EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Japonský plán na dobytí Austrálie - operace FS byla „naprostým nesmyslem“

 11. 01. 2022      kategorie: Vojenská historie      8 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Díky úspěchům Japonska v prvních měsících druhé světové války v Tichomoří začalo velení japonského císařského loďstva plánovat invazi do Austrálie. Dobytí Austrálie by ji izolovalo od Spojených států a zajistilo by Japonsku kontrolu nad jižní částí Tichého oceánu. S plánem přišlo císařské námořnictvo, avšak narazilo s ním na odpor císařské armády. Definitivní tečku za projektem pak učinily porážky v Korálovém moři a u Midway.

V prosinci 1941 navrhl generální štáb japonského námořnictva invazi do severní Austrálie a průlom na Šalamounovy ostrovy k Fidži a Nové Kaledonii. Tento návrh s krycím názvem Operace FS vzešel od kapitána Sadatošiho Tomioky, který působil v plánovací sekci operací generálního štábu japonského císařského námořnictva.

Operace FS byla v následujících měsících několikrát projednávána. Po bitvě v Korálovém moři a bitvě u Midway však byla myšlenka invaze opuštěna. Všechny následné japonské operace se znovu zaměřily na odražení spojenecké ofenzívy.

Aust_soldiers_FinisterresFoto: Australští vojáci na Nové Guinei | Wikimedia Commons / Public domain

Stojí za zmínku, že australská vláda začala sestavovala plány odpovědi na případnou invazi japonské armády již od konce 20. let, jelikož právě Japonce v širokém okolí identifikovala jako jedinou hrozbu potenciálně schopnou takového podniku. V souladu s tím Královské australské námořnictvo kontrolovalo aktivity Japonců v Nizozemské východní Indii, na ostrově Thursday, poloostrově Cape York a na Nové Guineji.

Australská vláda měla podezření, že migranti z Japonska do jihovýchodní Asie a jižního Pacifiku jsou součástí organizovaného japonského expanzního programu. Měla také podezření na špionáž prováděnou čínskými a japonskými rybářskými loděmi, které nelegálně operovaly ve vodách severně od Austrálie.

Tomiokův návrh na obsazení Austrálie byl tehdy na konci roku 1941 předložen s odůvodněním, že Spojené státy využijí Austrálii jako odrazový můstek pro ofenzívu v jihozápadní části Tichého oceánu. Navzdory obavám australské vlády z invaze byla přitom severní část Austrálie špatně chráněná a také izolovaná od velkých měst, takže invazi mohly provést relativně malé útočné síly.

Tomioka a jeho stoupenci také viděli v obsazení Austrálie příležitost, jak podlomit morálku spojenecké armády. Plán však měl i své odpůrce. Například plukovník Takusiro Hattori se domníval, že útok na Austrálii by japonské síly příliš rozptýlil. Tomioka a Hattori se pak mezi sebou opakovaně o oprávněnosti útoku přeli.

Japonská armáda se proti návrhu invaze postavila kvůli jeho nepraktičnosti. Prioritou armády byla ochrana perimetru japonských výbojů a invaze do Austrálie by tuto obrannou linii výrazně rozšířila. Velké množství vojáků již bylo nasazeno v rámci Kvantungské armády v Mandžusku, kde bylo jejím primárním útokem stát v cestě případnému sovětskému útoku ze Sibiře.

Proti invazi do Austrálie se postavil i tehdejší premiér Hideki Tódžó, který však zároveň prosazoval, aby byla Austrálie donucena přerušit styky se Spojenými státy. Než byl po válce popraven za válečné zločiny, poskytl Tódžó svůj poslední rozhovor, v němž prohlásil: „Nikdy jsme neměli dostatek vojáků na to, abychom Austrálii napadli. Naše komunikační linie jsme již značně protáhli. Neměli jsme dostatek ozbrojených sil ani prostředky zásobování, a nemohli jsme tedy tak ohromné rozšíření našich již tak přetížených a příliš v prostoru roztažených sil provést. Očekávali jsme, že obsadíme celou Novou Guineu, udržíme Rabaul jako opěrnou základnu a budeme na severní Austrálii podnikat letecké útoky. Ale skutečná fyzická invaze - ne, v žádném případě.“

O možnosti invaze do Austrálie jednalo velení japonské armády a námořnictva na začátku února 1942. Ministerstvo námořnictva oficiálně navrhlo plán provedení invaze do východní Austrálie, která by se uskutečnila současně s obsazením Fidži, Samoy a Nové Kaledonie. Tento plán však opět nezískal souhlas armády.

14. února, den před obsazením Singapuru, zástupci velení loďstva a armády císařského generálního štábu jednali o možnosti invaze do Austrálie znovu. Během diskuse poněkud rozvášněný kapitán Tomioka tvrdil, že Japonsko má možnost zmocnit se Austrálie "symbolickými silami". V tajném deníku císařského generálního štábu pak bylo toto prohlášení označeno za "naprostý nesmysl".

Generál Tomojuki Jamašita později vzpomínal: „On (kapitán Tomioka) řekl, že poté, co dobyl Singapur, chtěl s Tódžóem probrat plán invaze do Austrálie... Tódžó tento plán odmítl s výmluvou na prodloužené zásobovací linie, které by byly nejisté a vystavené nepřátelskému útoku.“

Koncem února 1942 velení pozemních sil souhlasilo s rozšířením strategického perimetru Japonska a odříznutím Austrálie od USA a začalo plánovat útok na Fidži, Samou a Novou Kaledonii v rámci operace FS a 4. března bylo rozhodnuto, že plán napadení Austrálie bude použit pouze v případě, že operace MO, RY a MI - tedy obsazení Nové Guineje, Nauru a Oceánských ostrovů, respektive Midway - budou úspěšně dokončeny.

