Jednou z nejpřekvapivějších novinek americké armády je nedávné rozhodnutí o ukončení programu tanku M10 Booker. Americká armáda se rozhodla nezavést tank M10 Booker vyvinutý společností GDLS do výzbroje, a to i přesto, že M10 Booker má již dokončený vývoj a jeho zkoušky dopadly pozitivně. Místo tanků M10 Booker bude americká armáda nakupovat bezpilotní prostředky. Někdy je to proto vykládáno jako vítězství bezpilotních systémů coby principiálně „nových“ zbraňových systémů nad „starými“ systémy, jako jsou tanky; objevují se i komentáře, že zrušení programu tanku M10 Booker předznamenává smrt tanků. Je ale tomu skutečně tak?

Foto: Bojové vozidlo M10 Booker hrdě ukazuje na dělové hlavni své jméno, po němž je pojmenováno, během oslav výročí Armády v Národním muzeu armády USA dne 10. června 2023 | Wikimedia Commons / Public domain

Smrt tanků – pouhé klišé

Předně lze konstatovat, že zkušenosti z ukrajinského konfliktu, ale i dalších konfliktů současnosti nám ukazují, že tanky mají i nadále své místo ve výzbroji moderních armád a jsou nezastupitelné. Zatím žádný zbraňový systém nedokázal tanky skutečně nahradit; žádný systém nedokázal nabídnout takový mix vlastností a schopností, jaký nabízejí tanky. Ani často zmiňované drony nemohou plně převzít úlohu tanků, protože dokážou plnit jen některé úkoly tanků, zatímco pro jiné úkoly jsou nevhodné. Světové armády se proto snaží počty svých tanků spíše navyšovat a nahrazovat starší typy tanků novými konstrukcemi. Týká se to jak evropských států, kde jde o přímý vliv zkušeností z ukrajinské války, tak států Asie či Blízkého východu.

Psali jsme:Víceúčelový bojový letoun šesté generace v japonském podání

Platí to také v případě USA coby přední světové vojenské velmoci. USA dokonce patří k největším uživatelům tankové techniky, jelikož v současnosti provozuje americká armáda cca 2 640 tanků M1A1 a M1A2 Abrams různých verzí (dalších cca 3 450 M1A1 a M1A2 Abrams mají USA v rezervě). Americká armáda své tanky M1 Abrams nadto průběžně modernizuje a tanky M1A2 Abrams ve svých nejnovějších verzích M1A2 SEPv3 a SEPv4 patří stále mezi nejlepší tanky světa, schopné se postavit konkurenčním tankům z Číny a dalších zemí.

Zásadní nevýhodou tanků M1A2 Abrams je ovšem jejich vysoká hmotnost, která u verze M1A2 SEPv3 činí 73,6 tuny. Takto vysoká hmotnost ovšem komplikuje nasazení tanků M1A2 Abrams v náročném nebo naopak měkkém terénu (jak ukázalo nasazení starších verzí tanků M1A2 Abrams na Ukrajině). Stejně tak vysoká hmotnost tanků M1A2 Abrams komplikuje i jejich vzdušnou přepravu. I to byl důvod, proč se americká armáda rozhodla zavést nějaký lehčí tank, kterým měl být právě M10 Booker.

Potřeba typu M10 Booker

Americká armáda lehčí typ tanku požadovala i z dalších důvodů. Zmíněné tanky M1A2 Abrams totiž slouží v těžkých brigádách, a to spolu s pásovými BVP M2 Bradley. Americká armáda ale potřebovala vozidlo, které by bylo schopno sloužit ve středních brigádách vyzbrojených kolovými obrněnými vozidly Stryker, kterým mělo poskytovat přímou palebnou podporu. Armáda USA navíc potřebovala navýšit relativně nízké početní stavy své obrněné techniky.

Výsledkem těchto úvah se stal M10 Booker, vyvíjený v rámci projektu Mobile Protected Firepower (MPF), tedy vozidlo palebné podpory. Svými charakteristikami – pásový podvozek, kanon velké ráže osazený do otočné věže a poměrně silné pancéřování – nicméně M10 Booker naplňuje charakteristiky tanku, a proto je oprávněné o něm psát jako o tanku. Určitým problémem je ovšem bližší zařazení M10 Booker do nějaké tankové kategorie. M10 Booker není a ani neměl být MBT (už proto, že roli MBT v americké armádě plní M1A2 Abrams). Oproti M1A2 Abrams měl být nový tank výrazně lehčí, proto je M10 Booker někdy označován jako lehký tank. Takovéto označení je ale zavádějící, protože lehké tanky, jako byl kdysi M551 Sheridan, měly hmotnost do 20 tun. Oproti M551 Sheridan je M10 Booker výrazně těžší, jelikož jeho hmotnost dosahuje až 38 tun, tedy dvojnásobek. M10 Booker je tak svou hmotností zhruba srovnatelný s výchozími verzemi tanku T-72 (41 tun). Tank M10 Booker proto svou hmotností, ale i svou výzbrojí a relativně silným pancéřováním patří spíše do kategorie středních tanků. Tedy kategorie, kterou představovaly např. tanky T-55 a T-72, ale i starší americké tanky, a kterou USA ve prospěch MBT zavrhly.

Psali jsme:Ruské letectvo bude ve velkém budovat přístřešky a úkryty pro letadla

M10 Booker po technické stránce

Po stránce ryze technické je tank M10 Booker velmi povedený. I to je důležité – projekt tanku M10 Booker nebyl zrušen kvůli nějakým konstrukčním chybám a nedostatkům, jak to někdy bývá. Naopak, M10 Booker představuje zdařilou konstrukci a konstruktérům se podařilo splnit všechny požadavky americké armády.

Tank M10 Booker je součástí celé rodiny pásových obrněných vozidel Griffin společnosti GDLS. Pozornost výrobce se ale soustředila právě na typ Griffin II, ze kterého se postupně stal M10 Booker, a to především z obchodních důvodů – americká armáda poptávala celkem 504 těchto vozidel.

Konstrukčně je tank M10 Booker odvozený od britského obrněného vozidla Ajax, které je zase modifikací rakousko-španělského bojového vozidla pěchoty ASCOD. Využívá tak již ověřený podvozek (což byl jeden z požadavků programu MPF). Konstrukční změny oproti vozidlům Ajax a především oproti typu ASCOD jsou však poměrně značné. Tím se tank M10 Booker liší od zdánlivě podobných vozidel palebné podpory zkonstruovaných na bázi BVP, jako jsou typy ASCOD 105/120 či CV-90 105/120, u kterých jsou změny jen minimální a které vznikly jen osazením kanonové věže na podvozek BVP.

Hlavní výzbroj tanku M10 Booker tvoří kanon M35 ráže 105 mm. Je zajímavé, že původně byl tank Griffin vyzbrojený kanonem XM360 ráže 120 mm, tedy stejné ráže jako kanony tanku M1A2 Abrams. V průběhu vývoje ale byla i na základě přání armády dána přednost kanonu 105 mm. Kanon 105 mm se totiž lépe hodí pro úkoly palebné podpory, tedy pro roli, ke které byl tank M10 Booker předurčen.

Kanon M35 má ovšem nižší výkony než kanon XM360, případně kanon tanků M1A2 Abrams. A to především v boji proti tankům – ve střetech s moderními MBT jsou jeho výkony nepostačující. Na druhou stranu se na dnešním bojišti dosud hojně vyskytují i zastaralé tanky T-55 či T-72 se slabším pancéřováním, se kterými by si kanon M35 tanku M10 Booker dokázal poradit. Sama americká armáda má ostatně s ráží 105 mm pozitivní zkušenosti (lze připomenout, že tank M1 Abrams měl ve svých prvních verzích také kanon ráže 105 mm).

Velkou výhodou tanku M10 Booker je jeho pokročilý software a vyspělý systém řízení palby, zajišťující vysokou pravděpodobnost zásahu již první ranou. I tím by tank M10 Booker převyšoval tanky T-55 či T-72. Diskutabilní je pancéřování tanku M10 Booker. Zde je třeba zmínit, že u tanku M10 Booker se nikdy nepředpokládalo, že by měl mít tak silnou pancéřovou ochranu jako tanky M1A2 Abrams. To neodpovídalo technickému zadání pro tank M10 Booker a jeho bojovému určení, a navíc to ani není technicky možné. Úkolem pancéřování tanku M10 Booker bylo obdobně jako v případě moderních BVP především ochrana proti malorážovým kanonům protivníka, a to hlavně 30mm kanonům různých BVP.

I přesto bylo pancéřování tanku M10 Booker – které je navíc koncipováno jako modulární – postupně zesilováno, a to na základě požadavků armády. V důsledku toho ale rostla hmotnost M10 Booker. Jestliže původní výchozí typ Griffin II vážil 28 tun, ve finále se hmotnost M10 Booker vyšplhala až na 38 tun. A právě tato poměrně vysoká hmotnost se stala hlavní příčinou ukončení programu M10 Booker.

Ukončení programu Griffin/M10 Booker

Vysoká hmotnost tanku Griffin/M10 Booker byla ostatně dlouhodobě terčem kritiky. Bylo poukazováno na to, že tank M10 Booker je příliš těžký, a přitom nedisponuje palebnou silou a pancéřovou ochranou, jakou mají tanky M1A2 Abrams. Je to argument poněkud nesmyslný, uvážíme-li, že něco takového od tanku M10 Booker nebylo požadováno a že M10 Booker nebyl zkonstruován coby náhrada za M1A2 Abrams.

Vysoká hmotnost M10 Booker byla kritizována i kvůli snížené schopnosti vzdušné přepravy. V důsledku poměrně vysoké hmotnosti a ještě víc kvůli rozměrům M10 Booker, mohl těžký dopravní letoun C-17 Globemaster převážet vždy jen jeden tank, tedy stejně jako je tomu v případě tanku M1A2 Abrams. Tento argument ale nezohledňuje fakt, že s lehčím M10 Booker by měl letoun C-17 Globemaster vyšší dolet, což by usnadňovalo transport na velké vzdálenosti.

Je také třeba poznamenat, že o takto koncipované střední tanky je ve světě zájem. Tanku M10 Booker je technicky blízký moderní čínský tank VT-5, který se vyznačuje podobnou hmotností 33–35 tun a který je vybaven taktéž kanonem 105 mm. Obdobný je též moderní turecko-indonéský tank Kaplan MT o hmotnosti 35 tun a vyzbrojený kanonem 105 mm. Ukazuje se tak, že sama kategorie středních tanků – do které patří i M10 Booker – je životná.

Americká armáda se nicméně rozhodla program MPF ukončit. Vzniklo tak jen omezené množství tanků M10 Booker, které však nebyly zařazeny do činné služby a byly uloženy do rezervy. Tím se navíc uzavřely i možnosti exportu, se kterým výrobce původně počítal.

Změna priorit americké armády

Ukončení programu tanku M10 Booker je nicméně dáno nikoliv špatnými výkony tanku M10 Booker či jeho technickými parametry, ale spíše celkovou změnou priorit americké armády. A to nikoliv ve prospěch dronů, jak by se mohlo zdát, ale ve prospěch nových tanků.

Jak již bylo zmíněno, americká armáda se potýká s příliš vysokou hmotností svých tanků M1A2 Abrams. Toto ztěžknutí tanků M1A2 je přitom dáno zkušenostmi z konfliktů posledních desetiletí, v jejichž důsledku docházelo k zesilování pancéřování a tím i růstu hmotnosti. Nicméně i americká armáda poznala, že takto těžké tanky jsou pro moderní boj nevhodné. I proto se USA rozhodly nejít cestou dalšího vylepšování tanků M1A2 Abrams a místo toho byl zahájen vývoj nového tanku M1A3. Ten sice bude vycházet z tanku M1A2, nicméně v jeho konstrukci se již nepůjde cestou mechanického zesilování pancéřování a místo toho se bude spoléhat spíše na prvky aktivní ochrany, jako je známý systém Trophy apod. Hmotnost tohoto nového tanku M1A3 by měla činit 54 tun (což je prakticky stejná hmotnost, jakou dosahovaly první verze tanku M1 Abrams z osmdesátých let). Je otázkou, nakolik je toto snížení hmotnosti reálné, nicméně americká armáda je v tomto požadavku nekompromisní. Americká armáda v tanku M1A3 získá nový typ, který bude ve srovnání s M1A2 SEPv3 výrazně lehčí. A z druhé strany bude tank M1A3 sice těžší než M10 Booker, ale ne o tolik. Přitom bude nabízet vyšší palebnou sílu a silnější pancéřování, takže se bude moci plně postavit všem tankům.

Americká armáda tak nejenže disponuje velkým množstvím tanků M1A2 Abrams, ale i nadále chce spoléhat na tanky, byť poněkud jiné tanky, než se předpokládalo. Obdobně postupují i další světové mocnosti, především Čína, která dál zdokonaluje své tanky ZTZ-99, a Rusko, které vylepšuje své tanky T-90M a pokračuje ve vývoji tanků T-14 Armata. Stejně tak činí i Jižní Korea se svými tanky K2 Black Panther, které sklízejí obrovské obchodní úspěchy, a s nově vyvíjeným typem K3. Žádná „smrt tanků“ se tedy nekoná.

Zdroj: valka.cz, defensenews.com