Díky úspěchům Japonska v prvních měsících druhé světové války v Tichomoří začalo velení japonského císařského loďstva plánovat invazi do Austrálie. Dobytí Austrálie by ji izolovalo od Spojených států a zajistilo by Japonsku kontrolu nad jižní částí Tichého oceánu. S plánem přišlo císařské námořnictvo, avšak narazilo s ním na odpor císařské armády. Definitivní tečku za projektem pak učinily porážky v Korálovém moři a u Midway.

V prosinci 1941 navrhl generální štáb japonského námořnictva invazi do severní Austrálie a průlom na Šalamounovy ostrovy k Fidži a Nové Kaledonii. Tento návrh s krycím názvem Operace FS vzešel od kapitána Sadatošiho Tomioky, který působil v plánovací sekci operací generálního štábu japonského císařského námořnictva.

Operace FS byla v následujících měsících několikrát projednávána. Po bitvě v Korálovém moři a bitvě u Midway však byla myšlenka invaze opuštěna. Všechny následné japonské operace se znovu zaměřily na odražení spojenecké ofenzívy.

Foto: Australští vojáci na Nové Guinei | Wikimedia Commons / Public domain

Stojí za zmínku, že australská vláda začala sestavovala plány odpovědi na případnou invazi japonské armády již od konce 20. let, jelikož právě Japonce v širokém okolí identifikovala jako jedinou hrozbu potenciálně schopnou takového podniku. V souladu s tím Královské australské námořnictvo kontrolovalo aktivity Japonců v Nizozemské východní Indii, na ostrově Thursday, poloostrově Cape York a na Nové Guineji.

Australská vláda měla podezření, že migranti z Japonska do jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku jsou součástí organizovaného japonského expanzního programu. Měla také podezření na špionáž prováděnou čínskými a japonskými rybářskými loděmi, které nelegálně operovaly ve vodách severně od Austrálie.

Tomiokův návrh na obsazení Austrálie byl tehdy na konci roku 1941 předložen s odůvodněním, že Spojené státy využijí Austrálii jako odrazový můstek pro ofenzívu v jihozápadní části Tichého oceánu. Navzdory obavám australské vlády z invaze byla přitom severní část Austrálie špatně chráněná a také izolovaná od velkých měst, takže invazi mohly provést relativně malé útočné síly.

Tomioka a jeho stoupenci také viděli v obsazení Austrálie příležitost, jak podlomit morálku spojenecké armády. Plán však měl i své odpůrce. Například plukovník Takusiro Hattori se domníval, že útok na Austrálii by japonské síly příliš rozptýlil. Tomioka a Hattori se pak mezi sebou opakovaně o oprávněnosti útoku přeli.

Japonská armáda se proti návrhu invaze postavila kvůli jeho nepraktičnosti. Prioritou armády byla ochrana perimetru japonských výbojů a invaze do Austrálie by tuto obrannou linii výrazně rozšířila. Velké množství vojáků již bylo nasazeno v rámci Kvantungské armády v Mandžusku, kde bylo jejím primárním útokem stát v cestě případnému sovětskému útoku ze Sibiře.

Proti invazi do Austrálie se postavil i tehdejší premiér Hideki Tódžó, který však zároveň prosazoval, aby byla Austrálie donucena přerušit styky se Spojenými státy. Než byl po válce popraven za válečné zločiny, poskytl Tódžó svůj poslední rozhovor, v němž prohlásil: „Nikdy jsme neměli dostatek vojáků na to, abychom Austrálii napadli. Naše komunikační linie jsme již značně protáhli. Neměli jsme dostatek ozbrojených sil ani prostředky zásobování, a nemohli jsme tedy tak ohromné rozšíření našich již tak přetížených a příliš v prostoru roztažených sil provést. Očekávali jsme, že obsadíme celou Novou Guineu, udržíme Rabaul jako opěrnou základnu a budeme na severní Austrálii podnikat letecké útoky. Ale skutečná fyzická invaze - ne, v žádném případě.“

O možnosti invaze do Austrálie jednalo velení japonské armády a námořnictva na začátku února 1942. Ministerstvo námořnictva oficiálně navrhlo plán provedení invaze do východní Austrálie, která by se uskutečnila současně s obsazením Fidži, Samoy a Nové Kaledonie. Tento plán však opět nezískal souhlas armády.

14. února, den před obsazením Singapuru, zástupci velení loďstva a armády císařského generálního štábu jednali o možnosti invaze do Austrálie znovu. Během diskuse poněkud rozvášněný kapitán Tomioka tvrdil, že Japonsko má možnost zmocnit se Austrálie "symbolickými silami". V tajném deníku císařského generálního štábu pak bylo toto prohlášení označeno za "naprostý nesmysl".

Generál Tomojuki Jamašita později vzpomínal: „On (kapitán Tomioka) řekl, že poté, co dobyl Singapur, chtěl s Tódžóem probrat plán invaze do Austrálie... Tódžó tento plán odmítl s výmluvou na prodloužené zásobovací linie, které by byly nejisté a vystavené nepřátelskému útoku.“

Koncem února 1942 velení pozemních sil souhlasilo s rozšířením strategického perimetru Japonska a odříznutím Austrálie od USA a začalo plánovat útok na Fidži, Samou a Novou Kaledonii v rámci operace FS a 4. března bylo rozhodnuto, že plán napadení Austrálie bude použit pouze v případě, že operace MO, RY a MI - tedy obsazení Nové Guineje, Nauru a Oceánských ostrovů, respektive Midway - budou úspěšně dokončeny.

Císař Hirohito toto rozhodnutí podpořil a realizace operace FS byla naplánována na červenec-srpen 1942. V souvislosti s porážkou Japonska v bitvě v Korálovém moři a v bitvě o Midway však byla operace FS 11. července 1942 zrušena.

Zdroj: warhistoryonline