Jak je Evropa vojensky silná ve srovnání s Ruskem
Posilování obranyschopnosti se stalo evropským bezpečnostním tématem číslo 1. Tváří v tvář ruské agresivní politice, která se vedle ukrajinské války projevuje i ruským vyhrožováním dalším evropským zemím, Evropa musí měnit svou politiku, a vlastně celý svůj dosavadní přístup k bezpečnostním otázkám. Vše dál umocňuje i fakt, že současná americká vláda Donalda Trumpa realizuje politiku částečného odklonu od spolupráce s Evropou. USA jsou i nadále členem NATO; přesto je zřejmé, že USA svou pozornost čím dál více směřují do asijského prostoru. Evropa se tak musí spoléhat především sama na sebe.
Evropa přitom po dlouhá léta svou obranyschopnost zanedbávala, kdy evropské státy praktikovaly politiku nízkých vojenských výdajů. To se samozřejmě odrazilo i v jejich armádách, které z důvodu nedostatku financí musely razantně snížit své početní stavy. Současná politika posilování obrany tak má mnohdy podobu spíše obnovování někdejších sil a schopností.
Jedním z nejčastějších kroků evropských států a jejich armád se proto stalo navyšování početních stavů armád. Z části se tak děje dalším náborem profesionálních vojáků – tak ostatně k této otázce přistupuje i Česká republika. Je ale zřejmé, že tímto způsobem se dá dosáhnout jen částečného navýšení početních stavů.
Velkým tématem evropských států a jejich armád se proto stalo obnovení povinné vojenské služby. Tento krok zvažuje např. Německo coby největší evropský stát. Pobaltské státy povinnou vojenskou službu zavedly již před několika lety. A podobné diskuse probíhají i v dalších zemích včetně České republiky. Přesto je otázkou, zda právě toto je cestou správným směrem.
Otázka početních stavů
Určitým problémem je, že armády často hodnotíme jen podle počtu vojáků. Takovýto přístup je ale zastaralý. Samozřejmě, ukrajinská válka, ve které se střetávají ruská a ukrajinská armáda čítající statisíce vojáků, nám ukazuje, že početnost armády je stále důležitým faktorem. Přesto je zřejmé, že situace je dnes zcela jiná než třeba za první světové války. Mnohem víc dnes rozhodují moderní zbraňové systémy, jejich vyspělost, softwarové vybavení atd.
Vše dál umocňuje i nástup principiálně nových druhů vojenské techniky, jako jsou drony, vyčkávací munice či pozemní roboty. Právě tyto systémy totiž mohou vojáky do jisté míry (byť ne zcela) nahradit, přičemž jeden takovýto systém může vyvážit i vyšší počet vojáků. Je také třeba si uvědomit, za jakých okolností ukrajinská armáda čelí ruské armádě. Ukrajina Rusku čelí sama. Evropské státy Ukrajině rozsáhle pomáhají, dodávají jí zbraně atd., žádný evropský stát se ale na Ukrajině otevřeně neangažuje. Jenže Evropa, resp. státy NATO, jsou ve zcela jiné situaci. Mezi státy NATO funguje dohoda o vzájemné pomoci – jde o známé články 4 a 5 Severoatlantické smlouvy. Pokud by byla napadena jedna země NATO, pak jí ostatní státy přijdou napomoci. Evropské státy, členské země NATO, by tak ruskému útoku čelily společně.
Foto: Pokud by byla napadena jedna země NATO, pak jí ostatní státy přijdou napomoci. Evropské státy, členské země NATO, by tak ruskému útoku čelily společně. | Shutterstock
Evropské armády
Evropa přitom představuje nezanedbatelnou sílu. Někdy nás poněkud mate to, že jednotlivé evropské armády jsou poněkud slabší, resp. mají nižší počty vojáků. Spolu dohromady však tyto armády představují impozantní vojenský potenciál. Vzhledem k dnešní situaci je třeba se zaměřit na ryze evropské země, a odečíst tak v současné době poněkud nespolehlivé USA, a stejně tak diskutabilní Turecko, které již řadu let realizuje svébytnou vojenskou politiku (údaje o jednotlivých armádách jsou uváděny pro zjednodušení zaokrouhleně).
Německo je v rámci Evropy státem s největším počtem obyvatel a nejsilnější ekonomikou. Jeho vojenský potenciál ale za tím výrazně pokulhává. Přesto má dnešní německá armáda více než 183 000 vojáků. Procentuálně, v poměru k počtu obyvatel je to málo, přesto jde o impozantní sílu. Německo navíc svou armádu posiluje novými zbraňovými systémy.
Francie má méně obyvatel, ale zato má silnější armádu – v současné době cca 204 000 vojáků. Jde tak o nejpočetnější evropskou armádu. Francouzská armáda je poněkud podzbrojená, přesto jde o efektivní ozbrojené síly. Význam Francie dál umocňuje i to, že disponuje jadernými zbraněmi coby klíčovým prvkem evropského strategického odstrašení, které díky hrozbě odvetných úderů dokáže odradit Rusko od použití jaderných zbraní.
Velká Británie i po svém odchodu z EU zůstává součástí evropských bezpečnostních struktur, je tradičním členem NATO. Britská armáda je početně slabší, čítá jen cca 141 tis vojáků. Zato jde o armádu velmi kvalitní, s vysokou bojovou úrovní. Velká Británie navíc své ozbrojené síly v poslední době posiluje rozsáhlými akvizicemi. Důležité je, že i Velká Británie disponuje jadernými zbraněmi. Díky tomu Velká Británie přispívá k evropské obraně víc, než by se mohlo zdát.
Itálie patří k velkým a lidnatým státům Evropy. Její armáda je obdobně velká jako v případě dalších evropských mocností – v současné době čítá 165 000 vojáků. Itálie se nadto může opřít i o rozsáhlé polovojenské síly.
Polsko se v posledních letech díky systematickému rozvoji ozbrojených sil a vysokým vojenským výdajům vyšplhalo mezi evropské vojenské mocnosti. V současné době polská armáda čítá cca 164 000 vojáků, přičemž vrcholní představitelé Polska hovoří o armádě, která by měla čítat 300 000 vojáků či dokonce 400 000 vojáků. Je ale zajímavé, že jde o ryze profesionální armádu, byť se opírající též o dobrovolné zálohy.
Foto: Polsko se v posledních letech díky systematickému rozvoji ozbrojených sil a vysokým vojenským výdajům vyšplhalo mezi evropské vojenské mocnosti. | Shutterstock
Španělsko je s Polskem počtem obyvatel zhruba srovnatelné, jeho armáda je však výrazně slabší. V současné době má Španělsko pouze 133 000 vojáků, přesto jde o významnou bojovou sílu.
Řecko patří k výrazným evropským vojenským mocnostem, kdy jde o zemi sice s nižším počtem obyvatel, ale přesto si udržuje početnou armádu, a to i kvůli složitým vztahům s Tureckem. Současná řecká armáda proto čítá 140 000 vojáků, a patří tak v Evropě k nejsilnějším. Řecká armáda nadto disponuje rozsáhlým arzenálem výzbroje.
Nizozemí je typickým příkladem země, která své ozbrojené síly až trestuhodně zanedbávala. Nizozemská armáda proto postupně klesla až na současných cca 34 000 vojáků. Velkou nevýhodou nizozemské armády je i její podzbrojenost. Přesto jde o velice profesionální armádu s vysokou úrovní výcviku.
Belgie též tradičně patří k neméně vojensky aktivním státům západní Evropy, s nízkými vojenskými výdaji. I tak je belgická armáda čítající cca 23 500 pevnou součástí NATO.
Portugalsko disponuje početně slabší armádou, která má jen cca 27 000 vojáků. Portugalská armáda má ale poměrně vysokou bojovou úroveň, a to i díky zkušenostem z různých mezinárodních misí.
Norsko má i vzhledem k nižšímu počtu obyvatel jen menší armádu, která čítá cca 25 000 vojáků. Výhodou Norska je ale jeho značná ekonomická síla, která mu umožňuje rozvoj ozbrojených sil. Norská armáda by proto měla být početně posílena.
Švédsko coby nový členský stát NATO disponuje jen malou armádou čítající cca 15 tis. vojáků, na druhou stranu se ale švédská armáda může opřít o poměrně početné zálohy. Výhodou Švédska je i jeho vyspělý zbrojní průmysl, výrazně přispívající k evropské obraně.
Finsko je dalším čerstvým členským státem NATO. Finsko vzhledem ke své geografické blízkosti Ruska, ale i díky své historické zkušenosti vnímá hrozbu Ruska velmi intenzivně,
a proto systematicky buduje své ozbrojené síly. Finská armáda je početně slabší, kdy v době míru čítá jen cca 24 000 vojáků, může se ale opřít jak o početné zálohy, tak o polovojenské jednotky, takže může své početní stavy snadno rychle navýšit.
Dánsko také disponuje jen početně malou armádou, čítající 15 000 vojáků. Dánsko má ale kvalitní systém polovojenských sil, díky čemuž může své mírové stavy zvýšit na více než čtyřnásobek.
Litva, Lotyšsko a Estonsko vnímají nebezpečí Ruska asi nejsilněji. Pobaltské státy mají jen menší počet obyvatel, jejich nevýhodou je i slabší ekonomika. Na druhou stranu tyto státy významně navýšily své vojenské výdeje, a stejně tak početně posílily své armády. Armáda Litvy tak dnes má cca 23 000 vojáků, Lotyšsko 8 700 vojáků, a Estonsko má cca 7200 vojáků.
Maďarsko v současné době realizuje díky V. Orbánovi značně proruskou politiku. Přesto je Maďarsko stále aktivním členem NATO. Maďarsko navíc dlouhodobě posiluje své ozbrojené síly, dnes tak maďarská armáda čítá více než 32 000 vojáků.
Česká republika má v současné době armádu čítající jen cca 26 000 vojáků. AČR ale chce počty svých profesionálních vojáků výrazně zvýšit, a to i díky vyšším výdajům na obranu. Posilu Armády České republiky pak tvoří Aktivní zálohy.
Slovensko má jen menší armádu cca 13 000 vojáků. Na druhou stranu Slovensko v posledních letech výrazně modernizovalo výzbroj svých ozbrojených sil.
Rumunsko oproti tomu je i díky početnější populaci lépe disponované. Nevýhodou Rumunska je slabší ekonomika, na druhou stranu Rumunko výrazně navyšuje své obranné rozpočty, a v návaznosti na to i početní stavy své armády. Rumunská armáda tak dnes čítá již téměř 70 000 vojáků, a představuje v regionu významnou bojovou sílu.
Bulharsko po dlouhá léta realizovalo politiku nízkých obranných výdajů, do značné míry v rozporu se svou historickou tradicí. I tak má tato země armádu čítající 37 000 vojáků, a v návaznosti na zvyšující se výdaje na obranu se budou její početní stavy dále navyšovat.
Chorvatsko již řadu let klade na obranu značný důraz. Chorvatská armáda čítá jen cca 17 000 vojáků, na druhou stranu Chorvatsko navyšuje své vojenské výdaje, což se má obrazit i ve vyšších stavech armády.
Slovinsko má v současné době cca 7 000 vojáků. Slovinská armáda ale v posledních letech výrazně investovala do moderní výzbroje, takže představuje nezanedbatelnou sílu.
Albánie udržuje jen menší armádu čítající cca 8 000 vojáků. Úroveň albánských vojáků je ale dnes na dobré úrovni, Albánie nadto plánuje posílit početní stavy svých ozbrojených sil.
Severní Makedonie disponuje malou, ale poměrně kvalitní armádou čítající 8000 vojáků. Armáda Severní Makedonie navíc přechází na západní výzbroj.
Černá hora, ale stejně tak Lucembursko jsou jen velmi malé státy, a mají proto spíše jen symbolické ozbrojené síly (Černá Hora 2 700 vojáků, Lucembursko 1000 vojáků). I tyto státy jsou ale důležitou součástí evropské bezpečnostní politiky, kdy bohaté Lucembursko výrazně finančně přispívá do NATO, a výhodou Černé Hory je zase její strategická poloha.
Pokud si tedy všechny tyto evropské státy a jejich armády sečteme, pak vidíme, že i po vynechání USA a Turecka jde o téměř 1 600 000 vojáků. K tomu je třeba připočíst zálohy, ale také různé polovojenské síly, které jsou v případě některých států (Itálie) velmi početné. V souhrnu se tedy jedná o významnou vojenskou sílu, a to i v globálním srovnání.
Zkusme si tedy porovnat tuto vojenskou sílu Evropy s ruskou armádou. Ruská armáda v současnosti čítá cca 1 300 000 vojáků. Vedle armády navíc v Rusku existuje polovojenská Národní garda, čítající cca 300 000 vojáků.
Lidský potenciál Ruska je přitom do značné míry vyčerpán. Je tomu jak v důsledku nepříznivé demografie Ruska, ale stejně tak i v důsledku bojových ztrát na Ukrajině. Negativně působí také poměrně rozsáhlá emigrace. Rusko může ještě dál mobilizovat, přesto již nemůže početní stavy své armády navýšit nějak zásadně.
Co se týče počtu vojáků, jsou tedy Evropa a Rusko zhruba srovnatelné. Evropa za Ruskem v tomto směru nijak nezaostává, což je velmi důležité. Určité personální posílení evropských armád je sice zapotřebí, nemusí však být až tak velké.
Co tedy Evropa potřebuje? Evropa potřebuje především zbrojit, a navýšit počty svých zbraňových systémů. Evropské armády jsou totiž do značné míry podzbrojené. Zejména státy západní Evropy mají jen nízké početní stavy jednotlivých druhů zbraní. Státy střední a východní Evropy zase stále ještě mají v mnoha případech zastaralou výzbroj, pocházející z dob Varšavské smlouvy.
Evropské armády tak potřebují více tanků, samohybných děl, BVP. Ale stejně tak i více úderných dronů atd. A to pokud možno evropského původu. Právě tyto moderní zbraňové systémy by dokázaly vytvořit odstrašující potenciál, který by odradil Rusko od nějakého vojenského útoku vůči Evropě. V případě konfliktu by pak dokázal vyvážit vyšší agilnost Ruska a jeho politiku přehlížení vlastních ztrát. Staré známé úsloví „chceš-li mír, připravuj válku“ tak i dnes potvrzuje svou platnost.
Zdroj: Army Recognition, Defense News, Defense Magazine
Komentáře