Válka na Ukrajině, ale i celkové zhoršení bezpečnostního klimatu nutí evropské státy posilovat své ozbrojené síly. Především se navyšují početní stavy armád, které se právě ve světle zkušeností z ukrajinského konfliktu ukazují jako nedostatečné. Adekvátně tomu rostou i počty zbraní a techniky. Zároveň dochází k nahrazování starší techniky a pořizování nových zbraňových systémů, které lépe odpovídají potřebám moderního boje.

Foto: Patria XA-300 ve službých Lotyšské armády | Wikimedia Commons / Public domain

Zkušenosti evropských armád, včetně AČR, však ukazují, že k takovému navýšení početních stavů nestačí často zmiňovaná 2 % HDP na obranu. Evropské státy si zároveň uvědomují, že nelze bezhlavě zvyšovat výdaje a nakupovat vše, co se jim zalíbí — ekonomické možnosti jsou omezené. To vše nutí armády hledat ekonomická řešení s maximálně výhodným poměrem cena/výkon.

I proto, zejména v oblasti vojenské techniky, dochází k hledání nových cest, jak dosáhnout co největší efektivity. Poněkud paradoxně se tak znovu objevují některá starší řešení. Jednou z takových cest je znovuobjevení kolových obrněných transportérů v uspořádání 6x6.

Obrněné transportéry v uspořádání 6x6 byly před vypuknutím války na Ukrajině spíše zavrhovány. A to přesto, že před desetiletími, v době studené války, tvořily nedílnou součást výzbroje evropských armád. Už tehdy bylo patrné, že pásová bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry svým počtem nepostačují ke splnění všech úkolů armád. Zkušenosti rovněž ukázaly, že pro určité typy terénu se kolová technika hodí lépe. Kolová vozidla byla navíc levnější a jejich provoz méně nákladný. Většina armád proto kombinovala pásová bojová vozidla pěchoty s kolovými obrněnými transportéry.

Tyto kolové obrněné transportéry, jako například francouzský typ VAB, byly z dnešního pohledu jednoduché a nenáročné konstrukce. Disponovaly poměrně slabou výzbrojí, tvořenou převážně velkorážovými kulomety, a skutečně sloužily pouze jako obrněné transportéry. Jejich pancéřování bylo slabší a poskytovalo ochranu především proti střelbě z pěchotních zbraní.

Zajímavé je, že v západních armádách se nejvíce osvědčilo uspořádání 6x6. To se ukázalo jako praktičtější než uspořádání 8x8, typické například pro sovětské obrněné transportéry BTR. Ty sice měly podobné rozměry a nízkou hmotnost, ale za svou kompaktnost platily stísněnými prostory pro posádku.

Postupem času se vývoj ubíral směrem k větším, těžším a lépe vyzbrojeným vozidlům. Kategorie jednoduchých, levných obrněných transportérů v uspořádání 6x6 se postupně transformovala v delší a těžší vozidla s uspořádáním 8x8. Tato vozidla získala silnější pancéřování a účinnější výzbroj, například malorážové kanony ráže 25–40 mm.

Došlo tak k přechodu od klasických obrněných transportérů ke kolovým bojovým vozidlům pěchoty. Zásadním rozdílem mezi bojovým vozidlem pěchoty a obrněným transportérem je právě použití zbraně s ráží vyšší než 20 mm. Postupně se objevila celá řada kolových bojových vozidel pěchoty, mezi něž patří i typ Pandur II, který využívá Armáda České republiky. Kolová bojová vozidla pěchoty v uspořádání 8x8 však mají i své nevýhody. Předně jsou těžká — hmotnost nejmodernějších typů se dnes běžně pohybuje mezi 32–35 tunami, což omezuje jejich schopnost operovat v některých typech terénu.

Dalším problémem je jejich vysoká cena, která znemožňuje pořízení těchto vozidel v dostatečných počtech. Armády proto tato těžká vozidla často doplňují lehčími obrněnými automobily s uspořádáním 4x4, které ale mají výrazně nižší průchodnost terénem. Jako určité kompromisní řešení se proto jeví obrněné transportéry v uspořádání 6x6 — lehčí, levnější a s lepší mobilitou než jejich těžší protějšky. V Evropě se v posledních letech objevilo hned několik lehkých kolových obrněných transportérů v uspořádání 6x6. Většinou jde o modernizované verze starších konstrukcí, které byly upraveny tak, aby vyhovovaly současným požadavkům — tedy větší vnitřní prostor a lepší pancéřová ochrana.

