Námořnictvo Spojených států amerických vyřadilo populární stíhací letoun F-14 Tomcat již v roce 2006. Tomcat byl výsledkem iniciativy z 50. let v době vrcholící studené války, kdy bylo snahou najít efektivní stíhačku s dlouhým doletem určenou pro boj s proudovými bombardéry Sovětského svazu.

Foto: F-14A perutě VF-84 Jolly Rogers v roce 1978 | U.S. Navy / Wikimedia Commons / Public domain

Námořnictvo Spojených států potřebovalo najít účinnou stíhačku s ofenzivními schopnostmi, která by chránila a bránila jeho bojové skupiny letadlových lodí. Přestože námořnictvo pracovalo na letounu F-111B pro letadlové lodě, tento stroj nebyl vhodný k plnění bojových úkolů kvůli své velké hmotnosti a neschopnosti provádět složité manévry. Výsledkem byl stroj F-14 Tomcat, který byl poprvé bojově nasazen v roce 1974. F-14 přitom používal stejné motory TF30 jako F-111B, ale byl mnohem obratnější a stal se patrně nejlepším stíhacím letounem protivzdušné obrany na světě, a v roce 1986 vytlačil úspěšný a po všech stránkách vynikající stíhací letoun F-4 Phantom II.

Psali jsme:IS-3: sovětský těžký tank, který již nestihl zasáhnout do bojů 2. světové války

F-14 Tomcat byl navržen jako stíhací letoun pro vzdušnou nadvládu i jako palubní stíhací letoun dlouhého dosahu, což mu umožnilo plnit roli doprovodného útočného letounu, pokud byl vyzbrojen raketami Sparrow, i roli záchytného stíhače protivzdušné obrany flotily, pokud byl vyzbrojen raketami Phoenix. F-14 byl navržen s dvoumístným kokpitem s kapkovitým krytem, který umožňoval všestranný výhled usnadňující posádce boj ve vzduchu. Byl vybaven křídly s měnitelnou geometrií. Při vysoké rychlosti jsou sklopena dozadu a pro let při nižší rychlosti se vyklápějí dopředu. 

Trup a křídla F-14 mu umožňují stoupat rychleji než F-4, zatímco dvojité vertikální stabilizátory s břišními ploutvemi na motorových gondolách nabízí lepší stabilitu. F-14 je vybaven interním 20mm rotačním kanónem M61 Vulcan umístěným na levém boku (na rozdíl od Phantomu, který v americkém námořnictvu interním kanónem vybaven nebyl) a může nést protiletadlové střely AIM-54 Phoenix, AIM-7 Sparrow a AIM-9 Sidewinder. Dva motory jsou umístěny v široce rozkročených gondolách. Plochá plocha trupu mezi gondolami slouží k uložení paliva a avionických systémů a výzbroje, protože křídla neslouží k nesení munice. Sám o sobě trup zajišťuje přibližně 40 až 60 procent aerodynamické vztlakové plochy letounu F-14 v závislosti na poloze křídla. Vztlakové vlastnosti trupu umožnily letounu F-14 bezpečně přistát poté, co v roce 1991 utrpěl srážku ve vzduchu, při níž ztratil více než polovinu pravého křídla.

F-14 byl navržen speciálně pro obranu a boj proti specifickým hrozbám ze strany Sovětského svazu, jako byl masivní útok sovětských bombardérů Tupolev Tu-22M vybavených řízenými střelami. Byl schopen zasáhnout více cílů současně a neutralizovat cíle vzdálené více než 150 km. Když se sovětská hrozba po pádu berlínské zdi zmenšila, námořnictvo začalo přecházet od F-14 a hledat k tomuto stárnoucímu letounu nové alternativy v podobě letounů F-18. Vojenské výdaje s koncem studené války výrazně poklesly a vysoké náklady na opravy a údržbu F-14 podnítily vznik a vývoj nové generace stíhacích letounů, které by byly mnohem ekonomičtější.

Protože hrozba útoku na flotilu letadlových lodí byla mnohem méně aktuální, námořnictvo bylo ochotno obětovat útočné schopnosti a rychlost Tomcatu ve prospěch lépe vybaveného Hornetu. V roce 1989 byla výroba nových F-14 ukončena a v roce 1991 tehdejší ministr obrany Dick Cheney zrušil výrobu F-14D a označil F-14 za zastaralou technologii z 60. let. Letouny Boeing F/A-18E a F/A-18F Super Hornet námořnictvo poprvé objednalo v roce 1992, testovalo je do roku 1999 a v roce 2000 je schválilo k bojovému použití.

Psali jsme:Nové ruské bojové vozidlo 2S38

Ačkoli F-14 byl lepším letounem, Boeing F/A-18E a F/A-18F Super Hornet byly univerzálnější, ekonomičtější a disponovaly modernější technologií. Novější letouny byly vybaveny radarem APG 73, systémem AN/ASQ-228 ATFLIR (Advanced Targeting Forward Looking InfraRed), radarovým výstražným přijímačem AN/ALR-67(V)3, výmetnicí protiopatření AN/ALE-47, vlečenou návnadou AN/ALE-50, rušičkou AN/ALQ-165 Airborne Self-Protect Jammer (ASPJ) a systémem AN/ALQ-214 Integrated Defensive Countermeasures (IDECM). Společnost Boeing pokračovala ve vytváření a modernizaci nových vylepšení, která zvyšovala bojovou účinnost letounu Super Hornet.

Námořnictvo se nyní soustředí na nové F-35C Lightning II. F-35 se vyznačuje technologií stealth, rychlostí a odolností. Návrat letounů F-14 je v dnešních podmínkách navzdory nostalgickým úvahám některých prakticky nepředstavitelný.

Zdroj: warhistoryonline.com, U.S. Airforce