Válka na Ukrajině se vleče už více než čtyři roky a spolu s předchozí fází již déle než 12 let. A my stále netušíme, jak se bude vyvíjet dál. Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko chtělo tuto válku ukončit mírovou cestou. Místo toho jsme svědky toho, jak se ruská armáda neustále snaží probíjet na západ, a to bez ohledu na ztráty. Ani tento přístup však Rusku nepřináší potřebný efekt. Je tedy zřejmé, že současný model nefunguje.

Foto: BMP-3 na Ukrajině | Adobe Stock

Psali jsme:Neprávem opomíjené bojové vozidlo pěchoty

Bylo by přitom chybou domnívat se, že Rusko, respektive jeho vojenské a politické vedení, není schopno se z tohoto nezdaru poučit. Otázkou proto je, s čím Vladimir Putin přijde, aby dosáhl svého vítězství. Tuto otázku si ale možná můžeme zodpovědět, když ji spojíme s další, zdánlivě nesouvisející otázkou: kam mizí nejmodernější ruské zbraně?

Právě tato otázka se v poslední době objevuje často. Z ukrajinského bojiště se totiž téměř vytratily nejmodernější ruské zbraňové systémy — nejčastěji se poukazuje na absenci tanků T-90M a bojových vozidel pěchoty BMP-3. Bylo by však mylné tuto absenci nových ruských zbraňových systémů svádět pouze na proměnu ukrajinského bojiště, zejména na všudypřítomnost dronů, které představují pro tanky jedno z největších ohrožení. Ruská, stejně jako ukrajinská armáda, se totiž na klasickou obrněnou techniku nadále výrazně spoléhá. Jen místo tanků T-90M jsou na Ukrajině nasazovány starší typy — tanky T-72, a to převážně nejstarší verze T-72A, což naznačuje, že skladové zásoby T-72 pomalu docházejí, případně i tanky T-80BVM. Pro úkoly palebné podpory jsou dokonce nasazovány ještě starší tanky T-62 a T-55. Obdobně jsou v kategorii bojových vozidel pěchoty místo BMP-3 nejčastěji nasazována starší BMP-2.

Tanky T-90M a bojová vozidla pěchoty BMP-3

Vše navíc podtrhuje skutečnost, že jak tanky T-90M, tak bojová vozidla pěchoty BMP-3 nejen představují nejmodernější ruské zbraňové systémy, ale obstojí i v mezinárodním srovnání.

Samozřejmě jde o techniku, která je již koncepčně zastaralá. Například tanky T-90M stále využívají zastaralou koncepci odvozenou od tanků T-72, kdy je část munice uložena mimo nabíjecí automat, takže při zásahu může dojít k její explozi, což zvyšuje ztráty. Přesto jde o poměrně kvalitní tank, disponující výkonným kanonem a pokročilým systémem řízení palby. I na ukrajinském bojišti navíc T-90M dosahují poměrně dobrých výsledků. Bylo by proto chybou tyto tanky podceňovat.

Psali jsme:Logistické jednotky Armády ČR mají nové cisterny na pohonné hmoty

Psali jsme:Česko může získat ARV-3 Buffalo za stejných podmínek jako Německo – jsou klíčem k bojové připravenosti těžké brigády

Psali jsme:Nové zbraňové systémy dneška: Iron Beam

Obdobně lze hodnotit i bojové vozidlo pěchoty BMP-3. Také BMP-3 je koncepčně zastaralé, přičemž jeho největší nevýhodou je nevhodně řešený vstup do prostoru pro výsadek. Ve srovnání s moderními západními BVP je navíc BMP-3 jen slabě chráněné. Na druhou stranu disponuje impozantní výzbrojí tvořenou 100mm a 30mm kanonem a je velmi pohyblivé. Díky své nízké hmotnosti jej lze navíc nasazovat i ve složitém terénu, který je pro západní BVP obtížně přístupný.

Důležité ovšem je, že Rusko dokáže tuto techniku produkovat, že nejde jen o vozidla ze skladových zásob, ale i o novou výrobu. Týká se to hlavně zmíněných tanků T-90, jejichž výroba plynule běží. Někdejší zprávy o výrobě až 300 tanků T-90M se sice ukázaly jako chiméra, část tanků T-90M navíc vzniká pouze jako přestavba starších tanků T-90A, přesto je Rusko schopno tanky T-90M z novovýroby produkovat v počtech vyšších desítek kusů ročně.

Podobné je to i v případě bojových vozidel pěchoty BMP-3. Rusko rezignovalo na výrobu modernizované verze BMP-3M Manul s nově řešeným prostorem pro výsadek. Místo toho se zaměřuje na produkci BMP-3 v podobě jen mírně odlišné od té, která byla vyráběna na sklonku Sovětského svazu. Výrobní závod Kurganmašzavod je přitom schopen produkovat nemalé množství těchto BVP, patrně více než 100 kusů ročně.

Přesto dochází k tomu, že oba tyto ruské zbraňové systémy, de facto nejmodernější ve své kategorii, nejsou na ukrajinském bojišti prakticky vůbec nasazovány. Podobné je to navíc i u další ruské vojenské techniky. Příkladem mohou být samohybná děla 2S35 Koalicija-SV, která představují nejmodernější ruské samohybné dělo a svými výkony se již vyrovnávají západním dělům ve výzbroji ukrajinské armády. Výrobu těchto děl se přitom již podařilo rozběhnout, byť probíhá pouze v omezeném rozsahu. Jenže místo nich Rusko nasazuje starší samohybná děla Msta-S, případně ještě starší 2S3 Akacija.

