EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nadzvukové rakety nacistického Německa V-2 rozsévaly smrt, která nebyla slyšet

 14. 09. 2019      kategorie: Vojenská výzbroj      0 bez komentáře

Třetí říši nelze upřít jedno prvenství, a to naprosto fascinující nápady na poli zbrojní výroby. Udávala kurz nejen na zemi, ale i ve vzduchu. Od tanků, přes moderní pušky, první noční zaměřovače nebo právě balistické rakety. Zbraně ,,odplaty", jak je nacisté nazývali, byly velmi účinné a lze jen těžko soudit, jak by světové dějiny vypadaly, kdyby Adolf Hitler měl tyto rakety dříve, než na samém konci 2. světové války. Balistické rakety V-2 byly nebezpečné nejen z důvodu jejich velmi silné, výbušné hlavice, ale hlavně díky jejich nadzvukové rychlosti, se kterou dopadaly na své cíle.

Proti raketám V-1 byla možnost obrany za pomoci PVO nebo stíhacích letadel, schopných vyvinout vysokou rychlost a hlavně, V-1 byly slyšet, ale rakety V-2, které létaly rychlostí 1400 kilometrů za hodinu mohli obyvatelé Londýna, Paříže, Antwerp a dalších evropských měst registrovat jen obrovský výbuch, protože nebyla šance slyšet raketu během letu.

Raketa V2 (německy: Vergeltungswaffe 2, zbraň odplaty, nebo A4 jako zkratka z Aggregat 4, čtvrtý typ rakety) byla raná balistická řízená střela použitá Německem v 2. světové válce proti Velké Británii, Francii, Belgii, Holandska a dokonce v Německu k ostřelování vojenských a civilních cílů. Jednalo se o jednu z tajných Hitlerových zbraní, kterými chtěl zvrátit průběh války. Zbraň však byla nasazena příliš pozdě.

Psali jsme: Americký granátomet RPG-7 (USA)

Replika V2 - první úspěšné rakety - v muzeu v Peenemünde
Foto: Replika rakety V-2 v Peenemünde | Wikimedia Commons

Raketa V-2 byla první bojově nasazenou kapalinovou balistickou střelou s inerciální navigací. Úspěšný vývoj rakety představoval obrovský skok na poli raketových a příbuzných technologií. Vývojový program financovaný nacistickým Německem spolykal přes 2 miliardy dolarů v cenách roku 1944.

Vývoj

Šéfem projektu byl generál Walter Dornberger. Členem týmu byl i Wernher von Braun, který později projektoval mimo jiné i raketu Saturn pro americký program letu na Měsíc. Vojenské vývojové středisko, ve kterém se na projektu pracovalo, bylo umístěno na poloostrově Uznojem (Usedom) u vesnice Peenemünde.

Psali jsme: Ruské bitevní vrtulníky budou vyzbrojeny neřízenými bombami

Ke konci války měly obě strany spojenců snahu získat konstrukční plány či celé rakety V-2. Západním spojencům se podařilo během operace Paperclip získat jak klíčový konstrukční tým Wernhera von Brauna, tak i několik desítek kusů hotových raket. Sověti oproti tomu získali řadu méně významných odborníků a museli své rakety postavit z několika částí různých raket. I přes to se jim podařilo postavit cca 20 raket. Rakety byly později na obou stranách testovány a použity jako předlohy pro další vývoj vlastních raket.

Bundesarchiv_Bild_141-1875A,_Peenemünde,_V2_auf_Abschussbahn
Foto: Raketa V-2 na odpalovací rampě v Peenemünde | Bundesarchiv

Navigační zařízení založené na principu gyroskopické plošiny, umožňovalo dosáhnout přesnosti zásahu cíle 17 km při doletu rakety 300 km. Výškový dostup se pohyboval okolo 85 km. Pohon rakety, jejíž hmotnost včetně bojové hlavice se blížila ke 13 tunám, zabezpečoval raketový motor na tekuté pohonné hmoty. Jako okysličovadlo využíval 4900 kg kapalného kyslíku, jako palivo pak 3800 kg etanolu. Vyvíjený tah téměř 27 tun byl motor schopen poskytovat po dobu 68 sekund. Po ukončení činnosti raketového motoru byla rychlost letící rakety 1400 m/s.

