Kdo zvítězil u Borodina? Tato otázka stále vyvolává mezi historiky i milovníky vojenské historie debaty. Francouzská armáda obsadila bojiště, ruská armáda si udržela bojeschopnost a ustoupila. Napoleon zůstal bez rozhodného vítězství, Kutuzov bez jasného triumfu. Přesto tyto diskuse často míjejí podstatu – bitva u Borodina byla zlomovým bodem v dějinách válčení.

Foto: Bitva u Borodina | Adobe Stock

Zahájila novou éru, kdy stará taktika kolon a bajonetových útoků ustoupila dělostřeleckému masakru. O osudu armád už nerozhodoval manévr, ale opotřebení a vytrvalost. Borodino nebylo jen největší bitvou tažení roku 1812 a jednou z nejkrvavějších střetů napoleonských válek. Znamenalo zrod nového typu války, v níž se vítězství neměřilo obsazenými pozicemi, ale schopností přežít hurikán ohně a železa.

Psali jsme:Tajná zbraň, která spojencům pomohla dobýt Ludendorffův most u Remagenu

Úsvit 7. září 1812 ozářil pole, na nichž se osudy říší rozdrtily na krvavý prach. Napoleon, génius manévrového válčení, toužil zlomit ruskou armádu v jediné rozhodné bitvě – tak, jak to dokázal dříve v Prusku či Rakousku. Kutuzov však, starý lišák a mistr obranné strategie, připravil jiný osud: Borodino se nestalo triumfálním polem, ale gigantickým strojem vyhlazování. Klasická éra vojenských kolon a bajonetových útoků se zde střetla s novou silou – s pekelnou dělostřeleckou palbou, která proměnila bitevní plán v krvavý mlýnek na maso.

Bagrationovy fleše, tři hliněná opevnění na levém křídle, se staly prvním mlýnským kamenem této apokalypsy. Za úsvitu na ně udeřily Davoutovy a Neyovy divize, seřazené v hlubokých kolonách. Francouzi postupovali s chladnou odvahou, aniž tušili, že Kutuzov záměrně oslabil tento sektor, aby nalákal útočníky pod palbu. Výpočet byl přesný. Rovinatý terén dělal z francouzských jednotek dokonalé cíle. Ruské baterie střílely téměř z bezprostřední blízkosti a odražené koule kosily celé řady, až dvacet mužů jediným výstřelem. Do poledne fleše padly, ale za strašlivou cenu. Compansova divize ztratila osmdesát procent stavu, maršál Davout utrpěl otřes mozku a jen zázrakem přežil.

Kurganské výšiny, kde stála Rajevského baterie, se staly druhým dějstvím tragédie. Když Francouzi pronikli do reduty, ocitli se pod palbou zepředu i z boků. Ruské dělostřelectvo, mistrně rozmístěné na dominantních pozicích, vytvořilo křížovou palbu smrti. Zde se naplno projevil nový duch války. Hladkohlavňové pušky, účinné sotva na sto metrů, ztratily význam – válku ovládla děla. Obsluhy ruských „jednorožců“ střílely až třikrát za minutu brokovým kartáčem a proměnily každý útok v sebevražednou misi. Muratovi kyrysníci, chlouba francouzské jízdy, zahynuli před výšinami pod salvami broků. Jejich útoky se rozbily o čtverce Izmailovského a Litovského pluku, které pevně stály, zježené bajonety.

V šestnáct hodin, po pádu Rajevského reduty, byla cesta do středu ruské armády otevřená. Napoleon se chystal nasadit gardu – devatenáct tisíc svých nejlepších veteránů. V tu chvíli však udeřil jezdecký nájezd Uvarova a Platova: pět a půl tisíce kozáků proniklo do francouzského týlu u řeky Vojna. Byl to jen klamný manévr, ale účinný. Když se v Napoleonově štábu rozšířila zpráva o „velké ruské jízdě“ za frontou, císař zaváhal. „Tisíce mil od Paříže nemohu riskovat svou poslední zálohu,“ řekl tiše. A zvednutá ruka, která měla dát znamení k útoku gardy, zůstala nehybná. Tento okamžik rozhodl. Napoleon, obklopen cizími jednotkami – Sasy, Bavorsky, Poláky – neodvážil se vsadit na vše. Jeho garda zůstala stát, zatímco Kutuzov přesouval zálohy k ohroženému středu.

Psali jsme:CZECH LION 2025: Když armáda cvičila mozek místo svalů

Psali jsme:Gen. Petr Svoboda: Musíme se přestat navzájem pomlouvat a začít se víc bavit napříč generacemi

Psali jsme:Centrum leteckého výcviku LOM PRAHA převzalo první nové letouny Zlín

S příchodem noci zůstalo bojiště pokryté osmdesáti tisíci mrtvými a raněnými. Obě armády krvácely do vyčerpání. Ruská vojska ustoupila, ale nezlomila se. Kutuzov sice ztratil pozice, ale získal strategii – zlomil samotnou logiku napoleonského způsobu válčení. Napoleon, zvyklý vyhrávat za jediný den, narazil na novou realitu: válku vyhlazovací, v níž o vítězství rozhoduje spíš vůle, zásoby a výdrž než genialita velitele. Taktika masových kolon skončila v křečích a budoucnost patřila zákopům a rozptýleným formacím.

Po bitvě Kutuzov ustupoval směrem k Moskvě a vydal rozkaz, který se stal symbolem nové éry – politiku spálené země. Stodoly byly zapáleny, mosty strženy, dobytek odveden či zabit. Nebylo to barbarské gesto, ale promyšlená strategie totální války. Zoufalství vlastního lidu se stalo zbraní. Borodino naučilo svět strašnou lekci: vítězství v moderní válce nezajišťuje odvaha ani taktika, ale logistika, zásoby a vůle vydržet. O osudu armád rozhodují boty, chléb a ocelové nervy dělostřelců, kteří dokážou nabít kanón pod deštěm kulek.

Když se dým rozplynul, stál Napoleon na Kurganských výšinách uprostřed moře mrtvol. Borodino zničilo nejen armády, ale i samotnou myšlenku války jako rytířského souboje. Zrodila se éra vyčerpání, v níž vítěz nebyl ten, kdo útočil s odvahou, ale ten, kdo vydržel déle, měl více zásob a hlouběji kopal zákopy. Sklizeň roku 1812 teprve začala – a její ocelové mlýny mlely dál. Od Verdunu po Stalingrad zůstal duch Borodina přítomen ve všech válkách, kde člověk postavil průmysl a oheň proti vlastní odvaze.

Zdroj: historicalstories.net