Mezi legendární zbraně nacistického Německa patřily bezesporu i takzvané „osmaosmdesátky“, tedy kanony ráže 88 mm. Prvním z pomyslné rodiny těchto zbraní byl kanon Flak 18, který vznikl na přelomu 20. a 30. let dvacátého století jako protiletadlová zbraň (Flak = Flugzeugabwehrkanone = protiletadlový kanon). Již při svém prvním bojovém nasazení ve španělské občanské válce roku 1936 se však tento kanon ukázal jako mimořádně účinný také při ničení pozemních cílů a to jak tanků, tak i bunkrů. Následné zdokonalování úspěšného kanonu vedlo ke vzniku jeho dalších generací Flak 36 a Flak 37 a zcela přirozeně se již počítalo s tím, že tyto kanony se mohou a budou zapojovat také do pozemního boje proti tankům.

Foto: Jagdpanther se svým hrozivým kanónem ráže 88 mm | flickr.com

V té době představovaly 88 milimetrové Flaky zdaleka nejúčinnější protitankovou zbraň, kterou měla německá armáda k dispozici. Bylo tedy zcela logické, že se vojáci začali zajímat o možnost, jak tuto excelentní zbraň použít pro stavbu samohybného bojového vozidla (tehdejší zadání hovořilo o vozidle jako o útočném děle, ale prakticky vzato šlo o stíhač tanků). První teoretické návrhy se objevily již v roce 1939. Tehdy se počítalo s použitím podvozku středního tanku Panzer IV. Návrhem stroje se zabývala firma Krupp ovšem spíše okrajově, takže práce postupovaly opravdu velmi zvolna a pouze na rýsovacích prknech.

Psali jsme:Renaulty v Panzergrau, aneb Renault R35 v německých službách

Nový impulz dostal projekt teprve v roce 1942. V květnu toho roku byl totiž schválen prototyp nového středního tanku Panther a započaly přípravy na jeho sériovou výrobu. Hned v srpnu pak následovalo rozhodnutí zbrojního úřadu, podle kterého měla firma Krupp při další práci na útočném děle s 88 milimetrovým kanonem opustit podvozek tanku Panzer IV a pracovat právě s podvozkem zcela nového tanku Panther. Za hlavní výzbroj vozidla byl zároveň určen protitankový kanon s hlavní o délce 71 násobků ráže, který sice zatím ještě nebyl ve výrobě, ale na jeho vývoji již pracovala právě firma Krupp. Tento kanon byl zaveden do výzbroje až v následujícím roce (tedy 1943) pod označením PaK 43 L/71 a svými parametry představoval bez pochyb vrchol vývoje protitankových kanonů ráže 88 mm.

V říjnu 1943 dodal MIAG první ověřovací prototyp s výrobním označením V101 (V = Versuchsfahrzeug = pokusné vozidlo). Hned v listopadu následoval druhý prototyp s číslem V102. Oba tyto stroje posloužily k ověřovacím zkouškám. Od pozdějších prvních sériových strojů se prototypy lišily pouze v několika detailech. Na fotografiích je lze rozeznat v zásadě podle dvou prvků. Jednak je to absence antimagnetické pasty Zimmerit (sériové stroje byly touto pastou natřeny, prototypy nikoliv) a potom střílny pro ruční zbraně posádky v obou bočních i v zadní stěně bojové kabiny.

Pokud jde o název nového stíhače tanků, v různých dokumentech z doby jeho vývoje i výroby lze narazit na neuvěřitelné množství různých označení. Nejpoužívanější oficiální označení bylo zřejmě Panzerjäger Panther (8,8 cm) (Sd.Kfz. 173), do historie se však tento stroj zapsal pod krátkým bojovým jménem Jagdpanther, které v podstatě znamená něco jako lovící nebo lovecký panter.

Foto: Do historie se však tento stroj zapsal pod krátkým bojovým jménem Jagdpanther. Tento kus v tzv. přepadové kamufláži je možné vidět v tankovém muzeu v Bovingtonu (Anglie) |  Wikimedia Commons

Psali jsme:MiG-3: rychlý nástup, ale strmý pád

Jagdpanther, jak už bylo zmíněno, vznikl na podvozku tanku Panther. Na trupu byla postavena kompletně uzavřená nástavba s výrazně skosenými stěnami. Vstupovalo se do něj dvěma kruhovými poklopy na střeše nebo jednodílnými dvířky v její zadní části. Napravo od něj byl poklop pro nakládání munice. Posádka byla pětičlenná: velitel, střelec, řidič, nabíječ a radista. Hlavní zbraní byl vynikající 88 mm protitankový kanón PaK 43/3 (anebo 43/4) L/71, který byl použit i u tanku Tiger II. Náměr kanónu byl možný v rozmezí −8° až +14°. Odměr 11° nalevo i napravo. Protipěchotní zbraní byl kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (ovládaný radistou) umístěný vedle kanónu; v tanku byly i dva samopaly MP 40. Pro kanón měla posádka k dispozici 57 kusů granátů a pro kulomet 600 kusů nábojů. Pancéřování trupu se pohybovalo v rozmezí 40 až 60 mm, nástavby 25 (vrch) až 80 mm (předek). Kanón chránil štít Saukopfblende („prasečí hlava“) silný 100 mm.

Podobně jako jiné německé stroje i mnoho stíhačů Jagdpanther bylo při výrobě natřeno antimagnetickou pastou Zimmerit, která chránila vozidlo před magnetickými minami.

Prvních pět sériových Jagdpantherů se firmě MIAG podařilo dodat již v lednu 1944. I po zahájení výroby však bylo nutno řešit mnoho zjištěných konstrukčních nedostatků, zejména posílit poruchové koncové převody (tedy prvky, které přenášejí pohon z převodovky na samotná hnací kola a rovněž se podílejí na řízení). Výroba se díky tomu nerozbíhala takovým tepem, jak si armáda představovala. V únoru 1944 vyjelo z továrny pouhých 7 vozidel, v březnu jen 8 a v dubnu a květnu po desíti kusech. V červnu 1944 došlo dokonce k poklesu výroby na pouhých 6 strojů v důsledku spojeneckého náletu na oblast Braunschweigu.

V důsledku popsaných problémů bylo do konce června 1944 celkem dodáno pouhých 46 ze 160 plánovaných Jagdpantherů. Němci si brzy uvědomili, že pro nové stíhače tanků nemohou spoléhat pouze na jeden montážní závod a rozhodli se zapojit do výroby další dvě firmy, a to Maschinenfabrik Niedersachsen Hannover (MNH) v Hannoveru a Maschinenbau und Bahnbedarf A.G. (MBA) v Berlíně.

Výroba stíhačů tanků Jagdpanther probíhala až do dubna 1945, tedy do samého konce války. Celkem bylo postaveno 415 vozidel a to včetně dvou prototypů z konce roku 1943. Tento údaj však nemusí být zcela přesný, protože část záznamů z posledních válečných měsíců není k dispozici.

Pro Jagdpanthery byla definována jasná bojová taktika, která se snažila maximálně využívat jejich hlavní přednost – účinný kanon schopný přesné palby na velké vzdálenosti. Zároveň však tato taktika pamatovala také na hlavní slabiny stroje, zejména absenci otočné bojové věže. Jagdpanthery měl být nasazovány do boje nejlépe v síle celého praporu. Když už musela z nějakého důvodu být nasazena pouze jedna rota, mělo to být vždy po boku jiné větší jednotky. Nasazení jednotlivých vozidel bylo přísně zakázáno.

Foto: Osobně jsem se s tímto stíhačem setkal v tankovém muzeu v Munsteru (Německo) | Wikimedia Commons

Jagdpanthery měly také co nejvíce využívat svoji velmi slušnou pohyblivost. Posádky měly často měnit pozici, vypálit dvě nebo tři dobře mířené rány a rychle se přesunout jinam. Palbu na nepřátelské tanky měly přitom zahajovat na co největší vzdálenost, klidně už z 2500 metrů. Přísně zakázáno bylo používání Jagdpantherů pro plnění strážních úkolů, tedy nechat je někde stát a hlídat. Jagdpanthery měly být vysílány proti hlavnímu směru tankového útoku nepřítele a rozbít jej pomocí intenzivní a přesné palby na velkou vzdálenost. Ideálním bojištěm byla proto otevřená rovinatá krajina. Nasazení v lesích nebo dokonce v městské zástavbě se nedoporučovalo.

Foto: Hlavním bojištěm Jagdpantherů se stala západní fronta, kde musely mimo jiné čelit vzdušné převaze protivníka, zde posádka ukryla svůj stroj na okraji lesíka zřejmě čeká na noc kdy bude moct pokračovat v pochodu | zdroj: flickr.com

Hlavním bojištěm Jagdpantherů byla bezesporu západní fronta, podívaly se však samozřejmě i na východ. Prvními jednotkami, bojujícími na východní frontě, které obdržely tyto stroje, se v lednu 1945 staly sPzJgAbt 563 a sPzJgAbt 616.

Jagdpanther je celkově považován za zdařilý bojový stroj. Velmi rozumně v sobě vyvažoval pohyblivost, výzbroj a sílu pancéřování. První sériové exempláře trpěly řadou technických poruch, ale postupem času se alespoň některé z nich dařilo odstranit nebo zmírnit a spolehlivost vozidel tak postupně rostla. V samotném boji šlo o velmi efektivního „zabijáka“ tanků. 

Foto: Jagdpanther je celkově považován, za zdařilý bojový stroj | autor: Peter Trimming

Zásobování palivem a náhradními díly se neustále zhoršovalo. Málo dostupná byla také vyprošťovací a odtahovací technika schopná poradit si s takto těžkými stroji. Není tedy divu, že posádky často musely opustit a zlikvidovat vůz, kterému prostě jen došlo palivo, zapadl v měkkém terénu nebo měl pouze drobnou technickou poruchu.

Jeden alarmující příklad za všechny. Schwere Panzerjäger Abteilung 563, který působil na východní frontě, zlikvidoval během pouhých 10 dnů boje v lednu 1945 celkem 58 sovětských tanků. Jeho vlastní bojové ztráty přitom činily jediný Jagdpanther a čtyři Jagdpanzer IV. Nicméně dalších 12 Jagdpantherů a 17 Jagdpanzer IV bylo za stejné období vyhozeno do povětří vlastními posádkami právě proto, že zapadly, zůstaly bez paliva nebo měly poruchu. Prapor byl v podstatě zdecimován, aniž by museli Rusové vystřelit jediný náboj.

Foto: Ideálním bojištěm pro Jagdpanthery byla otevřená přehledná krajina, kde mohly naplno využít svůj dostřel a přesnost | flickr.com

Jakkoliv efektivním bojovníkem byl, Jagdpanther přišel příliš pozdě a v příliš malých počtech, aby mohl nějak zvrátit válečnou situaci Třetí říše (což koneckonců platí pro většinu německé těžké bojové techniky). Navíc kvůli okolnostem nedostal Jagdpanther vlastně ani pořádnou šanci, předvést své kvality na plno. Stačí si připomenout, jaká že měla být jeho bojová taktika: nasazovat ideálně v síle celého praporu a otevírat palbu na co největší vzdálenost. A jaká byla realita jeho nasazení? Vznikl pouze jeden jediný prapor kompletně vyzbrojený Jagdpanthery a ani ten nebyl většinou nasazován jako celek. A hlavním bojištěm Jagdpantherů se stala západní fronta, která rozhodně nenabízela tolik příležitostí pro palbu na více než 2 kilometry, jako širá krajina v Rusku, na kterou zřejmě mysleli konstruktéři, když v roce 1942 začínali na tomto stroji pracovat.

Technická data

hmotnost: 45,6 t

rozměry: délka: 9,65 m, šířka: 3,42 m, výška: 2,72 m

motor: Maybach HL 230 P 30, výkon 700 hp

max. rychlost: 45 km/h

zásoba PHM: 700 l

spotřeba paliva:  silnice: 440 l / 100 km,  terén: 875 l / 100 km

dojezd: silnice: 160 km, terén: 80 km

pancéřování trupu: čelo: 50 mm, boky: 40 mm, záď: 40 mm, dno: 16 - 25 mm

pancéřování kabiny: čelo: 80 mm, boky: 50 mm, záď: 40 mm, strop: 16 resp. 25 mm

posádka: 5 mužů

výzbroj: kanon PaK 43 L/71 ráže 88 mm, 1 x kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

zásoba munice: 60 pro kanon, 2550 pro kulomet

Video: Těžký stíhač tanků Jagdpanther v pohybu během akce Tankfest 2017 | YouTube

Zdroj: tankmuseum.org, panzer.net, tanks-encyclopedia.com, wikimedia