Když se fronta hroutila a chaos hrozil pohltit celé armády, velení Wehrmachtu volalo o pomoc jediného muže. Walter Model, malý, tvrdý a neústupný pruský voják, byl Hitlerovým „ohnivým hasičem“ – generálem, který dokázal stabilizovat situaci tam, kde se zdálo, že už není co zachraňovat. Byl mistrem defenzivy, mužem železné vůle a obětavosti, ale také symbolem slepé loajality k režimu, který ho nakonec semlel.

Foto: Model (uprostřed) na východní frontě, červenec 1941 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:75. výročí největší a nejkrvavější obojživelné invaze v dějinách lidstva

Model pocházel z tradiční vojenské rodiny a do války vstoupil jako typický pruský důstojník, věřící v disciplínu a čest. Vynikl už během tažení do Francie a Sovětského svazu, kde proslul schopností improvizovat a tvrdě vést své jednotky. Nebyl brilantním stratégem v mansteinovském smyslu, ale byl výjimečně schopným organizátorem obrany. Když se fronta začala lámat, posílal ho Hitler tam, kde bylo nejhůř – a Model většinou situaci dokázal zvrátit, alespoň na čas.

Jeho největší slávu přinesla léta 1943 až 1944. Při sovětské ofenzivě u Kurska byl mezi prvními, kdo pochopil, že Německo už nemůže spoléhat na útok. Zavedl propracovaný systém obrany v hloubce a využíval dělostřelectvo i tanky k pružným protiútokům. Později převzal velení na Ukrajině a v Polsku, kde opět dokázal zastavit sovětský postup. Hitler mu důvěřoval natolik, že mu svěřil i celou západní frontu po neúspěchu von Runstedta a Rommela u Normandie.

Na západě ovšem čelil Model zcela nemožnému úkolu. Po katastrofě v Ardenách musel koordinovat ústup rozbitých armád přes Rýn, zatímco se prakticky zhroutil celý systém německého velení. Přesto i v této situaci dokázal, že i v troskách obrany zůstává vojákem, který nikdy neztrácí kontrolu. I spojenečtí velitelé ho respektovali jako protivníka s chladnou hlavou a neobyčejným smyslem pro realitu.

Na rozdíl od mnoha jiných maršálů se Model nikdy nestal členem okázalého kruhu kolem Hitlera. Byl drsný, uzavřený, často hrubý k podřízeným, ale mezi vojáky měl pověst člověka, který s nimi sdílí stejné nebezpečí. Nepřikrášloval rozkazy, nepouštěl se do složitých politických intrik a zůstával v poli. V Berlíně ho vídali málo, lépe se cítil na frontě. Jeho loajalita vůči Hitlerovi nebyla ideologická, ale vojenská a rozkazy přijímal stoicky jako svůj osud.

Psali jsme:Büffel, Kodiak a Keiler NG: podpůrná síla pro těžké jednotky založená na platformě Leopard 2

Psali jsme:Polský program „Vždy připraveni“: vojenský výcvik, první pomoc, přežití a kybernetická hygiena

Psali jsme:Návrat raketometů do Armády ČR: Těžké dělostřelectvo si udržuje význam

Na jaře 1945 velel skupině armád B v Porúří, obklíčené americkými silami. Odmítl kapitulovat, ale když pochopil, že bitva je ztracena, spáchal 21. dubna sebevraždu v lese poblíž města Duisburg. Vojáci ho pohřbili v provizorním hrobě, který Američané později objevili podle mapky nalezené u zajatců.

Walter Model zůstává jednou z nejrozporuplnějších postav německého velení. Nebyl fanatikem, ale ani hrdinou vzdoru. Bojoval do posledního dne, protože věřil, že to je jeho povinnost. Byl možná posledním důstojníkem staré školy, který se nikdy nevzdal, ale také nikdy nepochopil, že už dávno není za co bojovat.

Zdroj: Britannica