Ponorky dnes patří k naprosto běžným strojům, podobně jako auta, lodě nebo letadla. Není to však zas tak dlouho, kdy se tento vynález stal zbraní, která nadobro změnila způsob vedení války. Jedna atomová ponorka má potenciál zničit až několik desítek strategických cílů a na rozdíl od pozemních sil se může snadno přemisťovat.

První historicky doloženou ponorkou bylo plavidlo zkonstruované během roku 1624 nizozemským konstruktérem Corneliusem van Drebelem. Toho k její konstrukci údajně inspirovala jeho účast v expedici k obleženému La Rochelle. Údajně se jednalo o obyčejný člun upravený důkladným utěsněním a nahrazením paluby skleněnými deskami. Po deset let člun sloužil k obveselení londýnské smetánky.

První konstrukce určená pro válečné účely vznikla v Rusku za doby panování Petra I. Konstruktérem byl Jefin Nikonov a s ponorkou prý provedl několik úspěšných ponoření. Ovšem při předvádění panovníkovi došlo k nehodě, při které se ponorka potopila poněkud definitivněji. Nedlouho po smrti Petra I byl projekt admiralitou ukončen.

Psali jsme:Nový ruský AWACS A-100 Premier má zpoždění

První plně funkční bojově nasazenou ponorkou byla ponorka Turtle (Želva), sestrojená roku 1776 Davidem Bushnellem v průběhu války za nezávislost USA.

Foto: Turtle (angl. Želva) byla ponorka, jež byla navržena v roce 1775 americkým vynálezcem a vlastencem Davidem Bushnellem. Je první známou ponorkou v dějinách, která byla použita při útoku na nepřátelskou loď s úmyslem ji potopit. Za svůj název vděčí podobnosti se dvěma želvími krunýři přiloženými k sobě. David Bushnell své plavidlo nabídl Georgi Washingtonovi v době, kdy americké kolonie bojovaly o svou nezávislost.

Prvním úspěšným nasazením ponorky v přímém boji bylo nasazení konfederační ponorky Hunley proti unijní obrněné lodi Houstanic. Unijní loď byla zničena minou umístěnou na dlouhé tyči, ponorka však byla ztracena poté co se posádka udusila když na dně čekala na proud který by ji umožnil návrat. Tato skutečnost byla dlouhá léta neznáma. Ponorka byla 8. srpna 2000 vyzdvižena. Přesto při porovnání ceny ponorného člunu a moderní unijní obrněné lodi jde nepochybně o první úspěch, který nepřítele zasáhl více než útočníka.

- Od dřeva k atomu

Psali jsme:Kamaz v Arktidě úspěšně otestoval bezpilotní nákladní vozidla

Největším ,,motorem" k vývoji technologií jsou válečné konflikty a tento vývoj zasáhl i odvětví ponorek. 1. a 2. světová válka ukázala smrtící účinnost těchto zbraní, ale také jejich slabé stránky. Baterie nebyly tak výkonné a udržely ponorky pod vodou jen pár desítek minut a na hladině, kde mohly ponorky používat spalovací motory byly velmi zranitelné. A protože se po konci 2. světové války začala rozvíjet jaderná energie, pohon pro ponorky byl jasný. Netrvalo dlouho a světlo světa spatřila první atomová ponorka jménem USS Nautilus, která byla námořnictvem Spojených států zařazena do služby v roce 1954. Své výhody ukázal velmi předsvědčivě, když dokázal urazit 3400km bez nutnosti vynoření se na hladinu a podařilo se mu podplout pod Severním pólem!

Jaderné ponorky převzaly v průběhu studené války hlavní funkci při jaderném odstrašování. Klasický nosič střel nese 16 nebo 20 (ruský) a 24 (americký) balistických střel, z nichž každá má zpravidla několik silných (Rusko) nebo přesných (USA) jaderných hlavic, které se po určité době po odpálení rozdělí a pokračují k cíli samostatně (technologie MIRV). Jedna atomová ponorka má tedy potenciál zničit několik desítek strategických cílů. Na rozdíl od pozemních sil se může snadno přemisťovat. To znamená, že se může přesunout na pozici vhodnou pro útok, ale také najít a zlikvidovat ji je mnohem těžší než pozemní prostředky. V podstatě tak vylučuje možnost úspěšného preventivního úderu, u nějž by útočící strana mohla počítat s likvidací většiny jaderného arzenálu protivníka ještě dříve, než ho stihne odpálit.

Foto: USS Nautilus (SSN-571) byla první provozuschopná nukleárně poháněná ponorka a první plavidlo, jež dokončilo podmořskou plavbu pod Severním pólem. Tato plavba označená jako operace Sunshine se uskutečnila 3. srpna 1958. Patřila námořnictvu Spojených států amerických. Jméno lodi bylo převzato od fiktivní ponorky Nautilus ze slavného Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Nautilus byl postaven především jako experimentální loď k ověření schopností a možností plavidel s principiálně novým pohonem. Loď sloužila až do roku 1980. Dochovala se jako muzejní loď.

Třída Ohio je třída amerických balistických ponorek s jaderným pohonem z doby studené války. V letech 1976–1997 bylo postaveno celkem 18 ponorek této třídy, přičemž všechny jsou stále v aktivní službě. Existují dvě varianty třídy Ohio. Hlavní je balistická ponorka, označená SSBN, nesoucí 24 mezikontinentálních raket Trident II. Ta ve službě nahradila všechny dosavadní třídy amerických raketonosných ponorek. Čtyři jednotky této třídy, označené SSGN, byly přestavěny na nosiče 154 střel s plochou dráhou letu Tomahawk.

Není od věci podotknout, že americké ponorky třídy Ohio nepatří mezi ty největší na světě! Mezi ty nej patří ponorky třídy Akula. Projekt 941 Akula  je třída raketonosných ponorek s jaderným pohonem stavěných v Sovětském svazu v letech 1977–1989. NATO přidělilo této třídě kódové jméno Typhoon (Tajfun). Tento typ stále představuje největší postavené ponorky všech dob (výtlak ponorek třídy Ohio je méně než poloviční).

Foto: Trup ponorek Akula měl speciální konstrukci, která umožňovala potopení až do, pro ponorky tohoto typu, extrémních hloubek 500 m. Jeho rozměry činily na délku 175 m, na šířku 23 m, výtlak ponořené ponorky byl 33 800 tun. Vnější trup z nemagnetické oceli ukrýval ve svém nitru pět tlakových trupů, v nichž byly rozmístěny jednotlivé sekce pro posádku, velitelství, torpédový bojový prostor, odpalovací šachty mezikontinentálních střel či jaderné reaktory atd. Celá koncepce umožňovala ponorce dále operovat i po zásahu torpédem a zničení jednoho pohonného systému. Rychlost pod vodou byla při jejích rozměrech také úctyhodná – plných 27 uzlů, na hladině pak 15 uzlů

- Výzbroj a palebná síla

Výzbroj představují čtyři 533mm torpédomety, z nichž mohou být vypouštěna torpéda MK-48 ADCAP. Za velitelskou věží se nachází 24 sil pro mezikontinentální balistické rakety (dvě řady po 12). Prvních osm ponorek po dokončení neslo rakety Trident I, ostatní vylepšené rakety Trident II. V současnosti byly všechny upraveny pro nesení raket Trident II. Ty jsou třístupňové, poháněné tuhým palivem a mají dolet až 12 000 km.  Pohonný systém tvoří jaderný reaktor General Electric PWR S8G a dvě turbíny. Lodní šroub je jeden a při plavbě pod hladinou dosahují rychlosti až 30 uzlů. Ponořit se mohou do hloubky až 300 metrů, což je o 200 metrů méně, než ruské ponorky.

Foto: Každá raketa Trident II může nést až 12 nukleárních hlavic o síle 100 kt. Počet hlavic však byl politickým rozhodnutím omezen na pět, tedy na méně než polovinu nosnosti střel. Všech 24 balistických raket dokáže ponorka vypustit za méně než jednu minutu.

- Politika ve válce

Smlouva o omezení jaderných zbraní START II stanovila maximální počet tohoto typu ponorek na 14 kusů s platností k roku 2002. USA by muselo čtyři ponorky třídy Ohio vyřadit. Aby k tomu nedošlo, byly jednotky Ohio, Michigan, Florida a Georgia přestavěny na nosiče střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Ty nesou konvenční hlavici. Střely jsou umístěny ve 22 silech po sedmi. Mohou také přepravovat výsadek až 66 vojáků speciálních jednotek Navy SEALs (jedna četa). 

Foto: Právě poslední dvě volná sila jsou uzpůsobena k jejich nástupu do dvou miniponorek Advanced SEAL delivery system (ASDS) či k umístění modulů Dry Deck Shelter

Přestavba celé čtveřice probíhala v letech 2002–2008. S jejich provozem se prozatím počítá do let 2023–2026.

Video: Dokumentární film Jaderná ponorka Pennsylvania / YouTube