EXCALIBUR
CZUB
CZUB

Nejúspěšnější stíhací pilotka druhé světové války porážela na letounu Jak-1 i stíhací esa Luftwaffe

 25. 06. 2022      kategorie: Vojenská historie      6 komentářů
Přidat na Seznam.cz

V červnu 1941 zahájily mocnosti Osy svou invazi do Ruska. Tři miliony vojáků, kteří se hrnuli k ruským hranicím, přetížili sovětskou obranu. Kromě milionů mužů se jim do cesty postavilo na 800 000 žen, které se dobrovolně přihlásily do bojů na frontě. Mezi těmito ženami byla i Lidija Vladimirovna Litvjaková, která se během války stala stíhacím esem a nejúspěšnější ženskou pilotkou stíhacího letounu vůbec.

Litvjaková se narodila v Moskvě a o létání se začala zajímat již v mládí. Když jí bylo 14 let, zapsala se do klubu pro letecké nadšence. V následujícím roce již provedla první samostatný let a později absolvovala vojenskou leteckou školu v ukrajinském Chersonu. Koncem třicátých let se stala leteckou instruktorkou v Kalininském aeroklubu a v době napadení Německem již úspěšně vycvičila 45 pilotů.

Po útoku Osy se Litvjaková pokusila vstoupit do vojenské letecké jednotky. Kvůli nedostatku zkušeností se jí to nepodařilo. Aby tento problém překonala, zfalšovala své záznamy a přidala si stovku letových hodin. To jí umožnilo vstoupit do 586. stíhacího pluku protivzdušné obrany.

Yakovlev_Yak-1BFoto: Stíhací Jakovlev Jak-1b | Wikimedia Commons / Public domain

Pluk založila Marina Raškovová, jedna z nejznámějších osobností Sovětského svazu. Byla to 29letá navigátorka, která sama absolvovala dálkové a odvážné lety. Měla za úkol vycvičit Litvjakovou na stíhacím letounu Jakovlev Jak-1.
V létě 1942 měla Litvjaková létat obranné mise nad Saratovem. Úspěch těchto misí vedl k tomu, že bylo několik pilotek přeloženo na nejdůležitější úsek fronty, a sice ke 437. stíhacímu pluku, původně čistě mužskému, který bojoval nad Stalingradem v sestavě 287. divize 8. letecké armády.

Již 13. září 1942 měla Litvjaková sestřelit svá první dvě nepřátelská letadla. Jejím prvním sestřeleným letounem byl střední bombardovací Junkers Ju 88, který vzplál a zřítil se z oblohy. Druhým pak byl nebezpečný protivník, stíhací Messerschmitt Bf 109 G, který pilotoval Oberfeldwebel Erwin Maier z Jagdgeschwader 53, stíhací eso s 11 sestřely, který bude zajat.

Během svého působení u 437. pluku Litvjaková dosáhne značných úspěchů, do 27. září sestřelila pět nepřátelských strojů a podle nepsaného pravidla se sama stala stíhacím esem. Mezi německými piloty se stane proslulým a obávaným protivníkem. Také proto, že její třetí obětí se stal držitel Rytířského kříže a expert se 71 sestřely, poručík Hans Fuß od JG 3. Byla známou jako Bílá růže od Stalingradu. Předpokládá se, že toto jméno pochází z chybné identifikace bílé lilie na trupu její stíhačky. Létala na stroji Bílá 2.

lidFoto: Lidija Vladimirovna Litvjaková | Franz Kurowski

Působení Litvjakové u 437. pluku ale bylo relativně krátké. Spolu s dalšími čtyřmi pilotkami byla koncem roku 1942 přeřazena k 9. gardovému stíhacímu pluku. U slavné jednotky pak působila od října 1942 do ledna 1943. V lednu 1943 byl pluk přezbrojen americkými letouny Bell P-39 Airacobra a Litvjaková, létající stále na Jaku-1, byla převelena k 296. pluku. V únoru 1943 jí byl udělen Řád rudé hvězdy a byla jmenována mladším poručíkem. Sestřelila jeden Junkers Ju 87D, jeden Messerschmitt Bf 109 G (pilotovaný poručíkem Müllerem od 9. letky JG 3) a jeden Ju 88 a byl jí připsán také sdílený sestřel stíhacího Fw 190.

V březnu 1943 pak byla poprvé zraněna. Letěla jako součást skupiny šesti stíhaček Jak-1, která narazila na tucet Junkersů Ju 88 doprovázených šesti Messerschmitty. Sestřelila jeden bombardér a jednu stíhačku, ale obratem byla sama zasažena doprovodným Bf 109.

Litvjaková se dokázala s poškozeným strojem vrátit na letiště, kde si při přistání přivodila vážné zranění nohy. Byla jí nabídnuta prodloužená dovolená, ale odmítla ji – chtěla se co nejrychleji vrátit zpět na frontu. Následovalo přeložení k 73. gardovému stíhacímu pluku.

V květnu 1943 skórovala proti jednomu ze svých nejobtížnějších cílů: dělostřeleckému pozorovacímu balonu s posádkou německých důstojníků, chráněnému těžkou protiletadlovou palbou. Na balon zaútočila po přeletu nad územím ovládaným Němci a protiletadlové palbě se tak dokázala vyhnout. Vodík v balonu se po jejím útoku vznítil a cíl byl zničen. V červnu 1943 byla jmenována velitelkou letky 3. letecké eskadry svého pluku. Nadále létala na mise a statečně bojovala proti německým silám. Její boj měl ale skončit již 1. srpna 1943.

