Prvním německým armádním hudebníkem černé pleti byl nepochybně Gustav Sabac el Cher, který byl v roce 1895 jmenován dirigentem pruského granátnického pluku „König Friedrich III.“ Zde je celý příběh jeho nezvyklého života. Žárlící princ Albrecht Pruský (1809–1872) zabil svého soka v lásce, a tak musel být odklizen do zahraničí – připojil se k expedici vedené slavným egyptologem Richardem Lepsiusem. V dubnu 1843 navštívili Káhiru, kde byl princ představen mocnému egyptskému místokráli jménem Mehmet Ali.

Foto: Musikkorps des 1. (Ostpreußischen) Grenadier-Regiments Nr. 1 „Kronprinz“, uprostřed Gustav Sabac el Cher, napravo od něj (s partiturou) koncertní mistr August Maschitzki, úplně vlevo v 1. řadě budoucí hudební mistr Hermann Gareis | Wikimedia Commons / Public domain

Jako dar obdržel malého černého chlapce, pojmenoval jej August Albrecht Sabac el Cher a později jej odvezl do Evropy, kde pracoval jako komorník. Dva roky před smrtí, v roce 1882, získal August německé občanství a oficiálně se tak stal naturalizovaným Němcem. Roku 1868 se jemu a jeho manželce Anně Marii Jungové narodil syn pojmenovaný Gustav.

Psali jsme:„Odvést zajatce nepřipadalo v úvahu“ – co se stalo v Den D na Pointe du Hoc

Gustav Sabac el Cher (1868–1934) již od mládí projevoval hudební talent. V osmi letech se začal učit hře na housle a ve čtrnácti letech navštěvoval gymnázium v Kreuzbergu. Po smrti svého otce vstoupil do pruské armády. V sedmnácti letech sloužil u vojenské hudby v Brandenburgu, kde si získal velkou slávu a prestiž díky svému hudebnímu talentu. Roku 1893 začal studovat hru na housle a pozoun na prestižní škole v Charlottenburgu. Po závěrečných zkouškách byl v březnu 1895 přijat k Grenadier-Regiment „Kronprinz“ (1. Ostpreußisches) Nr. 1 a přestěhoval se do Königsbergu, kde se stal známou osobností a hrál na mnoha výstavách, kde si vždy vysloužil bouřlivý potlesk publika.

V roce 1901 se oženil s učitelskou dcerou Gertrudou Perlingovou. O osm let později vystoupil z armády a přestěhoval se zpět do Berlína. Následovala jej manželka a dva synové, Horst a Herbert. I nadále se živil jako dirigent velkých orchestrů v různých německých městech. Koncem 20. let si rodina otevřela zahradní restauraci poblíž Königs Wusterhausenu. Když se nacisté chopili vedení země, ubylo hostů a doposud prosperující restaurace musela být zavřena. V Berlíně si ještě otevřeli kavárnu na Oranienburger Strasse 39, leč po tlaku úřadů musela být i ona zavřena. Gustav Sabac el Cher zemřel roku 1934 a jeho žena Gertruda jen o půl roku později. Jejich syn Horst (1908–1943) padl na východní frontě jako zdravotník během bojů na Kavkaze.

Herbert (1903–1963) rovněž sloužil u Wehrmachtu, ale válku přežil. Poválečné rozdělení Německa znamenalo i přerušení pout mezi dvěma větvemi rodu. Východoněmecká větev vymřela na konci 80. let. Oproti tomu západoněmecká větev přežívá až do dnešních dnů. Zajímavostí je, že jak postupně bledla jejich pleť, vytrácely se i vzpomínky na historii vlastní rodiny. Poslední žijící člen o historii své rodiny nikdy neslyšel a informovali jej o ní až pracovníci Německého historického muzea.
 

Zdroj: Britannica

Psali jsme:Kulometné věže Sperry na břiše amerických těžkých bombardérů byly pro střelce často smrtící pastí