V noci na 23. ledna 2026 dopadly na Ukrajinu další střely a po explozi zůstalo to, co po moderní válce často zůstává nejdéle: fragmenty. Právě v nich vyšetřovatelé identifikovali jméno, které na papíře působí jako katalogové číslo, ale v praxi je to stopa vedoucí přes hranice i smlouvy: 48N6E2.

Foto: Ruský systém S-400 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Před šedesáti lety zavedla československá armáda do své výzbroje legendární samopal vzor 58

To jedno písmeno na konci – „E“ – je zásadní. Nejde jen o typ střely, ale o její „původní životopis“. E značí exportní verzi. A exportní střela nalezená po ruském úderu na Ukrajině okamžitě vyvolává otázku, která je pro zbrojní obchod nepříjemná: odkud se vzala?

Podle dostupných informací je Indie v současnosti jedinou zemí, se kterou Rusko udržuje aktivní kontrakty na dodávky systémů S-400 a souvisejících střel. Z toho plyne, že nelze vyloučit, že střela 48N6E2 použitá proti Ukrajině mohla být původně určena k exportu – a klidně i k dodání Indii v rámci existující smlouvy. Pokud Rusko čelí nedostatku munice, dává takový přesun „z exportu na frontu“ z čistě praktického hlediska logiku. Z pohledu zákazníka je to ale noční můra: zboží, které mělo posílit jeho protivzdušnou obranu, se může stát municí pro jinou válku.

A právě ve chvíli, kdy se tahle otázka vznáší ve vzduchu, přichází další díl skládačky: Indie se chystá doplnit zásoby střel pro své S-400 ve velkém.

Indická Defence Acquisition Council (DAC) schválila nákup dalších 288 protiletadlových střel pro ruské S-400. Odhadovaná hodnota: 100 miliard rupií, tedy přibližně 1,1 miliardy dolarů. Podle Hindustan Times má budoucí kontrakt zahrnovat 120 „krátkodosahových“ a 168 „dlouhodosahových“ střel.

Oficiálně se neříká, jaké přesně typy to budou. Přesto se z dostupných informací dá vyčíst pravděpodobná logika nákupu – a ta je víc „skladová“ než politická. Krátkodosahová část má nejspíš mířit na rodinu 9M96E. Zajímavé je, že i když se o nich mluví jako o krátkodosahových, tradiční klasifikace by je posouvala minimálně do střední kategorie: už základní 9M96E má deklarovaný dosah od 40 km. Nejnovější 9M96E2 má mít zásahový dosah až 120 km a výšku až 30 km, navíc s aktivní radarovou naváděcí hlavicí. A hlavně: do jednoho transportně-odpalovacího kontejneru se vejdou až čtyři takové střely. To je v praxi rozdíl mezi baterií, která „má čím střílet“, a baterií, která po pár salvách řeší, co dál.

Dlouhodosahová část se naopak pravděpodobně opírá o řadu 48N6E – tedy o „velké“ střely, kde se hraje na dosah a výšku. Nejvyspělejší varianta 48N6E3 má deklarovaný maximální dosah až 250 km a výšku až 27 km, používá poloaktivní radarové navedení s rádiovou korekcí. Jenže tady je logistika opačná: v jednom kontejneru je jednastřela. Dlouhý dosah tak často znamená i menší „hustotu munice“ a větší tlak na zásoby.

A tím se dostáváme k tomu, proč Indie vůbec takový balík řeší. Podle uvedených faktů je důvod dvojí: rozšířit zásoby a zároveň nahradit střely spotřebované během Operace Sindoor proti Pákistánu v květnu 2025. Jinými slovy: nejde jen o modernizaci, ale o doplnění po reálném použití.

Do hry vstupuje ještě jeden motiv, který je v obranných zakázkách často rozhodující: čas. Indie totiž stále čeká na dodání všech systémů S-400, které objednala před osmi lety – ne všechny jednotky byly dodány. Nový nákup střel tak může být i preventivní krok: vytvořit zásobu dopředu, aby další dodané jednotky nepřišly do situace, kdy je infrastruktura hotová, ale munice chybí.

Na celé věci je nejzajímavější právě ten kontrast. Na jedné straně stojí zmínky o sporné efektivitě S-400 během Operace Sindoor, o nevýrazném výkonu v ukrajinském konfliktu a o zdlouhavých dodávkách. Na druhé straně stojí rozhodnutí: přikoupit další střely – a tím vlastně potvrdit, že Indie chce systém udržet jako páteř své protivzdušné obrany.

Možná je to sázka na to, že i „ne dokonalý“ systém je lepší než prázdné odpalovací zařízení. Možná je to snaha udržet kontinuitu už zavedené architektury, protože změnit dodavatele a ekosystém je běh na roky. A možná je to i prostá matematika: protivzdušná obrana není jen o parametrech v brožuře, ale o tom, kolik střel máte ve skladech ve chvíli, kdy se situace zlomí.

A do toho všeho se na Ukrajině objeví trosky 48N6E2 – exportní střely – jako tichá připomínka, že ve válce se někdy nepřepisují jen frontové linie, ale i původní určení munice.

Zdroj: Autorský text Jonáše Nekolného