EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Legendární ruský druhoválečný samopal PPŠ-41 Špagin

 08. 06. 2019      kategorie: Vojenská výzbroj      11 komentářů

Samopal PPŠ (Pistolet pulemjot Špagina) zkonstruoval Georgij Semjonovič Špagin a do výzbroje Rudé Armády byl zaveden 21. 12. 1940. Primárně byl konstruován pro použití bubnového zásobníku s kapacitou 71 nábojů, ale vzhledem k problémům s jeho spolehlivou funkcí byl již v únoru 1942 zaveden segmentový zásobník na 35 nábojů. Samopal tedy mohl (obdobně jako Suomi) používat dva typy zásobníků. Z hlediska technologie výroby se jednalo o jednodušší zbraň, než byl samopal PPD vz. 40. 

ppsh_01
Foto: Ruský voják se samopalem PPŠ-41 vede do zajetí příslušníka Wehrmachtu, 1943 | Bundesarchiv

PPŠ-41 byl pokračovatelem již zmíněných starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v sovětských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks) však vyšla z íránské kulometky v Teheránu.

Psali jsme: Samopal vzor 58 - československá legenda, která nestárne

Vzhledově se podobal svým předchůdcům PPD, šlo ale o zcela jinou konstrukci. Jeho výroba probíhala nejen ve zbrojovkách, ale i v mnoha dříve civilních závodech. Měl pouzdro závěru spojené s pláštěm hlavně, masivní neuzamčený závěr s pojistkou na napínací páce, přepínač způsobu střelby před jazýčkem spouště. Původní varianta měla stavitelné klapkové hledí s maximální hlední dálkou 1000 metrů, což byl ze strany konstruktéra optimismus hraničící s nedostatkem soudnosti (uvedená hodnota je cca 5× větší, než činí reálný dosah mířené palby ze samopalu na pistolový náboj). Jiná tvrzení praví, že první stavitelná mířidla této zbraně nemohla skutečně být funkční v souvislosti s reálným dostřelem zbraně. Většina zbraní však obdržela jednoduché překlápěcí hledí, určené pro střelbu do 200 m.

ppsh_04
Foto: Samopal PPŠ-41 Špagin | Wikimedia Commons

Samopal PPŠ-41 používá pistolový náboj 7,62x25 Tokarev, což je střelivo vyznačující se značným výkonem co do průraznosti či délky dráhy střely. Původní vojenské střelivo používající ocelovou střelu má fatální průraznost. Je možné uvést, že tento druh náboje má dopadovou energii nejméně 750 Joule. Bez větších problémů prorazí ocelový plech o síle až 4 mm. Reálný dostřel PPŠ-41 je nejméně 1000 metrů, pro porovnání lze použít výkon vojenské pistole TT-33, která používá stejný náboj. Uvedená pistole vykazovala při střelbě dostřel více jak 900 m. Samozřejmě přesnost střelby je na takovou vzdálenost již velmi špatná. Nicméně je potřeba si uvědomit, že po celé dráze střely je střela smrtelná. Pistole má hlaveň s délkou 116 mm.

Psali jsme: Dokonalá ochrana pro vaše zbraně

ppsh_03
Foto: Vojáci Rudé armády se samopalem PPŠ-41 v bitvě o Stalingrad | Flickr se souhlasem autora

Délka hlavně uvedeného samopalu je 265 mm a velmi dobrá přesnost střelby jednotlivými ranami je určitě 100 metrů. Pokud však střelec střílel v boji na velký či objemný cíl, např. stojící letadla či nákladní auta atd., mohl určitě tento cíl bez větších problémů zasáhnout, protože střela vzdálenost 1 000 m jistě dosáhla. Lze tedy tvrdit, že stavitelná mířidla prvních PPŠ-41 měla jistě svůj význam. Pozdější změna mířidel samopalu, kde jen překlapnutím na vzdálenost 100 a 200 metrů se pouze omezila volba vzdálenosti střelby na cíl. Tato technická změna byla způsobena především snahou o zjednodušení a zrychlení výroby zbraně.

ppsh_02
Foto: Samopal PPŠ-41 (2. zespoda) s dalšími druhoválečnými zbraněmi. Zcela dole je německá útočná puška Stg-44, nad PPŠ je americká puška M1 Garand a v pravém horním rohu je německý samopal MP-40 | Wikimedia Commons

Samopal byl oblíbenou kořistí vojáků Wehrmachtu, kteří ho oceňovali zejména v boji zblízka. Proto byl zaveden i v německé armádě jako MP 717(r) – „r“ v označení znamená russisch („ruský“) – případně překomorován na náboj 9 mm Luger, upraven na používání zásobníku z MP 40 a označen jako MP 41. Samopal PPŠ-41 sloužil po válce v celé řadě armád, československou nevyjímaje.

ppsh_05
Foto: Voják Wehrmachtu s ukořistěným PPŠ-41 v bitvě u Stalingradu | Bundesarchiv

Poslední kusy byly z ČSLA pravděpodobně vyřazeny až na přelomu 50. a 60. let s nástupem nové kategorie vojenských zbraní – útočných pušek na náboj středního balistického výkonu, u nás reprezentovaných typem Sa. vz. 58. Licenčně se vyráběl v Číně, ve Vietnamu na jeho konstrukčním základě vznikl samopal K-50. Se svým typickým designem se pepeška stala jakousi ochrannou známkou a charakteristickým znakem vojáků Rudé armády, a dodnes je k vidění na mnoha obrazech, sochách a pomnících v zemích bývalého východního bloku.

Video: Samopal PPŠ-41 Špagin v akci / YouTube

 Autor: Fels

CENOVÉ BOMBY (872)

Komentáře

Emil

02. 07. 2019

Jak chtělo NATO vyhrát 3.světovou válku?
Mohl být chvíli v akci v Evropě
V době Studené války mohlo napětí mezi Západem a Sovětským svazem přerůst v masivní vojenský střet. Američtí a západní plánovači správně předvídali, že v případě masivní konvenční války se hlavním dějištěm stane Evropa.
https://www.armadninoviny.cz/jak-chtelo-nato-vyhrat-treti-svetovou-valku3f.html

Oleg

17. 06. 2019

Kluci v Pentagonu zase něco vymyslí,aby podobné zbraně ožívali a kapsy se jim plnily
Srovnání civilizací: armádní náborový klip Ruska
https://www.youtube.com/watch?v=V5L_yQ41Zvw

Občan

12. 06. 2019

Jirko,
samopaly se nedělali jen z hlavni pušek, ale hlavně pušek se i využívali pro výrobu hlavní k samopalu.:gun:

Jirka_26

11. 06. 2019

No, já nevím, ale jestli se vyrobilo těchto zbraní 5 milionů, znamenalo byto rozřezat 2,5 milionu jiných pušek - takové množství stejných zbraní skutečně někde ve skladech bylo?

Michal

09. 06. 2019

..jen by mne zajímalo co autor myslel dopadovou energií 750J ....E12 je 801J ...tak to jako, že dopadla kam?

R

09. 06. 2019

Pokud si dobře vzpomínám, tak se někde psalo, že na začátku měli nasazený bubnový zásobník a po vystřílení bubnového používali zahnuté zásobníky.

BNP

08. 06. 2019

Že se dělaly hlavně na PPŠ "překomorováním", nebo rozřezáním hlavně Mosina na dvě půlky je pitomost...používal se jen výchozí materiál, surový odlitek, nebo vákovek hlavně o stejném kalibru a stoupání...
Špagin, pokud nemá "vykotlanou"hlaveň je přesný, na svojí třídu až obdivuhodně a to nejen při střelbě jednotlivými ranami, tak dávkou, k tomu se jeho konkurent MP 38/40 i ostatní 9mm samopaly nemůžou rovnat...
...a postřílet si z něj je opravdový zážitek...

astv

08. 06. 2019

:))))))))))))))))))))))))

MildaS

08. 06. 2019

satestsat121: Ano, na celé zbrani byly pouze dvě obráběné části. Zbytek byl vylisován a svařen.
Před tímto samopalem se zkoušel velmi složitý děgťarjov PPD 40. Byl však tak složitý na výrobu a náročný na údržbu, že se jich mnoho nevyrobilo a většinou je měli důstojníci ( např. plukovník Svoboda)
Sudajev byl samopal hlavně do obrněné techniky, kde dřevěná pažba vysloveně vadila. Vyráběl se pouze jako sklopka a bez možnosti střílet jednotlivé rány. Kadenci měl zhruba poloviční než měl špagin

MildaS

08. 06. 2019

David Khol: Samopal Špagin měl všehovšudy jen dvě obráběné části a hlaveň to nebyla. ta pocházela ze starých carských pušek Mosin. Prostě se vzala jedna puška, hlaveň se přeřízla na polovic a byla dvě hlavně do špagina. Takže materiálu na převrtání tam bylo opravdu dost

satestsat121

08. 06. 2019

Nebyla to přesná zbraň, zásobník měl na 71 + rezervní zásobník, tedy celkem 142 kusů nábojů,zbraň nebyla určená k přesnému střílení. ALE i tak se jedná o zbraň ve své jednoduchosti s palebnou silou velmi dobrou. Výroba rychlá, hlavěň se používala z pušek (vintovky 1891), kterých bylo ve skladu dosti a ostatní je již lisované.Pro boj v zákopech velmi dobrá, palebná síla samopalníků splňovala co se od ní očekávalo. No, ale byla zde například ještě Beretta, ale i Sudajev. Pro výrobu v Rusku ideální a zbraň bylo opravdu ve své jednoduchosti velmi dobrá.Stg-44, to již byla zbraň budoucnosti.
Nebyla to žádná kopie finského samopalu. Ten byl vypracován velmi dobře až perfektně, ruský samopal byl tak jednoduchý, že nebylo co kopírovat.

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací