Vznik ukrajinských Sil bezpilotních systémů představuje jeden z nejvýznamnějších organizačních i technologických mezníků současného vojenství. Ukrajina se stala prvním státem na světě, který vytvořil samostatnou vojenskou složku, specializovanou výhradně na vedení bojových operací pomocí bezpilotních prostředků ve vzduchu, na zemi i na moři. 

Foto: Vznik ukrajinských Sil bezpilotních systémů představuje jeden z nejvýznamnějších organizačních i technologických mezníků současného vojenství | Telegram

Formálně vznikly 11. června 2024, na základě prezidentského dekretu Volodymyra Zelenského č. 51/2024 ze dne 6. února 2024, jako reakce na masové nasazení dronů během rusko-ukrajinské války. Nová složka centralizovala vývoj, výcvik, výrobu i operační nasazení bezpilotních prostředků, které do té doby působily decentralizovaně pod velením pozemních sil, námořnictva nebo speciálních jednotek. Již během roku 2025 prováděly ukrajinské bezpilotní síly přibližně 4 000 bojových vzletů denně, což zásadně změnilo charakter moderního bojiště.

Psali jsme:Proč nosím zbraň?

Prvním velitelem Sil bezpilotních systémů se stal plukovník Vadym Sucharevskyj, kterého v červnu 2025 nahradil Robert Brovdi „Madyar“. Do struktury byly zařazeny specializované jednotky jako:

• 1. samostatné centrum sil bezpilotních systémů
• 6. náborové centrum
• 9. brigáda bezpilotních systémů
• 20. brigáda bezpilotních systémů
• 59. útočná brigáda
• 93. podpůrný prapor
• 190. výcvikové centrum 
• 230. logistický prapor
• 411. brigáda bezpilotních systémů
• 412. brigáda bezpilotních systémů 
• 413. pluk bezpilotních systémů
• 414. bezpilotní útočná letecká brigáda
• 424. prapor bezpilotních systémů
• 427. brigáda bezpilotních systémů 
• 429. brigáda bezpilotních systémů 

V roce 2025 vzniklo také operační uskupení Drone Line, sdružující nejefektivnější ukrajinské dronové jednotky, včetně 20. brigády bezpilotních systémů, 414. bezpilotní útočné letecké brigády, 427. brigády bezpilotních systémů a 429. brigády bezpilotních systémů. Poslední pátou jednotkou se stal „UAV“ pluk Fénix pohraniční stráže. Přestože Síly bezpilotních systémů tvořily začátkem roku 2026 pouze 2,2 % personálu ukrajinských ozbrojených sil, generovaly významnou část bojových operací proti ruským jednotkám.

Může se zdát, že výše popsaný výčet jednotek nemůže vykonávat veškeré dronové operace na frontě, které velmi úspěšně maří ruské ofenzívní pokusy. A je to tak. Existuje velké množství pluků a praporů, které nefungují jako přímá součást Sil bezpilotních systémů, ale jsou podřízeny sborům nebo jsou organickou součástí většiny „frontových“ brigád. V případě jednotek podřízených velení sborů můžeme hovořit o:

• 21. pluk bezpilotních systémů 3. armádního sboru
• 22. prapor bezpilotních systémů 18. armádní sbor
• 39. prapor bezpilotních systémů 19. armádního sboru
• 41. pluk bezpilotních systémů "Pilum" 1. azovského sboru
• 237. prapor bezpilotních systémů 7. sboru rychlé reakce
• 238. prapor bezpilotních systémů 8. výsadkového sboru
• 419. prapor bezpilotních systémů 14. armádního sboru
• 420. prapor bezpilotních systémů 16. armádního sboru
• 422. pluk bezpilotních systémů 17. armádního sboru
• 423. prapor bezpilotních systémů 20. armádního sboru
• 428. prapor bezpilotních systémů 12. armádního sboru
• 430. pluk bezpilotních systémů 10. armádního sboru
• 431. prapor bezpilotních systémů 9. armádního sboru
• 432. pluk bezpilotních systémů 11. armádního sboru
• 433. prapor bezpilotních systémů 21. armádního sboru
• 434. prapor bezpilotních systémů 15. armádního sboru
• Pluk bezpilotních systémů Lava 2. armádního sboru národní gardy

U frontových brigád je účast jednotek bezpilotních prostředků proměnlivá, avšak „standardem“ je jeden prapor na brigádu. U brigád teritoriální obrany se můžeme setkat až se dvěma prapory a jednou rotou, nicméně některé nedisponují žádnými jednotkami UAV. Všechny tři ukrajinské motorizované brigády (56., 57., 58.) disponují po jednom praporu. V případě mechanizovaných brigád se zase vracíme ke značně proměnlivému modelu, který se pohybuje od absence UAV jednotek až po dva prapory. Vedle „standardních“ mechanizovaných disponují pozemní síly Ukrajiny i těžkými mechanizovanými brigádami. Jejich součástí bývá rota nebo prapor UAV. 

Psali jsme:Mi-171ŠKM „Krovka“: česká modernizace od LOM PRAHA, která mění východní platformu na plnohodnotný nástroj NATO

Psali jsme:Jak zastavit levné drony bez drahých raket. Tech Horizons vstupuje do kanadského startupu North Vector Dynamics

Psali jsme:Britská armáda bez posil: „military gap year“ jako omezená odpověď na personální problémy

Vraťme se však k fungování ukrajinských dronových sil, pro které se stal velmi důležitý digitální systém velení Delta, propojující průzkumné, úderné a analytické prostředky do jednotného kill chainu. Systém umožňoval předávání dat v reálném čase mezi ISR platformami a údernými drony, čímž výrazně zkracoval dobu mezi detekcí a zničením cíle. Funkčnost systému byla ověřena během cvičení Hedgehog 2025 v Estonsku, kde přibližně deset ukrajinských operátorů koordinovalo třicet dronů na prostoru menším než 10 km², a simulovaně vyřadilo dva prapory NATO, včetně zničení sedmnácti obrněných vozidel. Současně se však ukázala zranitelnost centralizovaného systému vůči elektronickému boji a kybernetickým útokům.

Podle ukrajinských údajů provedly Síly bezpilotních systémů během prvních sedmi měsíců existence přibližně 832 000 bojových vzletů a zasáhly kolem 168 000 cílů. V prosinci 2025 bylo uskutečněno asi 339 000 vzdušných misí a dalších 2 100 operací pozemních robotických systémů. Jen v lednu 2026 bylo zaznamenáno 133 920 bojových vzletů, odpovídajících tempu přibližně tří misí za minutu. Ukrajinské velení zároveň tvrdilo, že během prosince 2025 drony eliminovaly více než 33 000 ruských vojáků a tempo ztrát začalo převyšovat schopnost Ruska doplňovat personální stavy. Mezi 10. a 11. prosincem 2025 měly ukrajinské drony zlikvidovat 976 ruských vojáků, tedy přibližně dvě praporní uskupení.

Významnou součástí ukrajinské strategie se stal boj proti ruské protivzdušné obraně v rámci operací SEAD (Suppression of Enemy Air Defenses). Ukrajinské jednotky systematicky ničily systémy Pantsir-S1, Tor-M2, Buk-M1, Buk-M3, S-300V, nebo radary 50N6E kompletů S-350 Vityaz. 412. brigáda Nemesis údajně během jediného týdne zničila prostředky protivzdušné obrany v hodnotě přibližně 300 milionů USD. Prapor Asgard měl zlikvidovat radar 50N6E v hodnotě asi 130 milionů USD. Taktika byla založena na vícevrstvých operacích, kdy byly nejprve eliminovány krátkodosahové systémy Tor-M2 a Pantsir-S1, a následně útočné drony pronikaly hluboko do ruského týlu proti letištím, radarům nebo energetické infrastruktuře.

Páteř ukrajinských hlubkových úderů tvořily drony FP-1 a FP-2 vyráběné společností Fire Point. Platforma FP-2 disponovala doletem až 200 km a nesla bojovou hlavici o hmotnosti 60 až 158 kg podle konkrétní varianty. Dron využíval systém ATR (Automatic Target Recognition) umožňující autonomní rozpoznání cíle v terminální fázi letu i při silném elektronickém rušení. Nešlo však o plně autonomní umělou inteligenci, schopnou samostatného výběru cílů, protože rozhodnutí o cíli zůstávalo na operátorovi. Fire Point během roku 2025 vyráběl přibližně 200 dálkových dronů denně a platformy FP-1 a FP-2 měly představovat asi 60 % všech ukrajinských hloubkových úderů provedených drony.

Ukrajina zároveň vybudovala rozsáhlou domácí výrobní základnu. V roce 2025 pocházelo 95 až 96,2 % bezpilotních prostředků dodávaných ukrajinským ozbrojeným silám, z domácí produkce. Přesto zůstávala výroba závislá na dovozu elektroniky, optiky a navigačních komponentů ze zahraničí. Ukrajinské velení tvrdilo, že během prvních sedmi měsíců činnosti způsobily bezpilotní síly ruské armádě škody za přibližně 20 miliard USD, tato čísla však pravděpodobně vycházejí z cen západních ekvivalentů techniky, nikoliv z reálných ruských pořizovacích nákladů.

Specifickou kategorií se staly opticky naváděné FPV drony, využívající 5 až 10 km dlouhá optická vlákna, která jsou prakticky imunní vůči elektronickému rušení. Tyto prostředky jsou určeny především pro obranné operace v blízkosti frontové linie, protože jejich dosah je omezen délkou optického kabelu.

Ukrajinská vojska bezpilotních systémů tak představují nový model vedení války, kombinující masové nasazení levných bezpilotních prostředků, digitální propojení bojiště a decentralizovanou průmyslovou výrobu. Ukrajina dokázala vytvořit systém, v němž tisíce relativně levných dronů generují strategické efekty, dříve dosažitelné pouze pomocí drahého letectva nebo raketových systémů dlouhého dosahu. Úspěch tohoto modelu vedl Rusko v listopadu 2025 k vytvoření vlastních vojsk bezpilotních systémů a plánům navýšit jejich početní stav na přibližně 165 500 příslušníků do roku 2026, dále až 210 000 do roku 2030. Zkušenosti získané během rusko-ukrajinské války pravděpodobně zásadně ovlivní budoucí podobu moderních armád NATO i dalších světových mocností. Konflikt na Ukrajině totiž ukázal, že schopnost masově vyrábět, koordinovat a nasazovat bezpilotní prostředky může být v budoucích válkách stejně důležitá jako tradiční tankové, letecké nebo dělostřelecké síly.

Zdroj: drone-warfare.com, usforces.army, militaryland.net