Ještě nedávno byly symbolem ochrany na ukrajinské frontě sítě natažené nad cestami. Měly chránit vojáky a techniku před všudypřítomnými drony, které změnily pravidla moderní války. Jenže i tato obrana má své limity. Ruské bezpilotní prostředky se učí překážky obcházet, přizpůsobují se a hledají slabá místa.

Foto: Podzemní tunely pod frontou na Ukrajině | Telegram

Ukrajinští vojáci proto přicházejí s dalším řešením.

Na kramatorském směru příslušníci 93. samostatné mechanizované brigády „Cholodnyj Jar“ využívají podzemní tunely, kterými se dostávají ke svým pozicím. Tam, kde je pohyb po povrchu stále nebezpečnější, se válka přesouvá pod zem.

Drony nad hlavou změnily všechno

Frontová linie už dávno není jen místem dělostřeleckých soubojů, zákopů a obrněné techniky. Nad bojištěm dnes nepřetržitě operují průzkumné i útočné drony. Sledují cesty, odhalují pohyb vojáků, navádějí palbu a samy útočí na cíle.

Čím blíže jsou jednotky k přední linii, tím riskantnější je každý přesun. I krátká cesta na pozici se může změnit v boj o přežití. Vozidla jsou snadno odhalitelná, pěší přesun je pomalý a nechráněný. A ani protidronové sítě natažené nad cestami už nedokážou zaručit bezpečí.

Právě proto ukrajinské jednotky hledají nové způsoby, jak omezit dobu, kterou musí vojáci strávit na otevřeném prostoru. Výsledkem jsou podzemní trasy, které vedou přímo k bojovým pozicím.

Tunel místo cesty smrti

Reportáž ukrajinské stanice TSN ukázala jednu z takových tras používaných vojáky 93. brigády. Novináře jí provedl voják s volacím znakem Omar.

Podzemní průchod má výstupy přímo k pozicím. To vojákům umožňuje dostat se blíž k místu nasazení, aniž by museli dlouho postupovat terénem pod dohledem nepřátelských dronů.

„Výborné řešení, které chrání naše vojáky,“ popsal Omar.

V podmínkách současné války nejde jen o pohodlí nebo improvizaci. Jde o přežití. Každá minuta mimo kryt může znamenat, že si pohybu všimne průzkumný dron. A jakmile je voják nebo vozidlo odhaleno, reakce protivníka může přijít velmi rychle.

Tunely proto nejsou návratem k minulosti. Jsou odpovědí na extrémně moderní hrozbu.

Válka připomínající Vietnam

Ukrajinská novinářka Julija Kyrijenko už dříve popsala tento trend jako určitou „vietnamizaci“ fronty. Přirovnala ho k válce ve Vietnamu, kde tunely hrály zásadní roli při přesunech, úkrytu i přežití pod tlakem silnějšího protivníka.

Na Ukrajině je důvod podobně praktický: kdo se pohybuje po povrchu, je vidět. A kdo je vidět, může být zasažen.

Podzemní trasy tak začínají plnit několik rolí najednou. Umožňují bezpečnější přesun vojáků, pomáhají se zásobováním, s dopravou munice a jídla a mohou být důležité i při evakuaci raněných.

Právě evakuace je jedním z nejcitlivějších problémů moderní fronty. Drony ohrožují nejen bojové jednotky, ale i zdravotníky, vozidla a každého, kdo se snaží zraněné dostat do bezpečí. Pokud se evakuační cesta dostane pod dohled nepřítele, riziko prudce roste.

Pěšky místo vozidel

Hrozba dronů nutí vojáky měnit i samotný způsob pohybu. Tam, kde dříve mohli využít vozidlo, dnes musí často sesednout daleko od pozic a pokračovat pěšky. Podle Kyrijenko se někdy jedná i o desítky kilometrů, protože cesta autem je příliš nebezpečná.

To má obrovský dopad na fyzickou zátěž vojáků, rychlost rotací i schopnost zásobovat jednotky včas. Pokud se každý přesun mění v dlouhou a vyčerpávající cestu, klesá nejen komfort, ale i bojová efektivita.

Podzemní koridory mohou tento problém alespoň částečně zmírnit. Neodstraňují hrozbu úplně, ale zkracují nejnebezpečnější úseky a dávají vojákům větší šanci dostat se na místo bez odhalení.

Ukrajinští dronaři přímo na pozicích

Reportáž TSN ukázala také pozice ukrajinských operátorů dronů, kteří na tomto směru kryjí vlastní pěchotu. Právě oni patří k nejdůležitějším článkům současného bojiště.

Během natáčení zasáhli ruští vůz a pravděpodobně také dělo. Ukázali také FPV dron se zvětšenou bojovou hlavicí, který podle vojáků dokáže vyřadit i těžší cíl, například tahač nebo tank.

Tento detail dobře ukazuje, jak se fronta proměnila. Na jedné straně vojáci budují tunely, aby se ukryli před drony. Na druhé straně sami drony používají jako hlavní prostředek k ničení nepřátelských cílů.

Válka se tak odehrává ve dvou světech zároveň: nahoře ve vzduchu, kde rozhodují bezpilotní systémy, a dole pod zemí, kde se vojáci snaží přežít jejich dohled.

Od improvizace k systému

Podzemní ochrana na Ukrajině už není jen záležitostí jednotlivých zákopů nebo nouzových úkrytů. Militarnyi už dříve informoval, že Ukrajinská asociace developerů vybudovala na východě země síť podzemních fortifikací o celkové délce dvou kilometrů.

Systém zahrnuje 12 podzemních objektů propojených průchody. Úkryty byly vyrobeny z vlnité oceli na žádost jedné z jednotek obranných sil. Na základě těchto zkušeností vznikla také projektová dokumentace s požadavky na hydroizolaci, ventilaci, maskování a autonomii podobných staveb.

To je důležitý posun. Z improvizované reakce na konkrétní hrozbu se postupně stává promyšlený prvek obrany.

Budoucnost fronty může být pod zemí

Ukrajinská zkušenost ukazuje, že moderní válka se nevyvíjí jedním směrem. Není to jen soutěž v dronech, elektronickém boji nebo přesné munici. Je to také návrat ke starým principům: ukrýt se, zkrátit čas na otevřeném prostoru, vytvořit chráněné cesty a přežít pod tlakem neustálého pozorování.

Drony udělaly z bojiště téměř průhledný prostor. Tunely jsou jednou z odpovědí, jak tuto průhlednost narušit.

Pro vojáky 93. brigády nejde o symboliku, ale o každodenní realitu. Každý metr pod zemí může znamenat menší šanci, že je zachytí nepřátelský dron. Každý chráněný průchod může rozhodnout o tom, zda se jednotka dostane na pozici včas — a zda se z ní také vrátí.

Válka na Ukrajině se tím posouvá do další fáze. Nad frontou létají tisíce očí a výbušných strojů. Pod ní vznikají trasy, které mají vojákům dát to nejcennější: možnost zůstat naživu.

Zdroj: Defense Magazine