Moderní bojiště se mění rychleji, než na to dokážou reagovat tradiční vojenské velitelské struktury. Drony mohou objevit cíl během několika sekund, ale předání informací mezi průzkumem, velením a jednotkou schopnou zasáhnout často zabere podstatně více času. NATO se nyní pokouší tento problém vyřešit. V Lotyšsku probíhá rozsáhlý experiment, při kterém Aliance propojuje senzory, protidronové systémy, komunikační infrastrukturu a umělou inteligenci do jediné sítě. Ambiciózním cílem je zkrátit dobu potřebnou k rozhodování o více než polovinu.

Foto: Cvičení jednotek NATO | act.nato.int

Šest tisíc simulovaných cílů a stovka skutečných

Experiment označovaný jako Digital Backbone Experimentation 2026 (DiBaX26) probíhá na vojenských základnách Ādaži a Sēlija v Lotyšsku. Jde o dosud nejrozsáhlejší ročník programu, který se v zemi uskutečňuje od roku 2022.

Podle lotyšského ministerstva obrany se letošního experimentu účastní téměř stovka společností obranného průmyslu z více než dvaceti zemí. Vedle průmyslových partnerů se zapojují také ozbrojené síly spojeneckých států a specializovaná pracoviště NATO.

Zvláštní pozornost přitahuje projekt Next Generation Targeting (NGT), zaměřený na zrychlení procesu vyhledávání, identifikace a vyhodnocování vojenských cílů.

Do připravovaných zkoušek se zapojují operátoři z aliančního velitelství SHAPE, společných velitelství NATO a jedenácti spojeneckých zemí. Scénář zahrnuje více než 6 000 simulovaných cílů a přes 100 skutečných cílů v testovacím prostředí.

Smyslem není pouze prověřit jednotlivé technologie, ale především zjistit, zda spolu dokážou efektivně komunikovat systémy různých armád, které dosud často fungují odděleně.

Největším problémem nemusí být samotná zbraň

Válka na Ukrajině názorně ukázala, jak rychle může průzkumný dron objevit nepřátelskou techniku nebo skupinu vojáků. Samotné odhalení cíle však ještě neznamená, že proti němu bude možné včas zasáhnout.

Informace se musí dostat ke správnému velitelskému stupni, projít vyhodnocením a následně být předána jednotce, která disponuje vhodnou zbraní. Pokud jednotlivé systémy používají odlišné komunikační standardy, celý proces se komplikuje.

Právě na tuto slabinu se NATO zaměřuje.

Projekt NGT nepočítá s vytvořením jediného nového velitelského systému, který by nahradil veškeré národní technologie. Namísto toho vyvíjí společný datový model umožňující existujícím systémům sdílet informace o cílech, úkolech a plánovaných účincích.

Jednotlivé země si tak mají ponechat vlastní velitelské technologie, ale současně získat možnost rychlejší koordinace napříč pozemními, vzdušnými, námořními i dalšími operačními doménami.

Umělá inteligence má zrychlit rozhodování

Jednou z nejzajímavějších částí experimentu je přímé porovnání práce vojenských operátorů s podporou umělé inteligence a bez ní.

NATO nejprve změří, jak dlouho trvá standardní postup zpracování informací o cílech. Následně stejný proces zopakuje s využitím nástrojů umělé inteligence.

Cílem je zkrátit dobu mezi přijetím informace a rozhodnutím o více než 50 procent. Současně se bude hodnotit přesnost výsledků, pracovní zatížení obsluhy a kvalita rozhodnutí.

Nejde však o automatické rozhodování o útocích. Podle NATO zůstává konečné rozhodnutí o použití zbraně v rukou člověka. Umělá inteligence má pomáhat zejména s tříděním informací, sledováním cílů a jejich prioritizací.

Dosažení plánovaného zrychlení zatím není potvrzeným výsledkem. Právě probíhající experiment má ukázat, zda je takový cíl realistický.

Protidronová obrana jako propojený systém

Další důležitou součástí programu je iniciativa Layered Counter-UAS Initiative (LCI-X), zaměřená na integrovanou obranu proti bezpilotním prostředkům.

Současné armády disponují různými typy radarů, optických senzorů, elektronických prostředků a zbraní schopných ničit drony. Problém nastává ve chvíli, kdy mají všechny tyto technologie spolupracovat.

NATO proto testuje propojení několika protidronových obranných buněk. Každá obsahuje prostředky pro detekci, velení a případné zneškodnění hrozby. Jednotlivé buňky mají být schopné sdílet informace a koordinovat svou činnost i na větší vzdálenosti.

V praxi by tak informace o dronu zachyceném jedním senzorem mohla být dostupná také dalším jednotkám, které mají lepší podmínky pro jeho zničení.

Aliance při přípravě těchto scénářů využívá také poznatky z ukrajinského bojiště. Prostřednictvím společného analytického a výcvikového centra NATO a Ukrajiny JATEC zapojuje zkušenosti ukrajinských ozbrojených sil i jejich obranného průmyslu.

NATO testuje i spojení při rušení a výpadcích sítí

Celý systém by ovšem ztrácel smysl, pokud by komunikace přestala fungovat při elektronickém rušení nebo zničení části infrastruktury.

DiBaX26 se proto zaměřuje také na odolnost komunikačních sítí. Mezi testovanými možnostmi je využití vyhrazených částí sítí 5G, záložních komunikačních cest a kombinace pozemního a nepozemního spojení.

NATO zkoumá, zda by vojenské jednotky mohly při rychlém nasazení využívat existující telekomunikační infrastrukturu hostitelské země ještě před vybudováním vlastní plnohodnotné komunikační sítě.

Současně prověřuje schopnost zařízení udržet spojení při přerušení nebo degradaci některých dostupných sítí.

Nejde tedy pouze o rychlost přenosu dat, ale především o zajištění fungujícího velení v prostředí, kde protivník aktivně narušuje komunikaci.

Budoucí válka se může rozhodovat rychlostí informací

Experiment v Lotyšsku ukazuje důležitý posun ve vojenském uvažování. Zatímco tradiční modernizace ozbrojených sil se často soustředí na výkonnější zbraně, větší dostřel nebo účinnější ochranu, stále významnější roli získává schopnost jednotlivé prostředky propojit.

Armáda může disponovat špičkovými radary i přesnými střelami, ale pokud nedokáže informace předávat dostatečně rychle, nemusí tuto výhodu plně využít.

Právě v prostředí masového nasazení levných dronů, přesných úderů a elektronického boje se může rychlost zpracování informací stát jedním z rozhodujících faktorů.

NATO chce experiment uzavřít na konci října akcí NATO FUSE, během níž budou technologie dále prověřovány ve spolupráci s obranným průmyslem.

Výsledky mají pomoci určit, které systémy a technické standardy stojí za další vývoj. Ani úspěšné testy však automaticky neznamenají jejich okamžité zavedení do operačního použití.

Jedno je zřejmé už nyní: budoucí podobu válčení nebudou určovat pouze zbraně schopné zasáhnout cíl, ale také schopnost najít jej, správně vyhodnotit a včas předat rozhodnutí o dalším postupu.

Zdroj: NATO ACT – Next Generation Targeting, NATO ACT – Counter-UAS Experimentation, Lotyšské ministerstvo obrany