EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nad troskami hrdého Leningradu se v srpnu 1942 rozezněla symfonie – vzkaz Němcům byl jasný

 12. 11. 2021      kategorie: Vojenská historie      13 komentářů
Přidat na Seznam.cz

Během obléhání Leningradu, jednoho z nejhorších momentů druhé světové války, zažívali obyvatelé města nelidské podmínky. Avšak museli se jim přizpůsobit, chtěli-li přežít. Město bylo rok obléháno Němci a obyvatelé kdysi na sovětské poměry prosperujícího města se uchýlili k pojídání koček, psů a dokonce i ostatků bližních. Navzdory krutým podmínkám se však jedné srpnové noci přízračným městem rozléhal nádherný zvuk živého orchestru. Orchestr zahrál Šostakovičovu Sedmou symfonii a vyslal Němcům jasný vzkaz, že se jim obyvatele Leningradu nepodařilo a nepodaří zlomit.

Dmitrij Šostakovič dokončil Sedmou symfonii v prosinci 1941 a její premiéru plánoval v Leningradě, avšak krátce po začátku obléhání město spolu s Leningradskou filharmonií opustil. Sedmá symfonie tak měla premiéru 5. března 1942 v Kujbyševě. Šostakovič symfonii tehdy věnoval leningradskému lidu a brzy měla živě zaznít i v tomto těžce zkoušeném městě.

Leningrad_1941Foto: Protiletadlové dělostřelectvo bránící Leningrad v roce 1941 | Wikimedia Commons / Public domain

K dirigování symfonie v hladovějícím městě byl vybrán dirigent Karl Eliasberg. V té době bylo město již téměř rok v obležení a jeho obyvatelstvo bylo na pokraji sil. To bylo způsobeno všeobecným nedostatkem, hladem a neustálým německým bombardováním. Obléhání Leningradu patří vůbec k nejhorším v moderních dějinách. Podmínky, kterým byli obyvatelé Leningradu vystaveni, byly nepředstavitelné.

Nikdo ve městě nebyl ve stavu, kdy by mohl provozovat hudbu, ale Eliasberg měl své rozkazy. Byl součástí Leningradského rozhlasového orchestru, který byl jediným orchestrem, který ve městě zůstal. Mnoho jeho členů zahynulo v bojích nebo zemřelo hlady. Když pak svolal své hudebníky na zkoušku, přišlo jich jen patnáct. Téměř všichni členové kapely hladověli a měli sotva sílu se hýbat, natož hrát na nástroj. Výsledkem bylo, že první zkouška trvala pouhých 15 minut. Více nebylo možné od zubožených umělců žádat.

Symfonie však vyžadovala orchestr o 100 nástrojích, takže při vážném nedostatku členů rozeslaly sovětské úřady zprávu s žádostí, aby se na zkoušky dostavili všichni hudebníci. Orchestr tak posílili občané a vojáci, kteří přicházeli na zkoušky, kdykoli mohli. Během zkoušek se nezřídka stávalo, že hudebníci zkolabovali. Tři dokonce s nástrojem v ruce zemřeli. Ostatní někdy zkoušku urychleně opouštěli a ve spěchu zaujímali přidělené pozice při protiletecké službě. Jakkoli se hudebníci necítili dobře, Eliasberg je potřeboval, aby hráli, a tak zavedl přísný systém, který trestal členy, kteří neodpovídali standardům, či přišli pozdě. Trestem bylo snížení přídělů.

Pod Eliasbergovým vedením a s velkým množstvím cvičení začala skupina rychle dělat pokroky. Zkoušky se jim podařilo zkrátit téměř na minimum a kompletní zkouška Sedmé symfonie byla provedena pouhé tři dny před slavnostním představením.

Datum představení, 9. srpna 1942, bylo vybráno proto, že to byl den, kdy Hitler plánoval oslavit očekávaný pád města. Než zazněly první nástroje, Sověti zahájili mohutné bombardování německých pozic, aby zajistili klid po celou dobu představení. Po městě byly rozmístěny reproduktory tak, aby němečtí obléhatelé představení dobře slyšeli.

Když pak představení začalo, vznikl podivný kontrast mezi mírumilovnou krásou hudby a naprostou zkázou všude kolem. Jednou z obyvatelek Leningradu, která byla svědkem představení, byla osmnáctiletá Olga Kvade, která řekla: "Lustry se třpytily, byl to takový zvláštní pocit. Nebylo to možné - blokáda, pohřbívání, smrt, hlad a Sál filharmonie – bylo to tak neuvěřitelné. Jediné, čeho jsme se báli, bylo, že nás Němci začnou bombardovat. Říkala jsem si: 'Bože, nech nás to poslouchat až do konce'. Pak vyšel Eliasberg, orchestr se postavil a hrál. Všichni měli hlad, ale byli oblečeni ve fracích. Na jednu stranu se mi chtělo brečet, ale zároveň v tom byl pocit hrdosti. 'Sakra, my máme orchestr! Jsme ve filharmonii, takže vy Němci zůstaňte, kde jste!‘ Byli jsme obklopeni Němci. Ostřelovali nás, ale byl v tom pocit nadřazenosti."

Když se symfonie chýlila ke konci, následoval hodinový potlesk. Poslouchali také němečtí vojáci kousek za městem. Také oni byli hladoví a vyděšení. Obléhání pak trvalo ještě půl roku, ale představení poskytlo obyvatelům města obrovskou morální vzpruhu a nikdy nebylo zapomenuto.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

CENOVÉ BOMBY (558)

Komentáře

Vaclav Flek

21. 11. 2021

pro Já: Vasi poznamce "No ono když se to tak vezme...Vietnam, Falklandy,.." nerozumim.

To jsou prece rozdilne kategorie. Vzdyt bitvu o Falklandy britska armada jasne vyhrala, dokonce s naslednym benefitem pro argentinsky lid - svrzenim argentinske zlocinecke junty (jakkoliv to nebylo puvodnim strategickym cilem).

Valka ve Vietnamu byla slozitejsi, zde ji asi americka armada mohla bezesporu vojensky vyhrat, ale prohrala (respektive se stahla) jednoznacne z vnitropolitickych duvodu. Odpor proti valce se stal masovym, coz bylo vsem mozne v demokraticke zemi, a nepredstavitelne treba v Sovetskem svazu nebo jeho satelitech. Az po nastupu Gorbacevovy "glasnosti " se mohly poprve ozvat matky padlych vojaku v Afghanistanu, ale stale jeste ne ti ideovi odpurci invaze do teto zeme. Stazeni Sovetske armady zapricinily spise objektivni duvody jeji porazky.

20. 11. 2021

otacon70: Všechny války které Rusko vedlo ve 20. století samostatně - prohrálo. Mezi vítěze tzv. 2. světové války se počitá jen díky pomoci západu.

No ono když se to tak vezme...Vietnam, Falklandy,

Czert

17. 11. 2021

Mark
Utroeni cele evropy se nemuselo konat kdyby zapad nepodporoval hitlera.

Mark

13. 11. 2021

františek Timko
"Mark trochu duševně mimo co ??Podle tvého příspěvku soudím ,že asi dost"

V čem mimo?

Že rusáci pořád hledají nějakého nepřítele pro své obyvatelstvo, aby odvedly pozornost od svých zlodějen a podvodů na těchto obyvatelích?

Anebo, že kdyby rusákům nevládli bolševici, ale normální vláda a nemusí být čistě demokratická, ta která by masově nepopravovala, neničila jinak životy lidí, ale spíš podporovala schopné lidí třeba v oblastí vojenství atd, nemuselo dojít k tak velké počáteční katastrofě. Anebo jste jedním z nich, kteří věří nesmyslu, že v roce 41, 42 byly tak drtivé porážky, s tak velkými ztrátami, úmysl? Že tím chtěl Stalin vyčerpat Němce? Ani za Velké války nebyli rusové tak drcení, v jehož důsledku bylo miliony mrtvých.

františek Timko

12. 11. 2021

:joy::joy:Mark trochu duševně mimo co ??Podle tvého příspěvku soudím ,že asi dost

Vaclav Flek

12. 11. 2021

Nechci hodnotit cely clanek, ktery se mi prilis nelibi. Zastavim se pouze u vyjadreni "...Poslouchali také němečtí vojáci kousek za městem. Také oni byli hladoví a vyděšení...". Myslim, ze je hodne nepresne, a to nejmene ze dvou duvodu :

1) Spojka "take" navozuje dojem, ze situace nemeckych vojaku byla srovnatelna se situaci vojaku v oblezenem Leningradu. Tak tomu ovsem nebylo, vojaci wehrmachtu meli zarucenou pravidelnou rotaci ve sluzbe, teple jidlo a ohrev. Jejich frontova sluzba jiste nebyla ani trochu pohodova, ale dala se vydrzet. Prakticky vsechny sovetske valecne memoary, pokud se v nich pise o dobyti nemeckych pozic, zminuji udiv nad tim, jaky "komfort" Nemci meli...

2) Nerozumim vyrazu, ze Nemci "byli vydeseni" ? Cela glorifikovana "obrana Leningradu" byla v podstate serii sovetskych ofenziv k vysvobozeni mesta, takze z pohledu wehrmachtu slo pouze o dlouhe mesice trvajici defenzivni bitvy, kdy nemecke jednotky dokazaly sve pozice udrzet a zpusobit Rude armade velmi tezke ztraty. V techto stretech si nemecti vojaci uvedomili svou taktickou prevahu nad protivnikem (zejmena diky rychlopalnym kulometum), takze mne skutecne unika duvod, z ceho by meli byt "vydeseni".

Mark

12. 11. 2021

Obyvatelé Leningradu museli prožívat neskutečné utrpení.
Možná se tomu mohli vyhnout, tak samo miliony jiných obyvatel SSSR, kdyby jim nevládli bolševici v čele s psychopatem Stalinem.

Mark

12. 11. 2021

"Rusko nemusí Nato porážet"
"A proto Rusko nemuze ani NATO porazit"

Rusko a NATO...pro některé asi pořád věčný boj.
Přitom země NATO mají nějaké Rusko víte kde. Normální země chtějí v klidu žít, užívat si možností za svou píli a práci a rusáci aspol. musí pořád vytahovat ten věčný boj. Nikdo se nemůže ani vůbec divit, že jsme v NATU, protože to je aspoň záruka bezpečí před takovými ......

Jiri Mikula

12. 11. 2021

Rusko nemusí Nato porážet,na to stačí pár pasáků koz z Afganistánu s kalašnikovama.

Míra

12. 11. 2021

My si ani neumíme představit jaké utrpení a hrůzy si museli všichni prožít a co všechno museli obětovat, aby porazili nacisty a jejich pomahače. A jak píše Miroslav Brychta zvítězili proto, protože bojovali za svou vlast proti agresorovi a nedali se zlomit.
To není jako vtrhnout do nějaké země a instalovat tam "demokracii" a americké "hodnoty".

Vladislav Velecký

12. 11. 2021

Možná se najde někdo, kdo se dokáže této válečné epizodě vysmívat. Je to důkaz statečnosti a odhodlanosti nejen obránců města Leningrad, ale i ostatních bojovníků ve Velké vlastenecké válce; a varování, aby se takové hrůzy se nemohly opakovat.

otacon70

12. 11. 2021

Miroslav Brychta: Všechny války které Rusko vedlo ve 20. století samostatně - prohrálo. Mezi vítěze tzv. 2. světové války se počitá jen díky pomoci západu.

Miroslav Brychta

12. 11. 2021

A proto Rusko nemuze ani NATO porazit,není to o technologiich,ale o hrdosti a lasce k vlasti o tom,co se dnes nesmí v EU nosit,nevim pokud by obyvatelé Stalingradu byli genderove nezarazení zda by to oblehaní vydrzeli,ale treba se pletu

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací