Ruské námořnictvo se v posledních dvou dekádách potýká s řadou vážných problémů. Nedostatečné finanční a materiální kapacity Ruska vedly k výraznému oslabení síly jeho námořnictva. To nemělo dostatek prostředků pro údržbu stávajících jednotek, natož pro stavbu nových. Předčasně tak byly vyřazeny například letadlové lodi třídy Kijev či zastaveny práce na dokončení letadlové lodi Varjag (byla prodána do ČLR). Dokončení lodí, rozestavěných ještě za existence Sovětského svazu, se často protáhlo na mnoho let a starší lodě dodnes tvoří jeho jádro.

Foto: Ruské námořnictvo se v posledních dvou dekádách potýká s řadou vážných problémů (ilustrační foto) | mil.ru

Rusko dnes postrádá prostředky pro stavbu větších hladinových lodí a proto hrozí, že bude muset lodě nakupovat v zahraničí. Rusko tak oznámilo, že do roku 2020 neplánuje stavbu žádné další letadlové lodě a naopak na konci roku 2011 uzavřelo kontrakt na stavbu čtyř francouzských výsadkových a velitelských lodí třídy Mistral.

Psali jsme:Náročný výcvik zájemců o službu u Americké pobřežní stráže

Rusko rovněž ztratilo síť vojenských přístavů ve spřátelených zemích ze sovětské éry. Jako hlavní základnu si přitom udrželo pronajatý přístav na ukrajinském Krymu (je stále zdrojem napětí mezi Ruskem a Ukrajinou).

Video: Prezentace ruských námořních sil 2019 / YouTube

Námořnictvo Ruské federace je součástí ozbrojených sil Ruska. Je nástupcem sovětského námořnictva, které zaniklo s rozpadem SSSR po skončení studené války. Tehdy ruské námořnictvo převzalo naprostou většinu sovětských plavidel. Hlavním posláním ruského námořnictva je jaderné odstrašení, ochrana pobřeží a námořních tras.

K červnu 2009 mělo ruské námořnictvo k dispozici cca 60 ponorek, přibližně 70 velkých hladinových bojových lodí (křižníků, torpédoborců, fregat a korvet), téměř 80 pobřežních a hlídkových člunů, cca 40 minolovek, zhruba 70 obojživelných výsadkových lodí a vznášedel a 370 logistických a podpůrných lodí.[2] Značná část těchto lodí je však již zastaralá či neschopná služby, přičemž pro ně není náhrady. Plány rozvoje a modernizace námořnictva se nyní soustřeďují zejména na ponorky. V ostatních kategoriích hrozí, že se ruské námořnictvo stane spíše pobřežní silou.

Psali jsme:Americké letectvo představuje válku budoucnosti a chce znát i váš názor

Foto: Jediná ruská letadlová loď Admiral Kuzněcov | Wikimedia Commons

Složky ruského vojenského námořnictva jsou organizovány do Severního loďstva, Baltského loďstva, Černomořského loďstva a Tichomořského loďstva, Kaspického loďstva, Ruské námořní letectvo a pobřežní síly (zahrnující Námořní pěchotu a pobřežní baterie). Symbolika současného ruského námořnictva navazuje na tradice ruského carského námořnictva. Odpovídají ji standarty, uniformy i názvy lodí. Ze sovětské éry tak zůstaly zejména pěticípé hvězdy na ruských letadlech. Vlajku moderního ruského námořnictva tvoří modrý kříž v bílém poli.

Letadlová loď Admiral Kuzněcov je v současnosti jedinou lodí této kategorie, kterou ruské námořnictvo provozuje. Její sesterská loď Varjag nebyla po rozpadu SSSR dostavěna a trojice letadlových lodí třídy Kijev již není ve službě. Pro stavbu podobně velkých lodí nemá dnešní Rusko potřebné kapacity.

Všechny křižníky ruského námořnictva pocházejí z tříd vyvinutých pro sovětské námořnictvo za studené války. V některých případech se jedná o jednotky za studené války rozestavěné a později jen obtížně dokončované. Jedná se o dva křižníky tříd Kirov, dále o plavidla tříd Slava a Kara. Obě jednotky třídy Kirov představují největší válečné lodě své kategorie na světě, silně vyzbrojené a s nukleárním pohonem – zároveň však s velice nákladným provozem.

Foto: Korveta Stěreguščij | Wikimedia Commons

Téměř všechny současné ruské torpédoborce, fregaty a korvety pocházejí ze sil sovětského námořnictva. Torpédoborce patří k sovětským třídám Kashin, Sovremennyj a Udaloj. Stavba nových torpédoborců přitom není v dohledné době vůbec plánována.

Fregaty patří ke třídám Krivak, Neustrašimij a Gepard. Novou generaci fregat má představovat třída Admiral Sergej Gorškov – jedná se o první velké hladinové lodě, které Rusko staví od konce studené války. Protože však tato třída nemůže být stavěna dostatečně rychle, objednalo námořnictvo ještě šest fregat třídy Admiral Grigorovič, které pomohou zmírnit nedostatek moderních válečných lodí této kategorie. Pro operace v pobřežní vodách je přitom stavěna nová třída víceúčelových korvet třídy Stěreguščij.

Foto: Křižník Pjotr Velikij třídy Kirov | Wikimedia Commons

V roce 2009 provozovalo ruské námořnictvo flotilu více než 60 ponorek, přičemž na ponorky se soustřeďují programy rozvoje námořnictva.

Ze sovětské éry zůstalo několik raketonosných ponorek s jaderným pohonem tříd Kalmář (kód NATO Delta III), Delfín (kód NATO Delta IV) a Akula (kód NATO Tajfun). V roce 2013 byla přijata do námořnictva ponorka Jurij Dolgorukij, která je první jednotkou nové třídy Borej (jejich výzbroj tvoří balistické střely Bulava, kterých úspěšný vývoj byl potvrzen třemi starty na podzim 2014). Jednotky Alexandr Něvskij a Vladimir Monomach téže třídy byli přijaty do námořnictva v roce 2013 resp. 2014, přičemž Rusko počítá se stavbou celkem osmi lodí.

Foto: Projekt 949A třídy Antey (NATO označení pro ponorku: třída Oscar II) | Oleg Kuleshov, navyrecognition.com

Ruské útočné ponorky mají zčásti jaderný a z části konvenční pohon. Jaderné ponorky zastupují třídy Akula a Oscar II. V roce 2014 byla přijata do námořnictva ponorka Severodvinsk nové víceúčelové třídy Jaseň. Dieselelektrické ponorky zastupují pokročilé jednotky třídy Kilo, které mají ve službě nahradit zcela nové univerzální dieselelektrické ponorky třídy Lada. Mimo výše uvedené typy lodí vlastní Rusko též několik speciální ponorek, sloužích pro různé specifické účely.