V historii vojenské techniky lze najít celou řadu příkladů zbraní, o kterých se dá říci, že předstihly svou dobu. Tyto zbraňové systémy bývají výsledkem nějakého geniálního nápadu; mnohdy jsou také produktem válečného konfliktu, který vždy urychluje technický vývoj. Často ale dochází k tomu, že takovéto zbraňové systémy nedokážou naplnit svůj potenciál, a to především z vnějších, často i ryze politických důvodů (skončí válka, anebo naopak válka vypukne nečekaně brzy). Jedním z příkladů nadčasové zbraně, která předběhla svou dobu, je německé druhoválečné dělo PAW 600.

Foto: Německá protitanková děla ukořistěná sovětskými jednotkami během bojů o osvobození Běloruska | Wikimedia Commons / Public domain

Důvody vývoje děla PAW 600

Důvodem vzniku taženého děla PAW 600 byl celkový vývoj v oblasti protitankových kanonů. Již na počátku druhé světové války totiž německá armáda zjistila, že výkony jejího standardního protitankového děla Pak 36 ráže 37 mm jsou nedostatečné. A to zejména proti čím dál rozšířenějším středním a těžkým tankům, jejichž pancéřování bylo navíc postupně zesilováno. I proto německá armáda přistoupila k vývoji  protitankových kanonů vyšších ráží a tedy i vyšších výkonů – kanonu Pak 38 ráže 50 mm a Pak 40 ráže 75 mm. Později dokonce přišel i kanon Pak 43 ráže 88 mm, a to na základě válečných zkušeností, kdy jedinou účinnou zbraní proti sovětským těžkým tankům KV a IS byly 88 mm protiletadlové kanony.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Denver Randleman

Tyto kanony ale měly jednu zásadní nevýhodu – byly příliš těžké. Zatímco Pak 36 vážil jen 327 kg a mohl tak být na krátkou vzdálenost přesunován jeho obsluhou, kanon Pak 40 vážil již 1425 kg, a obdobný manévr (který byl při tehdejším protitankovém boji důležitý) byl obtížný. V případě těžkého děla Pak 43 ráže 88 mm (3 650 kg) pak byl zcela nemožný.  Vysoká hmotnost protitankových kanonů také bránila jejich stažení v případě ústupových operací, a tak byly mnohé z nich zbytečně ztraceny. Bylo tedy zřejmé, že je nutné jít jinou cestou než pouhým zvyšováním ráže, a že je naopak potřeba nějaké výrazně lehčí dělo, které by ale mělo dostatečný účinek. Výsledkem těchto úvah se stalo tažené dělo PAW 600, vyvinuté známou německou společností Rheinmetall.

Převratný technický princip

Dělo PAW 600 se od výše zmíněných protitankových kanonů, ale stejně tak i dalších německých děl principiálně liší svým systémem. Kanony řady Pak představovaly klasická děla, při kterých energie vzniklé při výstřelu plně působí na projektil, přecházejí do hlavně, a tak udělují granátu vysokou rychlost. Vzniklý zpětný ráz pak kompenzuje brzdovratný systém. Nevýhodou ovšem je, že tento brzdovratný systém je poměrně komplikovaný a těžký, což se pochopitelně obráží v celkové hmotnosti děla a v neposlední řadě také v jeho ceně.

Oproti tomu dělo PAW 600 používalo zcela jiný systém, označovaný jako systém Hoch-Niederdruck. Ten používá speciální těžký závěr s horizontálním posuvným blokem, který zachycuje energie vzniklé při výstřelu, a až následně vzniklé tlaky postupně přepouští do hlavně, čímž udělují projektilu potřebnou energii a rychlost.

Je třeba říci, že toto řešení má i své nevýhody - děla postavená na tomto principu mají logicky nižší úsťovou rychlost. Tato nevýhoda byla u děla PAW 600 kompenzována dalším novátorským prvkem, speciálně tvarovanou a vysoce výbušnou municí s dutým nábojem, nazývanou HEAT. Ta dovolovala výrazně navýšit průbojnost, čímž kompenzovala výše zmíněnou nižší úsťovou rychlost.

Psali jsme:Záznam z oblohy: Patriot v nejtvrdší zkoušce během útoku na Kyjev

Psali jsme:Americká armáda představila prototyp tanku M1E3 Abrams: lehčí, chytřejší a připravený na bojiště zítřka

Psali jsme:Vojenská policie: 35 let „na straně práva“ – od kořenů v legiích k úkolům v kyberprostoru

Velká diskuse se vedla kolem toho, jaká ráže by pro toto nové dělo měla být zvolena. Bylo zřejmé, že dělo ráže menší než 75 mm by nemělo dostatečný výkon. Proto byla původně zvažována právě tradiční německá ráže 75 mm (pro kterou existovalo výrobní zařízení atd.). Nakonec ale bylo použito zcela jiné řešení, které představuje třetí novátorský prvek děla PAW 600. Pro děla používající dutou munici je mnohem vhodnější hladká hlaveň, kterou mělo i dělo PAW 600. A proto pro něj byla zvolena zdánlivě atypická ráže 81, resp. 81,4 mm - jeho munice totiž vycházela z minometné munice 81,4 mm, používané ve standardním německém minometu Granatwerfer 34. Bylo tak možno využít výrobní zařízení pro tuto munici, což výrazně usnadnilo zahájení její produkce. Výroba této munice navíc byla ve srovnání s klasickou municí výrazně jednodušší, takže ji bylo možno vyrábět ve značném množství, a to za nízkých výrobních nákladů.

Až překvapivě dobré výsledky

Nové dělo se přitom ukázalo ještě lepší, než původně konstruktéři předpokládali. PAW 600 mělo relativně nízkou úsťovou rychlost jen 520 m/s, zatímco kanon Pak 40 dosahoval úsťové rychlosti s municí Pzgr 39 až 790 m/s. Tuto nevýhodu PAW 600 ale do značné míry vyvažovala právě speciální munice používající dutý náboj. I díky tomu dosahovalo dělo PAW 600 na kratší vzdálenost – do 750 metrů - stejné průbojnosti jako kanon Pak 40. Na vyšší vzdálenosti měl ovšem kanon Pak 40 průbojnost vyšší. Nutno ale zmínit, že Pak 40 nejlepších výsledků v protitankovém boji dosahoval jen díky speciální munici používající wolfram (především typ Pzgr 40), která byla drahá a navíc měla Třetí říše wolframu naprostý nedostatek. Oproti tomu 81 mm munice děla PAW 600 nepoužívala nedostatkové materiály 
a nadto byla levná.

Tou největší výhodou děla PAW 600 byla jeho nízká hmotnost, která činila pouze 640 kg. Dělo PAW 600 tak bylo lehčí nejen než Pak 40 s jeho 1425 kg, ale dokonce méně než Pak 38 ráže 50 mm, který vážil 1000 kg. Byl tak splněn základní požadavek armády, aby dělo bylo natolik lehké, aby jej mohla přemisťovat na krátké vzdálenosti sama osádka. Zkoušky také ukázaly, že s novým dělem se i vzhledem k jeho dobrému rozložení hmotnosti dobře manipuluje, na rozdíl od poněkud neforemného Pak 40.

Díky tomu vynikly i další přednosti děla PAW 600. Dělo PAW 600 mohlo vystřelovat tříštivé granáty určené pro boj proti nepřátelské pěchotě (na rozdíl od protitankových PaK 40 či Pak 38, které se pro protipěchotní boj příliš nehodily). PAW 600 díky tomu dokázalo plnit úkoly klasického pěchotního děla, a představovalo tak skutečně univerzální dělostřelecký systém.

To bylo mimořádně důležité právě pro německou armádu. Ta totiž používala – na úrovni pluku – jak protitankové kanony sloužící v protitankové rotě, tak i lehká pěchotní děla leIG 18 ráže 75 mm (s hmotností 570 kg), určená pro přímou podporu pěchoty. Nová děla PAW 600 mohla nahradit jak protitankové kanony, tak i pěchotní děla. Takovéto sjednocení výzbroje by ovšem vedlo k značným úsporám, a vedlo by i k zjednodušení logistiky. Nemalou výhodou bylo i to, že lehké a jednoduché PAW 600 vyžadovalo méně početnou obsluhu, takže bylo možno ušetřit i na počtu vojáků v protitankových jednotkách.

V průběhu vývoje se ovšem ukázaly i některé dílčí nedostatky děla PAW 600. Musela pro něj být zkonstruována nová lafeta, protože ta původní byla nepostačující. Dělo PAW 600 také dostalo úsťovou brzdu pocházející z kanonu Pak 40, aby lépe zvládalo zpětný ráz. Nicméně výsledné dělo bylo velice efektivní, kdy nabízelo vysokou účinnost, a to při nízké hmotnosti a nízkých nákladech.

