Ruské vzdušné síly budou schopny zničit nepřátelské rakety středního a krátkého dosahu dříve, než budou vypuštěny. Stane se tak díky nové střele Hrom, která doplní arzenál ruského bezpilotního letounu Ochotnik a Altius. Tyto těžké klouzavé střely jsou schopny zasáhnout svůj cíl na více než 100 km. Podle odborníků tak drony budou moci díky nové bombě deaktivovat strategické objekty v zadní linii nepřítele a zároveň zůstat neviditelnými pro radary.

Jak uvedly zdroje vojensko-průmyslového komplexu, nedávno bylo přijato zásadní rozhodnutí vybavit ruské bezpilotní vzdušné prostředky výkonnými a vysoce přesnými klouzavými bombami 9-A-7759 Hrom. První testy vyhazování maket střel z těžkého dronu S-70 Ochotnik již proběhly.

Integrace "ostřelovacích" bomb na dron Altius však ještě není dokončena. Ruská korporace Taktické raketové zbraně (TRZ)  sice začátkem roku 2018 úspěšně provedla vývojové práce s cílem posoudit reálné možnosti použití střel Hrom, avšak objevily se problémy spojené s dočasným ukončením projektu bezpilotního letounu Altius a přesunem jeho vývoje ze Simonova designérského úřadu do Uralského závodu civilního letectví, což celý proces zpomalilo.

Psali jsme:Tatra Tactic – horká kopřivnická novinka mezi taktickými nákladními automobily

Foto: Nová ruská klouzavá bomba 9-A-7759 Hrom | bmpd.livejournal.com

Hromy s doletem 60 až 120 km daleko přesahují letecké bomby, které jsou v současnosti v provozu. I když jsou tyto vypuštěny z vysokých nadmořských výšek, nelétají více než 9 km. Při klouzavé munici budou moci roboty udeřit bez vstupu do protivzdušné obranné zóny nepřítele. Ve vzdálenosti 400 - 500 km od frontové linie, na níž může působit nenápadný neviditelný dron s klouzavým bombami, bývají umístěny cíle, jako jsou například startovací pozice operačních taktických raket, letiště, komunikační střediska, velitelská stanoviště, velitelské konvoje a vozidla personálu.

Dron střední třídy Altius bude schopen nést minimálně dvě bomby Hrom, nosnost těžkého Drone Hunter je ještě větší. Taktická letecká okřídlená řízená střela typu 9-A-7759 je řešena jako modulová. První modul obsahuje bojovou hlavici (MBČo). Ten tvoří přibližně celou přední polovinu válcovitého těla celé zbraně. Přímo za něj se připojuje krátký válcovitý modul se systémem řízení. Další modul ukrývá vysouvací mechanismus sklápěcího křídla a má podobu protáhlého aerodynamického krytu, který se připevňuje k břichu válcovitého těla. Přímo za modul se systémem řízení lze připevnit buď modul s druhou bojovou hlavicí, nebo modul s raketovým motorem. Konec válcovitého těla střely 9-A-7759 tvoří řídící modul se čtveřicí teleskopických výsuvných řídicích ploch, které mají uspořádání do tvaru písmene "X". K zádům těla této zbraně je pak uchycen protáhlý kryt s úchyty pod závěsník nosiče a přijímací aparaturou satelitního navigačního systému se zvýšenou odolností proti elektronickému rušení.

Foto: Společný let Su-57 a dronu S-70 "Ochotnik" | YouTube

Rozměry střely jsou podřízeny tomu, aby ji bylo možné přepravovat nejen na adaptérech typu AKU-58, které se umísťují pod vnější zbraňové závěsy bojových letadel 4. generace, ale i na katapultovací závěsnících typu UVKU-50, které se nacházejí uvnitř hlavních zbraňových šachet víceúčelového bojového letounu 5. generace typu Su-57.

Psali jsme:První vojenská Tatra Phoenix 8×8 třetí generace s palivovou cisternou pro Armádu České republiky

Psali jsme:GPS ztrácí monopol: Vznik trhu s navigací nové generace

Psali jsme:Pplk. Martin Krč: Když hrozba smrti dostane reálné obrysy, člověk přemýšlí jinak

Foto: Bezpilotní letadlo "Altius-U" | Ministerstvo obrany Ruské federace

Vývojáři také naznačují, že se testuje třetí verze bomby označená jako 9-A2-7759. Má vysoce výbušnou termobarickou hlavici, což umožní účinněji zasáhnout různé opevněné cíle. Munice na navádění využívá inerciální systém (autopilot) + satelitní naváděcí systém (spolupracující s ruským systémem Glonass i americkým systémem GPS). I při maximálním dosahu střely bude průměrná odchylka od cíle 2 až 10 m.

Malý průměr bomby a skládacích křídel umožňují použití ve vnitřních prostorách stíhaček Su-57 a dronů Ochotnik. Na vnějším závěsu je pak budou moci nést bombardéry Su-34 a středně těžký dron Altair. Autopilot Hromu umožňuje provádět složité manévry za letu, munice je údajně také schopná se otočit o 180 stupňů a zničit cíle na zadním poli bombardéru.

Spojené státy americké jsou dnes lídrem v používání útočných bezpilotních letadel. Lehký dron General Atomics MQ-1 Predato však používá protitankové střely Hellfire s hmotností pouhých 50 kg. Nejtěžší dron MQ-9 využívá satelitní a laserem vedené bomby o hmotnosti maximálně 227 kg.

Foto: MQ-9A Reaper v Afghánistánu | Wikimedia Commons

V roce 2017 získala společnost General Atomics od Pentagonu smlouvu o úpravě bomb SDBII pro těžké drony. Práce na projektu by měly být dokončeny v listopadu 2021. Americká munice má naváděcí systém, který umožní zasáhnout i pohyblivé cíle. Jejich hlavice je však výrazně slabší, nežli u Hromu. Obsahuje pouze 48 kg výbušnin oproti 480 kg, které obsahuje ruská bomba ve verzi 9-A1-7759. Čínské a íránské útočné drony jsou také vyzbrojené méně výkonnými raketami a klouzavými bombami. Přijetí nové munice Hrom tedy udělá ruské drony nejlépe vyzbrojenými stroji na světě.