Při svém čtvrtém letu toho dne Litvjaková doprovázela letku bitevních letounů Iljušin Il-2, letěla spolu s Ivanem Borisenkem. Vraceli se na základnu, když na ně zaútočila dvojice stíhaček Bf 109. Borisenko později uvedl, že neviděl stíhače doprovázející německé bombardéry, kteří sovětskou sestavu střemhlav napadli. Litvjaková se jim otočila vstříc jako jediná. Borisenko klesal a snažil se Litvjakovou najít a pomoci, ale nic neobjevil. Litvjakové bylo 21 let a z mise se již nevrátila. Pro podezření, že mohla být zajata, jí sovětské úřady přes návrh velitele divize neudělily titul Hrdina Sovětského svazu.

Během války postupně bojovala u 586. (ženského), 437., 9. gardového, 296. a 73. gardového stíhacího pluku a dosáhla podle většiny autorů 11 samostatných sestřelů, 3 sdílených sestřelů, poškodila nejméně 4 další letouny a zničila pozorovací balón. Ostatky pilotky byly nalezeny až v roce 1979 u vsi Dmitrijevka nedaleko města Krasnyj Luč na Ukrajině. Zvláštní komise potvrdila její identifikaci a 6. května 1990 Michail Gorbačov Litvjakové titul Hrdinu Sovětského svazu udělil.

Zdroj: warhistoryonline

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Petr Lukeš

27. 06. 2022

Radku, s uznáváním sestřelů si 8. letecká armáda u Stalingradu nedělala žádné starosti. Chyběla jakákoliv kontrola a pluky stavěly proti vlastním obrovským strátám fiktivní úspěchy. Zlomek sestřelů odpovídá realitě. "Uznané počty" byly tak vysoké, že jim tehdy nevěřila ani STAVKA. Dnes je můžeme směle odkázat do říše pohádek. Archivní dokumenty vypovídající o ztrátách obou válčících stran lze docela dobře porovnat den po dni. Pokud jde o L.V. Litvjak, tak po pěti sestřelech do 27. září 1942 (viz článek) není v žádném tehdejším dokumentu ani stopa. Ve skutečnosti jde o jeden přiznaný sestřel plus dva podíly - 1/3, 1/2. Viz výše.

Radek

27. 06. 2022

Stíhacím esem byla, počet sestřelů může být nižší i vyšší, sověti měli svůj systém počítání (některé sestřely neuznávali, jiné ano). Každopádně létání na Jak-1 bylo zárukou toho, že se konce války nedožijete. Slabá odlehčená konstrukce, tenký pancíř zad, absence protipožární přepážky motoru, do přelomu 1942/43 absence rádiového vybavení, slabá výzbroj. Sovětům na ní moc nezáleželo.

Branislav Švec

26. 06. 2022

Das ist katastrofa

Petr Lukeš

26. 06. 2022

O něco střízlivěji: celkový počet samostatných sestřelů do 1.8.1943: 5 + 1 balon, skupinových sestřelů: 3 (1/4, 1/2, 1/3). Do 27. září 1942 v řadách 437.IAP nesestřelila u Stalingradu pět letadel a konstatování, že "dosáhla podle většiny autorů 11 samostatných sestřelů, 3 sdílených sestřelů, poškodila nejméně 4 další letouny a zničila pozorovací balón" je irelevantní. Prostě jen opisují jeden od druhého a netuší, že existují deníky leteckých pluků, divizí a armád nebo například denní svodky činnosti letectva na příslušném úseku fronty. V období září - říjen u Stalingradu létala v řadách 437.IAP na La-5. Bojový deník 437.IAP uvádí 41 přiznaných sestřelů, na kterých se podílelo 13 letců a v případě L.V. Litvjak se jedná o jeden sestřel Ju-88 a 1/2 Bf 109 (sestřel ve dvojici) z 27.září 1942. Před tímto datem existuje záznam o podílu na sestřelu z 13. září - 1/4 Ju-88, který deník neuvádí. Pokud jde o "potvrzené" sestřely na stalingradské frontě, všechny stíhací pluky uváděly několikanásobně vyšší počty než odpovídalo skutečnosti a úspěchy vždy podstatně převyšovaly vlastní ztráty. Realita byla přesně opačná. V období obranných bojů u Stalingradu byly vlastní ztráty podstatně vyšší a jen zlomek nahlášených - "potvrzených" setřelů má oporu v archivních dokumentech nepřítele.

Denny

25. 06. 2022

Jistě, že žije. Stejně tak žije i carská rodina, kterou před jevrejským vražedným komandem, vyslaným na rozkaz z USA Trockým a Sverdlovem zachránil prozíravý J.V.Stalin. Byli totiž cennými akcionáři FEDu ............... a poté, co geniální manager Lavrentij Pavlovič Berija objevil ( při opravě Carského Sela) carskou rodinou vlastněné certifikáty, přestal SSSR platit "lend and lease" ............ a prd se stalo. :-)))) Toho je plné Rusko, zvláště poté, co Planckův institut jasně potvrdil, že kosterní pozůstatky v kryptě v Petropavlovské pevnosti NEPATŘÍ Romanovcům.

Thrax

25. 06. 2022

Ale kdepak ostatky,Litvijaková se našla celá,ale šťastně provdaná ve Švýcarsku,tehdy ji sestřelili a zajali a že byla pěkná ženská,ne taková ta rozteklá Marfa jak Rusky bývají,zakoukal se do ní jeden Němec a její láska k Josefu Vissarionoviči tak jaksi začala slábnout.Veřejně před pár léty kdesi ta hrdinka Sovětského Svazu vystoupila,tak se to ví.

Přidat komentář