Císař Hirohito toto rozhodnutí podpořil a realizace operace FS byla naplánována na červenec-srpen 1942. V souvislosti s porážkou Japonska v bitvě v Korálovém moři a v bitvě o Midway však byla operace FS 11. července 1942 zrušena.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Vaclav.Flek

13. 01. 2022

pro Czert : Vase dve posledni odpovedi neberu, prokazujete v nich neschopnost zamyslet se nad jinymi nazory, a take maly smysl pro vnimani dejin. Ja uz nechci opakovat sve vcerejsi argumenty, ve vasem pripade by to zrejme bylo opet zbytecne. Jenom dodam, ze Australie nikdy nepatrila do sfery koprosperity, a pokud japonske namornictvo vubec uvazovalo o kratkodobem obsazeni jejiho severniho pobrezi, bylo to pouze z operacnich duvodu pro zabezpeceni valecnych aktivit v jihozapadnim Pacifiku (nakonec to bylo odmitnuto jako plytvani silami a prostredky). O trvale okupaci Australiese v japonskych stabech nikdy neuvazovalo.

S Chalchin-golem take nemate pravdu. Obe strany si nutne potrebovaly uvolnit ruce pro sve aktivity na jinych strategickych smerech, proto jim smlouva o neutoceni oboustranne vyhovovala. Na sovetsko-japonskych vojenskych incidentech na Dalnem vychode mela vyznamny, a jiste hlavni podil Ruda armada, proto mohu hodnotit smlouvu o neutoceni take uplne jinak - az do roku 1945 prestaly sovetske utoky na japonska vojska.

Czert

13. 01. 2022

Flek
A k tomu chalin golu, bylo to jednoznacne sovetske vitezstvi, protoze po tom, japonci prestali s jakymykoliv provokacemi vuci sssr.
Materialni ztraty sou nepodstatne.

Czert

13. 01. 2022

Flek
Myslim ze clanek vysvetlil, ze japoncum se do australie nechtelo, a jeji pripadnou okupaci brali jen jako posileni ibraneho perimetru.
A ze duvody proti okupsci byly ryze materi0alniho razu, nedostatku zdroju, nikoliv ideologickeho.

Tomas

12. 01. 2022

Strategii japonského císařství na dobyti Austrálie je jistě podrobně zkoumána čínským GS a politický jsou již prováděny úspěšné trendy k pronikání do této oblasti. Málo osídlena Australie s 25 miliony obyvatel je takto intenzivně rekognoskovana všemi moderními technikami, která má Čína k dispozici. Nové vznikly pakt AUSUS nemá moc naději, přesto, že jsou členy dvě jaderné mocnosti, je to příliš vzdálené a strategicky to má slabiny, když Indonésie je vojenský nevypocitatelna a Filipiny, tam Japonsko i vítězilo.Slozite a slabinami prospikovane jsou strategické plány US Navy a britské admirality. Errare humanum est, budoucnost je nejistá.

Vaclav.Flek

11. 01. 2022

pro carlos : Pisete to suverenne, ale myslim, ze se mylite vy. Kuantungska armada predstavovala uskupeni, puvodne rozvinute proti sovetskemu Dalnevychodnim frontu (v roce 1945 se front rozdelil na 1. a 2. Dalnevychodni). Zpocatku slo na obou stranach, tedy sovetske i japonske, o utocne uskupeni, pripravene ve vhodne chvili zautocit na druheho, tezko zde hodnotit moralni vinu jednoho z nich (pokud prece jenom, tak asi na strane Sovetskeho svazu). Obe velmoci vsak vnimaly, ze jejich hlavni zajem na expanzi je jinde (pro Sovetsky svaz v Evrope, pro Japonsko v jiznim Pacifiku), a proto uzavrely v dubnu 1941 sovetsko-nemecky pakt o neutoceni s platnosti na pet let. Tento pakt neslo predcasne vypovedet, resp. vypovezeni pouze znamenalo, ze nebude automaticky prodlouzen, nikoliv ukoncen.

Chalchin-gol nebyl japonskou porazkou, tim mene katastrofou. V podstate zde od kvetna do srpna 1939 probehly tri bitvy, prvni dve byly nerozhodne, teprve ve treti se da hovorit o sovetskem vitezstvi. Nicmene celkove ztraty Rude armady v lidech i technice vyznamne prevysily ztraty na japonske strane.

Vaclav.Flek

11. 01. 2022

Clanek prinasi zajimave informace, nicmene prijeho cteni mam trochu pocit marnosti. Pojednava o udalosti, ktera nemela nikdy nastat, coz je nakonec v clanku uvedeno. Australie nazapadala do "Asijske zony koprosperity", kterou si Japonci nepredstavovali jako vojenskou okupaci (samozrejme po porazkach bilych kolonizatoru), ale asi neco jako "Asii Asiatum", jiste pod japonskou kuratelou. V tomto schematu nemohla hrat belosska Australie zadnou roli.

Petr S.

11. 01. 2022

carlos: tak nevím, podle mě je článek v pořádku viz např. další zdroj, jako je VHÚ - http://www.vhu.cz/exhibit/sovetska-ofenziva-proti-japonsku-z-leta-1945/

carlos

11. 01. 2022

Pan Žák se opět (jako již vícekrát) mýlí.Kvantumská armáda byla od samého počátku koncipována a určena k útoku na tzv.Přímoří a pak dále na Sibiř. Po katastrofách u Chalchin-Golu a dalších vyčkávala na vhodnou příležitost.Plány byly velmi detailní.

Přidat komentář