V 1. díle mého nového „seriálu“ o německých výsadkářích se ve zkratce podíváme na muže, kteří v rámci operace Merkur z května 1941 stáli za zlomovým okamžikem německé invaze na středomořský ostrov Kréta. I když jim to nepřítel výrazně ulehčil svým nočním ústupem, mnohé pak překvapilo, když zjistili, že Fallschirmjägery tehdy vedl do boje vrchní štábní lékař, jehož příběh přinášíme v tomto článku.

Foto: Německý výsadkář s kulometem MG 42 | Bundesarchiv, Bild 101I-559-1076-29 / Haas / CC-BY-SA 3.0

Budoucí Doktor medicíny Heinrich Neumann prožije svůj život a zejména ten spojený se službou v německých ozbrojených silách, opravdu naplno. Malý Heinrich se narodí 17. února 1908 v berlínské čtvrti Steglitz, nedaleko dnes silně vytížené výpadové silnice č. 1 do Postupimi. Do vypuknutí 1. světové války zbývají 4 měsíce, když o Velikonocích 1914 „absolvuje“ úspěšný zápis na vesnické základní škole v obci Benau, kam se rodina Neumannových přestěhovala. Heinrich dělá svým rodičům radost, dobře se učí. V úspěšných studiích pokračuje i na humanistickém gymnáziu v „domovském“ Steglitz v Berlíně. Již tam se rozhodne spojit svůj život s povoláním lékaře.

Psali jsme:Hvězdné války – program Ronalda Reagana počítal s vesmírnými lasery proti balistickým střelám

Od roku 1926 po následujících 5 let studuje medicínu na Univerzitě Friedricha Wilhelma v německém hlavním městě. I během náročných studií si najde čas na studentské radovánky a během dvou semestrů se stává členem veslařského klubu Berlin-Grünau. 25. července 1931 skládá Státní lékařskou zkoušku a to s hodnocením „Velmi dobře.“

Jenže to se již píší zlověstná 30. léta, která vystřídají ještě hrozivější roky. A v těch bude potřeba každý dobrý lékař. Již během lékařských studií Heinrich Neumann ve výcvikových táborech v Trebbinu a Stülpe absolvuje předvojenský výcvik, záhy, od roku 1932 nahrazeným plnohodnotným výcvikem v řadách armády Výmarské republiky – Reichswehru. Neumann se stává příslušníkem 9. pěšího pluku. Vzhledem ke svému dosaženému vzdělání je v následujícím roce převelen jako lékař k 1. praporu 17. pěšího pluku. Slouží v nemocnici v Braunschweigu.

Roku 1934 získává doktorát medicíny na univerzitě v Münsteru. Jeho další „štací“ mu bude dobře známý Braunschweig, kde slouží jako vojenský lékař na škole obchodního letectva, pod jehož hlavičkou se již formují útvary budoucí Luftwaffe. Heinrich Neumann absolvuje výcvik leteckého pozorovatele. V roce 1935 následuje přeložení do Berlína. Ve Staakenu podstupuje v rámci německého spolku leteckých sportů ( DLV ) pilotní kurz. Právě včas.

V roce 1936 vypuká na Pyrenejském poloostrově občanská válka. Heinrich Neumann ve Španělsku nechybí. Stává se příslušníkem slavné Legie Condor. Nejprve působí jako lékař u stíhací jednotky J/88, přičemž během přeletů na jednotlivá letiště pilotuje celou řadu typů letounů, včetně kurýrních Messerschmittů Bf 108 Taifun. Svou službu v řadách Condorů dokončí u bombardovacích jednotek. Na jaře 1938 je přeložen do Königsbergu ve Východním Prusku, kde je jmenován šéflékařem 1. protiletadlového pluku a současně postaven do čela zdravotnické školy, to vše ve věku 30 let. Na podzim 1938, v době hrozící války se sousedním Československem, je Neumann přeložen k 7. letecké divizi generálporučíka Kurta Studenta. U této elitní jednotky se stává pobočníkem divizního lékaře a přestože k válce „díky“ známým mnichovským událostem nedojde, 7. října 1938 se v řadách útvaru zúčastní cvičného výsadku, Unternehmen Freudenthal – operace Bruntál. V březnu 1939, po okupaci zbytku českých zemí se „objevuje“ i v Praze a stává se jak nositelem Pamětní medaile za obsazení Sudet, tak i nositelem spony se siluetou Pražského hradu.

Psali jsme:Úspěšné i neúspěšné útěky z terezínské Malé pevnosti během 2. světové války

Heinrich Neumann se následně od září 1939 zúčastní polského tažení. Na jaře 1940 bude mezi německými výsadkáři, kteří obsadí a nebo se pokusí obsadit několik nizozemských letišť v okolí Rotterdamu ( Waalhaven, Dordrecht a Moerdijk ), kde Němci utrpí poměrně velké ztráty. Téměř o rok později ale dojde ke kombinované operaci na vzdálené Krétě, kde Němci sice zvítězí, ale utrpí katastrofální ztráty mezi špičkově vycvičenými výsadkáři a horskými myslivci.

21. května 1941 zahajují německé síly operaci Merkur. Vrchní štábní lékař Heinrich Neumann je součástí první vlny padákového výsadku. Jeho úkolem je vybudovat polní obvaziště a postarat se o možné raněné. Jenže okolnosti následujících hodin, kdy prakticky neozbrojení Fallschirmjägeři skáčí mezi připravené obránce a jsou nemilosrdně likvidováni doslova po desítkách a stovkách, Neumanna donutí zapojit se do boje. Poté, co padnou všichni důstojníci 1. praporu 1. útočného pluku a velitel major Koch, je těžce zraněn, přebírá velení nad zdecimovanými zbytky praporu a ve spolupráci s nadporučíkem Trebesem, velitelem Stossgruppe Braun velí ke zteči severozápadního úbočí kóty 107, která ovládá klíčové letiště a jeden z hlavních německých cílů – Maleme. Neumann zformuje údernou skupinu, kterou vede vzhůru po úbočí kopce. I přesto, že výsadkáři postoupí, do večera se jim vršek kopce dobýt nepodaří. Neumann nařídí svým mužům, aby se zakopali a čekali novozélandský protiútok. Ten však nikdy nepřijde. Obránci se totiž v průběhu noci z 21. na 22. května 1941 začnou z této nesmírně strategicky důležité výšiny stahovat. Když Heinrich Neumann se svými muži brzy ráno obnoví útok, odpor klade jen slabý zadní voj. Výsadkáři následně kótu 107 obsazují a proti ustupujícím spojeneckým jednotkám dokonce nasadí dva ukořistěné 40 mm protiletadlové kanony Bofors. Právě obsazení kóty 107 nad Maleme se stává klíčovým okamžikem bitvy, když dovolí německým silám zahájit plnohodnotné zásobovací lety a především dopravit na Krétu tolik potřebné posily. Heinrich Neumann zůstane ve funkci velitele zbytků 1. praporu až do 24. května, kdy bude konečně vystřídán nadporučíkem Stolzem a bude se tak moci plně vrhnout do ošetřování stovek raněných. I během něj se opět vyznamená a za život mu mohlo děkovat mnoho mužů. 21. srpna 1941 se Neumann stává držitelem Rytířského kříže.

Zde by vyprávění o tomto nesporně statečném lékaři mohlo skončit, ale to by bylo chybou. Heinrich Neumann totiž plně prokáže své schopnosti např. i v lednu 1942, kdy organizuje péči a odsun 3 000 raněných německých vojáků z kapsy u Juchnova na středním úseku východní fronty, aby se následně přesunul severněji k Děmjansku. Na podzim téhož roku je jmenován sborovým chirurgem XIII. leteckého sboru. V roce 1943 je nakrátko převelen do Francie, ale již v srpnu se hlásí v běloruském Minsku. Do „sladké“ Francie se nicméně opět „podívá“, když se v červnu 1944 opět vrací k výsadkovým jednotkám. Předešlé tři roky strávil jako lékař v řadě nemocničních zařízeních Luftwaffe. Doba je však pro umdlévající Německo zlá. Heinrich Neumann se stává příslušníkem II. výsadkového sboru a to ve funkci sborového lékaře a zúčastní se krvavých bojů v Normandii. S ustupujícími německými formacemi postupně zavítá na linii řeky Másy, do Arnhemu, Reichswaldu, či na poslední přirozenou překážku, řeku Rýn u Weselu, severně od Duisburgu. V době německé kapitulace slouží jako lékař v okrese Schleswig.

Po skončení války a krátkém zajetí znovu pracuje jako lékař. Po založení Bundeswehru opět na nějakou dobu obléká vojenskou uniformu a nakonec se stává vrchním lékařem. Později pracuje jako praktický lékař v Hamburku. Bohatě dekorovaný, statečný a schopný lékař Heinrich Neumann umírá 19. května 2005 v Düsseldorfu v Severním Porýní-Vestfálsku ve věku 97 let.

Zdroj: Druhá světová válka