Příliš pozdě

Problémem děla PAW 600 bylo to, že podobně jako některé další německé zbraňové systémy přišlo pozdě. Vývoj tohoto děla byl zahájen až v roce 1943 (jeho princip přitom byl znám už dříve), a jelikož mu nebyla udělena priorita, byl dokončen až na podzim roku 1944. Proto ačkoliv bylo PAW 600 výrobně jednodušší než Pak 40, jeho produkce probíhala jen pomalu a vyrobeno bylo pouze 260 děl. Ta se sice na frontě osvědčila, nicméně jich bylo málo. Kdyby ale Německo zahájilo vývoj tohoto děla již dříve (potřeba takového děla přitom byla již známa z prvních válečných zkušeností let 1939/40), kdyby tomuto vývoji a výrobě byla dána patřičná priorita místo vývoje různých technických monstrozit typu dalekonosného děla K12 či velkorážového Dora, bylo by vše jiné. Dělo PAW 600 je tak  dobrým příkladem zbraňového systému, který nedokázal naplnit svůj potenciál jen proto, že nebyly včas rozeznány jeho schopnosti, a že jeho výrobě nebyla věnována patřičná pozornost.

Poučení i pro dnešek

Na první pohled se může dělo PAW 600 zdát jen jako pouhý pozapomenutý relikt minulosti. A přesto tomu docela tak není. Samotný princip děla PAW 600 – tj. výše popsaný systém Hoch-Niederdruck - je totiž i dnes zajímavý. Také v současnosti se totiž zbraňoví konstruktéři zabývají podobným problémem, jako za druhé světové války němečtí konstruktéři – tj. jak snížit hmotnost děl a také jak zlevnit jejich výrobu. Týká se to přitom především lehkých děl 105 mm. Na první pohled se může zdát, že kategorii 105 mm děl dostatečně zastupují britská děla L118, potažmo i francouzské LG-1 nebo čínské typy. Jenže i tato lehká děla jsou stále až příliš těžká (L 118 – 1858 kg, LG-1 – 1520 kg). Armády ale potřebují ještě lehčí dělostřelecké systémy. I proto se objevují takové dělostřelecké systémy, jako je americké dělo Hawkeye představující dělo s tzv. předkluzem hlavně, nebo děla používající tzv. systém měkkého rázu. Problémem těchto děl ale je to, že jsou až příliš citlivá, jejich mechanismus selhává v náročných polních podmínkách. Žádné z těchto děl se proto dosud nedočkalo zavedení do výzbroje. Oproti tomu dělo PAW 600 postavené na bázi principu Hoch-Niederdruck bylo již bojově vyzkoušeno, a to před více než 80 lety.

Z tohoto pohledu je zajímavé, že Německo za druhé světové války vyvíjelo i další dělo, obdobné dělu PAW 600 a používající stejný princip. Jde o dělo PAW 1000 ráže 100 či spíše 105 mm (jde o tradiční německou ráži), které dál navazovalo na PAW 600, ale nabízelo lepší schopnosti, kdy dokázalo probíjet až 200 mm silný pancíř, takže dokázalo likvidovat i těžké tanky IS. A to při relativně nízké hmotnosti 1000 kg, tedy podstatně nižší než v případě moderních děl L 118 či LG 1. Munice děla PAW 1000 by přitom svým účinkem zhruba odpovídala munici dnešních 105 mm děl. Nevýhodou PAW 1000 ovšem byl relativně nízký dostřel.

Zkušenosti ze současných konfliktů, jako je například ukrajinská válka, nám ale ukazují, že vojáci potřebují i nějaký dělostřelecký systém, který by sloužil vedle těžkých dalekonosných děl, která jsou obvykle řazena k vyšším organizačním jednotkám (divize, brigáda). Lehké, nenáročné dělo, které by mohlo sloužit u menších jednotek (pluk, případně i jen prapor), pro které by vykonávalo úkoly palebné podpory. Inspirací pro takový dělostřelecký systém mohou být třeba právě zdánlivě zapomenutá druhoválečná děla PAW 600 a PAW 1000, která tak prokazují svou nadčasovost.

Zdroj: valka.cz, tanks-encyclopedia.com