Generálplukovník Alexandr Pavlovič Lapin, donedávna jeden z nejvýše postavených mužů v ruské armádě, byl podle informací ruských i zahraničních médií v průběhu září údajně definitivně stažen z aktivní vojenské služby. Po letech ve vedení ozbrojených sil a účasti na klíčových operacích ruské invaze na Ukrajinu se nyní přesouvá do civilní funkce v republice Tatarstán. Oficiálně ze „zdravotních důvodů“. Neoficiálně ale jeho konec vypovídá mnohé o atmosféře v ruské generalitě a o důsledcích zásadních selhání na frontě.

Foto: Setkání prezidenta Ruska Vladimira Putina s vojáky, kteří se účastnili protiteroristické operace v Sýrii. Generálporučík Alexandr Lapin byl vyznamenán Řádem svatého Jiří IV. stupně | Wikimedia Commons / Public domain

Alexandr Lapin pochází z Tatarstánu, odkud vedla jediná cesta k jakés takés prosperitě přes armádu. Svou vojenskou kariéru zahájil jako dělostřelecký důstojník. Postupně se vypracoval a prošel velitelskými funkcemi v různých vojenských okruzích Ruské federace, včetně pozice náčelníka štábu Východního vojenského okruhu. V roce 2017 byl jmenován velitelem Centrálního vojenského okruhu, kde získal pověst tvrdého a loajálního velitele. Měl údajně také nadstandardně dobré vztahy s nejvyšším velením, což se vždy hodí.

Pro Lapina, stejně jako pro mnoho dalších ruských velitelů, přišla příležitost zazářit v roce 2022 při zahájení invaze na Ukrajinu. V této operaci dostal Lapin velení nad uskupením Střed, které operovalo na klíčových úsecích fronty v Luhanské a Doněcké oblasti. Z pohledu Moskvy šlo o projev vysoké důvěry. Lapin byl jedním z generálů, kterým bylo svěřeno přímé řízení hlavních útočných operací. Zde měl za úkol zvítězit, ale selhal.

Bitva o Lyman: Přelom a počátek pádu

Na podzim 2022 zahájila ukrajinská armáda prudkou a nečekanou ofenzivu v Charkovské a následně Doněcké oblasti. Cílem bylo město Lyman, důležitý železniční uzel, který měl klíčový význam pro ruské zásobování v celé oblasti. Lapin zde nejenže nedokázal Ukrajince zastavit, ale jeho vlastní armáda se rozpadala a dala se na potupný úprk.

Podle mnoha tehdejších zpráv se Lapinovo velení vyznačovalo špatnou koordinací jednotek a zjevně došlo i k podcenění síly ukrajinské útočné armády z jeho strany. Lapin tváří v tvář ukrajinské hrozbě nedokázal včas stáhnout ohrožené jednotky, které byly v mnoha případech ponechány svému osudu a obklíčeny postupujícími jednotkami.

Pád Lymanu byl jen taktickou porážkou, ale ze strategického hlediska otevřel ukrajinským silám cestu na východ a hrozil kolapsem celé linie fronty v Donbasu. K tomu sice nakonec nedošlo, Ukrajinci svůj postup raději zastavili, ale Lapinova pozice byla silně otřesená.

Pro Lapina znamenala katastrofa u Lymanu ztrátu důvěry u jeho nadřízených, a především u Vladimira Putina. Byl to moment, kdy se stal terčem tvrdé kritiky, posměšně o něm psala zahraniční média, ale kritika přicházela i z vlastních řad.

Kadyrov a vnitřní rozklad velení

Zřejmě žádná veřejná kritika ruského generála nebyla tak ostrá jako ta, kterou po Lymanu pronesl čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. V sérii příspěvků na Telegramu Lapina obvinil z neschopnosti, zbabělosti a dokonce navrhl, aby byl degradován a poslán s puškou na frontu jako obyčejný voják. Podle Kadyrova nebyl Lapin vůbec přítomen u bojů a nechal jednotky napospas.

Do kritiky se přidal i další Putinův oblíbený válečník Jevgenij Prigožin, šéf Wagnerovy skupiny, který s Kadyrovem tehdy tvořil mocenskou osu působící mimo oficiální armádní velení. Právě oni veřejně podkopávali důvěru v ruskou generalitu a zpochybňovali kompetenci velení ministerstva obrany. Lapin byl pro oba vítaným terčem, ale Kreml se Lapina tehdy ještě snažil podržet.

Zmizel z očí. A možná i z dosahu

Po fiasku u Lymanu Lapin zmizel z veřejného prostoru. Následující měsíce o něm nebyly žádné zprávy, neobjevoval se ve velení ani ve zprávách ministerstva obrany. Právě v tomto období se začaly šířit spekulace, že byl zadržen, nebo dokonce uvězněn.

Některé zdroje – včetně ruských vojenských blogerů a opozičních kanálů – tvrdily, že Lapin je v domácím vězení nebo v utajeném „kárném režimu“, dokud nebude rozhodnuto o jeho osudu. Tyto informace nebyly nikdy potvrzeny, ale dlouhá a úplná absence bývalého velitele vrcholového uskupení nahrávala spekulacím o tichém trestu.

Návrat, ale už ne na výsluní

V lednu 2023 se ale Lapin překvapivě objevil zpět v Moskvě a k naprostému údivu všech dostal od Putina rovnou funkci náčelníka hlavního štábu pozemních sil. Šlo o jasný signál kritikům Kremlu a armády, že se jejich požadavkům nebude ustupovat. Prigožin a Kadyrov, stejně jako mnozí ruští váleční blogeři, byli zklamáni.

Následující měsíce ale ukázaly, že Lapinův vliv už nebyl, co býval, a přestože zastával vysokou funkci, nebylo o něm příliš slyšet. V roce 2024 byl přesunut do Leningradského vojenského okruhu, kde vedl severní skupinu vojsk. Šlo o důležité, ale spíše statické velení, bez přímého kontaktu s ukrajinskou frontou. Jeho jméno se definitivně vytratilo z oficiálních komunikací.

Konec bez poct

V září 2025 přišla zpráva, že Lapin byl odvolán z armády a přemístěn do civilní funkce v Tatarstánu. Má se věnovat poradenství v oblasti veteránských záležitostí, podpory rodin vojáků a rehabilitace. Oficiálně kvůli zdravotnímu stavu. Ve skutečnosti jde o definitivní uzavření Lapinovy vojenské kariéry, bez poct, vyznamenání nebo slov díků. Tak se Kreml loučí s těmi, kteří selhali.

Zdroj: Kyivpost.com