Něco takového je ovšem nelogické. Každá armáda se totiž snaží nasazovat primárně svou nejmodernější techniku, zvlášť tehdy, podniká-li útočné operace. Právě tak lze totiž dosáhnout nejlepšího výsledku. Případně nasazuje tuto techniku na samotné čelo útoku, zatímco starší systémy jsou určeny k plnění podpůrných úkolů. Jenže my jsme dnes svědky toho, že do nejtvrdších útoků ruská armáda nasazuje spíše starší techniku, zatímco ta novější prakticky není vidět. Nabízí se proto otázka: kde tedy ony nejmodernější ruské zbraňové systémy jsou?

Kde ty nové zbraně jsou?

Do toho se začínají objevovat zprávy, že se Rusko pustilo do budování zcela nových divizí. To je ovšem pochopitelný krok — některé ruské divize, včetně těch, které měly tradici sahající až do druhé světové války, byly totiž na ukrajinském bojišti prakticky zničeny nebo utrpěly takové ztráty, že se je již nevyplatí obnovovat. Nejčastěji tak přicházejí zprávy o budování 11 nových divizí.

Můžeme si tedy obě události — budování nových divizí a absenci nejmodernějších ruských zbraňových systémů — spojit. Nejlogičtějším vysvětlením tohoto stavu je, že ony nejmodernější ruské zbraňové systémy, tedy tanky T-90M a bojová vozidla pěchoty BMP-3, potažmo i samohybná děla 2S35 Koalicija-SV či další vojenská technika, jsou určeny právě pro tyto nové divize.

Problémem však je, že tyto nové divize evidentně nejsou nasazovány na ukrajinském bojišti. Jinak by tam přirozeně byla spatřena i technika těchto divizí, tedy ony nejmodernější ruské zbraňové systémy.

Přirozeným vysvětlením může být, že Rusko tyto divize teprve buduje. Takové vybudování divize je přitom mimořádně složité. Nestačí jen shromáždit určitý počet vojáků a vybavit je příslušnou technikou. Vše je třeba patřičně sladit, aby si jednotlivé komponenty „sedly“ a aby vše fungovalo tak, jak má. Na druhou stranu se zprávy o budování nových ruských divizí objevují již poměrně dlouho, a tyto divize by tedy již měly být hotové.

Dalším vysvětlením může být, že se Rusko snaží těmto novým divizím poskytnout lepší výcvik než obvykle, a to především proto, aby dosáhly vyšší kvality. Vždyť jedním z důvodů dosavadních ruských neúspěchů bylo i to, že Rusko do bojů nasazovalo jednotky, které prošly pouze nedostatečným výcvikem. Je proto možné, že se Rusko z těchto chyb poučilo a snaží se těmto novým divizím zajistit lepší výcvik, a tedy i vyšší kvalitu, aby získaly potřebnou průraznost.

Takové vysvětlení má svou logiku. Rusko si navíc takový přístup může dovolit. Zatím totiž může na Ukrajině nasazovat stávající jednotky, byť za cenu vyšších ztrát. Rusku tak do jisté míry vyhovuje, že fronta na Ukrajině prakticky ustrnula a pohyby obou armád jsou minimální.

A mezitím může Rusko budovat nové divize, a tím de facto i novou armádu. Vždyť oněch často uváděných 11 divizí představuje obrovskou sílu. Připomeňme, že pozemní vojsko současné Armády České republiky svými počty odpovídá zhruba jedné divizi.

Otázkou ovšem je, kdy a především kde Rusko tyto nové divize vybavené nejmodernějšími zbraněmi nasadí.

Tím zdánlivě nejpravděpodobnějším místem jejich nasazení je Ukrajina. Vždyť právě o dobytí Ukrajiny se Rusko již tak dlouho snaží. Možná tedy s nasazením nových divizí čeká na vhodnou dobu, na nějaký zlomový okamžik. Takový útok by ovšem vedl k dalšímu zintenzivnění války na Ukrajině.

Nabízí se ale i jiné, v lecčem ještě horší vysvětlení. A sice to, že Rusko své nové divize připravuje proto, aby s nimi udeřilo jinde.

O něčem takovém se ostatně spekuluje už dlouho. Nejčastěji se jako možný cíl nové ruské agrese uvádějí pobaltské státy — Litva, Lotyšsko a Estonsko — přičemž Rusko prohlašuje, že i vůči těmto státům má svá práva. Stejně tak se však spekuluje i o Finsku a Švédsku, které se i vzhledem ke svým negativním historickým zkušenostem oprávněně obávají ruské agrese.

Samozřejmě, tyto státy jsou dnes členy NATO, a jsou tedy ve zdánlivě komfortnější situaci, kdy se mohou spolehnout na pomoc spojenců. Jenže NATO je dnes po nástupu Donalda Trumpa značně oslabené. Tato pomoc by tak mohla přijít až později.

Právě členství těchto zemí v NATO, a tedy i zvýšená nebezpečnost takové operace, přitom může být vysvětlením, proč se Rusko pustilo do budování tak obrovské vojenské síly, jakou představuje 11 divizí, a proč je vybavuje svou nejmodernější vojenskou technikou. A to i na úkor jednotek bojujících na Ukrajině. Je navíc pravděpodobné, že těchto nových 11 divizí intenzivně cvičí, aby dosahovaly co nejvyšší kvality. Poté by se již mohly vyrovnat i západním jednotkám. Tato impozantní vojenská síla by pak mohla dosáhnout významných výsledků.

Fakt, že Rusko na Ukrajině nenasazuje své nejlepší a nejmodernější zbraně, jako jsou tanky T-90M a vozidla BMP-3, tak může mít docela přirozené vysvětlení: Rusko chystá něco skutečně velkého, něco srovnatelného s agresí proti Ukrajině. Taková válečná operace proti dalším evropským zemím by přitom měla pro Evropu včetně České republiky fatální následky.

Zdroj: Autorský text Davida Khola, Český rozhlas