EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

F-86 Sabre byl technicky možná horší než MiG-15, v Koreji ale šel k zemi jen jeden Američan na každých 10 MiGů

 17. 12. 2022      kategorie: Vojenská historie      6 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Proudový stíhací letoun F-86 Sabre měl řadu předchůdců, kteří byli představeni v letech 1944–1945, tedy v posledním roce druhé světové války. Němci jako první nasadili do bojů svůj Messerschmitt Me 262, Američané vyvinuli Lockheed F-80 Shooting Star a Britové Gloster Meteor. Jejich konstrukce a zkušenosti byly po válce vyhodnocovány. Do následujícího významného konfliktu, války v Koreji, nastupovalo americké letectvo s výkonným strojem Sabre, který se tehdy jako jediný mohl měřit se sovětským strojem MiG-15.

Ve válce v Koreji, která probíhala v letech 1950 až 1953, se měly proudové letouny stát základní zbraní stíhacích jednotek na obou stranách, a proti F-86 stál sovětský MiG-15. Jejich souboje probíhaly téměř dvojnásobnou rychlostí a ve značně větších výškách než souboje Spitfirů a Bf 109, které se střetávaly od prvních leteckých bitev druhé světové války, a legendárním způsobem v bitvě o Británii v roce 1940. Stíhačky F-86 a MiG-15 byly na papíře podobně vyrovnané jako jejich zmínění vrtuloví předchůdci. Ve výšce nad 10500 metrů měly lehčí MiGy výhodu, zatímco v nižších výškách manévrovaly svižněji F-86.

51st_fighter_interceptor_wing_at_suwon,_s.kFoto: F-86 Sabre 51. pluku v Koreji na základně Suwon | USAF / Wikimedia Commons / Public Domain

MiG s 37mm kanónem a dvěma 20mm kanóny měl mohutnější palebnou sílu než Sabre, který nesl šest kulometů ráže 12,7 mm, a MiGy tak byly současně smrtelným nebezpečím pro spojenecké strategické bombardéry. Sabre však byl vybaven radarovým zaměřovačem APG-30, a to ve srovnání s méně vyspělým optickým zaměřovačem MiGu dávalo americkým stíhačům velkou výhodu.

Nejdůležitější výhodou F-86 vůbec však byla kvalita a zkušenosti jeho pilotů, kteří byli mnohem lepší než Číňané a Severokorejci, kteří létali na většině MiGů. Tento faktor ukázal důležitou zásadu, že úspěch ve válce může záviset více na člověku než na stroji. Právě to umožnilo americkým vzdušným silám a vzdušným silám OSN v Koreji získat nejdůležitější výhodu v každém moderním konfliktu: převahu na obloze. Toho bylo dosaženo navzdory vážným praktickým nedostatkům. Z hlediska moderní války byla Korea primitivním územím. V polovině 20. století disponovala pouze jedním stálým letištěm, a to v Soulu, který během korejské války několikrát změnil majitele.

Proudová letadla s dlouhými vzletovými a přistávacími drahami potřebovala řádně zpevněné dráhy o délce 1800 m a více. V Koreji se jim dostalo jen asi 1500 m provizorních drah z ocelových plátů položených na drsném, kamenitém podkladu s množstvím hrbolů, nerovností a výmolů, které zajistily, že letadlům při vzletu praskaly pneumatiky nebo se jim stalo něco horšího.

I přes tyto a další neméně zatěžující problémy však stíhačky OSN dokázaly nebe nad Koreou ovládnout. Působily především jako podpora pozemních sil a ochromily přesuny komunistických vojsk a zásobování tak důkladně, že se mnoho plánovaných nepřátelských ofenziv nerozvinulo, protože pro ně jednoduše nebyly prostředky. Souboje mezi Sabry a MiGy byly velmi jednostranné. Celkové ztráty MiGů v korejské válce činily 792, zatímco Američané ve vzdušných soubojích přišly o pouhých 78 Sabrů.

První z těchto soubojů se odehrál 17. prosince 1950, ve stejném měsíci, kdy Sabry dorazily do Koreje. Americké letouny byly F-86A ze čtvrtého stíhacího křídla a při svém debutu sestřelily čtyři MiGy. Pro svého nepřítele představovaly mnohem hrozivějšího protivníka než F-51 Mustang a F-80 Shooting Star, které se jim v předchozích sedmi týdnech stavěly jen velmi obtížně.

Letouny F-86A se mohly objevit na korejské scéně mnohem dříve, kdyby se jejich výrobci, společnost North American Aviation, nerozhodli přijmout roční zpoždění dodávek kvůli vybavení letounu šípovými křídly. Bylo to však správné rozhodnutí.

Prototyp XF-86 z roku 1944 měl konvenční rovná křídla a přímý proudový motor. Letoun XF-86 poháněný trubkovým proudovým motorem Alliance TG180 (J35) měl dosahovat rychlosti 936 km/h, doletu 1200 km a dostupu 14000 m.
Když se však po skončení druhé světové války objevily podrobnosti o německém výzkumu křídel se šikmým náběhem, prošel XF-86 radikální úpravou – křídla byla stočena dozadu pod úhlem 35 stupňů. Současně byl prodloužen trup a letoun byl vybaven křidélky s posilovačem.

Výsledkem byl nadzvukový letoun, který, ačkoli byl původně klasifikován jako podzvukový, na jaře 1948 poprvé překonal zvukovou bariéru. V následujících verzích sériového modelu si F-86 prakticky zvykl překonávat světové rychlostní rekordy.

