Indie dlouho působila jako opožděný hráč, regionální mocnost omezená na obranu vlastního pobřeží. To se však mění. V poslední dekádě se Indické námořnictvo transformuje z námořnictva závislého na dovozech v průmyslovou a technologickou sílu, která staví desítky lodí doma a plánuje flotilu přesahující 200 plavidel.

Indo-Pacifik je dnes tepnou globální ekonomiky. Přes Indický oceán a Malacký průliv proudí většina světového obchodu s energiemi i klíčovým zbožím. Kdo kontroluje námořní komunikace, disponuje pákou nad světovým obchodem. Čína si tuto skutečnost osvojila velmi rychle. Čínské lidové osvobozenecké námořnictvo operuje stále častěji v Indickém oceánu, vysílá ponorky do Arabského moře, buduje logistické uzly v Pákistánu, na Srí Lance či v Džibuti a postupně vytváří síť předsunutých bodů známou jako „String of Pearls“. Z pohledu Dillí jde o strategické obklíčení.

Indická reakce je zásadní transformací námořnictva z převážně pobřežní síly na plnohodnotnou oceánskou flotilu, schopnou dlouhodobých nasazení. Cílem není jen obrana pobřeží, ale kontrola širšího strategického prostoru, od Hormuzského průlivu až po ten Malacký. Indie si uvědomuje, že pokud neovládne vlastní oceán, udělá to někdo jiný. Argumentační jádro indické strategie je zřejmé, vyvážit čínskou expanzi, udržet svobodu plavby v Indickém oceánu a zajistit, aby se tento prostor nestal „druhým Jihočínským mořem“.

Psali jsme:Vzdálená Sýrie – bližší, než si obvykle myslíme

Foto: Indická reakce je zásadní transformací námořnictva z převážně pobřežní síly na plnohodnotnou oceánskou flotilu, schopnou dlouhodobých nasazení. | Wikimedia Commons / Public domain

Kvantitativní expanze: Indie buduje flotilu globální velikosti

Rozsah indické námořní expanze je bezprecedentní v historii země. Indie dnes disponuje přibližně 130 válečnými loděmi. Do roku 2030 plánuje dosáhnout 155–160 plavidel a do roku 2035 více než 200 lodí. V různých fázích výstavby se nachází 54 jednotek a tempo zařazování se pohybuje kolem jedné nové jednotky každých 40 dní. To není nahodilá modernizace. Jde o systematický, vícefázový program spočívající v paralelní výstavbě torpédoborců, fregat i korvet, rozvoji ponorkových kapacit a investicích do podpůrných a logistických plavidel.

Zásadní je přechod od importu k domácí výrobě. Poslední velká válečná loď zahraničního původu byla převzata teprve nedávno. Většina nových plavidel vzniká v indických loděnicích. To představuje kvalitativní skok, kdy se země emancipuje od zahraničních dodavatelů, a buduje průmyslovou základnu schopnou dlouhodobé expanze. Tempo výstavby se začíná přibližovat velmocenským standardům. Ambice jsou zřejmé, stát se druhou nejsilnější námořní mocností Indo-Pacifiku, hned po Číně, případně po boku Spojených států jako regionální protiváha Pekingu.

Letadlové lodě: symbol velmocenských ambicí

Domácí letadlová loď INS Vikrant představuje milník indického námořního programu. S výtlakem přibližně 45 000 tun, délkou přes 260 metrů a kapacitou až 40 letadel, jde o plnohodnotnou platformu projekce síly. Vikrant není jen plovoucí letiště. Je jádrem úderné skupiny, kterou doprovázejí torpédoborce, fregaty, protiponorková plavidla i podpůrné jednotky. Tím se Indie posouvá do kategorie států schopných vytvářet „carrier strike group“, tedy formaci, určenou k operacím daleko od domácích břehů. Letadlová loď je politický i vojenský nástroj. Demonstruje námořní moc, odstrašuje soupeře a umožňuje rychlé nasazení letecké síly bez závislosti na zahraničních základnách.

Psali jsme:Dánské ministerstvo obrany rozšířilo smlouvu se společností Colt Canada na dodávky pušek C8 MRR

Psali jsme:Nové zbraňové systémy dneška: Poseidon coby ruské „podmořské jaderné strašidlo“

Psali jsme:CSG potvrzuje svůj závazek k transatlantické spolupráci jako první český partner Mnichovské bezpečnostní konference

Dalším krokem má být třetí letadlová loď, široce označovaná jako INS Vishal (IAC-2). Diskutuje se o výrazně větším výtlaku, potenciálním jaderném pohonu a systému EMALS pro elektromagnetické katapulty. Pokud bude projekt realizován v plném rozsahu, získá Indie schopnost provozovat více letadlových lodí současně, minimálně jednu v operačním nasazení, zatímco druhá bude v údržbě. To je klíčový předpoklad pro trvalou přítomnost v Indickém oceánu. Letadlové lodě jsou drahé a zranitelné, ale zůstávají symbolem velmocenského statusu. Indie si je vědoma, že bez nich nemůže aspirovat na oceánskou mocnost.

Torpédoborce a fregaty: páteř oceánské bojové flotily

Program torpédoborců nové generace (Project-18) počítá s jednotkami o výtlaku až 13 000 tun. Plánuje se až osm lodí vybavených pokročilými vertikálními odpalovacími systémy, schopností protiraketové obrany a hypersonickými střelami BrahMos-2. Tyto lodě mají představovat indickou odpověď na čínské torpédoborce Type 055. Jejich klíčové prvky mají spočívat ve vysoké míře stealth, vícevrstvé protivzdušné a protiraketové obraně, schopnosti oceánského působení, integraci domácích radarů a zbraňových systémů. Torpédoborce Project-18 mají tvořit ochranný štít letadlových lodí a současně samostatně operovat ve vzdálených vodách.

Program Project-17B (NGF) počítá se 7–8 stealth fregatami nové generace. Zmíněná třída plavidel navazuje na předchozí, ale s výrazně posílenou palebnou silou, modernizovanými senzory a domácími systémy řízení boje. Jejich role je mnohovrstevná. Jedná se především o ochranu letadlových lodí, eskortní mise, kontrolu obchodních tras, protiponorkový boj. Fregaty představují univerzální prvek flotily, dostatečně silné pro boj, ale ekonomičtější než torpédoborce. V kombinaci s novými korvetami vytvářejí flexibilní síť schopnou pokrýt rozsáhlý prostor Indického oceánu.

Korvety a pobřežní boj: kontrola regionálních vod

Indie si uvědomuje, že vedle oceánské projekce síly musí zajistit i ochranu pobřežních vod a klíčových úžin. Program Next Generation Missile Vessel zahrnuje šest nových úderných korvet se silnou raketovou výzbrojí a sníženou radarovou signaturou. Paralelně běží program ASW-SWC, šestnáct protiponorkových korvet určených pro boj v mělkých vodách.

Jejich hlavní úkoly jsou detekce a ničení nepřátelských ponorek, ochrana přístavů a námořních základen, kontrola strategických úžin, hlídkové a odstrašující operace. Tyto programy reagují především na rostoucí aktivitu čínských ponorek v Indickém oceánu. Bez robustní protiponorkové obrany by i největší letadlová loď byla zranitelná.

Ponorková flotila: klíčový nástroj strategického odstrašení

Ponorkové síly představují nejstrategičtější, ale zároveň nejproblematičtější složku indického námořnictva. Zatímco hladinová flotila prochází dynamickou expanzí, ponorková komponenta zůstává paradoxně její nejzranitelnější částí. Právě ponorky přitom rozhodují o schopnosti námořnictva přežít první úder, odstrašit protivníka a v krajním případě vést jadernou odvetu. Indie proto zahájila rozsáhlý program modernizace, jehož cílem je vybudovat plnohodnotnou ponorkovou flotilu schopnou čelit jak čínské, tak pákistánské hrozbě.

Nejdůležitějším pilířem indické ponorkové strategie jsou jaderné ponorky s balistickými raketami (SSBN), které představují nejodolnější složku jaderné triády. Na rozdíl od pozemních sil a letectva jsou SSBN prakticky nezničitelné preventivním úderem, protože operují skrytě v hlubinách oceánu. Základ této komponenty tvoří ponorky třídy Arihant, první domácí jaderné ponorky v historii Indie. Tyto jednotky jsou schopné nést balistické rakety s jadernými hlavicemi, čímž zajišťují schopnost druhého úderu, klíčový předpoklad věrohodného jaderného odstrašení.

Strategický význam těchto plavidel nelze přeceňovat. Čína disponuje rozsáhlým jaderným arzenálem a rychle expandujícím námořnictvem, což vytváří tlak na Indii, aby zajistila přežití své odvetné kapacity. Jaderné ponorky tuto schopnost garantují. Indie plánuje vybudovat flotilu nejméně šesti SSBN, což umožní nepřetržitou přítomnost alespoň jedné ponorky na hlídce. Tento model, známý jako „continuous at-sea deterrence“, je standardem všech jaderných námořních velmocí.

Vedle strategických SSBN Indie rozvíjí i jaderné útočné ponorky (SSN), které budou určeny k lovu nepřátelských ponorek a ochraně letadlových lodí. Tyto jednotky představují klíčový nástroj pro kontrolu Indického oceánu a neutralizaci čínských ponorkových sil. 

Vedle jaderných jednotek tvoří páteř indické ponorkové flotily konvenční diesel-elektrické ponorky, které jsou vhodnější pro operace v pobřežních vodách. Základ modernizačního programu představují ponorky třídy Kalvari, vycházející z francouzského designu Scorpène. Představují výrazný technologický pokrok oproti starším typům sovětského původu. Disponují moderní stealth konstrukcí, pokročilými sonary a schopností nést torpéda i řízené střely. Jsou optimalizovány pro operace proti hladinovým lodím i nepřátelským ponorkám.

Navzdory tomuto pokroku zůstává jejich počet nedostatečný. Indie provozuje méně ponorek, než by odpovídalo jejím strategickým ambicím a geografické realitě. Indický oceán je obrovský prostor a efektivní kontrola jeho klíčových oblastí vyžaduje mnohem větší přítomnost. Situaci dále komplikuje rychlá expanze čínského ponorkového loďstva, které stále častěji operuje v Indickém oceánu. Čínské ponorky využívají síť přístavů a logistických zařízení, což zvyšuje jejich operační dosah a vytrvalost.

Indie proto plánuje další akvizice konvenčních ponorek, včetně nových generací vybavených systémy nezávislými na přístupu ke vzduchu (AIP), které výrazně prodlužují dobu ponoření. Ponorková flotila tak zůstává oblastí, kde Indie dohání deficit, ale zároveň buduje schopnosti, které jsou nezbytné pro její transformaci v plnohodnotnou námořní velmoc.

Domácí lodní průmysl: základ indické námořní nezávislosti

Transformace indického námořnictva by nebyla možná bez paralelní transformace domácího lodního průmyslu. Indie si uvědomila, že skutečná námořní velmoc nemůže být závislá na zahraničních dodavatelích. Z tohoto poznání vzešla strategie, která klade důraz na domácí konstrukci, výrobu i vývoj klíčových námořních technologií. Výsledkem je zásadní strukturální změna. Zatímco v minulosti Indie většinu moderních lodí nakupovala v zahraničí, dnes je drtivá většina nových plavidel stavěna v domácích loděnicích. Tento přechod představuje nejen technologický, ale především strategický zlom.

Klíčovou roli hraje šest hlavních loděnic, které tvoří páteř indického námořního průmyslu. Jedná se o podniky schopné stavět široké spektrum plavidel, od korvet až po letadlové lodě. Stavba letadlové lodě INS Vikrant, prvního takového plavidla postaveného v Indii, představuje symbol tohoto technologického pokroku. Domácí výroba přináší několik zásadních výhod. Především eliminuje politickou závislost na zahraničních dodavatelích, kteří mohou v krizové situaci omezit dodávky nebo náhradní díly. Současně umožňuje flexibilnější modernizaci a údržbu flotily.

Dalším důležitým aspektem je technologický transfer a rozvoj domácího know-how. Indie postupně vyvíjí vlastní radary, zbraňové systémy i elektroniku. Tento proces posiluje její technologickou suverenitu a umožňuje další expanzi bez nutnosti zahraniční asistence. Domácí lodní průmysl má rovněž významné ekonomické dopady. Vytváří tisíce pracovních míst, podporuje rozvoj průmyslové základny a přispívá k celkové technologické modernizaci země. Skutečnost, že poslední importovaná válečná loď má být dodána v roce 2025, symbolicky uzavírá éru závislosti na zahraničních dodavatelích. Indie se tím definitivně posouvá do pozice samostatného výrobce námořní síly. Domácí loděnice se tak stávají nejen průmyslovými podniky, ale nástrojem geopolitické emancipace.