Ukrajina podle dostupných informací zkouší otevřít neobvyklý, ale strategicky velmi zajímavý obchod: nabídnout své zkušenosti s bojem proti íránským dronům výměnou za celou katarskou flotilu stíhaček Mirage 2000-5. Pokud by se dohoda podařila, mohlo by jít o výhodný krok pro obě strany. Zatím však vše nasvědčuje tomu, že Dauhá na podobný návrh buď nereaguje, nebo jednání stále probíhají.

Foto: Katarské stíhací letouny Mirage | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Austin-Putilov: Jeden z prvních obrněných vozů

Ukrajinské expertní týmy, specializované na zachytávání a ničení íránských bezpilotních prostředků, působí už několik dní v zemích Blízkého východu. Konkrétně v Kuvajtu, Kataru, Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii. Právě zde mohou být jejich zkušenosti mimořádně cenné, protože tamní státy čelí hrozbě dronových útoků na citlivé vojenské i ekonomické cíle.

Největší pozornost ale budí právě Katar. Ukrajina má podle zveřejněných informací zájem získat všech 12 katarských strojů Mirage 2000-5, které už byly vyřazeny ze služby a nacházejí se ve skladu. Jde o devět jednomístných verzí Mirage 2000-5EDA a tři dvoumístné cvičné Mirage 2000-5DDA. Tyto stroje si Katar objednal ve Francii už v roce 1994.

Z vojenského hlediska dává takový požadavek logiku. Podle dostupných informací jsou letouny stále v dobrém technickém stavu, přestože je katarské letectvo už delší dobu nepotřebuje. Dauhá se je navíc snaží řadu let prodat, ovšem bez většího úspěchu. Pro Ukrajinu by tak mohlo jít o relativně rychlý způsob, jak posílit své letectvo o další západní stroje, a to ve chvíli, kdy dosavadní pomoc v podobě francouzských Mirage zdaleka nestačí. Francie totiž předala, případně plánuje předat, celkem šest těchto letounů, což je pro potřeby války velmi omezený počet.

Pro Katar by podobná výměna mohla být stejně zajímavá. Země Perského zálivu v poslední době čelí hrozbám spojeným s íránskými drony, které mohou ohrožovat radary, letadla i strategickou infrastrukturu včetně ropných a plynových zařízení. Ukrajina má v této oblasti tvrdě získané zkušenosti z reálného bojiště, které mají pro státy regionu vysokou hodnotu. Jinými slovy: Katar má letouny, které už nepotřebuje, zatímco Ukrajina má know-how, které může Dauhá pomoci chránit klíčová aktiva.

Psali jsme:Česko může získat ARV-3 Buffalo za stejných podmínek jako Německo – jsou klíčem k bojové připravenosti těžké brigády

Psali jsme:Skyfox na turné po Africe a Blízkém východě

Psali jsme:Tomáš Kopečný: Ukrajina se neustále rekonstruuje, míra destrukce je obrovská

Zároveň je důležité dodat, že případný převod dvanácti Mirage 2000-5 by katarské letectvo nijak zásadně neoslabil. Katar už své starší francouzské stroje nahradil modernějšími Rafaly, kterých objednal a převzal 36 kusů. Celkově navíc disponuje velmi silnou flotilou 98 bojových letounů, konkrétně 22 Eurofightery Typhoon, 40 F-15QA a 36 Rafaly. Z tohoto pohledu by se Katar vzdával techniky, kterou fakticky vyřadil, nikoli schopností, které nutně potřebuje pro vlastní obranu.

Přesto zatím nic nenasvědčuje tomu, že by byla dohoda uzavřena. Podle dostupných informací Katar na ukrajinské žádosti nereaguje, případně zůstávají jednání neveřejná. Celá věc navíc nemá oficiální potvrzení, a je proto nutné ji brát s opatrností. Ve hře mohou být nejen politické ohledy, ale i širší bezpečnostní vztahy v regionu.

Celá epizoda ale dobře ukazuje jednu podstatnou věc: moderní válka už není jen o zbraních samotných, ale i o výměně schopností. Ukrajina dnes nenabízí pouze žádosti o pomoc, ale také velmi konkrétní vojenské zkušenosti, které mohou být pro partnery cenné. A pokud by se je podařilo proměnit v další stíhací letouny nebo například v dodávky raket PAC-3 MSE pro systémy Patriot, šlo by o příklad pragmatické spolupráce, z níž mohou profitovat obě strany.

Jestli se z katarských Mirage skutečně stane posila ukrajinského letectva, zatím není jasné. Už samotná možnost takové dohody ale ukazuje, jak rychle se mění pravidla mezinárodní vojenské pomoci — a jak velkou cenu dnes mají zkušenosti získané přímo na frontě.

Zdroj: Autorský text Jonáše Nekolného, The Moscow Times