EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Legendy z Bratrstva neohrožených: Joseph „Joe“ Toye

 01. 05. 2021      kategorie: Vojenská historie      0 bez komentáře

Joe Toye se narodil 14. března 1919 v Hughestownu ve státě Pensylvánie jako syn horníka Petra a jeho ženy Beatrice Toyeových. Již ve velmi mladém věku zanechal školy a začal pracovat, tak jako jeho otec, v dole. Později pracoval ve slévárně nebo jako pomocná síla ve mlýně.

Po japonském útoku na základnu americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru (7. prosince 1941) se Joe o čtyři dny později dobrovolně hlásí do řad americké armády. Stává se tak na základně Wilkes Barre, kde absolvuje základní výcvik. Následně je převelen do Washingtonu DC. Není však spokojen s výší svého platu a poté, co se doslechne, že příslušníci nově vzniklých výsadkových jednotek jsou placeni lépe, než "obyčejná" pěchota, se hlásí právě k výsadkářům. Následně je přijat a převelen do tábora Toccoa v Georgii, kde se právě formují útvary nově vznikající101. výsadkové divize. Následně se stává příslušníkem roty E, 2. praporu, 506. výsadkového pluku.

148153384_10157510934030800_300426730127541793_o
Foto: Joe Toye během své služby v armádě | US Army / Public Domain

V roce 1943 po absolvování náročného výcviku se Joe Toye s celou divizí přesouvá do Velké Británie, kde se již shromažďují síly určené k invazi do kontinentální Evropy. K té nakonec dochází 6. června 1944. Joe si během seskoku bolestivě zraní ruku, přesto bude mezi 13 muži, kteří pod velením poručíka Richarda Winterse zaútočí u Brecourt Manor na pozice čtyř německých lehkých polních houfnic leFH 18 ráže 105 mm ostřelujících invazní pláž Utah. Tuto baterii se nakonec, při ztrátě jednoho padlého, podaří americkým výsadkářům zničit. Rota se poté zúčastní dalších bojů o normanské předmostí, např. v rámci dobytí města Carentan a jeho udržení proti protiútoku pancéřových granátníků 17. divize SS Götz von Berlichingen a německých výsadkářů. Později je divize z Francie stažena k odpočinku zpět do Velké Británie.

Joe Toye absolvuje svůj druhý bojový seskok 17. září 1944 během operace Market - Garden v Nizozemí. Zde je raněn během nepřátelské dělostřelecké palby, za což obdrží své první Purpurové srdce. I když se 101. výsadkové divizi podaří osvobodit Eindhoven, bude se muset po německém protiútoku nakonec stáhnout. Toye se vyznamená poté, co jako velitel družstva dostane rozkaz zajmout a přivést k výslechu německého zajatce. Joe do "země nikoho" vyrazí zcela sám a zanedlouho se skutečně vrátí se zajatcem. Díky němu tak Američané zjistí, že stojí proti silám 107. německé tankové brigády.

Po neúspěchu operace Market - Garden nedostanou příslušníci 101. výsadkové divize příliš času na odpočinek. 16. prosince 1944 vyráží k rychlému přesunu do Belgie. Jejich úkolem je čelit protiútoku jednotek německé 5. tankové armády. Výsadkáři mají nedostatečné zásoby prakticky všeho, včetně zimních uniforem a těžkých zbraní. I přesto se zakopou a připraví k obraně u důležité silniční křižovatky u města Bastogne v okolních lesích.

SUPPLY_BY_AIR_2
Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize odtahují shozené zásoby léčiv u města Bastogne | US Army / Public Domain

Zde je Joe Toye 1. ledna 1945 zraněn střepinou dělostřeleckého granátu do ruky. Je odvezen do polní nemocnice v Bastogne, ale protože nechce nechat své spolubojovníky čelit nepříteli samotné, po ošetření se vrací zpět do první linie. Richard Winters později vzpomínal, že když viděl Toye jak prochází kolem jeho velitelského stanoviště k frontové linii, zavolal na něj, aby si na chvíli odpočinul, proč si nechce užít pár dní klidu. Toye jen odpověděl: "Chci být se svými kamarády." O dva dny později, 3. ledna 1945, přichází seržant Joe Toye během jednoho z mnoha německých dělostřeleckých přepadů o pravou nohu. Během pokusu o jeho záchranu přichází o pravou nohu po dalším výbuchu i jeho přítel seržant William Guarnere. Oba výsadkáři svá těžká zranění přežijí.

Joe Toye je krátce poté převezen zpět do Spojených států. Absolvuje celkem devět operací. Z vojenské nemocnice v Atlantic City ve státě New Jersey je propuštěn v roce 1946, to už je poprvé ženatý. Později se s manželkou rozvedl, aby se oženil ještě jednou. Joe nakonec vychová tři syny a dceru. V invalidním důchodu si přivydělává výrobou vrtáků. Joe Toye, držitel mj. Bronzové hvězdy a čtyř Purpurových srdcí za zranění (což je mimochodem nejvíc ze všech příslušníků roty E) umírá ve svých 76 letech 3. září 1995 v Readingu v Pensylvánii na rakovinu.

Přidat na Seznam.cz
CENOVÉ BOMBY (251)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací