Ve třetím díle naší minisérie Lev v područí orlice, ve které představujeme jednotlivé československé zbraně, které během 2. světové války využívalo nacistické Německo, se podíváme na československá protivzdušná děla a kulomety, které v počtu více než 500 kusů Němci ukořistili.

Protiletadlová děla malé ráže

První protiletadlová děla Československá armáda zařadila do svého arzenálu krátce po konci první světové války, kdy v roce 1919 Československo zakoupilo 47 rychlopalných protiletadlových děl Becker M2 ráže 20x70RB. Spolu s nimi bylo zakoupeno i 250 000 kusů munice.

Foto: Prvním protiletadlovým automatickým dělem se stal německý 20mm kanón Becker M2 | Alta Pete Oerlikon

Psali jsme:Bitva o Kolwezi a tajemný tvor kongamato

Prototyp děla Becker M2 se objevil již v roce 1914 a stojí za ním inženýr Reinhold Becker. Jednalo se o na výrobu relativně levný automatický protivzdušný prostředek, který byl i velice lehký, kdy bez nábojů vážila samotná zbraň pouhých 30kg. Československá armáda, která děla ráže 20mm označovala za „velké kulomety“ plánovala použít jako ochranu přechodů a mostů proti nízko letícím letadlům. Ovšem ukázal se velký neduh děl Becker a to nízká úsťová rychlost, která činila pouhých 500 m/s, kvůli čemuž bylo možné zasahovat cíle na maximální vzdálenost pouze 600 metrů, což bylo velice málo.  I když tato děla brzy zastarala, stále se udržela ve výzbroji až do roku 1939, kdy Němci ukořistili 29 kusů, které byly poté předány fašistickému loutkovému Slovenskému štátu. 

Na počátku 30. let začala Československá armáda hledat nový automatický prostředek protivzdušné obrany.  Pohled padl na 20mm protiletadlový kanón S1 švýcarské společnosti Oerlikon Contraves AG. Tento kanón byl komorován pro výkonnější náboj 20x110mm, což zvýšilo úsťovou rychlost na 830 m/s, čímž se zvýšily penetrační schopnosti proti pozemním cílům, tak se i zvětšila účiiná vzdálenost palby, podle společnosti mohl kanón ničit vzdušné cíle ve výšce 3 kilometry až na vzdálenost 4.4 kilometru, reálné použití ovšem ukázalo, že vzdálenosti byly zhruba poloviční. Rychlost střelby činila 450 ran za minutu a elevační úhly byly -8° až +75°, přičemž otoč byla plných 360°.

První várka 12 kanónů byla zakoupena v roce 1934. Po důkladných polních a vojenských zkouškách byl protiletadlový kanon zařazen do výzbroje pod označením 2 cm VKPL vz. 36 (2cm Velký Kanón Proti Letadlům vzor 1936) a v roce 1936 bylo rozhodnuto o nákupu 424 kusů těchto děl. Ta nebyla až do Mnichova plně realizována a v roce 1938 bylo ve stavu Československé armády přítomno 285 těchto děl. Přeprava byla realizována pomoci nákladních vozů Tatra T82. 2 cm VKPL vz.36 byly rozděleny do 16 rot protivzdušné obrany, které byly převážně připojeny k „rychlým“ (motorizovaným) divizím. Nevýhodou ovšem byla nemožnost střílet z korby auta, proto byla brzy vyvinuta plošina pro čtyřtunové nákladní automobily Tatra T85, která dovolovala plnou palbu z korby vozu. Jednalo se o první samohybný protivzdušný prostředek ve výzbroji Československé armády, která byla schopna poskytovat protivzdušnou obranu za pohybu. 

Foto: 2cm velký kulomet proti letadlům vzor 1936 | AČR

Psali jsme:Zapomenutá nacistická výcviková centra a kasárny

Ozbrojené síly Třetí říše obdržely 165 protiletadlových děl 2 cm VKPL vz. 36, 62 dalších bylo převedeno do stavu fašistické slovenské armády. Výhodou bylo, že VKPL využíval stejnou munici, jako německý FlaK 28. jak se válka vyvíjela, byla potřebná automatická děla větší ráže a tak byly československé kanóny určené především k ochraně polních letišť.

České zbrojovky za okupace zbraně německého typu nejen vyráběly, ale podle německých zakázek také konstruovaly nové. Pro Kriegsmarine  konstrukční kancelář podniku Waffenwerke Brünn (jak se Zbrojovka Brno v letech okupace jmenovala) vytvořila 30mm dvojité protiletadlové dělo určené k vyzbrojování ponorek a malých lodí. 

Výroba 3,0 cm MK 303 (Br) protiletadlového děla (také známého jako 3,0 cm Flakzwilling MK 303) začala v říjnu 1944. Jednalo se o automatické dvojhlavňové protivzdušné dělo určené k bezprostřední protivzdušné obraně. Zbraň byla krmena z 10 raných zásobníků a oproti německému kanónu 3 cm Flak 103/38 mělo brněnské dělo delší hlaveň a tím i větší úsťovou rychlost,  která dosahovala až 900 m/s. Přestože byly dvojitá 30mm protiletadlová děla původně určena pro instalaci na lodě a ponorky, většina z nich byla používána ve stacionárních pozemních pozicích. Před kapitulací Německa bylo dodáno více než 220 protiletadlových instalací 3,0 cm MK 303 (Br). Po válce posloužil kanón jako základ pro 30mm PLDvK vz. 53, který se stal výzbroji legendární Ještěrky, tedy vz. 53/59.

Foto: 3,0 cm Flakzwilling MK 303 po válce posloužil k vývoji legendární Ještěrky | Wikimedia Commons / Public domain

Přehoupneme se do větší ráže. Krátce po přijetí 47mm protitankového děla KPÚV vz. 36, společnost Škoda vytvořila na jeho základě protiletadlový kanon 4,7 cm kanon PL vz. 37. Jednalo se o upravený protitankový kanón určený k palbě na letící cíle. Proti těm se využívala tříštivo-trhavá munice o hmotnosti 1.6kg, ty byl kanón schopný střílet rychlostí 780 m/s rychlostí 20 ran za minutu. S přihlédnutím ke skutečnosti, že koncem 30. let 20. století na trhu s protiletadlovými děly dominovaly automatické kanóny ráže 37–40 mm, se ukázala konstrukce poloautomatické zbraně stejné ráže jako neperspektivní a Československá armáda o ni neprojevila zájem. Jedinou výhodou například proti proslaveným dělům 40mm Bofors byla nižší pořizovací cena a jednoduchost konstrukce. I přes svou zastaralost si děla ovšem objednala Jugoslávie, která poté ukořistili Němci. I když se v tu dobu jednalo o neperspektivní protiletadlový koncept, Němcům se líbilo využití nárazové střely se stopovkou, velký dosah a přesnost palby, proto umístili tato děla do Atlantickéhovalu, kde byl jejich úkolem boj s menšími nepřátelskými loděmi a vyloďovacími čluny, proti kterým se jevil jako ideální. Němci je do výzbroje zařadili pod názvem 4,7 cm Flak 37(t).

Foto: 4,7 cm kanon PL vz. 37 ve své době nebyl nikterak dobrou zbraní | VHÚ

Protiletadlová děla střední ráže 

Československo po Rakousku-Uhersku zdědilo 76,5 mm protiletadlové dělo 8 cm Luftfahrzeug Abwehr-Kanone M.5 / 8 MP. U tohoto kanónu bylo zajímavostí užití bronzové hlavně, která byla typická spíše pro kanóny 19. století. V bojové poloze vážil protiletadlový kanon 2 470 kg a náměr činil -10 ° do + 80 °. Účinný dosah byl 3 900 metrů a rychlost palby činila 7-9 ran za minutu. Nevýhodou ovšem byla absence kolové lafety a dělo bylo určeno striktně ke stacionární obraně, proto byla v roce 1923 vyvinuta kolová lafeta. Nevýhodou byla nízká úsťová rychlost, která činila pouhých 500 m/s. I přes to zůstala tato děla ve výzbroji až do roku 1939, kdy byly ukořistěny Němci. Ty je i přes svou zastaralost zařadili do výzbroje a umístili je do Atlantického valu.  

Dělo bylo nicméně modernizováno a mezi léty 1928 až 1933 bylo vyrobeno 132 modernizovaných protiletadlových děl Škoda 76,5 mm L/50 s prodlouženou ocelovou hlavní a vylepšeným závěrem. Úsťová rychlost vzrostla na 808 m/s a rychlost palby vzrostla na 10-12 ran za minutu. Výrazným zvýšením bojové  síly byla i instalace optického dálkoměru. Němci tato děla zařadili do výzbroje pod názvem 7,65 cm Flak 33(t).

Foto: 8 cm Luftfahrzeug Abwehr-Kanone M.5 / 8 MP využíval bronzovou hlaveň a velice rychle zastaral | Wikimedia Commons / Public domain

Ve druhé polovině 30. let v plzeňské Škodě začali vyvíjet moderní protiletadlové dělo střední ráže. Výsledkem bylo na svou dobu velice moderní dělo s klínovým závěrem. Do výzbroje bylo dělo zařazeno pod názvem 8 cm PL kanón vz. 37. Rychlost střelby byla 12-15 ran za minutu. Maximální dosah střelby proti vzdušným cílům byl 11 400 m a náměr se pohyboval od 0 do + 85°.  Mezi podzimem 1937 a březnem 1939 vojáci obdrželi 97 těchto děl, které byly po okupaci rozděleny mezi nacistické Německo a fašistické Slovensko. Němci tato děla zařadili do výzbroje pod názvem 7,65 cm Flak 37(t).

Foto: 8 cm PL kanón vz. 37 | Nils Mosberg

V roce 1937 bylo do výzbroje zařazeno další dělo střední ráže a to 7,5 cm PL kanón vz. 37. Úsťová rychlost činila 775 m/s a rychlost palby byla opět 12-15 ran za minutu. Maximální dosah střelby proti vzdušným cílům byl 9 200 metrů. Původně se jednalo o exportní kousek, ovšem zhoršená bezpečnostní situace si vyžádala i zařazení do domácí Československé armády. Kromě Československé armády se kanón vyvážel taktéž do Argentiny, Litvy, Rumunska a Jugoslávie. Němcům se podařilo ukořistit 90 těchto protiletadlových děl a z části byly předány Itálii a Finsku. Němci samotní je zařadili do výzbroje pod názvem 7,5 cm Flak M 37 (t). 

Foto: 7,5 cm PL kanón vz. 37 | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1922 byl do výzbroje zařazen protiletadlový kanón ráže 83,5 mm společnosti Škoda. Do výzbroje vstoupil pod názvem 8,35 cm kanón proti letadlům vz. 22 a ve své době se jednalo jednoznačně o nejlepší protiletadlové dělo ve své třídě na světě! Kanón střílel 10kg granáty 83,5 x 677 mm R na vzdálenost až 11 000 metrů. Rychlost palby činila 12 ran za minutu a náměr se pohyboval od 0 do +85°. Československá armáda do výzbroje zařadila celkem 144 děl a dělo bylo poté nabízeno i na export. Jelikož se jednalo  té době o světovou špičku, byla výroba poměrně náročná a vysoká byla i cena, proto se jediným zahraničním uživatelem stala Jugoslávie.  Po okupaci obdržel Wehrmacht 119 protiletadlových děl ráže 83,5 mm a téměř 315 tisíc granátů, zbylých 25 děl bylo předáno fašistickému Slovenku. Němci děla zařadili do výzbroje pod názvem 8,35 cm Flak 22(t) a použili je i při ostřelování Maginotovy linie. Od roku 1944 se pro děla vyráběly i protipancéřové projektily k palbě na tanky. 

Foto: 8,35 cm kanón vz. 22 patřil ve své době ke světové špičce, nevýhodou byla vysoká cena | VHÚ

Během první světové války vyráběla Škoda pro Rakousko-Uherskou armádu děla ráže 90mm, která sloužila jako pomocná děla na křižnících. V roce 1919 bylo osm 90mm děl umístěno ve stacionárních pozicích podél Dunaje. Jejich hlavním účelem bylo v první fázi čelit případným útokům maďarských monitorů na Československo a boj proti vzdušnému nepříteli byl považován za vedlejší úkol. V roce 1920 byla zahájena malosériová výroba 9 cm PL kanónu vz. 12/20 s upravenými mířidly a rychlejším otáčením hlavně pro protivzdušnou palbu. Úsťová rychlost činila 770 m/s a rychlost palby byla 9 ran za minutu. Maximální dosah střelby proti vzdušným cílům byl 6 500  metrů. Náměr se pohyboval od -5° do +90°.

Foto:  9 cm PL kanón vz. 12/20 byl zastaralý a Němci ho nasadili do boje, až když měli nedostatek modernější techniky | AČR

Po okupaci Československa Němci ukořistili celkem 12 děl a více než 26 tisíc granátů. Jako zastaralé ovšem byly uloženy do skladů. Reaktivovány byly až v roce 1943 z důvodu akutního nedostatku systémů protivzdušné obrany a vstoupily do služby pod názvem 9 cm Flak M 12(t). 

Zdroj: TopWar