Než byla v roce 1916 zavedena branná povinnost, armáda Spojeného království musela spoléhat pouze na dobrovolníky. Těch se do armády přihlásilo během dvou měsíců přes 750 tisíc, čili entusiasmus Britům zcela jistě nechyběl. Ten, kdo na sobě v těchto prvních válečných letech neměl uniformu, byl naopak považován za zbabělce a vyhýbače. S vypuknutím konfliktu byla dokonce vyhlášena tzv. „kampaň bílého pírka“. Ta si kladla za cíl veřejně ponižovat muže, kteří dobrovolně a s patřičným nadšením nenarukovali.

O atmosféře, jaká panovala ve Velké Británii po vypuknutí první světové války, prohlásil například nadporučík Lancashirských střelců a světoznámý spisovatel J.R.R. Tolkien, že „kluci buď narukovali nebo byli terčem veřejného opovržení. Být tehdy hochem s velkou fantazií a malou fyzickou zdatností stálo za pendrek“. Jen dodáme, že Tolkien vstoupil do armády dobrovolně, ale až po dokončení studia o rok později, což jeho příbuzní považovali za velkou hanbu pro rodinu.

Foto: Dav oslavuje vstup Velké Británie do války proti Německu, Londýn, 4. srpna 1914 | warhistoryonline

Psali jsme:Žena, která porazila císaře a ovládla Itálii: Skutečný příběh Matyldy Toskánské

V zemích britského impéria byli mladí muži, kteří nenosili uniformu považováni za padavky nebo zrádce. Překvapivě se nejhoršího opovržení dostalo těmto mladíkům zejména od dívek, často sufražetek a ranných feministek, které si s nimi nejenže nechtěly vyjít, ale navíc jim dávaly právě bílá pírka, která se stala symbolem zbabělosti.

Jenže ne každý si toto zasloužil. Odsouzení se dostalo mnohdy i chlapcům, kteří byli ještě příliš mladí, aby narukovali. Taková veřejná potupa mohla vést až k sebevraždě nebo pokusu o falšování věku a následný vstup dětí do války. Nejmladšímu chlapci, který se dostal až do bitvy na Sommě bylo podle Imperiálního válečného muzea pouhých 12 let!

Jindy se zase stalo, že lůza obtěžovala vojáky, kteří byli právě na dovolené. Vojín Ernest Atkins, který se právě vrátil z bojů na západní frontě dostal bílé pírko od dívky, která za ním seděla v tramvaji. Na to vstal a praštil jí přes obličej svou vojenskou knížkou a pronesl: „To pírko přivezu ukázat klukům u Paschendale. Nemám na sobě uniformu, protože bych si ji mohl znečistit, ale i ve špinavé uniformě bych nebyl taková špína jako vy!“

Jedna žena měla zas údajně konfrontovat jednoho mladého muže v Londýně s dotazem, proč není v britské armádě. Nacož jí mladík odpověděl „protože jsem Němec“. To jí ovšem jako omluva nestačilo a i tak mu své pírko předala.

Psali jsme:Když selže zbraň, musí voják umět reagovat. Boj zblízka je poslední možností

Psali jsme:Ruská jaderná vlajková loď se vrací. Modernizace za dvě miliardy eur trvala třicet let

Psali jsme:Chrudimští výsadkáři převzali první útočné nože Cháron

Pravděpodobně k nejvíce nesmyslnému incidentu došlo v roce 1916, když se námořník George Samson vydal v civilním oblečení na oficiální recepci námořnictva. Při cestě na slavnost jej však obestoupil dav, který jej zasypal nejen nadávkami, ale i obligátním bílým peřím. Ironií je, že o pár minut později byl námořník vyznamenán Viktoriiným křížem za mimořádnou odvahu v boji u Gallipoli.

Další skupinou, na kterou nesmíme zapomenout, byli mladí muži osvobozeni ze služby, protože jich bylo potřeba ve válečném průmyslu, na železnici nebo námořní dopravě. Někteří také samozřejmě sloužit nemohli ze zdravotních důvodů. Pro tyto muže byly tak vytvořeny speciální odznaky. Některé byly vydávány státními institucemi, ale existovaly i exempláře soukromých podniků.

V USA se pak obdobně nosil odznak „Výjimka“ s americkou vlajkou. Zajímavostí je, že bílé pírko se ve státech naopak stalo symbolem odvahy a vytrvalosti.

Zdroj: nationalarchives.gov.uk, britannica.com