EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Rafał Gan-Ganowicz - polský žoldák, který nezabíjel lidi, jen komunisty

 02. 12. 2019      kategorie: Vojenská historie      1 komentář

Rafał Gan-Ganowicz, poměrně kontroverzní postava polské historie, byl muž mnoha tváří a povolání. Je sice známý hlavně jako žoldák, který bojoval v Kongu a Jemenu, během svého života však působil i jako učitel, novinář, řidič, elektrikář nebo politický aktivista. Neměnné v jeho životě byly jen politické názory, po celý svůj život byl totiž tvrdým antikomunistou. Narodil se ve Varšavě 23. dubna roku 1932. Při invazi v září roku 1939 zabili nacisté jeho matku a ve svých dvanácti letech se stal sirotkem, když jeho otec, bývalý člen francouzské cizinecké legie, padl v roce 1944 při Varšavském povstání.

Jak je známo, v roce 1939 si Polsko rozdělila Třetí říše se SSSR v rámci paktu Molotov-Ribbentrop, to tak bylo napadeno ze dvou stran a částečně okupováno Rudou armádou až do roku 1941, kdy ji vytlačila německá vojska. Mnoho Poláků, Rafala nevyjímaje, tak rozhodně nevnímalo příjezd Rudé armády v roce 1945 jako osvobození, ale spíše jako výměnu jednoho totalitního režimu za jiný a poválečný vývoj jim dal jednoznačně za pravdu.

Výstřižek
Foto: Rafał Gan-Ganowicz jako žóldák během svého působení v Africe | everipedia.org


Tehdy se v Rafalovi zrodily jeho antikomunistické postoje. Krátce na to založil protikomunistickou odbojovou organizaci, která šířila svoji agendu pomocí letáků nebo plakátů a dokonce se jí podařilo získat zbraně, které plánovala využít k ozbrojenému odporu. Už v roce 1950 však byla tato organizace odhalena a začalo zatýkání jejích členů. Rafalovi se podařilo uniknout, přičemž původně plánoval pouze opustit Varšavu a ukrýt se ve Wroclawi, nicméně nakonec se rozhodl využít šance a skryl se v podvozku vlaku, mířícího do Západního Berlína. Tento riskantní pokus o překročení hranic mu vyšel a on tak skončil v uprchlickém táboře v Západním Německu, kde strávil příštích osmnáct měsíců.

Psali jsme: Němí svědci Karpatsko-dukelské operace

Jakmile jej opustil, přidal se k polské jednotce, spadající pod americkou armádu v Berlíně. Počítal s tím, že z ní postupně vznikne něco ve stylu polských legií, bojujících na straně západu ve třetí světové válce proti SSSR, snad i doufal, že dostane příležitost účastnit se osvobození svojí vlasti od komunistické totality. Prošel výcvikem pro speciální jednotky a důstojnickým kurzem a dosáhl hodnosti poručíka. Brzy si však uvědomil, že otevřená válka proti SSSR asi hned tak nezačne, opustil tedy armádu a stal se učitelem na francouzské střední škole pro polské uprchlíky.

V 60. letech se mu však naskytla příležitost vrátit se k boji proti komunismu, a to v mladém africkém státě Kongu. Tam krátce poté, co tato původně belgická kolonie získala nezávislost, vypukla občanská válka, přičemž Belgie podporovala oficiální nástupnický Stát Katanga a SSSR komunistickou opozici. Rafal neváhal a nechal se naverbovat jakožto žoldnéř do služeb Státu Katanga. Vedl jednotku složenou z několika dalších, jemu podobných Poláků a rychle si získal uznání i respekt svých spolubojovníků.

Když v roce 1965 krize v Kongu skončila, vrátil se do Evropy, ale už v roce 1967 odjel do Jemenu, kde bojovali západem podporovaní zastánci Jemenského Království, nazývaní royalisté, proti komunistickým povstalcům, kteří na části Jemenského území vyhlásili vlastní a nikým neuznaný socialistický stát a byli samozřejmě opět podporovaní Sovětským Svazem. Úkolem Rafala, stejně jako dalších žoldáků ze západu, byl především výcvik Jemenských jednotek. Cvičili je mimo jiné v používání moderních protitankových raketových systémů a vytvářeli z nich obávané speciální protitankové týmy, přezdívané lovci tanků. Účastnili se však i samotných bojů a podařilo se jim několik poměrně husarských kousků, mezi kterými bylo zničení štábu komunistické strany, sovětské ambasády a sovětských kasáren v Sanaa, hlavním městě Jemenu. Tím největším však byl sestřel nepřátelského Migu-21 pomocí MANPADS, tedy z ramene odpalované rakety země-vzduch. Na tom by ale nebylo nic až tak zvláštního, kdyby ve vraku nenašli tělo plukovníka Kozlova, příslušníka armády SSSR a dokumenty usvědčující Sovětský Svaz z toho, že se jeho jednotky přímo účastní války v Jemenu a že Moskva lže, když tuto účast popírá.

1280px-Rafał_Gan-Ganowicz_-_nagrobekFoto: Hrob Rafała Gan-Ganowicze v Lublinu | Wikimedia Commons


Z Jemenu se Rafal vrátil v roce 1969 a žil v Paříži, kde vystřídal různá zaměstnání. Nakonec začal pracovat jakožto novinář pro Rádio Svobodná Evropa pod pseudonymem Jerzy Rawicz. Když v roce 1980 vznikl v Polsku nezávislý odborový svaz Solidarita a rychle se změnil v opozici proti komunistickému režimu, organizoval v zahraničí demonstrace na jeho podporu a působil jakožto jeho zahraniční zástupce. Do Polska se vrátil v roce 1997 a do konce svého života pracoval pro organizace pomáhající dětem. Zemřel 22. listopadu 2002 na rakovinu plic.

Před svojí smrtí napsal své memoáry a rozepsal knihu o Polácích ve službách americké armády v exilu, tu však již nestihl dopsat. V letech 1996-1997 o něm vznikl dokumentární film, ten však nikdy nebyl odvysílán kvůli vychvalování násilí. Asi se není čemu divit, koneckonců Rafal se asi nejvíce proslavil tím, že když se ho při jednom z rozhovorů reportér zeptal, jaké to je zabít člověka, odpověděl: "To já nevím, já jsem vždycky zabíjel jenom komunisty..."

Psali jsme: Generál Heliodor Píka - Československý voják a legionář, který se stal obětí komunistického režimu

 Autor: Griffon

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

satestsat121

02. 12. 2019

Nezabíjel lidi, zabíjel jen komunisty. Svatá prostato to je tedy obrat, který dokáže jen jazyk český. Co já vím, byl to psychopat hrubého zrna. Zabíjel každého a až potom se ptal, zda to byl komunista. Snad až tak daleko není třeba ohlupovat lidí.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací