Polovinu ze šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ má již za sebou více než 70 mužů a žen ve Vyškově. Tento výcvik je identický s dobrovolným cvičením, na které je možné se přihlásit vyplněním registračního formuláře (dobr. cvičení je novinka kterou umožňuje nová legislativa viz rozhovor s poradcem NGŠ AČR Ludvíkem Cimburkem.)

„Během července se nám přihlásilo 543 (!) zájemců o dobrovolné cvičení. Většina dotazů je na téma jak takový výcvik vypadá. Při zahájení výcviku ve Vyškově jsem proto čerstvé vojíny a vojínky požádal, aby ti kteří v sobě najdou večer/ v noci ještě trochu sil, zkusili ostatním přiblížit, jak jejich den vypadal" řekl nám Ludvík Cimburek.

Pohled na právě skončený den výcviku vám budeme s jednodenním zpožděním přinášet. Pokud jste nestihli některý z předchozích článků, podívejte se do historie deníku účastníka KZP.

Psali jsme:601. Skupina speciálních sil - Tradice a výcvik

Den – 17, 22. 8. 2016

Vojín X

Všichni jsme věděli, co nás první dva dny nového týdne čeká a podle toho se taky přes víkend připravili. Na programu totiž byl komplexní polní výcvik.

Ráno jsme měli sraz před ubikacemi s plnou polní, honem nafasovat zbraně a první přesun asi kilometr na Ohňovou dráhu, i když já bych ji nazýval spíše kouřová.

Foto: Nástup

Rozdělili jsme se tam do tří družstev v každé četě a ti co zrovna necvičili na dráze, byli v kruhové obraně.

Psali jsme:Zatím největší ARMY TEST proběhl v Praze

Foto: Ohňová dráha

Prvně jsme si to zkusili na nečisto bez masky, potom na nečisto s maskou, ale bez kouře a na potřetí nám tam pustili pořádnou dávku kouře, takže jsme neviděli na krok.

Foto: Ohňová dráha

Dráhu jsme všichni zvládli, ale cca třetina lidí měla lehce popálené krky, což není nic příjemného.

Foto: Ohňová dráha

Po obědě a namaskování v kruhovkách jsme dostali souřadnice, na které se musíme po četách přesunout. Tam nám byly odebrány velké polní a předány další souřadnice, kam se musíme dostat do 60 minut (cca 3 km).

 
Foto: Ohňová dráha

Cestou jsme měli za úkol přebrodit rybníček v jeho nejhlubším bodě, ovšem zůstat u toho sušší. Takže z naší čety šla půlka komplet do naha a půlka v trenkách, zbytek věcí i se zbraní nad hlavou.

Foto: Překonání rybníčku

Něco jako stud tu jde opravdu stranou a holky se aspoň pokochaly ;-) Po přebrodění nás už čekal jen kilometrový přesun do cíle. Daný úkol jsme stihli za 42 minut, první četa za 55 minut, což bylo konečně vítězství, které nemohli nijak zpochybnit ani oni ;-)

Místo určení, bylo zároveň i naše místo na přespání. Dozvěděli jsme se, že „helikoptéry" s našimi věcmi nedorazí a tak jsme mohli použít jen to, co jsme měli po kapsách (někdo měl KPZ, svítilny atd, takže to šlo). Při stavění přístřešků jsme dostali do dvojice jedno syrové kuře, které bylo naší večeří.

Foto: Přístřešek

Všichni jsme se v pohodě najedli, tak to bylo fajn. Po cca hodince a půl u přístřešku, jsme dostali za úkol ve 23:00 vyrazit na souřadnice, které nám byly určeny s vysvětlením, že „helikoptéry" shodily náklad na špatné místo. To neznamenalo nic jiného než noční přesun pro ně a zpět. Bylo to zase cca 3km tam a 3km zpět. Došli jsme v 0:30, vybalili věci a spali. První četa došla o hodinu později, nevím, jestli to měli dál, ale my to bereme jako vítězství v KPV číslo dvě ;-)

Vojín Y

Pondělní budíček a pak sraz v 7 hodin, nafasovat vz.58 a pěší přesun na ohnivou dráhu.

Foto: Ohňová dráha

Zde je trasa (budovy, tunely atd.) kterou překonáváte v plynové masce a v zakouřeném prostředí. Nejprve na nečisto bez masek, potom s maskou a pak v kouři. Není to nic extra náročného, ale asi nic pro klaustrofobiky.

Foto: Ohňová dráha

Po ukončení jsme se přesunuli (nyní už pouze pěšky - můj odhad je, že za celé cvičení už to bude tak 40-50km) s plnou polní na určené pozice, kde nám byla batožina odebrána.