Například v Německu pokračuje výroba osvědčeného typu Tpz Fuchs. Největšího úspěchu však dosáhl obrněný transportér XA-300 od známé finské firmy Patria. Obrněné transportéry XA-300 nejsou nahodilou konstrukcí, ale výsledkem dlouhodobé geneze. Vývojem obrněných transportérů v uspořádání 6x6 se finská společnost Patria začala zabývat již na počátku osmdesátých let minulého století. Tehdy finská armáda potřebovala nahradit nevyhovující sovětské obrněné transportéry BTR-60. Vadila především zastaralá koncepce s motorem vzadu a prostorem pro výsadek uprostřed vozidla, ale i nedostatečná průchodnost terénem.

Proto bylo rozhodnuto vyvinout domácí typ. Firma Sisu (předchůdkyně dnešní firmy Patria) postupovala s maximálním důrazem na účelnost a finanční úspornost. Výsledkem byl obrněný transportér XA-180 Pasi — ve své době poněkud atypická, ale velice účelná konstrukce s moderně řešeným prostorem pro výsadek v zádi vozidla. Na XA-180 pak navázaly jen mírně odlišné verze XA-185 a XA-188.

Vozidla XA-180/185/188 se rozšířila nejen ve finské armádě, ale také v Norsku a Nizozemsku. Zajímavé je, že ačkoliv byla původně koncipována jen jako obrněné transportéry, osvědčila se i jako nosiče zbraňových systémů, včetně protiletadlové verze se systémem Crotale NG. Tyto transportéry byly úspěšně nasazeny v misích OSN.

Další generaci představovaly XA-202/203, které nabídly částečné zesílení pancéřování, aby odolaly i palbě z ruských kulometů KPV ráže 14,5 mm. Nejnovější generací finských obrněných transportérů je typ Patria XA-300, vzniklý na základě dohody o společném vývoji mezi vládami Finska a Lotyšska (původně se účastnilo i Estonsko, které však odstoupilo). Už od začátku bylo rozhodnuto, že XA-300 bude navazovat na předchozí konstrukce XA-202/203. XA-300 je typický obrněný transportér — rozměrné krabicovité vozidlo 6x6 s rozměry 7,5 m x 2,9 m x 2,5 m, nabízející dostatek prostoru pro výsadek a zajišťující vojákům dobré pracovní podmínky.

Patria XA-300 má lehčí pancéřování chránící proti palbě pěchotních zbraní a velkorážových kulometů, což odpovídá jeho roli „obrněného taxi“. Výzbroj tvoří pouze kulomety, což je s ohledem na jeho účel dostačující. Významnou výhodou je jednoduchá výroba a nízká cena, což přispělo k jeho úspěchům. Finská armáda si zatím objednala 162 vozidel XA-300 a vzhledem k bezpečnostní situaci v Evropě, zejména hrozbě z Ruska, je pravděpodobné, že tento počet poroste. Lotyšsko, další účastník programu, plánuje pořídit 200 jednotek a podílí se i na jejich výrobě, čímž podporuje svůj zbrojní průmysl. Švédsko si objednalo více než 340 vozidel a lze očekávat další navýšení kvůli trvajícímu napětí s Ruskem. Největší úspěch se rýsuje v Německu, kde XA-300 soutěží v tendru na nové obrněné transportéry. Přestože domácí průmysl nabízí podobný transportér Fuchs, německá armáda preferuje právě Patria XA-300. Plánuje pořídit až 1000 těchto vozidel, což by z něj učinilo nejpočetnější kolový obrněný transportér evropských armád NATO.

A co Česká republika?

Na první pohled se zdá, že AČR má potřebu kolových obrněných transportérů pokrytou díky Pandurům. Jenže těch má relativně málo a jejich počet se dlouhodobě nedaří navýšit. Pandury navíc již dosáhly poloviny své životnosti a modernizace i nákup nových kolových BVP jsou finančně náročné.

AČR by tedy mohla zvážit levnější a méně náročné řešení — Patria XA-300, jako doplněk k těžším Pandurům a budoucím KBVP. Tento model je vhodnější než obrněné automobily TITUS, které AČR používá primárně jako velitelsko-štábní vozidla, a nikoliv pro transport pěchoty.

Je zajímavé, že Lotyšsko využívá Patria pro svou Národní gardu a podobně i Finsko a Švédsko vybavují tímto modelem své záložní jednotky. Česká republika by tak mohla využít XA-300 pro své Aktivní zálohy, což by posílilo obranyschopnost země bez enormních výdajů. Vzhledem k rostoucímu počtu evropských armád zavádějících Patria XA-300 a jeho výhodám by se mohlo jednat o efektivní a dostupné řešení i pro AČR.

Zdroj: armyrecognition.com, ATM