LOADING TOP…

Kanadský nájezd na Dieppe byl katastrofou, Spojenci však získali zkušenosti k nezaplacení

 20. 11. 2021      kategorie: Vojenská historie    

19. srpna 1942 podnikli Spojenci nájezd na přístav Dieppe v nacisty okupované Francii.  Ačkoli operaci řídily britské ozbrojené síly, většina zúčastněných vojáků byli Kanaďané. Pro Kanadu se tato operace stala jednou z nejkatastrofálnějších válečných zkušeností.

Hlavním důvodem útoku na Dieppe bylo otestovat německou obranu. Němci totiž začali podél pobřeží Lamanšského průlivu budovat silné obranné pozice a ačkoli Spojenci v dohledné době invazi do Francie neplánovali, dobře věděli, že dříve či později budou muset invazi provést. Nájezd na přístav Dieppe měl způsobit německé obraně určité škody, hlavně však měl otestovat strukturu a sílu německé obrany a získat tak cenné zkušenosti pro budoucí plánování.

DieppeFoto: Padlí vojáci a vyřazené tanky Churchill na pláži u Dieppe | Wikimedia Commons / Public domain

Byl tu také politický faktor. Britové byli pod tlakem Američanů a Rusů, aby se zavázali k invazi do okupované západní Evropy. Premiér Winston Churchill se však domníval, že k tomu ještě nenastal ten pravý čas. Vyhýbání se této invazi by ovšem znamenalo riziko, že Británie pak bude vypadat méně oddaná spojenecké věci. Nájezd na Dieppe byl tak způsobem, jak toto odhodlání demonstrovat a vzhledem k tomu, že kanadské jednotky nedávno dorazily do služby pod velením britské armády, byly pro takový nájezd k dispozici i zdroje.

Samotná obojživelná operace začala před svítáním, kdy se od malé flotily u francouzského pobřeží oddělily vyloďovací plavidla a zamířila k pobřeží. První vlny se skládaly z britských commandos a zaměřovaly se na výběžky východně a západně od Dieppe. Jejich cílem bylo vyřadit německé baterie těžkých děl kryjící hlavní invazní pláže. Jedna skupina dosáhla svého cíle včas a v rámci učebnicovém útoku baterii vyřadila. Vojáci se bez problémů dostali do akce i zpět.

Druhá skupina však narazila na své cestě ke břehu na ozbrojené nepřátelské trawlery, které britské čluny doslova rozehnaly. Většina z člunů tak nikdy nedosáhla břehu. Muži, kteří se i přesto dostali na břeh, pak nedorazili v dostatečném počtu ani s potřebným vybavením, aby mohli svůj cíl vyřadit.  Avšak přestože britských vojáků nebylo dostatek, tito efektivně obtěžovali německou baterii, čímž snížili její schopnost významněji zasáhnout do hlavního vylodění. Mezitím se ještě stále v šeru blížili ke břehu Kanaďané.

Kanadské jednotky se následně vylodily na řadě pláží u francouzského přístavu Dieppe, a to po obou stranách od města. Nejdřívese vylodila pěchota, ke které se následně připojily i tanky. Od okamžiku vylodění se však Kanaďané ocitli v problémech. Moment překvapení, který je měl ochránit, byl pryč. Předchozí vylodění Němcům napovědělo, že se něco chystá, a ti byli připraveni.

Němci byli proti vylodění pěchoty dobře vybaveni. Ostnatý drát podél horní části mořského valu ztěžoval Kanaďanům odchod z pláže. Přesné dávky z těžkých německých kulometů pak kanadské vojáky doslova kosily, když vystupovali z vyloďovacích plavidel. Nepřátelské baterie na plážích, z nichž většina zůstala po celý den neporušená, navíc ostřelovaly jak muže na plážích, tak čluny přivážející posily.

Samotný charakter invazních pláží situaci ještě více ztěžoval. Britské zpravodajské služby před samotnou invazí nezjistily, že se jedná o strmé pláže tvořené oblázky, které velmi znesnadňují výstup. Na většině míst tak muži uvízli v pasti. Zahrabali se do oblázků nebo se ukryli na svahu. Ti, kteří se nemohli dostat do úkrytu, byli pro Němce snadným cílem.

Tanky na tom nebyly o nic lépe. Nepřátelské baterie jich mnoho zničily ještě dříve, než dosáhly břehu. Pouze 28 z nich se podařilo nakonec vylodit, z toho se pak jen hrstce podařilo dostat z pláží. Šest tanků se dostalo až do Dieppe a jeden tank se dostal i zpět na pláž poté, co v přístavu napáchal největší škody, jaké mohl.

U Dieppe došlo k několika případům mimořádné odvahy, kdy se malé skupiny pěchoty i přes silnou nepřátelskou palbu dostaly přes dráty a obtěžovaly Němce. Počty však nebyly zdaleka takové, jak plánovači předpokládali. Jediný podstatný postup se odehrál západně od Dieppe, kde se u Pourville vylodily South Saskatchewan Regiment a Queens' Own Camerons. Tyto pluky se probojovaly do vnitrozemí a obsadily důležitý most. Než se jim však podařilo dosáhnout svých primárních cílů, vojáci uviděli, že zbytek vyloďovacích vojsk selhal a že pokud budou postupovat dál sami, nebudou mít pak žádnou možnost úniku. Jednotky se tak stáhly zpět na pobřeží a čekaly na evakuaci.

Nad Dieppe se také objevilo Královské letectvo, které mělo za cíl podpořit samotné vylodění, ale také donutit Luftwaffe k leteckým soubojům. Doufalo se, že německé letectvo nebude schopno odolat a lákavý cíl v podobě vyloďovací flotily napadne, a britští stíhači tak budou mít šanci zničit velké množství nepřátelských letadel. Výsledek této části plánu je diskutabilní, částečně proto, že RAF mělo tendenci přeceňovat své úspěchy. Ačkoli tehdy opravdu došlo k významné letecké bitvě, neměla tato trvalejší dopad na žádnou ze stran.

V 9:00 hod. spojenečtí velitelé vrhli do akce poslední rezervy. Bylo jasné, že nájezd je odsouzen k neúspěchu. V 10:22 proto zahájili evakuační misi. Opustili svůj komplikovaný plán ústupu a narychlo sestavili nový, aby zachránili co nejvíce mužů. Následující tři hodiny se přeživší spojenečtí vojáci drželi na pobřeží, zatímco všechny dostupné čluny podnikaly nebezpečné záchranné cesty pod německou palbou sem a tam. Pro mnohé z vojáků nebylo úniku.

Celkem Spojenci u Dieppe ztratili 494 důstojníků a 3 890 mužů, kteří byli buď zabiti, zraněni, nebo zajati. Tři čtvrtiny těchto obětí tvořili Kanaďané, kteří tvořili hlavní vyloďovací síly. Toho dne bylo zajato více Kanaďanů než pak v celém tažení ode Dne D (6. 6. 1944) do samotného pádu nacistického Německa. Téměř žádný z cílů nebyl tehdy zničen a ztráty na životech byly mnohem vyšší, než se očekávalo. Z této operace však byly vyvozeny cenné poznatky, které pak v Den D zachránily mnoho životů. 

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák