jedním z hlavních velitelství Viet Minhu a v roce 1959 také centrem rozvíjejícího se severovietnamského metalurgického průmyslu. Severní Vietnam, který se stále vzpamatovával ze škod způsobených válkou za nezávislost na Francii, vkládal do města a jeho hutí velkou část svých nadějí. Thai Nguyen se tak stalo významným politickým, obchodním, dopravním, železničním a komunikačním uzlem.
S nástupem studené války město získávalo pomoc, finanční prostředky a technické znalosti ze Sovětského svazu a Čínské lidové republiky. Není tedy divu, že bylo jedním z nejlépe chráněných měst v Severním Vietnamu. Město chránil raketový komplex země-vzduch (surface-to-air missiles - SAM), protiletadlová děla a automatické zbraně. I přes silnou ochranu bylo pro Američany město primárním cílem.
Náš příběh však nezačíná ve Vietnamu, ale dále na východě. Thajský král Bhumibol Adulyadej a královna Sirikit nebyli z pochopitelných důvodů zrovna příznivci komunismu. A protože Laos na severu a Kambodža na jihu byly jediné, co je dělilo od Vietnamu, pozvali k sobě Američany. Většina leteckých útoků Rolling Thunder byla zahájena z thajských leteckých základen v Koratu, Takhli, Ubonu a Udon Thani. Základna thajského královského letectva Thakhli v provincii Nakhon Sawan se nacházela relativně blízko Thái Nguyên, takže právě tam náš příběh začíná.
Merlyn Hans Dethlefsen vstoupil do amerického letectva v roce 1953 ve věku 19 let. V roce 1965 získal na Nebraské univerzitě v Omaze titul v oboru obchod a následující rok dosáhl hodnosti kapitána. Dne 1. března 1967 měl zaútočit na ocelárnu Thái Nguyên, ale bylo období dešťů. Těžké mraky ležely nízko nad shlukem kopců v oblasti, kde se pěstoval čaj, takže viditelnost byla prakticky nulová. Dne 8. března se mraky konečně zvedly, a tak Dethlefsen a jeho tým vyrazili do oblak... jen aby se zase vrátili, protože začalo pršet jako z konve. Místo toho se utěšovali sekundárními údery, včetně několika výpadů do Laosu, aby zničili severovietnamské a vietkongské zásobovací trasy.
10. března se obloha konečně vyčistila a z různých leteckých základen vzlétla úderná skupina 72 stíhacích bombardérů složená z letounů Republic F-105 Thunderchief a McDonnell Douglas F-4 Phantom II. Před nimi letěly čtyři dvoumístné F-105G Wild Weasel (volací znak "Lincoln"), kdy jeden z nich pilotoval major Dethlefsen, který sloužil u 354. taktické stíhací perutě 355. taktického stíhacího křídla. Čtveřice letounů měla za úkol zničit protiletadlovou obranu nepřítele. Měly sloužit jako ochranná clona, aby dalších 72 letounů mohlo s co nejmenším odporem srovnat ocelárnu a podpůrná zařízení se zemí.
První 2 letouny ("Lincoln Lead" a "Lincoln 02") , které se pohybovaly daleko před hlavními bombardovacími silami, se přiblížily ke komplexu hutě. Vedoucí letoun "Lincoln Lead" následně lokalizoval postavení protiletecké obrany a vystřelil střelu AGM-45 Shrike. Minul však, na rozdíl od nepřítele, který vedoucí letoun soustředěnou palbou 85mm protiletadlového dělostřelectva sestřelil. Druhý letoun "Lincoln 02" byl protiletadlovou palbou také těžce zasažen, avšak podařilo se mu vrátit se zpět na základnu.
Na scéně tedy zůstal Dethlefsen společně s kapitánem Kevinem Gilroyem ("Lincoln 03") a letoun "Lincoln 04" pilotovaný majorem Kennethem Bellem. Dethlefsen převzal velení. Nařídil druhý úder, během něhož byl jejich letoun několikrát zasažen z protiletadlových děl. Po zásazích Dethlefsen strhl letoun prudce do strany, naneštěstí přímo naproti přilétajícímu ruskému letounu MiG-21. Na tak malou vzdálenost nepřátelský pilot nezaváhal a rychle Dethlefsenův stroj zasáhl.
Namísto předpokládaného okamžitého ústupu se však oběma Američanům podařilo s poškozeným letounem zlikvidovat několik protiletadlových děl, než se opět dostali před další nepřátelský MiG. Následovaly další zásahy ze vzduchu i ze země. Dethlefsen však rychle zhodnotil škody a rozhodl se, že může ještě několikrát vystřelit. Bell si to myslel také, a tak se vydal za prvním MiGem, který se stočil zpět k druhému útoku. Druhý MiG se zatím teprve otáčel po prvním útoku, což Dethlefsenovi poskytlo potřebnou šanci, aby se mohl střemhlav vrhnout níže.
Američané neměli mnoho času. Jejich letouny utrpěly vážná poškození. Dethlefsen se rozhodl opakovaným prolétáváním kouřem, navzdory protiletadlové palbě vyřadit co nejvíce raketových postavení, než dorazí bombardéry. Řítil se střemhlav jako kamikaze, vypálil ze svých 20mm kanónů a vyřadil tak další dvě raketová stanoviště, přestože jeho letoun utrpěl ještě větší poškození. Také Bellovi se podařilo střemhlav zaútočit a vyřadit další stanoviště. Čtvrtý průlet se však již nekonal. Letadla byla příliš poškozena, a tak oba stroje odletěli zpět do Takhli. Krátce nato zahájilo 72 bombardérů bombardování ocelářského komplexu a okolního města.
Operace Rolling Thunder skončila 2. listopadu 1968 a zanechala za sebou odhadem 180 000 mrtvých severovietnamských civilistů. Pokud jde o Thai Nguyen, tamní ocelárna byla mimo provoz až do 29. srpna 2013. Za své hrdinské činy byl Dethlefsen 1. února 1968 vyznamenán prezidentem Lyndonem B. Johnsonem Medailí cti. Stal se třetím z 12 letců takto vyznamenaných během války ve Vietnamu. Zemřel ve věku 53 let přirozenou smrtí 14. prosince 1987. Následně byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.
Zdroj: warhistoryonline