Raketový motor byl tehdejším nejvýkonnějším raketovým motorem a vrcholem soudobé raketové techniky. Jeho hmotnost, včetně pomocných agregátů, činila 980 kg. Zásobování spalovací komory pohonnými hmotami z nádrží zajišťovalo turbočerpadlo poháněné paroplynovou turbínou, kterou poháněl katalyticky rozkládaný peroxid vodíku. Pohonné hmoty byly do spalovací komory vstřikovány soustavou 1224 vstřikovacích trysek.

Začátek produkce

Hromadná produkce raket V-2 byla zahájena v lednu 1944 v podzemní továrně Mittelwerk, ukryté pod horou Kohnstein poblíž Nordhausenu v Durynsku. Budování továrny v prostorných podzemních tunelech, původně ražených pro těžbu anhydritu, bylo zahájeno v srpnu 1943. Již na podzim 1943 zde bylo nasazeno okolo 10 500 dělníků. Pracovní síly dodával koncentrační tábor Dora, budovaný společně s továrnou v těsném sousedství vstupu do tunelů. Tábor byl založen jako pobočka koncentračního tábora Buchenwald, odkud pocházela většina nasazených vězňů. Na podzim roku 1944 došlo k jeho osamostatnění pod novým názvem Mittelbau a tábor se tak stal centrem rozsáhlé sítě poboček v okolí.

Padlý americký voják po útoku V2 na Antverpy 27. listopadu 1944
Foto: Padlý americký voják po útoku V2 na Antverpy, 27. listopad 1944 | Wikimedia Commons

Táborové baráky byly obyvatelné až od jara 1944, do té doby museli vězni přežívat v podzemí. Mnoho lidí v podzemních tunelech našlo svoji smrt, jen mezi říjnem 1943 a březnem 1944 zemřelo při budování továrny a výrobě raket 2900 zajatců. V nejkrutějších obdobích dosahovaly denní ztráty až 100 dělníků. Celkem zde bylo nasazeno více než 60 000 vězňů, z kterých zhruba 20 000 zahynulo. Největší část dělníků představovali ruští, francouzští a polští Židé a dále váleční zajatci a němečtí nuceně nasazení pracovníci. Protože rakety byly vyráběny pomocí nucené práce, potýkala se jejich výroba s velkým množstvím sabotáží. To se projevilo na značné bojové poruchovosti raket.

Na jaře roku 1944 se ve Škodových závodech v Dubnici nad Váhom, v té době součást Hermann Göring Werke, začaly vyrábět spalovací komory motorů V-2. Bombardování továrny 7. července 1944 a pozdější propuknutí povstání nakonec pokračování výroby součástek pro rakety na Slovensku znemožnilo.

Poprvé v boji

Celkem bylo v průběhu 2. světové války vyrobeno přes 6000 raket V-2, z nichž 3172 bylo odpáleno na nepřátelské cíle. Počet obětí způsobených dopadem rakety se odhaduje na 7000 lidí. Mezi nejčastější cíle raket V-2 patřil Londýn, proti němuž bylo vypáleno 1358 raket a dále belgické Antverpy, na něž bylo vypáleno 1610 raket. Aby bylo dosaženo co nejvyšších škod s maximálním zaskočením obyvatelstva, byly rakety odpalovány nejčastěji krátce po půlnoci. V rámci zkušebních testů a výcviku bylo odpáleno dalších 1000 až 1750 raket.

Bundesarchiv_Bild_146-1975-117-26,_Marschflugkörper_V1_vor_StartFoto: Předchůdce V-2 byla raketa V-1 přezdívaná jako Bzučící bomba pro svůj charakteristický zvuk | Wikimedia Commons

Video: Dokument - Nacistická raketa V-2 / YouTube

Celkově bylo vypáleno asi 3200 raket:

Útoky V2 na Anglii

  • Londýn 1358
  • Norwich/Ipswich 44

Útoky V2 na Francii

  • Lille 25
  • Paříž 22
  • Tourcoing 19
  • Arras 6
  • Cambrai 4

Útoky V2 na Belgii

  • Antwerpen 1610
  • Lüttich 27
  • Hasselt 13
  • Tournai 9
  • Mons 3
  • Diest 2

Útoky V2 na Holandsko

  • Maastricht 19

Útoky V2 na cíle v Německu

  • Remagen 11

 Autor: Hanz

CENOVÉ BOMBY (3143)

Komentáře

Článek nemá žádný komentář. Buďte první!

Přidat komentář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací