Richard O'Kane je nejúspěšnějším velitelem ponorky v historii amerického námořnictva. Sloužil během druhé světové války a potopil pozoruhodný počet nepřátelských lodí. Uplatňoval jedinečnou taktiku, která zvýšila efektivitu jeho posádky, a jeho statečnost mu vynesla Medaili cti. Ovšem za cenu ztráty plavidla a většiny námořníků. 

Richard O'Kane se narodil 2. února 1911 v Doveru ve státě New Hampshire jako nejmladší ze čtyř dětí. V roce 1930 absolvoval Phillipsovu akademii v Andoveru a pokračoval ve studiu na Námořní akademii USA (USNA). Absolvoval ji v květnu 1934 a byl jmenován důstojníkem amerického námořnictva. Když O'Kane vstoupil do aktivní služby, byl umístěn na palubě těžkého křižníku USS Chester (CA-27), než byl převelen na USS Pruitt (DD-347). V roce 1938 získal ponorkový výcvik a čtyři roky sloužil na palubě USS Argonaut (minonosná ponorka SM-1).

Foto: Posádka ponorky USS Tang zachraňuje pilota nedaleko Truku, květen 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Výplata vojáků Rudé armády a Wehrmachtu a finanční odměny za statečnost na frontě

Když Spojené státy vstoupily do druhé světové války, stal se Richard O'Kane členem předsunuté posádky nově postavené ponorky třídy Gato – USS Wahoo (SS-238) – a sloužil jako její výkonný důstojník. Původně ponorce velel nadporučík Marvin G. Kennedy, později jí velel nadporučík Dudley Morton. Pod Mortonem se O'Kane naučil spoustě dovedností, které mu později pomohly stát se nejúspěšnějším velitelem ponorky v historii.

Po absolvování pěti válečných hlídek na palubě ponorky Wahoo byl O'Kane povýšen na komandér-poručíka. Stal se také velícím důstojníkem USS Tang (SS-306). Když v lednu 1944 zahájila svou první hlídku, zavedl O'Kane několik taktických postupů, které zvýšily účinnost a úspěšnost ponorky. Některé z nich zahrnovaly vynořování za denního světla se zvýšeným dohledem a noční útoky na hladině.

Tang si vysloužil Presidential Unit Citation poté, co O'Kane v dubnu 1944 nařídil ponorce účastnit se záchranné služby. To znamenalo umístění plavidla poblíž místa, kde Spojenci prováděli letecký útok na nepřítele. Cílem mise bylo zachránit případné sestřelené piloty a poskytnout jim útočiště. Zachráněno jich bylo 22, přičemž Tang urazil bezmála 5000 km do Pearl Harboru, aby zajistil jejich bezpečný návrat na americkou půdu. V létě téhož roku byl Tang dovybaven a zrekonstruován a v září téhož roku se pod vedením O'Kanea rychle vrátil do služby. Brzy se měla jeho posádka zúčastnit páté a poslední válečné hlídky.

Dne 23. října 1944 velel Richard O'Kane lodi USS Tang a její posádce při jejich posledním útoku. V té době ponorka operovala v Jihočínském moři. Směrem k zálivu Leyte na Filipínách mířil japonský konvoj. O'Kane nařídil noční útok na hladině, aby jejich plavbu zastavil. Tang vypálil několik torpéd a zasáhl tři nepřátelské lodě.

Psali jsme:MBT-70: Tank nové generace skončil obrovským neúspěchem

Během střetu O'Kane spatřil japonskou dopravní loď, která útočila přímo na Tang pokusem o taranování. Protože se nemohl ponořit, nařídil prudký obrat, kterým se útočníkovi vyhnul a zabránil mu tím v taranování. Místo toho se dopravní loď srazila s protijedoucím nepřátelským tankerem. Na ten vypálili Američané čtyři torpéda a potopili ho. O'Kane se připravoval prostor konvoje a nařídil vypálit poslední torpéda. Byla potopena další japonská loď, a ponorka úspěšně ustoupila.

Následujícího rána se Richard O'Kane a USS Tang vydali na cestu k ostrovu Turnabout. Cestou na jejich radaru zaznamenali další nepřátelský konvoj. O'Kane opět nařídil svým mužům, aby se do něj pustili. Tang vypálil několik torpéd a zasáhl tanker a dva transporty. Střetnutí pokračovalo až do časných ranních hodin 25. října 1944. Poté, co Tang téměř vyčerpal svá torpéda, nařídil O'Kane vypálit poslední dvě. První svůj cíl zasáhlo. Druhé ne. Místo toho se vynořilo, stočilo se doleva a obkroužilo zpět, přičemž zasáhlo vlastní ponorku. Proč došlo k této katastrofě a selhání torpéda, zůstává záhadou. Ví se jen, že se mu posádka plavidla neúspěšně snažila vyhnout.

Zásah způsobil, že se Tang potopil. Z více než 80 členů posádky na palubě přežilo pouze devět, včetně O'Kanea. Několik hodin šlapali vodu, než je vyzvedla japonská loď, která zachránila přeživší z lodí, jež Tang potopil. Když dorazili zpět na pevninu, byli členové posádky posláni do tábora Ofuna, načež byli převezeni do zajateckého tábora Omori. Přeživší byli propuštěni až 10 měsíců po skončení války.

Richard O'Kane si po druhé světové válce získal neuvěřitelnou pověst. Bylo mu přiznáno potopení 24 japonských lodí na USS Tang, přičemž toto číslo bylo později po nahlédnutí do japonských válečných záznamů zvýšeno na 33. Celkem to znamenalo přes 116454 potopených tun – nejvíce ze všech amerických ponorkářů. Za "zjevnou statečnost a neohroženost" během poslední mise Tang byl O'Kane vyznamenán Medailí cti, kterou obdržel z rukou prezidenta Harryho S. Trumana 27. března 1946. Během své vojenské kariéry získal kromě řady dalších vyznamenání také tři Námořní kříže a tři Stříbrné hvězdy.

Po válce O'Kane pokračoval ve službě u námořnictva, kde sloužil na různých plavidlech. V letech 1951-1952 se stal velícím důstojníkem Ponorkové školy v New Londonu ve státě Connecticut a v následujícím roce byl povýšen na kapitána. Poté sloužil na palubě ponorky USS Sperry (AS-12).

V roce 1957 odešel Richard O'Kane z aktivní služby a v té době byl povýšen do hodnosti kontradmirála. Své poslední dny dožil v kalifornské Petalumě, kde zemřel 16. února 1994 ve věku 83 let. V roce 1998 uctilo námořnictvo jeho odkaz tím, že po něm pojmenovalo torpédoborec třídy Arleigh Burke USS O'Kane (DDG-76).

Zdroj: warhistoryonline