Úspěch F-86 vedl k rozšíření výroby na více než 7800 letadel v letech 1949-1956 ve Spojených státech, Japonsku a Itálii. Kromě toho 738 letounů upravených pro letadlové lodě zakoupilo americké námořnictvo. Varianty se vyráběly i v Kanadě a Austrálii. Canadair Sabre přidal dalších 1815 letadel a výrazně přepracovaný CAC Sabre měl výrobní sérii 112 kusů. Sabre je zdaleka nejvyráběnějším západním proudovým stíhacím letounem, celková produkce všech variant činí 9860 kusů. Jen ve Spojených státech jich dodnes létá s civilní registrací na pět desítek.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Béďa2

28. 12. 2022, 00:34

Doporučuji publikaci lLovec, Kramarenko. Je to pohled ruského stíhacího esa na korejský konflikt. Ohledně počtu zničených letounů je třeba zmínit, že letecké ztráty jednotek OSN byly podstatně těžší než by ukazoval počet zničených Sabrů, sám Kramarenko sestřelil tři Metory Mk.8. při jednom letu.

Jsu tam zajímavé postřehy na kvalitu Migu-málem zahynul při jednom záletu stroje, tak je tam zajímavé hodnocení Sabru.

V zásadě z pohledu leteckých bojů měly Sabry ze začátku výhodu v nemodejším zaměřovači s radiolokačním zaměřovačem, anti G kalhotách pro pilota ale za Migem-15 a 15bis zaostával v dostupu a obratnosti. Oproti verzi bis není dle mě ano tak významná výhoda ve výzbroji (Mig měl nové 23mm kanony s vyšší kadencí), ale v pozdějších fázích konfliktu, kdy přišly nové verze s novým křídlem a polovoucí VOP měli Sabry navrh v podstatě ve všech ukazatelích. DOkonce se zkoušela i nová výzbroj vysokokadenbšních 20mm kanonů (ale jen v pár kusech). Ta naopak výzbroj Migu plně předčila.

marco

18. 12. 2022, 19:51

řekli v komediálním seriálu letečtí stíhači v boji.:rofl::rofl::rofl:

Pavel.k

17. 12. 2022, 12:29

10:1? vzdyt komanci tech letadel ani tolik nemeli. Amici byli nepochybne lepsi piloti, to nejde vubec srovnavat, ale tech 10:1 byla takova medialni propaganda. Stejna jako ve Vetnamu. Letadla byla vycemene vyrovnana, USAF melo navrch tim preciznim vycvikem. Na strane SK byli nasazeni i piloti SSSR a ti meli taky slusny vycvik. Meli zakazano pouzivat rustinu pri komunikaci, ale v boji to pravidelne porusovali. Amici to o nich vedeli a celkem boj s nimi nevyhledavali. Korejci i Cinani byl takovej kanonenfutr. Tezko neco jineho cekat od zeme s nulovou zkusenosti s vzdusnym bojem a technikou jako je stihaci letoun, natoz Mig. Nehlede na lepsi tylove zabezpeceni a rizeni bojovych akci na strane US. USAF melo velike zkusenosti z valky v Pacifiku za 2.sv. Nehlede na to, ze velka cast jejich pilotu mela tuto zkusenost a i mnozi sestrely jeste z te doby. Za mne Sabre Mig-15 je to 1:1.

CerVus

17. 12. 2022, 09:20

Technicky horší? Co to je za blábol? To letadlo bylo technicky dokonalejší. Už jen systém řízení s plovoucí výškovkou a hydraulické vzdušné brzdy dával pilotům nad protivníkem značnou výhodu. Navíc byl rychlejší a měl vyšší dostup. Mig-15 bylo anologové letadlo nebezpečné při manévrovém boji v nižších rychlostech u země, kde mělo výhodu. Nahoře ale vládl Saber.

CerVus

17. 12. 2022, 09:28

Tedy beru zpět, že byl Saber rychlejší, tam to bylo vlastně naopak. Spíše si tu rychlost dokázal v manévrovém boji udržet. Pilot Migu musel použít mnohem víc síly a víc se s letadlem ve vyšších rychlostech pral.

Jumpman

17. 12. 2022, 09:14

Je zajímavé, že téměř ve všech publikacích je MIG-15 hodnocen jako rychlejší a obratnější než sabre, vyjímku tvořily rychlosti nad 1000km/h kde byl MIG v nevýhodě kvůli velkým silám v řízení. Stejně tak sabre měl výzbroj složenou především pro boj se stíhači, kdežto MIG-15 pro boj s bombardéry, a především 37mm kanon neměl balistické vlastnosti vhodné k palbě na rychle manévrující cíl. Další věcí je uznávání sestřelů, kdy značná většina sestřelů MIGu byla na vzdálenost 1200+ kdy pilot sabru vypálil dávku a MIG změnil směr letu a byl uznán sestřel a jelikož MIGy nepřekračovaly demarkační linii tak se v těžko mohl sestřel dát doložit nálezem vraku, což byly běžné praktiky USAF i během druhé světové.
Takže reusumé ve všech publikacích je takové, že tyto dva letouny byly v podstatě naprosto vyrovnané a záleželo na dovednostech pilotů, ale není pravdou, že USAF měly v tomto ohledu významnou výhodu, spíš byli američané víc vyrovnaní, kdežto komunisti měly mnohem větší výkyvy v kvalitě pilotů...