Jak by si vedlo Rusko proti NATO?
Odpověď na tuhle otázku už po posledních měsících tak nějak všichni tušíme, nicméně v moderní historii se Rusko nikdy s armádou vycvičenou a vyzbrojenou podle standardu NATO nestřetlo, abychom si to naostro potvrdili. Existuje však incident, který k tomu měl hodně blízko, a to den trvající řež v roce 2018 známá jako střet u závodu na zpracování zemního plynu Conoco.
Tehdy na jedné straně stála Ruskem vyzbrojená a vycvičená syrská armáda, resp. její elitní jednotky, provládní milice a wagnerovci (tehdy ještě výlučně elitní soukromá armáda s prvotřídní výzbrojí a výcvikem) podporovány ruským letectvem a možná i přímo ruskými vojáky. Na straně druhé stály Syrské demokratické síly, mezi nimiž bylo v době útoku také 40 členů různých amerických speciálních jednotek, podporovaných americkým letectvem a nedalekou dělostřeleckou pozicí disponující houfnicí M777 a dnes skoro ikonickým raketometem HIMARS.
Říct přesně, co se tam tehdy stalo, ne že nikdo nedokáže, ale spíše nikdo nechce. Primárně proto, že Rusové velmi dlouho zapírali zapojení jak wagnerovců, tak ruské armády. Kdyby totiž účast přiznali, znamenalo by to defacto první přímý střet ruské a americké armády, který by pro obě země znamenal politické důsledky, a nikdo nechtěl riskovat otevřený konflikt. S odstupem času se ale celá řada detailů různě vynořovala a dokonce sami wagnerovci na svém kanále nedávno přiznali svou účast a také velké ztráty.
A co že se tam tehdy semlelo? Američany vytvořená koalice proti islámskému státu si údajně všimla, že Syřani a Rusové shromažďují jednotky podél demarkační linie u břehů Eufratu, a tak Rusy upozornili, že mají v oblasti jednotky. Druhá strana ale varování (nejspíš cíleně) ignorovala a dala se do pohybu. Podle deníku Washington post dokonce Prigožin tehdy dostal zelenou od Kremlu, aby zaútočil.
Nejprve se okolo 250 vojáků pokusilo překročit Eufrat, na což Američané reagovali varovnými výstřely. Později, okolo desáté večer několik stovek vojáků a žoldáků se syrskými tanky T-72 a T-55 zaútočilo s podporou minometů, raketometů a dělostřelectva na základnu SDF v Chašamu (NYT uvádí okolo 500 vojáků a 27 vozidel). Jelikož se však na základně v té době nacházely také americké speciální jednotky, na daný útok okamžitě odpověděly americké síly pomocí létající baterie AC-130, stíhaček, bombardéru, helikoptér, bojových dronů a vlastního dělostřelectva.
Foto: Jelikož se na základně v té době nacházely také americké speciální jednotky, na daný útok okamžitě odpověděly americké síly pomocí létající baterie AC-130, stíhaček, bombardéru, helikoptér, bojových dronů a vlastního dělostřelectva. (ilustrační foto) | Shutterstock
Co se dělo dál, o tom má každá strana svou vlastní verzi. Jak počet vojáků, tak počet obětí se proto dramaticky liší, podle toho, kdo průběh vypráví. Pojďme se proto podívat primárně na svědectví, které minulý týden, na výročí bitvy, publikoval kanál wagnerovců GreyZone:
Podle něj z ničeho nic na kolonu 5. útočného oddílu dopadly střely a nikdo nechápal, odkud přišly. Precizní úder ze vzduchu zastavil kolonu zničením prvního a posledního vozidla (údajně prvotní útok provedly bezpilotní letouny MQ-9 Reaper). O chvíli později se objevilo několik vrtulníků AH-64 Apache a začaly pálit na vojáky, co se snažili ustoupit a stříleli přitom po helikoptérách z RPG a 30mm kanónů.
Mezitím nejméně jedna stíhačka F-16 provedla nálet na ty, kteří se skrývali mezi blízkými budovami, a následovala palba z letounu AC-130, která prakticky srovnala budovy se zemí. Ráno tam údajně přeživší našli písek roztavený na sklo a zbraně s ohnutými hlavněmi od žáru. Vozidla wagnerovců, kterým se podařilo uniknout, byla podle GreyZone průběžně zasahována další municí, zatímco občasné útoky letounů F-16 pokračovaly ještě dlouho dopoledne.
"Žádná letecká podpora nepřišla. Přestože letouny ruských vzdušných sil byly připraveny o několik kilometrů dál, na letecké základně Deir ez-Zor. Několik pilotů se prý pokusilo získat povolení ke startu, ale byli odmítnuti. Nevím, zda je to pravda, nebo ne, ale tvrdí se to," zoufá si editor GreyZone.
Ztráty personálu u wagnerovců byly podle GreyZone obrovské, i když zdaleka ne 600 nebo 200 duší, jak tvrdí některé jiné zdroje. Američané například tvrdí, že zabito bylo okolo stovky vojáků a žoldáků, další možná stovky zraněny, SOHR uvádí 68 obětí a neznámý počet raněných. Bývalý náborář wagnerovců, který se později stal jejich kritikem, tvrdí, že o život přišlo 218 wagnerovců a že jejich rodiny se stále nedočkaly odškodnění. Podobná čísla odhaduje i Strelkov.
New York Times odhadují celkové ztráty na 200 až 300 vojáků, z nichž většina měli být právě wagnerovci. Tehdejší ředitel CIA Mike Pompeo během slyšení v Senátu hovořil o "několika stech Rusech", co v Sýrii nedávno našli svůj konec". Ruský investigativní novinář Maxim Borodin, který chtěl ztráty nezávisle vyšetřit, pár měsíců na to záhadně vypadl z okna. A jaké byly ztráty na druhé straně? Jeden zraněný voják SDF.
Incident byl pro Rusko natolik ponižující, že si později muselo vymyslet historku pro média, ve které nové ruské letouny Su-57 o rok dříve zabily při náletu na Ghoutu desítky amerických a dalších západních vojenských instruktorů - podobné zprávy si ostatně Rusko vymýšlí i nyní během invaze na Ukrajinu. Nikdo totiž dodnes nedokázal potvrdit, že by v danou dobu v Ghoutě instruktoři vůbec působili. Navíc letoun Su-57 byl v roce 2017 ještě ve fázi testování, a možná není bojeschopný ani dnes, o šest let později.
Zdroj: independent.co.uk, nytimes.com