EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Japonské stíhací Zero a jeho legenda – Američané ji rozbili díky ukořistěnému letounu

 23. 07. 2022      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře
Přidat na Seznam.cz

Na začátku druhé světové války byla japonská stíhačka Mitsubishi A6M Zero nejvychvalovanější a nejobávanější zbraní v nepřátelském arzenálu. Lehké a obratné Zero na počátku 40. let 20. století dokázalo překonat a přestřílet všechny tehdejší letouny, se kterými Spojenci létali.

To se však změnilo, když Japonsko zaútočilo na Aleutské ostrovy na Aljašce. Tehdy, dne 3. června 1942, zahájila japonská flotila dvoudenní letecký útok na Dutch Harbor. Díky prolomení japonských námořních kódů však Američané o nepříteli věděli a byli na něj dobře připraveni, včetně mohutné protiletadlové obrany.

Japonci tak byli z velké části odraženi, avšak následujícího dne se opět vrátili, kdy torpédové bombardéry Nakajima B5N2 "Kate" společně se stíhacími Zery společně bombardovaly a postřelovaly Dutch Harbor. Tento útok byl mnohem účinnější než tem předchozí, ale američtí obránci si na útočnících také vybrali svou daň. Jeden ze sestřelených japonských letců a jeho Zero pak změnili průběh války v Pacifiku ve prospěch Spojenců tím, že se nadobro podařilo zbořit mýtus o nadřazenosti Zera. 

Akutan_Zero_in_San_DiegoFoto: Akutanské Zero již v americkém markingu v San Diegu v září 1942 | Wikimedia Commons / Public domain

Devatenáctiletý letecký poddůstojník jménem Tadayoshi Koga tehdy odstartoval z letadlové lodi japonského císařského námořnictva Ryujo, aby se 4. června připojil k útoku na Dutch Harbor a se svou skupinou tří Zer tento cíl ostřeloval. Koga se pak na Ryujo už nikdy nevrátil. Jeho Zero bylo zasaženo americkými protiletadlovými děly bránícími přístav. Poškozený letoun letěl k nedalekému ostrovu Akutan, kdy za sebou táhl dlouhou kouřovou stopu. Na ostrově pak pilot uviděl něco, co považoval za rovnou zelenou louku, na které by mohl se svým letadlem přistát, ale ukázalo se, že je to bažina. Když Koga spustil podvozek, kola se zabořila do bahna, letadlo se následně převrátilo a pilot zahynul.

Není známo, proč se tehdy ostatní japonští letci nepokusili Kogovo sestřelené letadlo zničit, což měli tehdy nařízeno pro všechna nepoškozená Zera, která mohla padnout Američanům do rukou. Místo toho odletěli zpět na svou letadlovou loď a nechali letadlo relativně neporušené v bahně. Zřejmě měli za to, že ostrovy brzy padnou do japonských rukou.

Důvodem, proč japonské námořnictvo chtělo zajistit, aby se neporušené Zeron nikdy nedostalo do amerických rukou, byl fakt, že Zero bylo v té době nejvýznamnějším stíhacím letounem tichomořské války. Dokázalo snadno vymanévrovat britská i americká letadla a mělo větší dolet než jakékoli letadlo německé výroby. 

Zero tehdy bylo zbraní, která významně přispěla k japonskému úspěchu ve většině bitev na počátku druhé světové války. Jeho legenda byla poněkud přehnaná, a s přibývajícími zkušenostmi na spojenecké straně vznikaly účinné postupy, jak se Zerům úspěšně postavit; nicméně nebezpečným protivníkem stále zůstávalo. Pokud chtěli Spojenci Japonce v Tichomoří porazit, museli se o stíhacím letounu svého nepřítele dozvědět vše, co mohli, a získat nejen schopnost se mu postavit, ale rozhodným způsobem ho překonat. Nepoškozené Zero ukořistěné Američany tak bylo to nejhorší, co se mohlo Japonsku stát - a jedno nyní leželo v aleutské bažině na dosah americké posádky.

Následující měsíc zpozoroval vrak na ostrově Akutan hydroplán amerického námořnictva Catalina. Když se pak Američané dostali k ostrovu, aby se na něj podívali zblízka, uvědomili si, jaký význam jejich objev může mít. Po více jak měsíci několikanásobných pokusů o vyproštění letounu z bahna sahajícího až po kolena dostali Američané konečně letadlo z bažiny ven a dopravili ho na námořní leteckou základnu North Island v San Diegu.

Tam námořnictvo odhalilo všechna tajemství japonského Zera. Bylo to jednoduché, ale dobře vyrobené letadlo se snadno přístupnými místy pro údržbu, skládacími křídly a lehkou konstrukcí, která mu zajišťovala dolet a velmi dobrou obratnost v boji.

Jakmile jej námořnictvo v září 1942 vzalo k testovacímu letu, námořní letci téměř okamžitě přišli na jeho slabiny. Zero např. ztrácelo mnoho ze svých manévrovacích schopností při rychlosti nad 370 km/h, protože křidélka, součást křídel, která řídí boční vyvážení, jsou již při těchto rychlostech neúčinná. Stroj měl tak tendenci se stáčet doleva a jeho karburátor nutil motor při negativním přetížení vypínat. V návaznosti na toto zjištění pak americké námořnictvo vyvinulo standardní taktiku, kterou mohlo proti Japoncům efektivně používat.

Když američtí piloti nemohli pronásledujícímu Zeru uniknout, mohli námořní letci přejít do vertikálního střemhlavého letu s využitím negativního přetížení, pokud to bylo možné, aby získali odstup, zatímco Zero mělo při zrychlení výše uvedené problémy. Nová taktika leteckých soubojů v Tichomoří okamžitě vyrovnala podmínky, což mělo za následek mimo jiné rychlý úbytek schopných a zkušených japonských letců, kteří byli nahrazováni nedostatečně vycvičenými nováčky.

Námořnictvo rovněž poslalo získané zkušenosti do společnosti Grumman Aircraft, která vyvinula stíhací letoun F6F Hellcat, jenž měl vyhovět potřebám pilotů, kteří se utkávají právě se Zery. Nový Hellcat měl nový osmnáctiválcový motor a jeho konstrukci ovlivnily požadavky na maximální využití slabin budoucího hlavního soupeře, tedy japonského Zera. Americká stíhací esa později uvedla, že znalosti získané z ukořistěné stíhačky jim v boji zachránily nejednou život. Admirál William Leonard, sám stíhací eso, řekl konkrétně: "Žádný jiný ukořistěný stroj neodhalil tolik tajemství v době, kdy to bylo tak nutné."

Ukořistěné Zero bylo zničeno při nehodě v roce 1945, ale škody na japonském loďstvu byly v té době již definitivní a válka de facto vyhraná. Pokud jde o Tadayoshiho Kogu, původního pilota ukořistěného Zera, ten byl v roce 1942 pohřben na ostrově Akutan. Jeho ostatky byly pak po válce převezeny na ostrov Adak. V roce 1953 pak byly ostatky stovek japonských vojáků repatriovány do Japonska, kde byly zpopelněny.

Zdroj: military.com

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Radek V.

25. 07. 2022

Byl to významný úspěch, srovnatelný s Faberovým přistáním Fw-190 v Anglii. Na druhou stranu američané už měli vypracovanou úspěšnou taktiku proti Zerům na základě zkušeností pilotů a zkoumání sestřelených kusů. Když nepočítáme AVG v Číně, tak poprvé použita u Midway - Thach. Další pak později na Guadalcanalu - Flatley, Bauer - ještě před lety s Akutanským Zerem. Zkoušky Zera potvrdily odhady a vedly k rychlému zavedení nové taktiky. Wildcaty tak zničily elitu japonských stíhačů dřív, než nastoupily Hellcaty a Corsairy, na které i tak zbyla spousta práce. Zero bylo lehké a obratné, ale zranitelné.

Freya

23. 07. 2022

Mitsubishi byli povedená letadla měli s nimi problém v boji .

Veritas vincit

23. 07. 2022

Malou zajímavostí je, že vůbec první skoro nepoškozené Zero (A6M2b) se dostalo do rukou tehdejších spojenců 26. listopadu 1941 v jižní Číně po nouzovém přistání dvou Zer na poloostrově Lej Čou. Tedy ještě před útokem na Pearl Harbor 7.prosince 1941.
Bohužel díky zdlouhavému transportu z Číny se dostalo do USA později než Zero z popisované havárie.

Přidat komentář