EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Himmlerova dýka SS pro vyvolené je dodnes mezi sběrateli velmi ceněným artiklem

 19. 12. 2019      kategorie: Vojenská historie      5 komentářů

Jen málokterá chladná zbraň nacistické Třetí říše se stala tak známou, jako služební dýka příslušníků SS. Dodnes je mezi sběrateli velmi ceněným artiklem vzhledem k poměrně nízkému počtu vyrobených a hlavně dochovaných originálních kusů. Celkově artefakty SS přitahují pozornost mnoha sběratelů, kteří jsou za raritní relikvie ochotni zaplatit nemalé peníze. Před pár dny dokonce došlo k vykradení neoznačeného hrobu zastupujícího říšského protektora Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha na berlínském Hřbitově invalidů (Invalidenfriedhof), který byl po válce srovnán se zemí a anonymizován.  Původně se policie domnívala, že lupičům jde o ostatky samotného Heydricha, avšak zřejmě šlo především o to získat čestný kord SS, který byl spolu s Heydrichem pohřben do země.

Německý-kord-pro-důstojníky-oddílů-SS-2
Foto: Detail německého kordu pro důstojníky oddílů SS. Takovýto čestný kord byl zřejmě nedávno odcizen z berlínského hrobu Reinharda Heydricha | VHÚ

Jedná se o raritní chladnou zbraň, která byla v podstatě vyznamenáním pro důstojníky SS a nebyl na ní automatický nárok jako na dýky SS. Kord byl udělován s dekretem od Himmlera od roku 1936 a byl určen tzv. staré gardě. Pojďme se však nyní podívat na zajímavý životopis Himmlerovy dýky SS.

Psali jsme: Nechutný společník Adolf Hitler - při jídle mlaskal, dloubal se v nose a okusoval si nehty

Historie dýky SS

Tuto dýku navrhl německý umělec a grafik Paul Casberg v pověření Heinricha Himmlera pozdějšího říšského vedoucího SS.  Služební dýka SS (der SS Dienstdolch) byla určena pro příslušníky Algemeine SS - všeobecných SS. Desing dýky SS model 1933, byl inspirován švýcarskou loveckou dýkou Holbein ze 16.století. Svým vzhledem je dýka SS velice podobná dýce SA, ze které vychází.

ss_dyka_01
Foto: Vzhled dýky navrhl Paul Casberg v pověření Heinricha Himmlera pozdějšího říšského vedoucího SS

Dýka SS byla zavedena 15. prosince v roce 1933, paralelně se služební dýkou SA. Z důvodu tohoto data byla pro zajímavost také mnohdy dýka SA označována jako "vánoční dýka". Počty vydaných kusů dýk SS byly v poměrně nižších nákladech (220 000 kusů) oproti dýkám SA, kterých bylo vyrobeno okolo 3 mil. kusů.

Psali jsme: Atlantický val jak ho neznáte - pohled z ptačí perspektivy

Z toho plyne, že na jednu dýku SS vychází přibližně 13 až 14 služebních dýk SA. Čepel dýky SS nese leptaný nápis Meine Ehre Heißt Treue - mou ctí je věrnost. Toto motto, jehož původ sahá do roku 1931, pochází z korespondence děkovného dopisu Adolfa Hitlera, který napsal Kurtu Daluegemu. Tento muž byl v letech 1942 až 1943 zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě. 

ss_dyka_03
Foto: Dýka SS vzhledově vychází z dýky SA (na obrázku)

Nošení služebních dýk SS nebylo automatické, každý příslušník SS si musel dýku nejprve zaplatit. Poté musel projít čekatelským obdobím (pro čekatele SS bylo označení - SS-Anwärter). Po uplynutí tohoto období obdržel dýku příslušník SS v rámci obřadu vždy v den výročí neúspěšného puče 9. listopadu v roce 1923. Každý člen byl za svou dýku zodpovědný a v případě, že byl příslušník z řad SS vyloučen, musel dýku SS navrátit zpět do výstrojního střediska, a to i přes fakt, že si ji pořídil na vlastní náklady. Dýku SS bylo možné vlastnit v osobním vlastnictví mimo službu pouze na základě speciálního certifikátu, který byl poskytován příslušníkům SS, kteří odešli do důchodu. V případě ztráty dýky SS a nebo jejího poškození (zejména jinak než při výkoně služby) byla celá věc řešena disciplinárním řízením příslušné kanceláře SS.

Dýku SS nebylo možné koupit v obchodě, musely se objednávat pouze prostřednictvím velitelství SS z výstrojních skladišť. Standardní dýka SS prošla v důsledku úsporných opatření několika změnami, co se do použití materiálů a s tím spojené kvality týče. Výroba dýk SS byla přerušena ve stejný rok jako dýky SA a NSKK v roce 1942.

Vzhled

Černá rukojeť je zhotovena výhradně z tvrdého, ebenového dřeva, později i z mořeného dubu. K moření se používaly přírodní, živicové pigmenty. Ve středu rukojeti je umístěný orel se svastikou a na vrcholu je pak kulatý odznáček s runami SS. Odznáček s runami SS a runy se stylizací různí s ohledem na určitého výrobce. Orlice je do vyfrézovaného žlábkového otvoru vsazena na dva trny. Pin SS je vsazen do otvoru dutým nýtkem, který je jeho součástí. Rukojeť je vsazena do vrchní a spodní záštity. Kompletní rukojetí pak prostupuje trn čepele. Konec trnu čepele má závit pro vrchní uzavírací hlavici. Záštity mohou (ale nemusí) mít vnitřní značení výrobcem nebo značkou. Na pohledové straně čepele je nápis Meine Ehre Heißt Treue - mou ctí je věrnost.

ss_dyka_04
Foto: Niklová orlice dýky SS raného období (obr. č. 1 vlevo) a hliníková orlice dýky SS pozdějšíhio období výroby (obr. č. 2 vlevo). Detail pinu dýky SS (obrázek č. 1 vpravo) a pinu dýky SA (obrázek č. 2 vpravo).

Druhá strana čepele nesla standardně buď logo výrobce, nebo jeho číselné označení RZM - Reichszeugmeisterei (říšský kontrolní úřad kvality). Také však mohla nést kombinaci loga výrobce společně s kódem, s ohledem na období a specifické okolnosti. Jsou i vzácné případy, kdy čepel dýk nenese na zadní straně žádné označení výrobce. Ta se označuje jako výrobce neznámý.

Pochva se skládá z plechového těla, na které je šroubky přiděláno ozdobné, spodní a vrchní kování. Součástí vrchního kování je také fixní očko s kroužkem pro kožený závěsník s klipem, který se připínal na oko opaskové posuvky.

ss_dyka_02
Foto: Standardní zavěšení dýky SS

Součástí vrchního kování pochvy jsou šrouby určené pro optimální "dosednutí" záštity dýky. Jeho vchodem prochází čepel do těla pochvy. K jeho oválné části, vsunuté do pochvy, jsou přinýtovány pružiny. Ty zajišťují dýku, aby nevypadla při pohybu za chůze. Uvnitř spodní části těla pochvy je olověné těžítko pro vyrovnávání požadovaného úhlu 30°, což byl úhel pro standardní nošení ve službě. Tělo pochvy je opatřeno černě zbarveným povrchem z estetického, rozlišovacího a ochranného důvodu. 

Vzhledem k poměrně vysoké ceně originálních dýk SS se dnes na různých military burzách a aukcích můžeme setkat s velmi zdařilými replikami dýk SS, které jsou často téměř neroznatelné od originálů. Proto je velmi obtížné a nejisté získat pravý originál.

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (421)

Komentáře

Funke1@seznam.cz

20. 12. 2019

Článek obsahuje tex, který je opsaný, původní autor je jiný.

Obroul

19. 12. 2019

Petr S: To je samozřejmě také možné. V případě Hitlerova oblíbence si tím ale nejsem jist.

Petr S.

19. 12. 2019

Obroul: Mám za to, že se prsten po smrti jeho nositele, tedy i Heydrichův, odevzdával k úschově na hrad Wewelsburg. Prsten nezůstával pohřben s jeho majitelem, ani ho nedostávali pozůstalí.

Obroul

19. 12. 2019

Bohužel neexistuje jediný důkaz , že tento hrob nebyl vykraden už v dobách minulých. Taktéž mohli být ostatky Heydricha vyzvednuty a převezeny na jiné důstojnější místo odpočinku bývalými příslušníky SS po válce , což asi ale není moc pravděpodobné. Hrob se tuším dříve nacházel na straně sovětské okupační zóny , takže mohl být vyrabován už Ivanem. Heydrich byl jistě pohřben i s jinými cennými předměty , než jen zmíněným kordem. Vetší cenu by měl i jeho totenkopfring s vyraženým jménem.

Monarchista

19. 12. 2019

Článek je dobře napsaný. Na Aukru a na různých blešácích jsou nabízeny různé dýky i s dodělanými nápisy. Vše je falešné, ale cena origo. Pokud se někdo věnujete chladným zbraním z tohoto období, můžete zde napsat svůj názor. Já nic nekritizuji, naopak chválím i když bych nějakou připomínku i načel, ale proč?

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací