V roce 1986 měl v kinech premiéru populární film s Tomem Cruisem v hlavní roli Top Gun, v němž Cruise v roli pilota spolu s jeho spolubojovníky navštěvují školu TOPGUN amerického námořnictva – oficiálně známou jako program Strike Fighter Tactics Instructor. Film se stal okamžitým hitem a služba z tohoto úspěchu těžila. Vyslala do kin po celých Spojených státech náboráře, kteří doufali, že přesvědčí mladé lidi, aby se přihlásili ke službě v ozbrojených silách. Pojďme se podívat, jaká je historie elitní školy TOPGUN.

Foto: F-14A Tomcat stíhacích perutí VF-51 "Screaming Eagles", VF-111 "Sundowners" a F-5E/F Tiger II stíhací školy TOPGUN | LCdr. David Baranak, U.S. Navy / Wikimedia Commons / Public domain

V letech 1965-68, uprostřed války ve Vietnamu, vedly USA operaci Rolling Thunder. Bombardovací mise čelila tvrdému odporu severovietnamských jednotek, které létaly na stíhačkách MiG sovětské výroby a používaly efektivní zbraně země-vzduch. Účinná protivzdušná obrana, kterou Severovietnamci vytvořili, donutila USA operaci v roce 1968 ukončit, přičemž byla všeobecně považována za neúspěšnou.

Psali jsme:Mezi nominovanými na Nobelovu cenu míru najdeme také jména Hitler, Stalin nebo Mussolini

Rok poté námořnictvo zveřejnilo Aultovu zprávu na základě vyšetřování vedeného kapitánem Frankem Aultem. Došla k závěru, že neúspěchy námořnictva během operace byly způsobeny tím, že piloti nebyli řádně vycvičeni v manévrech vzdušného boje. Americké letectvo dospělo k závěru, že jeho vlastní problémy byly způsobeny technologickými problémy. Aultova zpráva doporučila námořnictvu otevřít školu pro lepší výcvik pilotů.

Škola TOPGUN, tehdy známá jako Navy Fighter Weapons School, byla oficiálně otevřena v březnu 1969. Námořnictvo zjistilo, že je důležité, aby jako instruktoři působili nejlepší piloti, a jmenovalo tak Dana Pedersena prvním hlavním instruktorem. Pedersen, který sloužil ve Vietnamu, byl zkušený pilot řady vojenských letadel, včetně Douglas F4D Skyray a McDonnellu Douglas F-4 Phantom II. Pedersen následně přijal osm dalších pilotů, kteří mu s výcvikem budoucích letců námořnictva pomáhali.

Cílem bylo "vycvičit leteckou posádku ve všech aspektech vzdušného boje, který má být veden s maximální profesionalitou". Podle výstavy na palubě muzea USS Midway (CV-41) "čtyřtýdenní kurz začínal tím, že tým instruktorů probíral americké a sovětské typy letadel, zbraňové systémy a taktiku výcviku stíhačů v 15 metrů dlouhém kovovém přívěsu na námořní letecké stanici Miramar".

Škola TOPGUN byla zpočátku provozována s omezeným rozpočtem. Jejím prvním sídlem byl ukradený přívěs Airstream. Studentům se dostalo vzdělání o všem, co potřebovali vědět jak o vlastních letadlech, tak o letadlech protivníka. Vyučovaná taktika byla neustále aktualizována, protože američtí protivníci měnili své vybavení a taktiku. Studenti a instruktoři měli také jen málo prostojů. Pederson později vysvětlil: "Ve skutečnosti jsme pracovali pravděpodobně sedm dní v týdnu, od půl páté ráno. V pátek jsem nejmladší kluky, kteří bydleli v La Jolle, pustil dřív, aby se mohli bavit – to se od mladých kluků očekává, ale většina z nás se během týdne domů nedostala. Mnoho nocí jsem tak strávil spaním v autě."

Psali jsme:Zpackaná operace Bodenplatte – labutí píseň Luftwaffe

Jakmile byli letci námořnictva vycvičeni, vrátili se do Vietnamu a netrvalo dlouho a metody vyučované ve třídě přinesly své ovoce. Před zahájením programu byl poměr sestřelů a ztrát námořnictva proti severovietnamským MiGům přibližně 2:1. Po ukončení programu se toto číslo zvýšilo z 12:1. Pro srovnání, u letectva, které výcvikový program nezavedlo, poměr sestřelů a ztrát klesl.

Úspěchu si všimlo i námořnictvo. TOPGUN nemusel zůstat v ukradeném Airstreamu; škola brzy získala zvýšené financování, které umožnilo pořídit další letadla, personál a infrastrukturu. V roce 1996 byla přesunuta na námořní leteckou stanici Fallon v Nevadě, kde se spojila s Naval Strike and Air Warfare Center – nyní známým jako Naval Aviation Warfighting Development Center. Program funguje dodnes, více než 50 let od svého vzniku, což ukazuje, jakou hodnotu má pro službu i nadále.

Autor Ehud Yonay napsal článek s názvem Top Guns do vydání časopisu California Magazine z roku 1983. Článek se věnoval škole TOPGUN a velkému počtu stíhacích es žijících v San Diegu. Na základě článku pak bylo rozhodnuto natočit film a filmaři oslovili námořnictvo s žádostí o pomoc.

Do natáčení filmu byl zapojen Pete "Viper" Pettigrew, veterán námořního letectva, který sloužil jako reálný instruktor TOPGUN. Film se stal obrovským hitem a mnoho lidí v ozbrojených silách ho schválilo. Dan Pederson prozradil, že se sice obával toho, že film dostatečně nezachycuje riziko spojené se vzdušnou válkou, avšak na druhou stranu zmínil, že film obsahuje "jedny z nejlepších záběrů taktických letounů, jaké kdy byly pořízeny".

Zdroj: warhistoryonline