Přesun byl takové menší zápolení s 2. četou, kdo dřív a jak se dostane na pozice. Následně nám byly určeny pozice na spaní a bez vybavení stavějte, co dokážete. Většinou za použití nože a provázku jsme dělali přístřešky pro 3-4 lidi.

Později nám bylo na 2 osoby rozdáno syrové kuře a opět poraďte si. Musím uznat, že jsem měl strach, ale kuře po dvou hodinách na ohni bylo luxusní. Konkrétní příprava je tajemství šéfkuchaře ;-) Kdo chtěl, zalehl, ostatní byli na hlídce. Všem bylo jasné, že to není na dlouho a taky že nebylo.

Po cca 1,5hod jsme byli vyburcováni na nástup. Vaše věci jsou zde a můžete jít, trasa byla celkem náročná, ale musím se pochlubit, celá četa to dala v hodně velkém tempu. Zpět jsme došli skoro ve 2 hodiny ráno.

Den – 18, 23. 8. 2016

Vojín X

Ráno v 5:30 budíček, nastoupení v 6 družstvech, do kterých jsme byli rozděleni a hurá na celodenní přesuny. Princip byl, že jsme na začátku dostali souřadnice, na které musíme dojít, a tam nám budou předány další.

První stanoviště byla rozborka a zborka samopalu vz. 58 po slepu! Hodně kluků zde zjistilo, že má určité nedostatky i s manipulací zbraně, což rozhořčilo i instruktory.

Foto: rozborka a sborka samopalu vz. 58 po slepu!

Druhé stanoviště byla topografie, celkem hračka.

Foto: Topografie

Třetí bylo nejzajímavější, jako velitel jsem došel na křižovatku, tu jsem zabezpečil a z ničeho nic byl na nás simulován kontakt a já jako velitel byl zasažen. Tepenné krvácení na stehně, menší krvácení na ruce a celkově v bezvědomí.

Foto: Ošetřování raněného

Velení ve stresové situaci musel přejmout zástupce velitele a zorganizovat ošetření + následný přesun, jelikož zpravodajci hlásili zaměření naší pozice nepřátelskými dělostřelci.

Foto: Ošetřování raněného

Zbytek družstva musel naložit velitele na nosítka a odnést ho do určeného bezpečného prostoru (cca 1,5 km). Zde se hlavně moje družstvo spálilo, jelikož se se mnou na nosítkách vydalo úplně na druhou stranu a ušli cca 400 metrů, než jim instruktor naznačil, že jdou špatně. Takže celkově se se mnou kluci natahali asi 2,5 kilometru. Bylo mi jich až líto, že se se mnou musí tolik dřít, zvlášť když jsem s nimi měl zákaz komunikovat kvůli bezvědomí a hlavně mě neslo furt stejných 6 lidí.

Na posledním stanovišti jsme po lanech přelezli rybník, a co nejrychleji šli zpět do kasáren. Vyráželi jsme jako poslední družstvo a měli 42 minut, abychom se dostali k severní bráně.

Foto: Lezení po lanech

Všichni už zničené nohy, totálně vyčerpání, ale kousli jsme se a ke konci i utíkali. Dorazili jsme k ni za 40 minut a 12 vteřin, ale hlídači na bráně se na nás vyprdli a nepočkali o něco dýl než tam jsou normálně, abychom prošli. Toto bylo ohromně demotivující, pokračovat ještě v určitém tempu kolem celých kasáren, takže jsme se to nějak se ctí pokusili dojít a došli.

Následovalo už jen čištění zbraní, večeře a vyhlášení výsledků. Nakonec, i když moje družstvo došlo na kasárna poslední, celkový čas jsme neměli nejhorší (nepočítalo čekání na stanovištích, když tam někdo už plnil úkol), takže aspoň toto nás potěšilo.

Komplexní polní výcvik hodnotím nejlépe, jak mohu. Velice dobře zorganizovaný a celkově zajímavý. Ovšem také fyzicky nejnáročnější část výcviku. Nachodili jsme se za úterý cca 20 kilometrů s plnou polní, což sranda rozhodně není, ale všichni jsme to úspěšně zvládli a přísaha je doslova za dveřmi.

Vojín Y

Budík byl, myslím kolem 5 hodiny, snídaně, úklid přístřešku, nástup, rozdělení do menších skupin po cca 10 lidech a opět odchod (velká polní na zádech normálně po celou dobu).

Po cestě nás čekalo několik stanovišť, kde bylo např. skládání zbraně v plynové masce (zalepené oči), topografie, ošetření zraněného a následný přesun na nosítkách cca 1km, kde na nás čekala kladka na laně přes rybník, přechod po laně za větru, následně brodění v maskáčích a pak už jen odchod do kasáren. Zde čištění zbraní, večeře, vyhodnocení a na ubytovnu se ještě učit.

Foto: Kladka na laně přes rybník