EXCALIBUR
CZUB - 4M
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Mata Hari – nahá pravda o nejslavnější špionce. Němcům tajemství nevyzradila

 30. 11. 2022      kategorie: Vojenská historie      1 komentář
Přidat na Seznam.cz

Mata Hari byla světoznámou holandskou burleskní tanečnicí a kurtizánou, která byla během 1. světové války odsouzena za to, že se stala německou špionkou. Francouzi tvrdili, že jelikož byla Holanďanka a měla povoleno cestovat sem a tam mezi nepřátelskými liniemi, sváděla francouzské důstojníky, získávala informace a pak proklouzla zpět k Němcům a předala jim, co měla, za což byla v roce 1917 popravena.

Osud jednu z nejkrásnějších špionek historie brzy dostihl. Její síť výmyslů a vztahů se zhroutila před více než 100 lety. Mata Hari byla popravena 15. října 1917 po velkolepém procesu, který šokoval Francii i celý svět. Byla nejznámější špionkou v dějinách? Nebo pouhým obětním beránkem politických intrik? Prozíravá agentka, která měla jen smůlu? Nebo nevinná žena falešně obviněná ze zrady?

Mata_Hari_13
Foto: Mata Hari v roce 1906 | Wikimedia Commons / Public Domain

Jisté je, že Mata Hari byla jedním z největších chameleonů všech dob – dokázala si vytvořit jakoukoli postavu a stát se jí. Ve svých proměnách byla nedostižná a uměla si vytvořit věrohodný příběh, který by podpořil její osobnost. "Narodila jsem se ve svatém městě Jaffnapatamu. Můj otec byl velmi vážený bráhman a matka byla chrámová tanečnice, která zemřela ve čtrnácti letech, když mě porodila. Vyrůstala jsem v péči chrámových kněží, kde mě zasvětili Šivovi. Tam jsem se seznámila se svatými tajemstvími lásky a božského uctívání," tvrdila o sobě. Tuto verzi svého původu si vytvořila v mysli – byla to její komerční verze. Krásná nahá tanečnice nepocházela z Indie, ale z nizozemské provincie Frísko. Nejmenovala se "Mata Hari", ale Margaretha Geertruida Zelleová.

Margaretha se narodila v Leeuwardenu v roce 1876 a její otec Adam Zelle nebyl bráhman, ale velkohubý mlynář, který se rád nechával oslovovat titulem "baron". Dosáhl jistého blahobytu a mladá Margaretha vyrůstala v honosném měšťanském domě. Její otec dokonce daroval své malé dceři k šestým narozeninám vůz tažený kozou. Na konec však kvůli spekulativním investicím zkrachoval.

Margaretha, která se horlivě snažila vydobýt si zpět prosperitu, se seznámila se svým budoucím manželem, o dvacet let starším nizozemským koloniálním důstojníkem Johnem MacLeodem. Seznámili se prostřednictvím novinového inzerátu. Už tehdy se projevila její záliba v mužích v uniformě. Tato záliba jí zůstala až do jejího dramatického konce. S MacLeodem se jí brzy narodil syn, ale manželé nebyli šťastní. Situace se ještě zhoršila poté, co malá rodina odcestovala parníkem na Jávu, tehdy holandskou kolonii, kde John MacLeod sloužil jako major. Manželství se rozpadlo již ve chvíli, kdy Margaretha porodila holčičku. Přibližně v té době zemřel její syn na následky otravy. Manželé se rozešli brzy po návratu do Nizozemska v roce 1902.

V Paříži si nejprve vydělávala na živobytí jako manekýna, modelka pro malíře, a dokonce jako cirkusová umělkyně, která si říkala "Lady MacLeodová", což se nelíbilo manželově rodině v Nizozemsku. Netrvalo dlouho a narazila na svou velkou šanci. Zrodil se tzv. zahalený tanec, něco, co ani liberální obyvatelé pařížské Belle Époque nikdy předtím neviděli.

Margaretha začala poprvé nechávat sklouzávat oděv ze svého těla v baru na Montmartru a brzy nato v salonu vlivné madam Kiréevské. Právě díky těmto "nemorálním" vystoupením získal její bývalý manžel plnou péči o jejich dceru. Margaretha se stala tak slavnou, že stovky fotografií zachycujících její nahé tělo kolovaly po celé Evropě. Začala si říkat Mata Hari, což v malajštině znamená "oko úsvitu" (tj. slunce), ale v javánštině to znamená také "rudý úsvit". Brzy se věnovala tomu, co milovala nejvíce, totiž bohatým mužům. Mezi její oblíbence patřili bankéři, průmyslníci, právníci, diplomaté a vysocí důstojníci.

Mata Hari začala navštěvovat ty nejdražší a nejluxusnější hotely a zároveň vyhnala vstupné na svá představení do závratných výšin. V roce 1905 byla na vrcholu svého úspěchu. Absolvovala turné po Madridu, Monte Carlu a Vídni, kde jí její fanoušci leželi u nohou.

Zároveň však zjistila, jak je sláva pomíjivá. Její sen se zhroutil, když se pokusila natrvalo prosadit jako tanečnice na jevišti, například jako Salome v opeře Richarda Strausse. Navíc její exotické tance přestaly být jedinečné, protože v Moulin Rouge vznikla celá řada napodobenin Maty Hari. Jejich čísla byla přinejmenším stejně atraktivní jako originál.
V době, kdy v létě 1914 vypukla první světová válka, se Mata Hari vrátila do neutrálního Nizozemska. Tam vystoupila v několika divadelních představeních a našla si bydliště v Den Haagu. "Sotva tančila," tvrdila Colette, francouzská spisovatelka nominovaná na Nobelovu cenu za literaturu, která byla další slavnou ženou té doby. "Ale uměla se postupně svlékat a pohybovat svým dlouhým, opáleným, štíhlým a hrdým tělem." Nakonec byla podle Colette "téměř nahá, s očima sklopenýma k zemi a s tváří skrytou a zahalenou závojem".

Průkopnice toho, čemu dnes říkáme striptýz, byla snem většiny mužů a nemohla zůstat stranou jejich pozornosti. Byla největší atrakcí Belle Époque. Přestože sbírala řadu bohatých milenců v podobě velvyslanců, ministrů a princů, měla jednu zvláštní zálibu.

Tato 1,78 metru vysoká Venuše dávala přednost uniformovaným mužům. "Miluji důstojníky, vždycky jsem je milovala," řekla Mata Hari během soudního procesu v roce 1917. "Raději budu milenkou chudého důstojníka než bohatého bankéře." Přesto si ochotně brala i bankéře – její extravagantní životní styl byl nákladný.

Jak její hvězda postupně klesala, dostávala se do stále větší finanční tísně. V této době jí německý konzul, generál Carl H. Cramer, měl navrhnout, aby se v roce 1915 stala tajnou agentkou. Vstupní bonus pro okouzlující dívku s krycím jménem "H21" činil údajně 20 tisíc franků. A její rozkazy byly jednoduché: pokračovat v roli elitní kurtizány a poslouchat pod peřinou s anglickými a francouzskými důstojníky válečná tajemství.

Ve stejné době si Matu Hari najala i francouzská tajná služba. Od nich požadovala milion franků. A tak se zrodila legenda o dvojité agentce. Francouzi však velmi brzy zjistili, že hraje na obě strany. Francouzští kontrašpionážní agenti ji zadrželi 13. února 1917 v pařížském luxusním hotelu Elysejský palác. 

Podle legendy se v době zatčení koupala, což byla činnost, kterou odmítala předčasně ukončit. Aby uklidnila své francouzské věznitele, procházela se po pokoji nahá a podávala jim čokoládu. Teprve po koupeli se Mata Hari dostavila před kapitána Pierra Bouchardona, vyšetřujícího soudce vojenského tribunálu.

Během několikaměsíčních výslechů se však její špionážní činnost ve službách nepřítele nepodařilo prokázat. Když však Mata Hari 22. května 1917 přiznala, že obdržela platbu od německého velvyslanectví, Bouchardon její osud zpečetil: "Viděl jsem jen vysokou ženu s korálkovými rty a měděnou pletí, s falešnými perlami v uších a divokou povahou, takovou kočičí, lítou a mazanou. Bez jakýchkoli výčitek svědomí byla zvyklá pomáhat si jakýmkoli mužem; v podstatě je to typ ženy, která je předurčena k tomu, aby se stala špionkou."

Dne 25. července 1917 byla Mata Hari odsouzena k trestu smrti za velezradu a dvojí špionáž. Francouzům bylo jasné, že je mistryní špionáže a je zodpovědná za smrt tisíců vojáků. Tento mýtus se ale zhroutil, když britská tajná služba v roce 1999 zveřejnila přísně tajné spisy.

Podle britských zjištění byla legendární bohyně smyslnosti během první světové války skutečně naverbována německým konzulem v Amsterdamu jako špionka za pětimístnou částku. Mata Hari však ani jednou nevyzradila Němcům informace týkající se války. Tajná služba dospěla k závěru, že tento úkol byl pro rozmařilou milovnici luxusu pouze vhodným zdrojem příjmů.

Tytéž spisy také tvrdily, že Mata Hari nikdy neposkytla úplné doznání a při výsleších se uchylovala hlavně k vyprávění pařížských drbů. Francouzský stát měl v její popravě zároveň způsob, jak odvést pozornost od neúspěšných operací na frontě v roce 1917. Nemůžeme si být jisti, zda byla skutečně dvojitou agentkou. Víme však, že to byla odvážná žena.

V okamžiku své smrti projevila Mata Hari nezlomnost a odvahu. Odmítla nabídku zavázat si oči. Místo toho se tmavovlasá kráska dívala dvanáctičlenné popravčí četě marockých vojáků až do hořkého konce přímo do tváře. "Monsieur, merci," řekla jednačtyřicetiletá žena velícímu důstojníkovi, který se chystal vydat rozkaz k zahájení palby. Zbytku mužů v popravčí četě pouze věnovala polibek. A někteří očití svědci dokonce tvrdí, že na poslední chvíli shodila kožich a odhalila pod nimi svou nahotu, což je krajně nepravděpodobná legenda.

Ať už se ale stalo cokoli, dvanáct pušek vystřelilo a jedenáct kulek zasáhlo. Femme fatale a údajná dvojitá agentka zemřela za úsvitu 15. října 1917 u zámku Vincennes u Paříže.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Vaclav Flek

30. 11. 2022, 22:00

Clanek bych hodnotil jako ctivy, ale z hlediska informacniho prinosu spise prumerny a malo objevny. V minulych letech u nas vyslo o Mate Hari nekolik knih, ktere osvetlovaly jeji zivot z ruznych uhlu, vcetne snahy o pochopeni jeji psychologie a tim i motivu jednani. Jeji zivotopis je tak pomerne dobre znam. V techto knihach vsak chybi presny popis toho, co Mata Hari Nemcum vlastne vyzradila, nebo mela vyzradit.

Tento clanek je alespon jednoznacny v tom, ze tvrdi, ze vlastne nevyzradila nic. Tim si ja ale nejsem prilis jisty, za vypraveni "parizskych drbu" by asi nebyla odsouzena k trestu smrti, a to ani ve valecne Francii s jejimi tvrdymi zakony. Receno jinak, stale nevim, kde je pravda...